Potřebujeme cizince?
Sehnat práci v Česku není velký problém, nezaměstnanost se dlouhodobě drží na minimu. Potíž ovšem nastává, když se na situaci podíváte z opačného úhlu, tedy z pohledu zaměstnavatelů. Ti kvalifikované pracovníky shánějí horko těžko. Aby udrželi chod firem, musí často volit posily ze zahraničí, například z Vietnamu či Filipín, ještě častěji třeba z Polska nebo z Ukrajiny. Cizinci jsou podle Davida Bednáře, místopředsedy Sdružení drůbežářských podniků, kvalitními pracovníky, problém prý ovšem je s jejich udržením. Samotné najímání pak podle něj komplikuje zbytečně zdlouhavá byrokracie. Přesto, jak v pořadu Co na to vaše peněženka uvedla Anna Brabcová, ředitelka odboru integrace na trh práce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, u nás v současnosti pracuje zhruba 800 000 lidí ze zahraničí.
Tisíce Filipínců vláda pozvala v loňském roce do Česka na žádost Ministerstva průmyslu. A pozvání pro další zahraniční zaměstnance v rámci programu Kvalifikovaný zaměstnanec zřejmě budou následovat. „Kvóty se zvyšují, zaměstnavatelé stále stojí o jejich zvyšování,“ uvádí Anna Brabcová a pokračuje reakcí na tvrzení, že řady firem řeší problém s vyšší fluktuací. „Dle mého názoru je problémem očekávání cizinců a jejich informovanost před odjezdem — kam jedou, kolik za práci dostanou zaplaceno, jak jsou zde vysoké náklady na žití.“
Cizinci, draze zaplacená spása české ekonomiky
Největší podíl na počtu cizinců pracujících pro Drůbežářský závod Klatovy aktuálně mají Ukrajinci. Jak uvádí šéf podniku, David Bednář, pracují dobře. Otazník ovšem visí nad dobou, po kterou zůstanou v Česku. „Nevíme, jak se po skončení konfliktu bude situace dál vyvíjet a kolik Ukrajinců odjede zpátky na Ukrajinu. Pokud to nastane, potravinářský sektor může mít obrovské problémy,“ říká v pořadu Co na to vaše peněženka.
Existuje vůbec šance na jejich udržení v Česku i po konci rusko-ukrajinského konfliktu? „Český trh práce má úplně vysátou pracovní sílu, nemá odkud brát. Na druhou stranu zase jsme povinni Ukrajině její práceschopné lidi vrátit pro budoucí obnovu Ukrajiny. Ale je těžké predikovat, jak se ti lidé rozhodnou. My jim musíme dát podle práva Evropské unie možnost se rozhodnout. A jak zatím vychází z rozhovorů s panelem Ukrajinců s dočasnou ochranou, který děláme od začátku války, tak ta čísla se zvyšují každý půl rok. Zhruba 55 % osob deklaruje, že by tu chtěli zůstat i po válce,“ říká ředitelka odboru integrace na trh práce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
Nicméně právě tento problém se Drůbežářského závodu Klatovy nedotýká. Podnik sice Ukrajince zaměstnává, není mezi nimi prý ale jediný uprchlík. „U nás pracují stabilně Ukrajinci, kteří se vraceli. Měli tříměsíční víza, pak se jim to prodlužovalo na dva roky,“ říká David Bednář.
Ten větší trable vidí ve spolupráci s Filipínci. Důvodem je nepoměr mezi povinnostmi, které zaměstnavatelé musí splnit před jejich příjezdem, a skutečnou hodnotou práce cizinců. Ne snad, že by byli méně výkonní. Obvykle spíše proto, že se brzy po příjezdu rozhodnou pro změnu.
ČTĚTE TAKÉ: Česko přestává být soběstačné a konkurenceschopné, tvrdí potravináři. Viní vládu
„Musíte mít schválení, abyste je sem vůbec mohli dovézt, musíte projít lustrací. Platíte veškeré náklady, na jednu osobu to vyjde zhruba na 130 000 Kč. Dostanete je sem, měli by u vás pracovat dva roky, ale bohužel mohou odejít po půl roce. A my se dostáváme do problému, že firmy, které nemají akreditace, tyto zaměstnance přetahují. Počkají si, až firma, jako například DZ Klatovy, sem Filipínce doveze a potom jim nabídnou třeba vyšší mzdu a Filipínci samozřejmě odchází. Ta fluktuace se pohybuje kolem 40–50 %.“
Výsledkem jsou rostoucí náklady na kvalifikované pracovníky, kterých ovšem nepřibývá.
A David Bednář pak v souvislosti s vyřizováním povolení pro pracovníky z Asie zmiňuje další háček, tím je dlouhé trvání vyřizování pracovního povolení, které trvá i rok.
„V Polsku to trvá tři měsíce, na Slovensku to trvá taky tři měsíce. Je to neskutečná byrokracie a dlouhé lhůty. Třeba jenom ambasáda má na vyjádření tři měsíce. To je opravdu šílená věc, protože já ty lidi potřebuju hned a ne za rok.“
Že je v tomto ohledu co zlepšovat, uznává také ředitelka odboru integrace na trh práce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Současně ale ujišťuje, že na změně se usilovně pracuje. „Máme jako stát co dohánět, především v digitalizaci, o což se v posledním období velmi snažíme. Digitalizace probíhá a je to, myslím, ten hlavní problém. A musím přidat ještě jeden problém, a to je nedostatek personálu — jak na zastupitelských úřadech, tak na Ministerstvu vnitra, kde papíry ze zahraničí kontrolují, případně potom i dále. Personál je neměněný od dob, kdy tady nebyla ani třetina současného počtu cizinců a samozřejmě byrokracie se nezmenšila,“ uvádí Anna Brabcová a pokračuje vysvětlením, proč se problém neřešil už dříve: „Kvóty se rozhodují ad hoc i dvakrát ročně. A záleží především na dohodě odborů Svazu zaměstnavatelů a vlády. Rozhodnutí, byť s několikaměsíčním předstihem, jsou známá, ale dlouhodobé nárůsty známy nejsou, takže potom se na to musí ad hoc reagovat.“
Zkušenosti jezdí pracovníci dotčených ministerstev nabírat do okolních států, například do Německa, kde jsou na nábor cizinců zvyklí. „Jezdíme na společná jednání, kde představují svá řešení. Oni mají obrovský zájem o kvalifikované pracovníky, o lékaře, o sestry, kterých je tam extrémní nedostatek, což je u nás též. A u takto vysoce kvalifikovaných pozic je nutno říct, že operační doba jak na našem území, tak v Německu, je mnohem kratší, v řádu týdnů až nižších jednotek měsíců. Každý stát si musí prioritizovat, co nejvíc potřebuje.“
Na to opět reaguje David Bednář, podle kterého výrobní podniky také požadují speciálně kvalifikované zaměstnance: „My si na těch Filipínách lidi vyloženě vybíráme a jsou to odborné pozice,“ říká a druhým dechem poukazuje na fakt, který je podle něj třeba začít urychleně řešit: „Vláda řeší důchody, řeší demografický vývoj, ale neřeší demografický vývoj u zaměstnanců. Pokud má ekonomika fungovat, musíme mít dostatek lidí, protože automatizace, robotizace mohou část věcí řešit, ale stejně ty odborné profese potřebujete. Takže je to o té strategii. U důchodu to vidíme, tady to nevidíme.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ze západu Čech až k vám na talíř: Nahlédněte s námi do Drůbežářského závodu Klatovy
Práce, o kterou Češi nestojí
Jak ředitel Drůbežářského závodu Klatovy dále upozorňuje, cizinci velmi často pracují na pozicích, o které Češi nemají zájem. „Pořád se říká, že cizinci berou práci Čechům, což je samozřejmě úplný nesmysl. Když vezmu Plzeňský kraj, tam je nejnižší nezaměstnanost v celé České republice a tam o Čecha vůbec jako nezavadíte.“
O které profese se tedy jedná? „Bavíme se o pozicích, jako je předák, mistr, nebo obsluhují roboty,“ vyjmenovává David Bednář funkce, které se velmi rychle mohou podniku mimořádně prodražit.
„Když vám Filipínec odejde během šesti měsíců, tak když si to spočítáte, náklad na hodinu je 450 Kč, takže to je nejdražší zaměstnanec ve firmě v ten okamžik.“
Může s tím firmám pomoci sám stát? Podle Anny Brabcové ano. „Spolupracujeme s filipínskou ambasádou. A cíl je ty lidi velmi detailně informovat o tom, co mohou očekávat, a na druhou stranu se snažit zjistit jejich motivace. Protože je samozřejmě možné, že ti lidé sem jedou s jinou představou, než zůstat u té firmy. A my jako stát musíme dohlížet i na dodržování zákoníku práce a evropských směrnic, takže není v žádném případě možné, abychom ty lidi drželi u jednoho zaměstnavatele. Je opravdu nutné, aby dohoda byla transparentní od začátku jak mezi tím zaměstnavatelem, tak tím zaměstnancem,“ říká ředitelka odboru integrace na trh práce Ministerstva práce a sociálních věcí ČR s tím, že legislativní změna na celoevropské úrovni, která by cizincům, konkrétně tedy třeba Filipíncům, nařizovala zůstat u jednoho zaměstnavatele minimálně dva roky, není podle ní reálná.
