Zklamání i frustrace. Zkušenost s poslední vládou, která Slovensko přivedla k předčasným volbám, přináší i nechuť hlasovat znova. „Nevím, jestli půjdu k volbám, spíš ne. Všude slyším, že z těch bláznů už si není koho vybrat,“ tvrdí 84letá Olga Samáková, někdejší starostka Sokola v Trenčíně. Po nájemné vraždě novináře Jána Kuciaka, masových protivládních demonstracích a parlamentních volbách v roce 2020 totiž uvěřila, že Slovensko konečně zamíří na Západ. „Mysleli jsme si, že volíme demokraty, ale stali se z nich psychopati,“ odepisuje politiky z poslední vládní koalice.
Vítězům z roku roce 2020 napřed neúspěšně předsedal premiér Igor Matovič (OĽaNO) a poté Eduard Heger (Demokrati), aby nesmiřitelné spory v koalici skončily vyhlášením předčasných voleb a země byla dočasně předána úřednické vládě Ľudovíta Ódora.
Na Slovensku proběhla první předvolební debata. Podívejte se, jak vypadala:
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Slovenského poslance napadli přímo na ulici. Trefili ho vajíčkem, měl dostat i pěstí do hlavy
Matovič do léčebny, cyklisté do vlády
„Matovičovi jsem napřed věřila, stejně tak celé vládě. Jenže zrovna ten je dneska zralý na okamžitou psychiatrickou léčbu,“ probírá poslední tři roky slovenské politiky 84letá penzistka Olga Samáková z Trenčína. Posledním zklamáním, kterým se utvrdila, že šlo o vládu „samých bláznů“, byla Matovičova nedávná rvačka s někdejším ministrem vnitra Robertem Kaliňákem (Smer-SD).
„Co s takovými? Dneska mám pocit, že na Slovensku chce vládnout každý, kdo se naučí jezdit na bicyklu.“ Zklamala ji i paní prezidentka. Zuzana Čaputová prý měla dobrý nástup, později si ale neuměla dupnout a teď předčasně opouští loď s dírou na pravoboku. Sokolové jsou sportovci, takže Čaputová se některým z nich zdá jako běžkyně, která předčasně vzdala závod, neboť odmítla boj o druhé volební období.
Jak hodnotili experti předvolební debatu na Slovensku?
Táta kvůli sokolovně prodal pole
Teď jde ovšem o budoucí vládu, voliči o Slovensku rozhodnou v parlamentních volbách v sobotu 30. září. Olga Samáková tvrdí, že je přesvědčená demokratka. A také členka slovenského Sokola, který byl mladším bratrem Tyršova tělovýchovného hnutí v Česku. „Sokolové vždycky bojovali za demokracii. A také dneska musíme být připraveni hájit svobodu a pravdu, to je náš závazek,“ věří 84letá žena, která po něžné revoluci a obnově zakázaného Sokola celých 15 let starostovala Považské sokolská župě v Trenčíně.
Slovenský Sokol poprvé zakázal režim válečného prezidenta Jozefa Tisa a po válce totéž zopakovali slovenští komunisté. „Žádný z těch režimů se nám neomluvil, ani zpětně nezaplatil nájem za sokolovnu, kterou celá desetiletí bezplatně užíval,“ stěžuje si bývalá župní starostka Samáková. „Sokol jsme v Trenčíně založili už v roce 1919,“ informuje a zapózuje u funkcionalistické stavby z roku 1935.
Je to vitální žena, po fyzické i psychické stránce. „To je tím pravidelným cvičením,“ směje se. Právě si přišla znovu protáhnout tělo. „Naše rodina vždycky žila sokolskými myšlenkami, můj táta dokonce za první republiky prodal pole, aby mohl na výstavbu této sokolovny významně přispět,“ vzpomíná. O to více ji mrzí, že už dva politické systémy Sokol zakázaly. „Modlím se, aby se k moci nedostal někdo další, kdo nás znova vyžene.“
Hlinkovy gardy pořád straší
Výběr stran, které lze označit za demokratické, je na Slovensku docela omezený. Lídři hned několika partají a hnutí otevřeně podporují Putinovo Rusko (Republika, SNS či Smer-SD) anebo alespoň sbírají body na agresivní rétorice vůči uprchlíkům (OĽaNO, Sme rodina i další). Krajně pravicovou Republiku, které poslední průzkum agentury Focus dává až 8 procent, zase vedou do voleb někdejší příslušníci extremistické strany Mariana Kotleby. Ondrej Ďurica, Milan Mazurek i lídr Milan Uhrík sice oblékli bílé košile, nicméně se nedokážou distancovat od režimu Jozefa Tisa a jeho polovojenských Hlinkových gard.
„Pamatuji si, jak v roce 1939 Hlinkovy gardy vtrhly do Sokolovny, zničily nářadí a bradla hodily do potoka,“ vzpomíná Olga Samáková. V té době bylo Slovensko nacistickým satelitem, klerofašistickou republikou na čele právě s Tisem, který už v roce 1942 iniciativně požehnal likvidaci slovenských Židů. „Pro Sokoly strašná doba, ale právě z naší organizace vyšla většina vůdců Slovenského národního povstání, politik Vavro Šrobár nebo generálové Rudolf Viest a Ján Golian, to všechno byli členové Sokola,“ připomíná zasloužilá sokolka.
Někdejší župní starostka také ukazuje pamětní desku, která na Sokolovně visí teprve od roku 2014. „Na tu desku jsem sama přispěla, byl to hrdina,“ ukazuje k nápisu, který vypráví o zločinu fašistických Hlinkových gard, jejichž nejvyšším velitelem byl prezident Tiso. „V této budově byl zavražděn Hlinkovou gardou dne 1. 12. 1944 Janko Šebík, 24letý bojovník proti fašismu z Trenčína. Čest jeho památce,“ píše se na desce. Je to paradox, ale hned naproti trenčínské sokolovně stojí městský stadion, na kterém minulý týden pořádala mítink právě Republika.
Poprask mezi antifašisty
„Oni už otočili a někteří dokonce velebí Slovenské národní povstání. Těžko jim to uvěřit,“ uvažuje o krajně pravicové Republice dnešní starostka Povážské sokolské župy Daniela Valentová. Někdejší Kotlebovci se nyní skutečně chlubí, že si přišli podat ruce s předsedou Slovenského svazu protifašistických bojovníků. Tato organizace se však záhy po kontroverzní schůzce rozpadla, velkou část členské základny audience nácků zhnusila.
Účel ovšem světí prostředky a někteří neonacisté si nyní hrají na demokraty. Sociální demokracie Roberta Fica, která vede předvolební průzkumy (aktuálně by podle Focusu získala 18,9 procenta), naopak spílá Spojeným státům. A snaží se vyvolat dojem, že Kreml není hlavním viníkem invaze na Ukrajinu. „Fico není úplně špatný politik, ale nemá rád Ameriku, zato my sokolové Ameriku milujeme,“ říká bývalá župní starostka Olga Samáková. Slovenské sokolské župy v USA, to býval pojem již na počátku 20. století.
Na půdu Sokola prý politika nepatří
Současná starostka trenčínského Sokola Ľubica Držková se o volbách na půdě historické sokolovny nechce bavit. „Víte co, my jsme apolitická organizace a takové věci tady neprobíráme.“
Vyvádím starostku z omylu a poukazuji také na pamětní desky na budově tělocvičny, které oslavují slovenské hrdiny bojující za svobodu a demokracii. Starostka Držková se brání, že v takové fází ještě Slovensko není, ale pak se alespoň odhodlá k nějakému vyjádření: „No asi by bylo nejlepší vyměnit všechny politiky. A ti, kdo neuspěli, by se už do parlamentu neměli vracet. Přála bych si tam samé mladé a slušné lidi.“
Volební naděje i beznaděj
Pěkné přání. Na volitelných pozicích jsou ale i letos hlavně partaje politických matadorů. Snad s jedinou výjimkou, liberální hnutí Progresivní Slovensko se sice do parlamentu zkusilo probít již v roce 2020, ale scházela mu necelá desetina procenta hlasů. Nyní má mnohem větší šance, agentura Focus předpovídá Progresivnímu Slovensku zisk 16,5 procenta. Starostka Povážské sokolské župy Daniela Valentová ani trenčínská starostka Ľubica Držková sice nechtějí prozradit, komu nakonec dají hlas, v proudu společné a docela dlouhé diskuse cítím, že to nakonec nebude Fico, ortodoxní nacionalisté ani převlečení náckové. To je slovenská naděje...
Ve vzduchu je ovšem cítit i beznaděj... „Upřímně, já z těch voleb nemám už teď vůbec dobrý pocit,“ přemítá Milan Búda, 76letý vrátný trenčínské sokolovny. Není sám, kdo má z výsledků strach, mnoho Slováků dokonce uvažuje o vystěhování ze země. Pravděpodobný vítěz Robert Fico totiž může do vládní koalice pozvat nejen stranu Hlas svého kamaráda Petera Pellegriniho, ale i zpátečnické nacionalisty ze Slovenské národní strany, pohrobka z bratislavského podsvětí Borise Kollára (Sme rodina) ale také překabátěné Kotlebovce v barvách Republiky. A postupně slovenskou politiku nasměřovat k autoritářskému režimu, i když napřed jen ve stylu Maďarska. Později však může utáhnout šrouby třeba po vzoru současného Turecka.
Mohli jste přehlédnout: Volby na Slovensku se blíží, podrobnosti ve videu níže.
