Velká, avšak zaostalá země. Hospodářská síla Ruska stojí a padá s ropou a zemním plynem

Rusko lze považovat za velmoc snad jen z vojenského či geografického hlediska. Hospodářsky však 140milionová země rozprostírající se přes dva kontinenty soupeří se zeměmi jako Brazílie, Mexiko nebo Indonésie. Životní úroveň průměrných Rusů je však nižší než například v Rumunsku či na Bahamách. Navzdory obecnému přesvědčení, že Rusko je pro Česko významným exportním trhem, má vzájemný obchod jen zanedbatelný význam. Kde jsou silná a slabá místa ruského hospodářství? A kdo v současné napjaté situaci tahá za kratší konec?

V předvečer první světové války Rusko platilo za třetí největší světovou velmoc. Jak politicky či vojensky, tak ekonomicky. Jeho sílu dokázaly předčit jen Spojené státy a Německo, rovnat se s ním mohla Velká Británie. Bolševická revoluce z roku 1917 však zemi uvrhla do bídy, z níž se Sovětský svaz fakticky nevzpamatoval a Rusku se hospodářsky příliš nedařilo ani po rozpadu komunistického impéria.

„Pokud se ve standardních tržních ekonomikách střídají období růstu a poklesu, v Rusku takový vývoj platí dvojnásob. Prakticky jakákoli krize se na ruském hospodářství podepíše daleko silněji, než je obvyklé v zemích západního typu, a vzpamatovávání se z ní mu zpravidla trvá delší dobu,“ uvedla pro CNN Prima NEWS ekonomka z jihlavské Vysoké školy polytechnické Veronika Hedija.

Prokleté nerostné bohatství

Ruská ekonomika je, měřeno absolutní velikostí hrubého domácího produktu, jedenáctou nejsilnější na světě. To zní poměrně slušně, jenže když údaj zasadíme do kontextu, důvod k jásání to rozhodně není. Ruský HDP činil v loňském roce podle odhadu Mezinárodního měnového fondu asi 1,65 bilionu dolarů. Tedy prakticky stejně jako těsně dvanáctá Brazílie a jen o 36 miliard více než třináctá Austrálie. U protinožců ale žije téměř šestkrát více obyvatel než v Rusku.

„V přepočtu na osobu je ruský hrubý domácí produkt až 74. na světě. Životní úroveň průměrných Rusů je tak nižší než v Rumunsku, na Bahamách, ale také než v Turecku nebo v pobaltských zemích. A jen nepatrně převyšuje hrubý domácí produkt na osobu v Kazachstánu, Trinidadu a Tobagu nebo na Seychelách,“ dodala Hedija.

Problém ruského hospodářství podle ní tkví v tom, že se stále až příliš spoléhá na těžbu přírodních zdrojů, tedy zejména ropy a zemního plynu. „Rusko je země s osmými největšími rezervami ropy a vůbec největšími rezervami zemního plynu na světě. To je ale právě jeho slabost. Může to znít jako paradox, ale data jasně prokazují, že přírodní bohatství neznamená automaticky hospodářskou vyspělost. Nerostným surovinám se proto někdy říká prokleté bohatství,“ upozornila Hedija.

Oboustranná závislost na ropě a plynu

Podle ekonomky totiž země bohaté na ropu a zemní plyn mohou mít tendenci na své přírodní bohatství spoléhat až příliš. „Podívejme se, které země mají největší zásoby ropy a zemního plynu na světě. Vesměs jde o nedemokratické režimy a chudé státy. Naopak státy s kombinací demokratického politického systému a tržní ekonomiky v drtivé většině případů vládnou globálnímu žebříčku ekonomické úrovně,“ vysvětlila.

Vlastnictví obřích zásob zemního plynu ale přece jen Rusku dává do ruky relativně mocnou zbraň, kterou může Západu hrozit. Přesněji řečeno zemím západní Evropy. Evropská unie totiž musí dovážet asi 60 % své roční spotřeby zemního plynu. Z toho více než 40 % připadá na import z Ruska. Zbytek pokrývají státy jako Norsko, Alžírsko, Nigérie nebo Spojené státy.

Tato závislost ale není jednostranná. „Zájmem Ruska je svůj zemní plyn prodávat na trhu a inkasovat desítky miliard dolarů ročně. Totéž platí o ropě. Schopnost Ruské federace dostat Západ do kouta skrze hrozbu uzavření kohoutků je velmi omezená. S exportem plynu a ropy stojí a padá ruské hospodářství. Ruský federální státní rozpočet je asi ze 40 % závislý na příjmech z těchto komodit,“ přiblížila Veronika Hedija.

A co na to Čína?

Existuje tedy ještě i jiná možnost ruské odvety za sankce Západu? „Jeho možnosti jsou velmi omezené. Obzvláště v situaci, kdy Evropská unie dává najevo, že chce pracovat na přechodu od fosilních energetických zdrojů k obnovitelným. To v překladu znamená snižování závislosti na dovozu ropy a plynu právě z Ruska,“ vysvětlila Hedija.

Ruská federace tak má v rukou fakticky jen nástroje, které mohou bránit dovozu zboží ze západní Evropy nebo které mohou komplikovat podnikání západních firem. Jenže i to se podle ekonomky může proti Rusku otočit.

„Pokud se má hospodářská úroveň Ruska zvednout, bude potřebovat zahraniční kapitál. Tedy mimo jiné, aby Západ v Rusku investoval. Rozhodne-li se Rusko komplikovat podnikatelům z Evropy či USA život, doplatí na to,“ dodala Hedija s tím, že Rusko pravděpodobně posílí hospodářské vazby na Čínu. „Jenže to by mimo jiné znamenalo i nárůst čínského vlivu v Rusku. A to si nejsem úplně jistá, že Rusové přivítají s otevřenou náručí,“ uzavřela.