Pád komunismu v listopadu 1989 přišel pro rodiny mnoha živnostníků příliš pozdě. „Navazovat na podnikání předků po více než čtyřicetileté pauze, to bylo velmi těžké,“ vzpomíná Pavel Šusta na restituce z počátku devadesátých let. Šustům se to podařilo, kavárna založená ještě za Rakousko-Uherska je stále v rukách jediné rodiny. „Únorový převrat komunistů v roce 1948 měl ale tak devastující následky, že se s nimi živnostenský stav potýká dodnes,“ přemítá Šusta.
Na více než tři kilometry dlouhé Nádražní třídě v Ostravě jsou Šustové zřejmě jedinou rodinou, které se podnikání s tradicí ještě z časů Rakouska-Uherska podařilo udržet. A byť jde o hlavní obchodní zónu ve městě s více než stovkou živností, žádný další restituent nezůstal věrný oboru svých předků.
„Dědeček František Hanousek tady na Nádražní třídě otevřel kavárnu s exotickým názvem Orient již v roce 1912,“ vzpomíná 64letý Pavel Šusta, vnuk zakladatele. Od počátku to bývával noblesní podnik. František Hanousek ho umístil do přízemí dvou bytelných činžovních domů, které nechal vystavět. „Dědeček napřed prošel kavárenskou praxí ve Vídni, kde se hodně inspiroval,“ vypráví.
Kavárna na sto a více let
Kousek vídeňské noblesy se tak přenesl i do Ostravy, do Orientu se vešlo až 500 hostů. Součástí podniku byl i kulečníkový sál, herna, klubová místnost a výčep. Na place bylo sedm číšníků naráz. Scházela se zde především česká inteligence, v podniku sedával třeba stavitel a kulturní mecenáš František Jureček. A právě nad zdejší kávou dostal Jureček s přáteli nápad vystavět v Ostravě Dům umění, který ve městě stojí dosud.
A možná ta idea postavit galerii padla přímo nad hrnečkem, který právě ukazuje 39letý Jakub Šusta, pravnuk zakladatele. „Moc se nám toho z původního vybavení nezachovalo, ale tyhle šálky na kávu jsou opravdu nádherné,“ říká nad hrnky s nápisem Orient a podpisem zakladatele kavárny Františka Hanouska.
Hanousek věřil, že rodina kavárnu udrží nejméně sto let, jak to tehdy bývalo běžné ve Vídni, Praze, Berlíně a kdekoliv jinde v Evropě. Živnosti se dědily z pokolení na pokolení, ať už byl v zemi u moci monarcha či prezident. Na drobné podnikatele si poprvé dovolili sáhnout až českoslovenští komunisté. A udělali to s takovou důkladností, že živnostenský stav doslova zašlapali do země.
Z původního vybavení kavárny Orient. Zdroj: Ivan Motýl
Zvrhlá pravidla pro soukromníky
Přestože nová komunistická ústava z 9. května 1948 zaručovala ochranu soukromého podnikání a závodů do padesáti zaměstnanců, praxe vypadala jinak, především od podzimu téhož roku. Stát začal s cílenou perzekucí živnostníků všemi možnými způsoby, například jim drasticky omezil příděly surovin a zboží. Soukromníky také těžce postihlo vyřazení z takzvaného vázaného trhu, kdy si vše museli obstarávat na volném trhu za neúnosně vysoké ceny.
Jen během roku 1949 se komunistickému režimu podařilo zavřít 65 tisíc soukromých prodejen, více než polovinu z tehdy 110 tisíc krámů v celém Československu. Ve stejném roce padlo i přes tři tisíce živností, načež v dalších letech válka se soukromým sektorem ještě přitvrdila. Na sklonku padesátých let již prakticky neexistoval, přežili jen jednotlivci, třeba několik hodinářů.
Máš nesplacený úvěr? Nesmíš podnikat
K zániku živností využíval režim jakoukoliv záminku. „Oba činžovní domy mého dědečka byly poškozeny během válečných událostí, proto si děda hned po válce vzal úvěr a domy s kavárnou Orient opravil. Komunisti ale za ním přišli s tím, že když nemá splacené úvěry, nemůže dále podnikat. Bez zisků z kavárny pochopitelně nemohl sehnat další prostředky na splácení úvěrů, byla to pro něho hrozná a neřešitelná situace,“ vypráví Pavel Šusta.
Režim neměl za cíl jen zkonfiskovat kavárnu Orient, šlo mu také o činžovní domy nad podnikem. „Místo kavárny tam začaly zřizovat nějakou státní firmu, takže dědeček musel sledovat, jak ničí všechno to, co skoro čtyřicet let budoval. A co hůře, pak za ním přišli, že všechny ty stavební úpravy musí zaplatit, protože byly udělány v jeho domě. Strašné, vlastně ho dotlačili do situace, že jim ty domy nakonec musel prodat za symbolickou jednu korunu,“ vypráví kavárníkův vnuk.
Kavárna Orient na dobovém snímku. Zdroj Archiv rodiny Šustů. Zdroj: Archiv rodiny Šustů
Bolestné restituce po roce 1989
Když rodina na počátku devadesátých let získala domy nazpět v restitučním řízení, stála i před rozhodnutím, zda se vrátit k oboru. „Vlastně jsem tehdy o té kavárně vůbec nic nevěděl. Bylo to tabu, o kterém se doma nemluvilo, rodiče mě za socialismu do rodinné historie raději nechtěli zatahovat. Dědečka už jsem se nemohl na nic zeptat, byl po smrti, a já jsem byl z úplně jiného oboru, rodinná tradice byla úplně zpřetrhána,“ vypráví Pavel Šusta.
Přesto v domě otevřel pivnici. „A časem ji předělal na takovou lepší restauraci s původním názvem Orient,“ vzpomíná. V roce 2012 pak podnikání převzal jeho syn Jakub. „Ctím tradici kavárny Orient i odkaz pradědečka Františka Hanouska, ale chtěl jsem to dělat trochu víc po svém, tak jsem dal podniku nový název Sádrový ježek,“ vypráví Jakub Šusta. Rodinnou kavárnu, která tady stojí od orku 1912, ale udržel. „Pořád jsou to ty samé prostory,“ ukazuje ke stropu s původní štukovou výzdobou kavárny Orient.
Ve tři kilometry dlouhé ostravské Nádražní třídě je takový příběh ojedinělý. Rodinné živnosti, které po únoru 1948 rozprášil totalitní režim, se tady obnovovaly bolestně. „Po roce 1989 to zkusilo více rodin, které dostaly v restitucích nazpět majetek. Ale teď jsme tady asi jediní, kdo se může hlásit k tradici podniku až do časů Rakouska-Uherska,“ říká Pavel Šusta.
Jizva po komunismu
A bude trvat dalších padesát, sto a více let, než vzniknou nové tradice. Rodiny, v nichž se bude živnost dědit z generace na generaci. „Komunisti po únoru 1948 zničili něco, co jen tak nedáte znova dohromady. Rozbili všechny ty vazby a vztahy v rodinách živnostníků, po čtyřicetileté pauze bylo strašně těžké na to navazovat. Vůbec se nedivím, že to většina restituentů vzdala,“ přemítá vnuk kavárníka Františka Hanouska.
Důvodů, proč to nevyšlo, bylo nepřeberně. „Rodiny živnostníků se mezitím rozvětvily, takže restituce často skončily vleklými spory. Příbuzní se prostě nedokázali domluvit, co s těmi nečekaně získanými nemovitostmi udělat. Většinou se to vyřešilo prodejem a rozdělením podílů, takže k žádné obnově živností ani nedošlo,“ vypráví.
A jak je možné, že příběh kavárny Orient neměl podobný konec? „Nevím. Asi jsme měli chuť rodinný majetek zachovat, prostě to nevzdávat,“ uvažuje Pavel Šusta a jeho syn Jakub dodává: „Vlastně to byl i takový můj dětský sen, že jednou budu mít takový podnik.“ Kavárnu, ve které se budou setkávat umělci, intelektuálové a další osobnosti. „Ze sestavy hostů mám opravdovou radost. Tady se k jednou stolu dokážou posadit i lokální politici napříč celým politickým spektrem.“
Kavárna Orient v Ostravě vznikla v roce 1912. Po roce 1989 v tradici pokračoval vnuk zakladatele Pavel Šusta, dnes kavárnu vede pravnuk Jakub Šusta. Zdroj: Ivan Motýl
Kavárna jako symbol kontinuity
Nad kávou vyhlížíme oknem do ulice. Na protějším rohu Nádražní třídy s Janáčkovou ulicí stojí dům, ve kterém ve dvacátých letech minulého století sídlil krajský výbor Komunistické strany Československa. Na podzim 1925 bychom tu mohli zároveň potkat hned tři přední stratégy komunistické strany, kteří v únoru 1948 zavedli v zemi totalitní režim: Rudolfa Slánského, Klementa Gottwalda a Václava Kopeckého. Všichni tři v Ostravě pracovali jako komunističtí redaktoři a společně také stoupali po stranickém žebříčku.
A také v roce 1948 svorně schvalovali postupné zničení soukromého podnikání v Československu, včetně kavárny Orient. Totalitní režim sice v roce 1989 padl, tři jmenovaní soudruzi jsou dávno po smrti, ale jizva po úderu komunistů vůči živnostníkům pořád bolí. „Dějiny si se soukromým sektorem strašlivě pohrály. Takže tam, kde se podařilo původní živnost obnovit a udržet až do dnešní doby, to je pro mě něco fantastického,“ říká historička a ředitelka Archivu města Ostravy Hana Šústková. „Je to symbol kontinuity, a kontinuita je něco, co tomuhle státu dneska strašně moc chybí.“
