Útěk jako ve filmu: Milenec vězně přepadl eskortu v sokolovské nemocnici

Na prahu nového milénia nezažíval Pavel Němeček zrovna úspěšné období. Svým podnikáním si způsobil vysoké dluhy a pomalu ho začali dohánět jeho věřitelé. Právě v tu dobu si začal měnit jména a často také svůj zevnějšek. Ani Němeček není jeho pravé jméno. To jediné si ale nechal změnit i úředně. Podle jeho tehdejších známých nebylo výjimkou, že během krátké doby vystřídal několik různých účesů. Firmy přitom zakládal na konci devadesátých let jak na běžícím pásu.

Měl detektivní agenturu, živil se jako zvukař a také natáčel lechtivá videa. Do svého ateliéru si zval mladé muže, které měl podle pozdějších soudů nutit ke svlékání a s některými udržoval i milostný poměr. Podle pozdějších obvinění kriminalistů měl některé mladší chlapce i zneužívat. S dalšími zase natáčel videa pro dospělé.

Ani zisky z výroby pornografie ale Pavlu Němečkovi nestačily na splácení všech dluhů. Potíže začal řešit menšími i většími podvody. Například prodal své auto, které ale měl splácet leasingové společnosti. Stále častěji žil životy cizích lidí. Používal falešné doklady, průkazy policistů, strážníků i vysokých státních úředníků. Za mříže se nakonec dostal vlastně náhodou. Právě kvůli používání cizích dokladů. Jedním z průkazů, které používal, totiž byl i doklad Němečkova známého, v té době celostátně hledaného muže. Němečka tak zadržela policejní hlídka během jedné ze silničních kontrol na jedné z pražských výpadovek.

Policisté brzy zjistili, že jde o Pavla Němečka. I on byl totiž v té době už dlouhý čas v hledáčku kriminalistů. Náchodský soud o něm totiž rozhodoval v případu zpronevěry a poslal ho také za mříže. Trestu se ale Němeček snažil mermomocí vyhnout. Dařilo se mu to tři roky. Až do této smolné silniční kontroly. V srpnu roku 2007 nastoupil do výkonu trestu.

Během krátké doby vystřídal několik věznic. Ne proto, že by snad hrozil jeho útěk nebo šlo o nebezpečného vězně. Vedení jednotlivých káznic ale muselo často řešit Němečkovy stížnosti. Vězeň s operovaným ramenem si v pravidelných intervalech stěžoval na podmínky, které podle jeho slov nevyhovovaly jeho špatnému zdravotnímu stavu. Zatímco si dozorci mysleli, že ve své cele znovu sepisuje žádost o přemístění, Němeček chystal plán svého útěku. Právě obava lékařů o jeho zdraví mu totiž přinesla příležitost, kterou chtěl bezezbytku využít. Pomoci mu měl jeho milenec, teprve dvaadvacetiletý Vojtěch Janeček, se kterým se domlouval pomocí propašovaného mobilního telefonu. O tom, že ho měl ukrytý ve své cele, se dozorci dozvěděli až příliš pozdě.

Okamžitě ho pusťte a dejte ruce nahoru

Ke své akci si dvojice vybrala začátek února roku 2008. A to navzdory tomu, že Němečkovi v tu chvíli zbývalo jen několik málo měsíců k termínu, kdy mohl požádat o podmínečné propuštění. Proč se i přesto rozhodl k útěku, zůstává do teď záhadou. Podle pozdějšího vyjádření ředitele věznice bylo přitom chování Pavla Němečka hodnoceno i přes časté stížnosti ve spojitosti s jeho zdravotním stavem velice kladně a bylo tak nadmíru pravděpodobné, že by ho soud skutečně propustil. On se ale rozhodl pro jinou cestu. Cestu muže na útěku.

Do sokolovské nemocnice ho dovezla eskorta z věznice v Kynšperku nad Ohří krátce po tři čtvrtě na jedenáct dopoledne. Měl naplánované sonografické vyšetření. Na další oddělení se už ale nedostal. Když vedli dozorci Němečka k výtahu, přistoupil k nim zezadu hubený mladík. V ruce držel pistoli a během okamžiku oba dozorce donutil, aby své zbraně odhodili. Pavel Němeček byl v tu chvíli volný. Se svým komplicem vyběhl z budovy sokolovské nemocnice, naskočil do předem připraveného osobního auta a zmizel v ulicích města.

V době před obědem bylo na chodbách nemocnice mnoho lidí. Někteří si později dokonce vzpomínali na komplice jako na nenápadného mladého muže, který nebyl ani trochu nervózní. Naopak, na okamžik osvobození prý čekal v nemocniční kantýně, kde podle obsluhy dokonce krátce před tím, než vytáhl ze svého kufříku zbraň, posvačil lahůdkový salát a rohlík. Po osvobození měl naopak naspěch. Celé západní Čechy obsadili policisté. Ve vzduchu hlídkoval vrtulník a státní hranici, hlavní silnice i výjezdy z větších měst hlídaly policejní hlídky. Pavel Němeček ale dokázal na dlouhé dva roky zmizet. Znovu začal s přesnou pravidelností měnit jména, doklady i svou podobu.

Policejní komando na něj udeřilo na jaře 2010 až na druhé straně republiky, v Olomouci. Přitom o rok dříve si policisté nevšimli, že byl u toho, když zatýkali jeho komplice, který ho v sokolovské nemocnici osvobodil. Během razie se totiž Němeček policistům prokázal falešnými doklady a oni ho nechali odejít. V Olomouci už ale kriminalistům neunikl. Počkali si na něj v jednom z tamních bytů, který vytipovali jako místo, kde se často ukrýval. Za svůj útěk a další trestné činy byl v nepřítomnosti odsouzen k šesti a půl roku za mřížemi.