Český velvyslanec v Rumunsku Martin Košatka Zdroj: Tomáš Kačmár
Rumunsko je jednou z mála stabilních zemí na Balkánu, která má s Českem společnou pohnutou historii a je zároveň velmi blízko ruské agresi na Ukrajině. Tak svoji novou štaci popisuje český velvyslanec Martin Košatka v exkluzivním rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Zároveň ale zmiňuje, že k diplomacii mu pomáhá i třeba takový fotbal, který je v Rumunsku velmi populární. Ačkoliv to hned při příjezdu vypadalo na zhoršení vztahů, když pražská Sparta vyřadila bukurešťský FCSB.
V minulosti jste byl velvyslancem ve Španělsku či Chorvatsku. Myslíte, že jste z těchto států získal zkušenosti spjaté s kulturou, jazykem a místní mentalitou, které by mohly být platné právě v Rumunsku?
Určitě jsem v obou zemích získal mnoho cenných zkušeností. Každá země je ale jiná a Rumunsko není výjimkou. Ve Španělsku je podobný jazyk, protože oba spadají do stejné románské skupiny. Rumunština je ale natolik ovlivněná slovanskými jazyky, že i když člověk umí dobře španělsky, vůbec to neznamená, že bude rozumět rumunsky. Naopak. Byl jsem překvapen, jak je to těžký jazyk. Na porozumění textu zase tolik ne, ale mluvení je obtížnější.
ČTĚTE TAKÉ: Vraťte Krym, vyzval Erdogan Rusko. Turecký prezident vyjádřil podporu svrchovanosti Ukrajiny
A co zkušenosti z Chorvatska?
Možná mi pomáhá, že je v něm také zajímavá česká menšina, tudíž problémy, kterým čelí Češi v Rumunsku, znám už z Chorvatska, trochu lépe se v tom orientuji. V každé zemi se ale začíná od píky. Člověk může sebevíc studovat před odjezdem, ale stejně si to nakonec musí sám prožít, aby dané zemi rozuměl.
Narazil jste na nějakou podobnost Rumunska s Chorvatskem už jen kvůli tomu, že stále jde o Balkán? Nebo je to naopak něco diametrálně odlišného?
Nejsem v Rumunsku tak dlouho, abych to zvládl posoudit, to by bylo nefér. Nemůžu říct, že Rumuni jsou stejní jako Chorvati jen proto, že jsou to „jižani“.
Přesto, zvládnete už nyní popsat, co společného s Rumuny máme třeba my – Češi?
To určitě. Máme společnou historii, konkrétně tu smutnější kapitolu našich dějin. Stejně jako my si i Rumuni prošli totalitním režimem, který skončil ve stejnou dobu. Dlouho jsme byli součástí východního bloku, který přes všechna ta negativa měl jednu výhodu – do Rumunska se ve velkém dostávaly naše výrobky. Česko si tak v Rumunsku získalo dobré jméno, a když naši podnikatelé přicházejí do země, mohou se opřít o dobré zkušenosti z minulosti, které s námi Rumuni mají.
Rumunsko zároveň sousedí s Ukrajinou, která je už třetím rokem ve válce s Ruskem. Jak se to v zemi projevuje?
Ruská agrese, respektive naše podpora Ukrajiny, je samozřejmě věc, která nás dnes s Rumunskem velmi spojuje. Je úplně jasné, že v případě, kdyby se Rusko rozhodlo pokračovat ve svém tažení na Západ, tak Rumunsko je pro nás první linií obrany na jihu. Má stejnou roli jako pobaltské státy na severu. Rumunsko je vlastně z našich spojeneckých států nejblíže té části Ukrajiny, která je okupovaná Ruskem. Když Rusové útočí na Západ Ukrajiny, tak mezi potenciálními cíli je i přístav Izmajil, který je přímo na hranici s Rumunskem přes Dunaj. Rumunsko je tak územím, kam dopadají minimálně úlomky ruských střel. Naše země sdílejí dnešní hlavní zahraničně-politický cíl – čelit ruské agresi. Rumunsko je tak pro nás jasným partnerem a ministři zahraničí cítí potřebu se potkávat, což se naposledy stalo během nedávného Globsec Forum v Praze. Současná situace posiluje pozici Rumunska v NATO i Evropské unii.
Zhruba před rokem jsem vedl rozhovor s litevským ministrem zahraničí Gabrieliusem Landsbergiem a během něj mi zmínil, že on a jeho Litevci mají cosi jako hraniční mentalitu. Jde vlastně o to, že pokud by Rusko napadlo státy NATO či EU, tak oni jsou takříkajíc první na ráně. Zmínil jste, že Rumunsko je tady v podobné situaci, mají také podobně nastavenou mentalitu?
Rumunsko historicky velmi pociťuje geografickou blízkost Ruska. Když se podíváme na rumunské dějiny, tak země vznikla po odchodu Osmanů a ne všichni Rumuni se ocitli najednou ve vlastním rumunském státě. Část z nich se ocitla pod vládou Rusů v dnešním Moldavsku. To samozřejmě dále velmi zkomplikovalo vztahy mezi Ruskem a Rumunskem, protože hranice se opakovaně pohybovala v souvislosti s historickým vývojem ve 20. století.
Když jsme u hranic, nabízí se otázka posilování. Zbrojí Rumunsko podobně jako jiné evropské státy?
Myslím, že Rumunsko získalo velmi dobrou pozici v rámci NATO. Země zvýšila své výdaje na obranu na 2,5 procenta HDP, tudíž patří mezi přední členy aliance v tomto směru. Není to ale jen o penězích, ale o konkrétních krocích, které v souvislosti s Ukrajinou Rumuni provádějí. V Rumunsku je rozmístěno bojové uskupení NATO vedené Francií a rozšiřuje se základna Michaela Kogălniceanua u Constanty , která se stává klíčovou alianční strukturou v blízkosti konfliktu. Vzniklo výcvikové centrum pro stíhačky F-16, a to jak pro evropské piloty, tak pro ty z Ukrajiny. Stejně tak vzniklo servisní centrum pro systém HIMARS, dále pro helikoptéry Black Hawk a také Euroatlantické centrum pro odolnost. Rumunsko tedy podniká řadu konkrétních kroků, které mu zvyšují prestiž.
PODÍVEJTE SE: Záběry z bitvy u Pokrovsku
Mimo otázku ruské invaze na Ukrajinu, panuje v Rumunsku také napětí kvůli situaci v sousedním Moldavsku, respektive v Podněstří? Připomenu, že se jedná o moldavský region, který centrální vláda nemá pod kontrolou, vládnou v něm separatisté a navíc je zde ruská posádka.
Samozřejmě. Moldavci pro Rumuny nejsou ani tak bratrský národ, vnímají se jako jeden národ. Lehce jsem se toho už dotkl, že historie těchto zemí je jednoduše taková, že hranice rozdělila jeden národ mluvící jedním jazykem. Ten národ cítí velkou sounáležitost a mnohdy zaznívají i hlasy o sjednocení obou zemí. To bych raději nerozváděl, je to politicky velmi choulostivá věc. Moldavsko je každopádně klíčovým elementem rumunské zahraniční politiky. Rumunsko obecně podporuje rozšiřování Evropské unie ale Moldavsko je pro něj zásadní. V případě ruské agrese, která nepostihla jen Ukrajinu, ale zprostředkovaně také další země, se Rumunsko snaží Moldavsku pomáhat. To je styčný bod i pro nás, protože i my vnímáme Moldavsko jako důležitou zemi, a to nejen kvůli současné situaci, ale dlouhodobě. Moldavsko je dlouhodobě prioritní zemí naší rozvojové spolupráce. Jde tedy rozhodně o téma, o kterém budu chtít s partnery v Rumunsku hovořit.
Rumunsko se velmi zapojuje do politiky a směřování Moldavska, ale činí tak i u zbylých zemí v okolí? Můžeme říci, že je to jeden ze silových hráčů na Balkáně, ne-li třeba ten nejsilnější?
Mám pocit, že pořád u nás máme tendenci Rumunsko podceňovat a dívat se na něj tak trochu „skrz prsty“. Pořád přetrvávají předsudky, neuvědomujeme si, že jde o šestou nejlidnatější zemi EU. Současná situace nahrává tomu, že jeho pozice posiluje. Jen z ekonomického pohledu, když pomineme Turecko, je Rumunsko největší ekonomika jihovýchodní Evropy. Navíc je to země, která bohatne. Moc si to neuvědomujeme, ale když porovnáváme ekonomický růst v Evropě za posledních 20 let, tak Rumunsko je úplně na špici. Těžko to samozřejmě můžeme srovnávat se zeměmi, které byly v minulosti mnohem dál, u nich ten růst logicky nemůže být tak velký, ale má daleko větší růst, než jiné země v oblasti. Rumuni to dobře vědí a roste tak jejich sebevědomí.
V Evropské unii se navíc podařilo odstranit to, co je léta velmi trápilo – mechanismus spolupráce a ověřování, kdy byli pod zvýšeným dohledem EU. Toho se zbavili a už se jim aspoň částečně podařilo zapojit se do Schengenského prostoru. Stejně, jako vzrostl význam Rumunska v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu, jsem přesvědčen, že podobně poroste i jeho význam v EU. Z Rumunska se stává vlivná země.
Koneckonců, končící rumunský prezident Klaus Iohannis se netajil ambicemi stát se generálním tajemníkem NATO, byť mu to nakonec nevyšlo proti nizozemskému expremiérovi Marku Ruttemu. Nicméně, Balkán, a může to být naše zakořeněná myšlenka, je obecně vnímán jako velice nestabilní region plný vzájemné rivality. Jak to v tomto směru má Rumunsko?
Samozřejmě, že Balkán byl vždy méně stabilní částí Evropy. Po celá staletí. Musím ale říct, že tento problém se týká spíš západní části poloostrova. To sice neznamená, že Rumunsko nemá se svými sousedy žádné problémy, ale není to v takové míře, jako právě země na západě Balkánu. Rumunsko je politicky stabilní zemí, ekonomice se daří. Všechny ekonomiky Evropy sice mají své problémy, ale Rumunsku se relativně daří udržovat velmi slušný růst. Po letech určité politické nestability se podařilo vytvořit velkou koalici, která zemi vcelku úspěšně vede. Samozřejmě, že velká koalice má i svá negativa, protože to umožňuje rychlejší růst protestních sil, což je i případ Rumunska. Skoro bych ale řekl, že Rumunsko je takovým ostrovem demokracie a stability v jihovýchodní Evropě.
Jak podstatný má v regionu vliv ruská propaganda? Minimálně v Moldavsku je mocně znát, kór nyní před prezidentskými volbami, Srbsko je rovněž pod vlivem.
Rumunsko samozřejmě čelí dezinformacím přicházejícím z východu. Je i cílem hybridních útoků. Nemyslím si ale, že by to v Rumunsku bylo s ruskou propagandou horší než v jiných státech EU. Nedávno ale například muselo tamní ministerstvo obrany popřít zprávy z dezinformačních webů, že došlo k výbuchu zásob paliva určeného pro Ukrajinu na okraji Bukurešti. Nemyslím si, že by takové dezinformace měly nějaký mimořádný dopad na rumunskou veřejnost. Samozřejmě, že jsou lidé, kteří tomu věří, ale není to v nějakých vysokých počtech. V Rumunsku dominují mainstreamové politické strany a i ty krajně pravicové či populistické jsou prozápadní, s výjimkou strany S.O.S. Romania, která je vedena proruskou političkou. V posledních volbách do Evropského parlamentu získala dva mandáty. To sice je zaznamenáníhodné, ale je to opravdu okrajová záležitost.
Nyní ještě k vám. Své působení v Rumunsku se snažíte prezentovat také na sociálních sítích, a to na diplomata či velvyslance v nezvyklém duchu. Například na vašem instagramovém profilu ve videu ukazujete, jak cestovat po Bukurešti, ukázal jste svůj výlet na Banát. Kde se vlastně vzala myšlenka se takto prezentovat?
Napřed vás opravím s tím výletem do Banátu. Když přijedete jako nový velvyslanec, tak na začátku máte jen velmi omezené možnosti styku s partnery, než předáte alespoň kopie pověřovacích listin. Do té doby se v podstatě nemůžete s nikým potkat. V prvních dnech máte na výběr jen neformální setkání, takže má první cesta vedla mezi krajany. V Banátu jsem během čtyř dní navštívil pět českých vesnic, abych se seznámil s tamní komunitou, u které také mimo jiné působí učitelé z Česka vyslaní naším ministerstvem školství. Takže to byla skutečně pracovní cesta, ne výlet.
A co tedy ty sociální sítě?
Ty pro mě nejsou žádnou novinkou. Zmínil jste moje působení v Chorvatsku. V té době jsem si pořídil Twitter, dnešní X, protože jsem pochopil, že je to prostředek pro oslovení širší veřejnosti. Bylo to pro mě učení za pochodu, protože jsem to plánoval primárně pro oslovení chorvatské populace, ale pak jsem zjistil, že mě sledují hlavně Češi, tak jsem se přeorientoval na ně. Největší sílu v působení na Twitteru jsem spatřoval v tom, že když se bude dít něco nebezpečného, třeba požáry v Dalmácii, tak mohu takto informovat české turisty.
Tím, že je člověk přítomen na Twitteru, tak může předat informace jim a jejich příbuzným v případě krize, varovat a upozornit na danou situaci. Když takovou informaci dáte jen na stránku ambasády, najde ji pouze ten, kdo si vyloženě na internetu vyhledá daný web. Na Twitteru dáte informaci a lidé, kteří vás sledují, to zachytí. V mém případě to byl i web jedné české televize, tudíž se informace dostala i dál do médií. Pochopil jsem zkrátka výhody sociálních sítí. Když jsem byl poté po návratu z Chorvatska zpět na ministerstvu, nepovažoval jsem za nutné v této aktivitě pokračovat a svoji twitterovou činnost jsem umrtvil. Ale počítal jsem s tím, že až někam vyjedu, tak budu znovu aktivní.
Na druhou stranu se nabízí poznamenat, že Twitter není Instragram.
K tomu se dostanu. Když jsem se začal seznamovat s tím, jak působí na sociálních sítích ambasáda v Bukurešti, tak jsem zjistil, že je na Facebooku, kde mají asi 5 600 sledujících, tedy velmi slušný počet a drtivá většina je přímo v Rumunsku. A také je na Twitteru, nyní už X. Necítil jsem tedy potřebu, abych byl také osobně aktivní na těchto platformách, tak jsem si zřídil Instagram. Domluvil jsem si na ministerstvu zaškolení, ale i tak je to pro mě učení se za pochodu. Snažím se dělat to, co kolegové z jiných zemí – přiblížit naši práci veřejnosti.
Když jste zmínil ten reel o cestě bukurešťským metrem do Aleje svobody, byla to také součást mé snahy ukazovat velvyslance jako normálního člověka se svými koníčky, který se pohybuje v dané zemi, má ji rád a netráví všechen čas ve své kanceláři nebo někde na recepcích. Snad to bude lidi zajímat. Samozřejmě budu na svůj profil dávat i věci, které se týkají bezprostředně mé práce.
Všiml jsem si na vašem Instagamu také snímku, na kterém jste ukazoval choreo fanoušků fotbalové Sparty. Nelze se vyhnout podobnosti, protože pražská Sparta má stejné barvy, jako má Rumunsko na své vlajce. Navíc je u nás i u nich fotbal velkým tématem a nedávno Sparta hrála dvojzápas o Ligu mistrů v Bukurešti proti místnímu týmu FCSB. Může být i fotbal takový nástroj, který může v diplomacii pomoci?
Může, ale já měl na začátku svého působení naopak strach, aby nás spíš nerozdělil (smích). Když Sparta hrála v Bukurešti, byla to vlastně má úplně první akce po příjezdu do země. Přišlo mi zábavné před zápasem upozornit na tu barevnou shodu. Pak jsem přidal i něco přímo ze zápasu, který se pro nás vyvíjel opravdu skvěle. Ještě před zápasem jsem se sešel s manažery Sparty a povídali jsme si o fungování sportu v Rumunsku a u nás. Překvapili mě tím, jak pozitivně popisovali situaci v Rumunsku a podporu ze strany státu, kterou místní fotbalové kluby mají. Sparťanští manažeři se smutkem poukazovali na to, že u nás podpora státu není ani zdaleka taková. Takže jsou i věci, u kterých bych nečekal, že nám v nich Rumunsko může sloužit jako vzor.
