Paula Novotna
Skateboarding, snowboarding. Dva sporty, známé i provozované v Česku. První na prkně na kolečkách, druhý na prkně na sněhu. A oba olympijské. Přibude k nim třetí „boarding“. Kiteboarding. Opět na prkně, ale na vodě. A ještě k tomu tažený „drakem“. Česko v něm má žhavou naději, jednu z nejlepších závodnic na světě, vítězku závodu Světového poháru Pavlu Novotnou, které však nikdo neřekne jinak než Paula.
Své postavení v absolutní světové špičce může Novotná potvrdit v úterý 22. září, kdy se vyhlásí výsledky jediného letošního po-koronavirového klání. Ano, jen vyhlásí. Ono se totiž již „závodilo“. Na dálku a netradičním způsobem. Každá ze čtyř finalistek během srpna nacvičila a natočila své sestavy a triky, které následně poslala do sídla mezinárodní federace. Porotci zasedli k televizím a počítačům a opět na dálku zhodnotili předvedené jízdy. Teď už se čeká jen na vyhlášení výsledků.
Aby se Novotná k takovému závodu dostala, prožila polovinu života u moře, na prkně, ve vzduchu. Ve třinácti letech se směla poprvé připnout k „drakovi“, aby jí táhl po moři. Od čtrnácti ji prý rodiče nemohli dostat z vody a odepnout od „draka“. K atraktivnímu adrenalinovému sportu ji přivedli rodiče, kteří jsou sami vášnivými kiteboardisty. „Tatínek mi říkal, že nejprve musím ještě vyrůst, než mě na kite pustí, abych někam neulítla,“ popisuje v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Pavla „Paula“ Novotná své začátky. Nyní létá až deset měsíců v roce a věří, že si doletí až do Paříže 2024 a splní si svůj olympijský sen.
Co dělá česká kiteboardistka, když nesmí cestovat, případně kvůli koronaviru nemůže opustit Česko?
Pořád se to nějak dá. (smích) Na karanténu jsem uvízla v Karibiku, což je ráj na zemi. Měla jsem ohromné štěstí. Poté jsem se v červenci vrátila domů a byla v Čechách. Srpen jsem strávila v Řecku. Polovinu září jsem prožila v Čechách a nyní odjíždím na nějakou dobu do Dominikánské republiky.
Přece jen jste se dostala do Řecka, které uvádíte za svůj home spot, sportovní domov?
V Řecku jsem byla v srpnu přes dva týdny a pak jsem se vrátila zpátky do Čech. Řecko uvádím jako svůj home spot, protože jsem tam strávila dětství a hodně jsem se tam toho naučila. Každé léto jsme se tam s rodiči vraceli a já jsem tam celé léto trénovala. Do teď se tam ráda vracím. Jsou tam super podmínky.
Pokud byste musela zůstat v Česku. Co děláte, když nefouká?
Trénuji i v Čechách, ale ne na vodě. V Čechách se soustředím spíše na trénink v posilovně, který je pro mne hodně důležitý.
Když jsem v létě v Čechách, jezdím raději na wakeboardu a na wakesurfu. Vodních sportů se u nás dá dělat spousta
A když fouká, kde se dá v Česku slušně kitovat? A máte z toho vůbec radost?
V Česku jezdíme na Rozkoši, na Nových Mlýnech. Dá se také kitovat na nějakých dalších nádržích nebo vodních plochách. Když jsem v létě v Čechách, jezdím raději na wakeboardu a na wakesurfu. Vodních sportů se u nás dá dělat spousta. A v zimě, když jsem tu a ne někde v teple, si ráda zajedu na hory na snowkite.
Je jasné, že podmínky na moři a na jezeru budou zcela odlišné. V čem se liší nejvíce? Je to síla větru? Vlny?
U nás bývá vítr většinou hodně poryvový a nefouká nám tu tak často. U moře fouká skoro každý den a tzv. stálý vítr. A vlny u nás také nejsou. Navíc je rozdílné jezdit na slané a sladké vodě, ale to tolik nevadí. Když jsem doma, tak se zaměřuji na fyzickou kondici a od kitu si dávám pauzu.
Kolik uděláte shybů, případně kliků? Nebo kolik zvednete kilogramů na benchi?
Haha, jsem docela silná a mám super fyzičku. Ráda trénuji s kamarády nebo blízkými a většinou mi nikdo nestačí. Shybů udělám hodně, na kitu se pořád jen přitahuji. (smích) Bench netrénuji a váhy moc často nezvedám. Zaměřuji se převážně na výbušnost a na to, abych uměla své tělo ovládat v jakékoliv situaci a nezranila jsem se.
Je kite o silných pažích? Posilujete je speciálně?
Na kite musíte být silný a celkově fit. Zapojuje se při něm celé tělo. Mně pomáhá mít silný střed těla a silné nohy. Potřebuji se pořádně odrazit a zároveň zapojit celé tělo. Mít silné ruce a také záda je velká výhoda.
Na co se v tréninku nejvíce zaměřujete? Na techniku? Na bezpečnost? Nebo právě na sílu?
Většinou trénuji na bezpečnost, abych se nezranila. Triky, které předvádím na vodě, už nejsou jen tak, jsou ohromně náročné a kdybych se zranila, tak by mě to mohlo vyřadit na delší dobu.
Shybů udělám hodně, na kitu se pořád jen přitahuji. Zaměřuji se převážně na výbušnost a na to, abych uměla své tělo ovládat v jakékoliv situaci a nezranila jsem se
Jak se vlastně trénuje kite? Patří k tomu i sledování povětrnostních podmínek? Znalosti větrů, vln?
Když trénuji na kitu, většinou mám s sebou trenéra, který mě natáčí a následně mi vše vysvětluje. Nebo se mnou bývá na vodě a slyším ho v uších na vysílačce. Ráda trénuji s kamarády, vzájemně se motivujeme a pomáháme si. Samozřejmě musíme znát, jak se čte počasí, kde najít předpověď pro vítr, vlny, oblačnost. Všechno je o zkušenostech a hodně se toho dá vyčíst. Pak už jen „stačí“ sledovat předpověď a když vidíte vítr, všechno jde stranou a hurá na kite.
O čem je kite? O hlavě? Umět ji vypnout proto, abyste se nebála, ale zároveň ji mít „zapnutou“, abyste se nezranila?
To je zajímavá otázka. Když jdu na vodu, tak jsem v úplně jiném světě. Nad ničím jiným moc nepřemýšlím a naplno si to užívám. Mám moc ráda ten stav, do kterého se dostanu, když zrovna kituji. Proto tam trávím tolik času. Naplno se soustředím na kite, na vítr, na to, co dělám, a tak vypnu od okolního světa. Je to i forma relaxace. A když už se stane, že přemýšlím nad něčím jiným, tak mě něco na vodě rozhodilo, nebo se necítím dobře. A to není správně. Na kitu se nebojím. Ale když zkouším nové triky, tak ano. Pracuji se strachem, aby tam nebyl a já do toho šla tzv. naplno. Samozřejmě musíte být opatrní a rozumní, aby se vám nic nestalo. Mně v tomto hodně pomáhá trénink na suchu. Abych byla tak silná, že na vodě už to bude jednoduché a budu na vše připravená.
Ke kitu vás přivedl otec, kterého u moře tento sport fascinoval. Sám se do něj pustil, ale vám ho zakazoval, protože se o vás bál. Čím jste ho nakonec přesvědčila, že jste se do kitu mohla pustit?
Ano, tatínek byl u nás v rodině první, kdo se naučil kitovat. Ale hned po něm také maminka. Viděli to na Maltě, když tam byli na dovolené. Mně bylo tenkrát jen 10 let a nechali mě doma, nebo jsem jela někam s babičkou a dědečkem. Vybavení tehdy ještě nebylo tak bezpečné. Pořád mi říkal, že musím trochu vyrůst, abych neulítla. Když mi bylo třináct, tak jsem měla poprvé kite nad hlavou, o rok později jsem se to naučila pořádně a už mě nedostali z vody. Moc mě to bavilo, za pár dní jsem hned začala skákat a trávila jsem na vodě spoustu času.
Na co jste si při svých začátcích musela dávat nejvíc pozor? Právě na zranění? Abyste někam „neulítla“, aby s vámi vítr tzv. nepraštil ať o hladinu, a nebo pevninu?
Na kitu se nedá ulítnout. Vždy to máte pod kontrolou a když by se náhodou něco stalo, tak se kite „odstřelí“, vyvlaje a už netahá. Asi jako u každého sportu je třeba přemýšlet, být opatrný, aby se nic nestalo. Nehody se stávají, ale jsou z nepozornosti.
Kituje ještě táta? Radíte mu? Poslouchá vaše rady?
Kitují oba, jak tatínek, tak i maminka. A rádi se mnou vždy někam zajedou na dovolenou. Ale rady pořád poslouchám já. No a tatínek po pár letech na kitu začal surfovat, aby byl zase v něčem o kus lepší a mohl se před námi předvádět. (smích) Jsem moc ráda, že jsem se narodila do velmi aktivní rodiny a měla jsem to štěstí, že rodiče mají rádi adrenalin a dovedli mě k těmto skvělým sportům, které mě ohromně naplňují.
Nad ničím jiným moc nepřemýšlím a naplno si to užívám. Mám moc ráda ten stav, do kterého se dostanu, když zrovna kituji. Proto tam trávím tolik času. Naplno se soustředím na kite, na vítr, na to, co dělám, a tak vypnu od okolního světa.
Jezdí rodiče na vaše závody? A pokud ano, co říkají na vaši výkonnost?
Rodiče na závody neberu. Maminku jsem vzala párkrát, ale jsem radši, když tam nejsou. Mám pak o hodně klidnější hlavu.
Takže se máma třese strachy?
Maminka se nebojí a myslím si, že kituje i více než tatínek. Ráda jezdí na vlnách, takže se vždy přidá, když jedu někam, kde jsou nádherné vlny.
Kiteboarding měl být zařazený mezi olympijské sporty pro Hry 2024 v Paříži. Je to definitivní?
Ano, v roce 2024 bude kiteboarding poprvé na olympijských hrách.
V Paříži by se mělo závodit v disciplíně mix, tedy tým složený z ženy a muže. Už víte, kde seženete v Čechách partnera? Nebo si ho vychováte?
Zatím ještě vůbec nevím, jestli na tu olympiádu pojedu já. Je to můj sen a budu pracovat na tom, aby se mi splnil. Partner se snad najde, buď už někdo zkušený, a nebo začneme trénovat mladé talenty.
V běžné sezoně jste až deset měsíců v cizině, kde trénujete a závodíte? Není to někdy ubíjející?
Každý rok je jiný. Někdy jsem opravdu deset měsíců z roku mimo republiku. Jindy je to šest měsíců a zbytek jsem u nás. Záleží kolik máme závodů a jak si vše naplánuji. Trénuji a závodím po celém světě. Mé nejoblíbenější lokality jsou Brazílie, Kapské město, Karibik, Řecko, Mauricius.
Na kitu se nedá ulítnout. Vždy to máte pod kontrolou a když by se náhodou něco stalo, tak se kite „odstřelí“, vyvlaje a už netahá.
Kde tedy máte domov? A podle čeho ho určujete? Třeba podle toho, kde se vám nejlépe spí?
Domov mám pořád v Čechách. Vždy se ráda vracím domů. U moře se mi většinou spí dobře, protože jsem unavená ze sluníčka a z kitování. Ale doma se spí stejně nejlépe.
Když jste deset měsíců z roku na cestách, v které zemi, nebo na kterém místě se cítíte nejlépe?
Tam, kde jsem spokojená a nic mi nechybí. Nedokážu na tuhle otázku odpovědět jedním místem. Pro mě je cestování už tak přirozená věc. Každé místo má své kouzlo. A když chcete domů, sednete na letadlo a jste doma. Teď s koronou je to ale trochu složitější. Když jsem někde dlouhodobě, udělám si to tam hezké a pohodlné, aby mi nic nechybělo a cítila jsem se tam jako doma.
Kam se vám naopak moc, nebo vůbec nechce?
Na závody, kde je zima a jsou tam špatné podmínky. Jinak jsem ráda, že mám tu možnost cestovat a moc si to užívám. Ale přece jenom mám raději ty teplejší destinace.
Jak to dopadlo s vaším studiem? Dokončila jste Vysokou škole ekonomickou?
Studovala jsem dva roky a pak jsem skončila, protože se to nedalo s mým cestováním a závoděním skloubit. Chtěla jsem být nejlepší na světě a musela jsem do toho dát všechno.
Takže neplánujete, že byste se k oboru někdy po sportovní kariéře vrátila?
Momentálně studuji on-line obor na nutriční specialistku. Nevím, co bude za pár let. Ale abych pravdu řekla, ráda se vzdělávám sama. Ráda čtu, dívám se a poslouchám věci, co mě zajímají. Také mě hodně baví fyzioterapie, takže i to je třeba jednou cesta do budoucna.
Pro mě je cestování už tak přirozená věc. Každé místo má své kouzlo. Když chcete domů, sednete na letadlo a jste doma. Když jsem někde dlouhodobě, udělám si to tam hezké, aby mi nic nechybělo a cítila jsem se tam jako doma.
Co byste vlastně dělala, kdybyste nekitovala? Jaký jiný sport vás přitahoval?
Když jsem byla malá dělala jsem gymnastiku, atletiku, plavaní, orientační běh, horolezectví… Snad všechno, co se u nás dalo. Kitovat jsem začala ve čtrnácti, takže nevím, jak na tuto otázku odpovědět, protože sama nevím.
A čemu byste se věnovala, kdybyste vůbec nesportovala?
To si myslím, že by se nikdy nestalo. Sport mi dodává tolik energie. Ale pokud bych sportovat nemohla, určitě bych si něco našla. O to se nebojím.
Už víte, jak dopadl distanční on-line závod? Svá pětiminutová videa jste posílala do centrály federace, která organizuje Světový pohár.
Zatím ne, jen jsme vše natočili a odeslali, oni si to zpracují. Závody se budou vysílat od 22. září a už se moc těším.
Vy jste se do čtyřčlenného ženského finále dostala díky divoké kartě, kterou vám „přidělili“ fanoušci hlasováním na internetu. Takže nervy ještě před samotným startem?
Ano. Abych se toho závodu mohla zúčastnit a natočit svá videa, potřebovala jsem divokou kartu, kterou jsem díky fanouškům získala. Moc vám všem děkuji.
Jak takový distanční závod probíhá?
Své sestavy a závody jsem natáčela v Řecku v průběhu srpna. Nejdříve jsem musela vše natrénovat, pak přijel kameraman a natáčeli jsme. Měli jsme určená pravidla, které triky musíme odjet, ale také jsme si mohli sami nějaké zvolit. Hodnotí se samotný trik, jeho provedení, výška, rychlost nájezdu a také dopad. Také se bere v potaz, v které poloze je kite, když trik provádíme. U každého triku je to trochu jiné. Hodnotí nás poradci, kteří jsou vždy na závodech.
Je čas jít za rodiči a zeptat se jich, jestli se mohu nechat přejmenovat na Paulu, abych to měla i v občance a v pasu.
Tím pro vás letošní sezona končí? Čemu se budete ve zbytku roku věnovat?
Zrovna odjíždím do Dominikánské republiky. Bojím se, abych tady v Čechách neuvízla a pak už nikam v průběhu podzimu nevycestovala. Plánovat v tomto období je velmi náročné. V Dominikánské republice budu trénovat jak freestyle, tak i na vlnách i na foilu. Mám s sebou také Wing Foil, nový vodní sport, který mě hodně baví. V Dominikánské republice se také surfuje, takže jsem každé ráno v sedm hodin na vodě. Mám to tam moc ráda a často se tam vracím.
Po které Paule vám dali rodiče jméno?
Na základní nebo střední škole se mi tak začalo říkat, ani nevím proč. V občanském průkazu mám pořád Pavla. Asi je čas jít za rodiči a zeptat se jich, jestli se mohu nechat přejmenovat na Paulu, abych to měla i v občance a v pasu. (smích)
Pavla „Paula“ Novotná (27 let)
Česká profesionální kiteboardistka, narodila se 26. prosince 1992 ve Frýdku-Místku.
Rodina: Vlastní zatím nemá, má maminku, tatínka, mladšího bratra a starší sestru.
Vzdělání: Gymnázium.
