Ředitel STEM Martin Buchtík o týdenních výzkumech STEM, dominanci ANO i voličích Spolu
Byť hodnoty hnutí ANO ve volebních výzkumech v posledních týdnech kolísají, o vnitrostranické krizi aktuálně nemůže být řeč, míní šéf agentury STEM Martin Buchtík. Voliči vládní koalice podle dat, které má k dispozici, aktuálně říkají, že volit nepůjdou. To se ale prý může ještě změnit – často volí tzv. z musu. V rozhovoru, který mapuje týdenní výzkumy STEM, dále udává, že SOCDEM se spíše do Sněmovny nedostane a uvádí i zásadní témata voleb.
Pane řediteli, od ledna děláte každý týden pro CNN Prima NEWS týdenní výzkumy. V čem jsou specifické?
Z jedné strany vidíme, že ne každý výrok politika se do výzkumů propíše, byť ho třeba komentátoři nebo konkurenční politici označují za strašný a mluví o konci strany. Na druhou stranu ale větší věci, jako jsou personální obměny nebo spojení jednotlivých stran, jsou vidět v podstatě z týden na týden. To, co je podle mě zásadní, že nabízíme široké veřejnosti možnost podívat se na situaci pohledem, který až dosud měli jen experti politických stran vybavení detailními daty.
Politici často říkají, že je výzkumy nezajímají, přitom na neděli a na nová čísla každý z nich čeká. Jak lze brát data vážně, když je sami zákonodárci znevažují?
Jako první je třeba říct, že politici osočují průzkumy v momentech, kdy pro jejich stranu vychází špatně – a je jedno, z jaké části politického spektra jsou. V minulosti se nám dokonce dělo, že politici jedné strany náš výzkum zároveň chválili a zároveň říkali, že je nespolehlivý.
ČTĚTE TAKÉ: Musíme vyhrát o parník, Turek udělal klukovinu, řekl Havlíček. Jak to má ANO s Maláčovou?
Důležité je říct, že výzkumy neříkají, jak volby dopadnou. Nesnažíme se predikovat budoucnost, která je vzdálená a zasáhne do ní spousta věcí. Ostatně celá volební kampaň je z definice snaha o to, aby volby dopadly jinak, než se teď zdá. A volební kampaň, do které půjdou vysoké stamiliony korun, je většinou úspěšná. Málokdy volby dopadnou tak, jak naznačují data půl roku před nimi. Vstupní pozice, s jakou silou a v jaké atmosféře do volebního klání vstupujete, je ale samozřejmě důležitá. Volební výzkumy tedy ukazují, jaká je nálada teď, a ne jaká bude za půl roku.
Klíčový je poslední týden
Bavila jsem se o tom s mnoha z nich a jsou tací, kteří říkají: „My teď růst nechceme, ale chceme být nenápadně tam, kde jsme, protože je moc brzy na to růst a chceme si to nechat až na září.“
To je dobrá strategie. Vidíme to i v datech, kdy se 30 procent lidí až v posledním týdnu rozmýšlí, jestli vůbec k volbám půjde. A z těch, kteří jsou víceméně rozhodnutí, tak 40 procent říká, že se teprve v posledním týdnu přiklání ke nějaké straně. Vidíme, že to důležité se odehraje v září, vědí to i politici a uvědomují si to i lidé na svém vlastním příkladu. Je menšina těch, kteří vám řeknou, že už teď jsou rozhodnutí a nic je nerozhází. Zároveň to není tak, že se pohybujete na celé škále volebního spektra a zvažujete všechny strany – často dost dobře víte, koho volit nebudete.
Váš kolega Martin Kratochvíl v článku pro iROZHLAS vysvětluje, že jsme ve stavu, kdy proti sobě stojí dva politické bloky, kdy jednomu dominuje hnutí ANO a druhé zastupují strany současné koalice. Stále to platí a směřují tam i vaše slova o tom, že si voliči nevybírají na celé škále?
Ano, je to v zásadě tak. Na jedné straně je vládní koalice + Piráti + Zelení a tento břeh je skoro neprostupný, kde je ANO, SPD, Motoristé, Stačilo, Přísaha.
Kde je SOCDEM?
Ta je specifická v tom, že pro mladé lidi je spíše na vládní straně, ale pro většinu ostatních voličů je spíše na té druhé – tedy spolu s ANO. A je pravda, že SOCDEM má obrovský překryv váhajících voličů právě s ANO.
SOCDEM od ledna roku 2025 osciluje kolem tří procent. Sami členové říkají, že by začátkem května chtěli mít jasno o tom, jestli do voleb půjdou sami a jestli mají šanci pět procent překročit. Jak to vidíte?
Můžeme říct, že šance je tady vždycky. Na druhou stranu od voleb 2021 vidíme postupný pokles preferencí, které za tři roky z 4,7 doklesaly až na 2,5 procenta. V posledním měsíci se stabilizují kolem hranice 3 až 3,5 procenta. Za nynější situace je pravděpodobnější, že se samostatně do Poslanecké sněmovny nedostanou. Mimo jiné i proto, že menší strany mají méně prostředků na kampaň a méně prostoru v médiích.
Jsme hodně zaměření na to, kdo bude premiérem, a to vám dává bonus u voličů. V momentě, kdy je hlavní vyzyvatel nebo kandidát z vašeho volebního spektra, tak často jako volič jdete volit toho, kdo je nejsilnější konkurent člověka nebo strany, kterou nemáte ráda.
Většina lidí nezná všechny ministry
Jde nám jako Čechům o osobnosti víc než o programy? Třeba Robert Šlachta nebo Filip Turek jsou výrazní a dokázali uspět, aniž by lidé znali nějaký volební program Přísahy nebo Motoristů. Podobně hnutí ANO sází na tři hlavní tváře.
Obecně, a není to jen české specifikum, jsou osobnosti velmi důležité a je to na nich často postavené jak personálně, tak marketingově. Na druhou stranu sněmovní volby vyžadují širší spektrum lidí, a dokonce si myslím, že i v českém prostředí se mluví o tom, že je ve stranách třeba více osobností pro to, aby bylo možné nahradit odstupující lídry. Větší strany se potom snaží mít více lidí z praktických důvodů, protože každá může oslovit nějakou část potenciálního elektorátu a také rozložíte síly. Je opravdu velmi únavné být neustále v médiích, a i takhle to můžete rozložit.
Až 40 procent voličů se rozhodne na poslední chvíli. Všichni čekají na září a připravují koncovku
A co voliči, přijímají nové tváře?
Jsou s tím v pohodě. Zároveň ale platí, že většina lidí nedokáže vyjmenovat všechny ministry a asi nedokážeme vyjmenovat místopředsedy strany, kterou půjdeme volit.
Pojďme ještě k vývoji výzkumů STEM od ledna do dubna. Co považujete za nejzajímavější trend?
Všichni se tváříme, že běží ostrá volební kampaň, ale výzkumy to vyvrací. První vlnu uvidíme asi někdy v květnu po svátcích. Nejdůležitější bude září, které očekáváme emotivní a velmi silné. Strany si nechávají vše na poslední chvíli – vidí, že se voliči budou rozhodovat později, čímž mimochodem posilují jejich odhodlání počkat s finálním rozhodnutím. Zároveň jsme v poměrně nepřehledné geopolitické situaci, kdy různé strany sází na různé scénáře toho, co se bude dít v září. Jestli třeba už bude vyřešená situace s ruskou invazí na Ukrajinu, jestli budou zavedena americká cla. Na to možná strany trochu sázejí a čekají, jestli se situace stabilizuje.
Komu tato nestabilita na zahraniční scéně pomáhá?
V tuto chvíli můžeme říct, že nikomu, protože nevíme, jak vše dopadne, ale myslím si, že hnutí ANO hodně sází na to, že Ukrajina bude spět k nějakému jasnému řešení v září a koalice Spolu se spíš domnívá, že to tak nebude. Může to být ale někde napůl.
Hnutí ANO ve vašich výzkumech od ledna o dva až tři procentní body kleslo. Může to mít souvislost se zahraniční politikou – ANO zpočátku podporovalo politiku Donalda Trumpa a jím inspirované kšiltovky dodnes rozdává.
Hnutí ANO mělo dlouho 33,5 až 34 procenta a teď má někde těsně pod 32 procent. Pohyb je patrný, ale není zcela zásadní. Není to nějaký propad, aby z toho byl titulek, že hnutí utíká do zapomnění, to zcela určitě ne – stále je to hegemon české politické scény. Částečně to může být způsobené nejistotou, ale paradoxně i u lidí, kteří jsou proti politice Donalda Trumpa. Zároveň i u těch, kteří říkají, že hnutí ANO nemá jasný postoj a nepodporuje Donalda Trumpa tak výrazně, jak by si představovali. Jsou tady takové strany, které to dělají mnohem otevřeněji a s mnohem větší silou.
Druhá věc je, že síla hnutí ANO jde i z takového naštvání na současnou vládu, a proto tlak ANO na výměnu Petra Fialy je pořád velký, což drží voliče celkem mobilizované. Z toho, co víme veřejně, tak jejich obava je, jestli dokážete motivované voliče držet 10 až 12 měsíců. Může to být dočasný propad, protože část voličů je nespokojená s nejasným vyjadřováním, ale nemůžeme hovořit o nějaké krizi hnutí ANO. To jsme ale viděli i u koalice Spolu. Dokud z části ODS výrazně promlouvali lidé, kteří říkali, že Donald Trump je nejlepší, tak jsme také na začátku března viděli propad na 16 procent.
Poslední výzkum zachycuje stav 10 dnů před volbami
Teď má Spolu kolem 19 až 20 procent.
Ano, vrátili se zpátky. Vidíme, že nejistota je opravdu veliká.
Koukala jsem se na výzkumy, které jste dělali v září 2021 a ve vztahu k výsledku voleb byla u Spolu opravdu velká odchylka. Tam jste se netrefili o zhruba osm procentních bodů.
Zhruba o šest.
A když se na to díváte zpětně, ptáte se sám, co se stalo?
Jsou tam dva důležité vlivy. První je ten, který výzkumy nezachytí. 72 hodin před otevřením volebních místností je moratorium, tedy doba, kdy nemůžeme publikovat výzkumy. Zároveň když chcete publikovat poslední možný výzkum – v pondělí před volbami –, tak sbíráte data třeba ve středu.
Takže poslední týden v číslech není zahrnutý.
Vidíte situaci, jaká je cca 10 dnů před volbami. To jsme velmi silně viděli v prvním kole prezidentských voleb, kdy došlo k velikému přesunu mezi lidmi, kteří se rozhodovali mezi Danuší Nerudovou a Petrem Pavlem. Tento přesun výzkumy nezachytí. To je jedna věc a druhá, že už teď 30-40 procent lidí, kteří půjdou volit, deklaruje, že se rozhodnou až na poslední chvíli.
Jedna strana to má jako firmu, druhá jako technologický start-up, třetí jako auto, čtvrtá jako rodinu a pátá jako malou obec. Nikdo asi nechce řídit stát jako stát.
Takže chyba může být až 40 procent?
Ano. Zámečky na Loiře, kauza lithium – to jsou všechno kauzy, které do toho v minulých volbách promlouvaly. Ne snad proto, že by odradily vaše voliče, ale vy máte připravenou nějakou koncovku kampaně a najednou se vás novináři ptají na něco, o čem mluvit nechcete a veřejný prostor je zaplněný něčím jiným. Druhá podstatná věc je nějaká chyba modelu. Vždy ho nastavujeme podle chování lidí. Proto je dobře, že je těch modelů víc, protože se vzájemně dokalibrovávají a když někdo ustřelí, tak vidíte, že tam může být nějaká nepřesnost.
V roce 2021 se nám to stalo v tom smyslu, že dřív byli nerozhodnutí voliči rovnoměrně rozloženi po politickém spektru, kdežto v roce 2021 se nám tito voliči do poslední chvíle kumulovali mezi Spolu a PirSTAN a náš volební model to nedokázal plně zohlednit. Takže tam šlo o součet dvou situací, že z jedné strany nastala dynamická situace, kdy koalice Spolu nabírala svoji podporu a PirSTAN ztráceli a zadruhé jsme část voličů považovali za nerozhodnuté napříč politickým spektrem.
Máme takové čapkovské heslo „jít volit z musu“. Současná nálada voličů koalice Spolu je, že říkají, že volit nepůjdou
A ještě řeknu jednu chybu, která se nám stala v EU volbách u Motoristů a Přísahy. Společně dynamicky rostli a my jsme jim dali asi pět procent, ve výsledku však měli 10 procent. Šlo o to, že čerpali velkou sílu z lidí, kteří nikdy nešli volit – a takoví v minulosti k volbám III. řádu nedošli. A to byla část omylu našeho modelu.
K těm nerozhodnutým voličům. Dá se říct, že jsou to tedy především ti koalice Spolu a Pirátů a STAN nebo se to proměňuje?
Můžeme říct, že nejsilnější voličské jádro má jednoznačně hnutí ANO. Když mluvíme o nerozhodnutém voliči, tak to není jeden prototyp, ale jsou to různí lidé. Mohou to být ti, kteří velmi detailně a sofistikovaně zvažují, jestli budou volit tu nebo onu stranu a každý den sledují politické dění. Z druhé strany jsou to lidé, kteří se o volby začnou zajímat v posledních dvou až třech týdnech před nimi, protože do té doby mají své problémy. My se v tuto chvíli snažíme namodelovat, kde jsou v tom zvažování a jestli třeba volit chtějí. Vidíme třeba to, že část voličů současné vládní, jak říká, že si není jistá, jestli půjde volit, a přesto jsou to takoví hardcore voliči, kteří chodí ke každým volbám.
Často, když mluvím s voliči Spolu a zejména ODS, tak už dnes říkají, že jim to půjdou hodit už jen z nostalgie. Anebo nepůjdou vůbec. Říkají, že nemají alternativu.
Máme takové čapkovské heslo „jít volit z musu“. A právě pro modely je to trochu problém. Při současné náladě někteří tvrdí, že volit nepůjdou, ale jako sociolog řeknu, že je poměrně velká pravděpodobnost, pokud se v září stranám podaří udělat kampaň dobře, tak i tito voliči najdou motivaci. Jde o kampaň typu: „Podívejte se, když zůstanete doma, tak to dopadne úplnou tragédií.“ Nemusíte stát za něčím, stačí proti něčemu... A tam mohou být třeba dvě až tři skrytá procenta pro vládní koalici od těch, kteří říkají, že volit nepůjdou, že nemají koho – kampaň je však dokáže namotivovat.
Nikdy jsme neměli takovou koncentraci koalic jako nyní – Spolu, Stačilo, SPD + PRO + Trikolora + Svobodní a možná nás čeká SOCDEM a Přísaha. Co na to jako sociolog říkáte?
Je to pragmatický trend, který je dán volebním systémem. První vlna koalic v zákonném slova smyslu byla v roce 2021 a vznikly proto, aby jejich pozice při přepočtu volebního výsledku na mandáty byla vyrovnanější vůči hnutí ANO. Náš volební systém mírně zvýhodňuje velké strany a znevýhodňuje ty menší. Druhá část spojování, kterou vidíme dnes, je vedena motivací, aby hlasy nepropadly, koncentrovaly se. Pluralita uvnitř volebních uskupení je zároveň ve výsledku pro společnost prospěšná, protože lidé vidí, že nejde o vládu jednoho muže a musí vznikat dialog. Mívali jsme to dříve a trochu se to z české politiky vytratilo. Pro část voličů dojde ke zpřehlednění nabídky politických subjektů.
Politici volí mezi špatným a nejhorším rozhodnutím
Znamená to, že nemáte silné ideové zakotvení stran?
Když se podíváte na politické spektrum, tak nejhorší slovo, které můžete o svém soupeři říct, je, že je ideologický, přitom mít nějaké ideje a hodnoty asi není špatně. Věříme, že politika se dá dělat objektivně správně a že ten správný politik má před sebou špatné a dobré rozhodnutí a on vždy udělá to dobré, přitom v reálné politice máme špatné a špatné a nejhorší rozhodnutí a on se snaží udělat alespoň to špatné.
Otázka, co je špatné.
Ano. A to spěje k přesvědčování voličů, že strany řídí stát jako něco neideologického. Jedna to má jako firmu, druhá jako technologický start up, třetí jako auto, čtvrtá jako rodinu a pátá jako malou obec. Nikdo asi nechce řídit stát jako stát, ale jako něco jiného, co nenese ty hodnoty, ale tu zjevenou pravdu. To je ale jeden z největších omylů české politiky, na který ale my voliči slyšíme.
V momentě, kdy začnete zvedat témata rovnosti žen, tak jste najednou feministka
Jaká budou témata voleb, co vám z výzkumů vychází?
Pro každou voličskou skupinu jsou klíčová jiná. Politické strany budou hrát nějaká principiální. Třeba pro současnou koalici to bude Rusko jako agresor.
Myslíte, že budou chtít držet linku strachu?
Nemluvil bych úplně o strachu, protože myslím, že se to pořád nadhodnocuje – každý máme nějaké jiné obavy. Pro některé půjde obecně o téma bezpečnosti, pro jiné ekonomická témata, která mají spoustu linek. Pro část voličů to bude vyrovnaný státní rozpočet, pro jiné sociální jistoty – třeba spravedlivé důchody –, pro další třeba zvýšení minimální mzdy, pro další snížení daní. I ekonomická témata jsou rozparcelovaná pro jednotlivé elektoráty.
Drahé potraviny a energie, z čehož hnutí ANO viní současnou vládu.
Ano a myslím, že víc než fakta, bude záležet to, kdo za to může.
Se sociologem Danielem Prokopem jsme se kdysi bavili o tom, zda by v Česku mohla vzniknout strana žen. Za reálné to nepovažoval, ale myslí si, že by měla šanci uspět strana, která vytvoří vyloženě program pro ženy nebo pro občany ve vyloučených nebo rozvojových regionech. Souhlasil byste s tím?
Je to složité, protože v momentě, kdy začnete zvedat témata rovnosti žen, tak jste najednou feministka. V posledních měsících vidíme i silný konzervativní proud, který jde ze Spojených států a který vlastně říká, že žena by se měla vrátit ke své roli, to znamená být v domácnosti a pečovat o děti. I tohle se stává různě vnímaným tématem. Co se týče vyloučených lokalit, tak si nemyslím, že by mělo jít přímo o ně, protože v nich žije jen málo lidí, kteří chodí volit a není to moc vděčné téma. Ale téma regionů obecně, pokud by ho někdo nějak inovativně uchopil, by asi fungovalo. Na druhou stranu paradoxně části změn, které by asi byly potřebné, budou bránit ti, kteří se na té regionální úrovni pohybují.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Jurečka přiznal chyby Spolu. Naše pozice mohla být lepší. Lidí jsem se nikdy nebál
