Až tři stovky Romů, kteří obývají vyloučenou lokalitu v Osoblaze na Bruntálsku, netuší o blížících se komunálních volbách téměř nic. „Volím Babiše, ten je nejlepší,“ spustí 59letá Božena Baránková, když dostane otázku, komu dá hlas v obecních volbách. Hnutí ANO přitom v pohraničním městečku vůbec nekandiduje. Romové žijící ve zdejším panelovém ghettu princip voleb do zastupitelstev obcí moc nechápou, přitom mají vůči radnici přehršel výtek.
Když se mezi šedivými paneláky v Osoblaze, kterým od časů normalizace nedal nikdo novou fasádu, zeptám Romů, komu dají hlas 23. a 24. září v komunálních volbách, mají dvě odpovědi. Ta první zní: „K volbám nepůjdu, nezajímá mě to.“ Ta druhá: „Budu volit Babiše, ten je nejlepší!“ Výrazu „komunální“ moc nerozumějí a většinou si myslí, že se ptám na parlamentní volby. Řádné volby do Poslanecké sněmovny se ovšem budou konat až v roce 2025.
Osoblažští Romové přitom každý den řeší spoustu komunálních problémů. „Starosta nechal odřezat všechny lavičky na našem sídlišti, abychom nemohli posedávat venku. Je to normální? Černí tady v Osoblaze mají mnohem menší práva než bílí,“ stěžuje si samozvaný mluvčí zdejší komunity. „Napište, že se jmenuji Gustav, všichni mě tu znají,“ říká. Že se za odstranění laviček může současnému vedení města revanšovat tak, že bude v komunálních volbách volit opoziční kandidáty, nad tím zatím nepřemýšlel.
„Kdo tam je? Když za mnou přijde někdo, kdo bere černé jako rovnocenné s bílými, tak ho budu volit,“ prohlásí nakonec Gustav. A proč Romové z ghetta nepostavili vlastní nezávislou kandidátku? Vždyť tvoří třetinu obyvatel městečka, úspěch by byl zaručen. Na Slovensku už působí desítky romských starostů. Gustav jen pokrčí rameny. A z dalšího hovoru vyplyne, že v obci není přihlášen, takže se hlasování do zastupitelstva Osoblahy vlastně nemůže zúčastnit. Maximálně může odjet do Prahy 4, kde má trvalý pobyt, tam ho k urně pustí. „Plánujeme, že se do Prahy stejnak vrátíme. Tady nemá život budoucnost, je to jenom o bídě a přežití.“
Slepice snášející zlatá vejce
Osoblahu ze tří stran obkličuje Polsko, z té čtvrté Jeseníky. Malebný Osoblažský výběžek stále více láká turisty z obou stran hranic, jenže městu Osoblaha se výletníci začínají vyhýbat. „Když přijedou k nám a uvítají je nehezké paneláky obývané hlučnou romskou komunitou, už se sem nebudou chtít vracet,“ říká 62letý starosta Antonín Rous. Město má 1 100 obyvatel, v ghettu na bývalém normalizačním sídlišti žije 250 až 300 Romů. „To číslo se pořád mění, málokdo tam vydrží déle než tři měsíce. Majitel bytů David Kotásek cíleně podněcuje romskou migraci po celé republice,“ tvrdí Rous.
Radnice v Osoblaze nechala v ghettu odstranit koše i lavičky. Z dětského hřiště prý odvezla písek i houpačku. Zdroj: Ivan Motýl
Pronajímat byty chudým Romům je totiž neobyčejně výhodné. „Zrovna včera byla na radnici jedna jeho nájemnice a stěžovala si, že pan Kotásek chce jen za čistý nájem 14 tisíc korun,“ vypráví starosta. „Osmdesát procent tohoto nájmu zaplatí za Romy stát prostřednictvím příspěvku na bydlení, vlastně to platíme my všichni, jen Kotásek vydělává,“ dodá a neváhá použít i jadrné přirovnání: „Pro něho jsou ti nájemníci něco jako slepice snášející zlatá vejce.“
Romové z celé republiky
Starosta Rous jde do komunálních voleb v čele nezávislé kandidátky Nový impuls 2022. Ve vyloučené lokalitě na sídlišti ale hlasy vůbec nehledá, přitom tam žije spousta dospělých s volebním právem. „Většinou stejně nemohou volit v Osoblaze, protože mají trvalý pobyt někde jinde. Po celé republice, od Prahy až po Ostravu,“ zjistil starosta. O volby prý nemají zájem ani v obci usedlí Romové, zpravidla k urnám přijdu jen tři čtyři z nich.
Není tedy morální povinností samosprávy, aby Romy ve městě alespoň poučila, že se nějaké komunální volby blíží? Zvýšila by tak „politickou gramotnost“ v lokalitě, na což by se dal získat i nějaký grant. Přímo v ghettu se opravdu neví, jaké volby se na sklonku září odehrají. „Ať žije Babiš, volte Babiše,“ volá na mě z oken bytovky 59letý Jan Mika. Hnutí ANO přitom v Osoblaze vůbec nekandiduje, jen dvě nezávislá sdružení (Nový impuls a Rozvoj Osoblažska) a Česká pirátská strana.
Ptát se tady na trvalé adresy Romů, to je jako cestovat po mapě celé republiky i po zemi východního souseda. Žijí tu nájemníci s trvalým bydlištěm v Praze, Kroměříži, Janově, Ostravě, Brně, Jeseníku, Krnově, Plzni i četní Slováci třeba z Popradu pod Vysokými Tatrami. Rodinu Jana Miky vystěhovali z Lipníka nad Bečvou, kde žije početná romská komunita v historickém centru města. Z Lipníka je to kousek do Olomouce anebo Přerova, ale tady se ocitli na „konci světa“.
Jedině Babiš, Babiš je hlavní
Jan Mika se vzájemně překřikuje s družkou Evou Husárovou, proč je dobré hlasovat pro Babiše, kterému ve skutečnosti žádný hlas dát nemohou. Husárová: „Babiš je hlavní, volím Babiše.“ Mika: „Co dokázal Fiala? Že jsme v chudobě. Koupíte chleba a kilo brambor a stovka je pryč. Všecko je drahý, Fiala pomáhá víc Ukrajincům než Čechům.“ Husárová: „Babiš je hlavní, on má ve všem pravdu.“ Mika: „I Babiš má svoje chyby, ale každý člověk má chyby. Babiš je dobrý.“ Husárová: „Babiš je hlavní, jedině Babiš.“
Obchod čili byznys s chudobou. Tady v Osoblaze ho provozuje podnikatel David Kotásek. Zdroj: Ivan Motýl
Komunální volby. V ghettu slyší jen druhý výraz tohoto slovního spojení. Volby. „Babiš zvyšoval důchody, on myslel na děcka, aby neměla hlad, tak mu dám hlas,“ tvrdí Božena Baránková, v ruce drží malou vnučku. Osmatřicetiletá Irena G. má trvalý pobyt v Popradu na Slovensku. Žádné volby ji nezajímají, ani české ani slovenské. „Politika se mi nelíbí,“ říká. Protiví se jí i rasismus. „Žila jsem několik let v Anglii. V Birminghamu, tam žádný rasismus není. Nikdo nerozlišuje, jestli jste cigán anebo Pákistánec, tam jsem se cítila dobře.“
Samoživitelka Irena nyní žije se čtyřmi dětmi v Osoblaze. „Na měsíc máme asi tři tisíce korun, z toho moc neuvaříte. Teď jsem koupila kilo brambor za dvacet korun, aby děcka neměla úplný hlad,“ svěřuje se. Ceny v místních krámech jsou nehorázně vysoké, přitom pět kilometrů odsud v Polsku nestojí kilo brambor ani pětikačku.
„Sháním nového chlapa. Nechcete mě? A nevíte o nějakém bytě v Praze anebo Ostravě? Tady je to o ničem,“ zkouší Irena chytit příležitost za pačesy. Krčím rameny. Čtyři děti ve věku od čtyř do třinácti let a kvartýr 2+1 ve vyloučené lokalitě za 14 tisíc korun na měsíc, to je teda nabídka! Naštěstí jsem už čtyři děti vychoval a žena mě ještě neopustila, takže návrh zdvořile odmítám. „Anglie je krásná. Byla jsem i u moře, na pláži. Jen tak v kalhotkách a podprsence, i na lodi jsem plula,“ zasní se paní Irena mezi šedivými paneláky, které dostávají jen základní údržbu.
Na konci tunelu ruina paneláku
„Nevidím žádné světlo na konci tunelu,“ skepticky uvažuje o budoucnosti ghetta i celého pohraničního městečka starosta Rous. Deset a možná i dvacet let se tenhle byznys s chudobou bude v Osoblaze i nadále provozovat. „Pak nám zbydou vybydlené paneláky, které nakonec budeme muset zbourat na vlastní náklady,“ předpokládá první muž na radnici.
„Nepotřebuji chodit k žádným volbám,“ odbyde mě 19letý Tomáš Lacko. Vyrůstal v Moravském Berouně, Osoblaha je však ještě o něco horší výspa okresu Bruntál. Ztracená varta. A co na té vartě postavit vlastní hlídku, romskou kandidátku?“ Snažím se Tomášovi vysvětlit, že takto se dělá komunální politika, Romové musí osud vzít do svých rukou a proniknout i na místní radnici. „Máte asi pravdu, ale já na to nemám čas,“ rozloučí se mladý muž.
Imigranti v Osoblaze., slovenští Romové. Nějaký čas žili i ve Velké Británii. Irena G. (vpravo) má čtyři děti, na jídlo jí musí rodině stačit asi tři tisíce korun měsíčně. Zdroj: Ivan Motýl
Romanu Ferencovi je 39 let a v Osoblaze žije celou dekádu. Pokud říká pravdu, patří k několika málo romským voličům v Osoblaze. „Chodím ke každým volbám,“ tvrdí. Prý půjde i k těm komunálním, ale současnému starostovi hlas nedá. „Oni nám říkají, že jsme ghetto jako Chánov, a to mě uráží. Tady jsou ulice, které mají jména, to není jen ghetto. Jsem černý, tak pro bílého nejsem člověk, to není fér.“
Romům vzali lavičky i koše
Křivd Romové pociťují více, život je obecně jednou velkou nespravedlivou procházkou po tomto světě. „Je to život na tom světě / že by člověk utek: / ještě nezažil jsi jeden, / máš tu druhý smutek. // Což je pánům! Ti na voze / sedí pěkně v suše, / ale chudý, ten za nimi / v dešti, blátě kluše,“ básnil František Ladislav Čelakovský již v roce 1839. A nic se na tom nemění ani téměř po 200 letech.
Pan Gustav, který se stále pasuje do role mluvčího v ghettu, vzpomíná na hlavní město. „V Praze jsme s rodinou jakž takž žili dobře a přes pracák jsem si tam udělal řidičák na náklaďáky. Pak přišla válka a majitel domu nás vyměnil za Ukrajince,“ vypráví. Na Osoblažsku teď nemůže sehnat práci.
„Nechali odstranit všechny odpadkové koše, starosta nám tady z toho dělá schválně ghetto, aby tu byl prostě bordel,“ stěžuje si Gustav. Napřed radnice odvezla lavičky, pak i koše. „Vadilo, že posedáváme venku před domy, to máme pořád sedět doma?“ ptá se. Kromě vyloučené lokality stojí paneláky i jinde v městečku, v těch žije majorita. „Bílí mají lavičky i koše, a my to mít nesmíme? To nejsou jen předsudky k černým, to je rasismus,“ má jasno. „A trávu nám tady posekali až v srpnu, měli jsem bodláky až pod okna v přízemí,“ stěžuje si.
Romové chtějí, aby jim starosta přišel osobně vysvětlit, proč město odstranilo i lavičky u dětského pískoviště v ghettu. A vlastně odvezlo i ten písek, v bývalém dětském koutku zůstala jen ztrouchnivělá lavička a velká díra po pískovišti. Zmizely i houpačky. Starosta Antonín Rous na výtky reaguje jen ve své kanceláři: „Na lavičkách posedávali dlouho do noci a v celém městě byl pořád hluk. Navíc je pořád ničili. Odpadkové koše jsme dali pryč, protože byli líní chodit do popelnic a všechno rvali do těch košů. Třídění odpadu nemohou vůbec pochopit, cvičně jsme něco vysypali, osmdesát procent odpadu by se dalo vytřídit,“ vysvětluje.
Teorie začarovaného kruhu
Majorita versus minorita. Starousedlíkům se nelíbí počet Romů v místní škole a zapisují je do okolních obcí. Majorita nechtěla Romy na místním koupališti, tak ho radnice loni uzavřela. „Letos jsme výrazně zvýšili vstupné, zlepšilo se to,“ říká starosta. Nejvíc vedení obce vadí, že stát nenašel řešení na byznys s chudobou. Vyhlašování bezdoplatkových zón zrušil Ústavní soud, nic jiného na „šmejdy“ v realitním byznysu zatím neplatí. „Nájem v obecních bytech máme 30 až 35 korun za metr čtvereční, pan Kotásek ale Romům klidně napaří nájem 125 korun za metr. Není to žádný dobrodinec, tuneluje státní rozpočet a škodí celé Osoblaze,“ kritizuje starosta majitele realit v ghettu.
Stát posílá Kotáskovi příspěvky na bydlení, aby Romové nemuseli rovnou na ulici. Lidem, kteří se v Osoblaze potkávají na „poslední štaci“, téměř žádná radnice v Česku nepřidělí obecní byt. Ptám se starosty, zda by chtěl, aby v panelácích v ghettu opět žila majorita. „To je bez debat, to tady chce každý. Ale už to asi není možné,“ odpovídá. Je to začarovaný kruh, podnikatelé s chudobou dávají střechu nad hlavou i rodinám, které si nikdo jiný do podnájmu nevezme. „Začarovaný kruh je struktura, která se neustále opakuje a do které je člověk ponořen. Všechno, co jednotlivec dělá, ho zavede do stejného výchozího bodu,“ říká jedna z teorií o začarovaném kruhu. V Osoblaze je to každodenní realita.
