REPORTÁŽ: S Kotlebovými pohrobky na mítinku aneb Když bývalí náckové obléknou bílé košile

Teď tentýž Ďurica v sále městského stadionu žoviálně vyzývá přítomné muže: „Ztište si zvonění v mobilech, protože vás zrovna může nahánět manželka. A nás ostatní by to trochu rušilo.“ Publikum Republiky poctivě ztišuje mobily. Zastánci svobody a lidských práv na Slovensku spíše doufají, že Republiku ztiší rozumní demokratičtí voliči, když extremistům v sobotu 30. září nedovolí projít do parlamentu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nastane exodus? Mnozí Slováci zvažují, že po volbách opustí svoji domovinu

Reportér CNN Prima NEWS sledoval předvolební shromáždění Republiky v sále starého městského stadionu v Trenčíně na Sihoti. Tváří v tvář politikům, z nichž většina vyšla z neonacistické scény a lze je označit za pohrobky Mariana Kotleby a jeho Lidové strany naše Slovensko. Zasloužilí kotlebovci pod hlavičkou Republiky si teď ovšem oblékají bílé košile, zatímco dříve na oděvech ctili polovojenskou symboliku klerofašistického Slovenska z let 1939 až 1945.

Více traktoristů do televize

Předvolební průzkumy z letošního léta dávají Republice šanci na pět až devět procent. Může těsně propadnout, ale třeba získat až 12 procent hlasů. „Průzkumy jsou zmanipulované. Víme dobře, jak se dělají, není na nich nic objektivního. Dotazatelé vás tak oblbnou, že už vůbec nevíte, jak jste chtěl na otázku původně odpovědět,“ manipuluje s trenčínskými fanoušky Milan Uhrík, předseda Republiky. Průzkumy jsou standardně objektivní, ovšem spousta voličů zůstává nerozhodnutých, což nahrává možným volebním překvapením.

Republika na mítinku v Trenčíně slibuje referendum o vystoupení Slovenska z NATO i dobré vztahy s Ruskou federací. A ve státní televizi více pořadů o obyčejných lidech, třeba o traktoristech a prodavačkách. Uhrík chválí komunistickou televizi, která přinášela medailonky o dojičkách nebo železničářích, prý měla férovější přístup než dnešní stanice. „Novináři jsou nyní větší hajzlové a prostitutky než politici,“ hřímá šéf strany v sále trenčínského stadionu. A vzápětí přejde k vymývání mozků, které prý na slušných Slovácích včetně školních dětí aplikují neziskové organizace.

Inspirace od Stalina i Hitlera

Hlásí se jeden z účastníků mítinku, 42 let učil děti na slovenských základkách a školáci prý totálně zvlčili díky americkým filmům. Uhrík se hned zavazuje k omezování vysílání akčních snímků ze Západu. V programu Republiky je tahle otázka ošetřena plánem, který zní jako z padesátých let: „Odmítáme slepé následování úpadkové kultury a negativních trendů ze Západu. Máme vlastní rozum a vlastní hodnoty.“ Myslím nejen na Stalina s Gottwaldem, ale také na Adolfa Hitlera, který veškerou moderní kulturu označil za „Entartete Kunst“ čili zvrhlé umění. A nechal ho zlikvidovat, pokud možno i s umělci.

Padá další dotaz: „Podle mého odhadu veřejnoprávní televize říká jen asi tři procenta pravdy, zbytek jsou lži. Mohu se spolehnout, že když se dostanete do nové vlády, uděláte v televizi pořádek?“ Předseda Republiky ona tři procenta nemá zájem zpochybnit a slibuje, že pořádky udělá. Je to i hlavní volební heslo strany, které visí na billboardech po celém Slovensku: „Urobíme poriadok!“ Na mítinku v Trenčíně jedním dechem plánují, že uklidí všude, kde to bude třeba. Vymetou liberály a nahradí je vlastenci, za což jim sál nadšeně zatleská.

Hrstka příznivců v sále

Na otázky, které vycházejí ze spikleneckých teorií, možná Uhrík odpovídá nejraději. Dezinformace nemusí sám šířit, potencionální voliči Republiky jim už uvěřili. „Jsem rád, že jste přišli a riskovali, že vás budou lynčovat novináři,“ chválí publikum. Coby reportér a vystudovaný historik se v „jámě lvové“ necítím zrovna komfortně. Zbavit se neloajálních žurnalistů, to je první úkol každé totalitní vlády.

Před parlamentními volbami v roce 2020 plnil Uhrík a spol. pod hlavičkou kotlebovců velké sály kulturních domů do posledního místa, byl jsem toho svědkem například v Čadci a Turzovce. O Republiku už takový zájem není, jenže kampaň se obecně přesunula z náměstí, kulturáků a sportovních hal na sociální sítě. V malém sále v patře nevzhledné trenčínské sportovní haly z éry normalizace napočítám pouhých padesát příznivců. Několik hromotluků s vyholenými lebkami, převažují ale starší lidé, přišlo i několik důchodců po osmdesátce.

Hlavně vysát Brusel

Publikum v nevětraném sále, kde ze všech lije pot, se vlastně potkává se starými známými obličeji. Republika jde sice do parlamentních voleb poprvé, jenže v březnu 2021 vznikla odštěpením z extremistické Lidové strany Naše Slovensko, jejíž šéf Marian Kotleba byl odsouzen a toho času dále zůstává v podmíněném trestu. Za používání nacistické symboliky. Nejagilnější kotlebovci zanechali odsouzeného v jeho „cele“ a pod hlavičkou Republiky jsou nyní dokonce potenciálním povolebním spojencem Robert Fica a jeho sociální demokracie (Směr-SD). A Směr zatím vede i předvolební průzkumy.

Pán ve středním věku po mém boku mi spontánně sděluje, že čeká na jasné vyjádření pana předsedy ke členství Slovenska v Evropské unii. Uhrík je ovšem europoslancem, zrušení unie nežádá, přišel by i o pěknou výplatu. Pouze se ostře vyhraňuje: „Imigrační, duhovou a zelenou politiku Bruselu samozřejmě odmítáme. Pro nás je teď důležité, aby Slovensko nenechalo v unii ani cent, zatímco minulé vlády nedokázaly vyčerpat evropské dotace v řádech mnoha milionů eur.“

V roce 2020 byl Uhrík na Evropskou unii přísnější, tohle jsem tehdy zaznamenal na jeho mítinku ve městě Turzovka: „Evropský parlament vedou homosexuálové, kteří chrání pedofily. My na Slovensku jim říkáme úchylové, ale v Bruselu jsou za chudáky, kteří mají rádi malé děti.“ A vzápětí proslov doplnil příběhem znásilněného a zavražděného školáka. „A to snad chcete? V Bruselu uslyšíte, že Evropa vítá uprchlíky, aby splatila dluh za svoji koloniální politiku v Africe. Řekněte mi upřímně, kdo z vašich předků měl doma černého otroka, který mu doma okopával brambory?“

Krvavá liga slovenské politiky

Od česko-slovenského přechodu u Starého Hrozenkova jsem do Trenčína ujel sotva 20 kilometrů, ovšem hraniční čára se stala i jakýmsi dělítkem mezi politickými kulturami. Ve slovenském parlamentu (Národní radě Slovenské republiky) totiž poslanci Lidové strany Naše Slovensko seděli již od roku 2016. A programově adorovali válečný pronacistický Slovenský stát i jeho prezidenta Jozefa Tisa, který v roce 1942 požehnal transportům slovenských Židů.

Předsedou parlamentu je nyní Boris Kollár z politického hnutí Jsme rodina. Předrevoluční vekslák, který se v divokých devadesátkách vyšvihl na pobočníka šéfa bratislavského podsvětí Žaluda (Petera Steinhübela) a pašoval ze Západu nebo z Turecka stříbro i heroin v zavařovacích sklenicích, což ukazují dostupné policejní dokumenty. V mafiánské přestřelce Kollára jen těsně minula kulka, zatímco Žalud nakonec zahynul již v roce 1999 při celkově šestém střeleckém pokusu konkurenčních gangů o jeho odstranění.

Kollár vzápětí vstoupil do legálního byznysu a politiky, koupil rádio a v Donovalech vystavěl lyžařské centrum, které v chráněné oblasti mohlo vzniknout jen díky korupci. Na čachry ohromných rozměrů upozornil novinář Ján Kuciak, tohoto investigativního reportéra ale v únoru 2018 nechali zavraždit zřejmě právě slovenští oligarchové. Marian Kočner, který byl obviněn z objednání nájemného mordu, byl letos v květnu zproštěn obžaloby.

Jdi do pr...e!

V kongresovém sálku trenčínského městského stadionu naslouchám i dialogu dvou penzistek: „Ještě jednu mu měl ubalit, Matovič si zasloužil víc.“ Povídají si o nedávné politické rvačce, když se bývalý ministr vnitra Robert Kaliňák (Směr-SD) na mítinku partaje serval s expremiérem Igorom Matovičem (OLaNO). V průběhu fyzického střetu navíc padaly vulgarismy jako v nejhorší bratislavské krčmě.

„Jdi do prdele, mafiáne Kaliňáku,“ dštil síru Matovič a kopl Kaliňáka do hrudi. Důchodkyně se netají sympatiemi pro Ficův Smer, přišli si však poslechnout také Milana Uhríka a jeho Republiku. Jejich volba má logiku, obě partaje naznačují, že se mohou potkat i ve společné koalici.

Rychlá řešení s Romy i lékaři

Helena Robová z Trenčína se narodila v roce 1939. Zrovna v roce, kdy se Hitler domluvil s Tisem na vzniku Slovenského státu, loajálního satelitu s třetí říší. „Tyhle šikovné mladé chlapce už sleduji a volím dlouho. Hlavně mám ráda pana předsedu Milana Uhríka, volila jsem ho i do Evropského parlamentu,“ svěřuje se. Mezi kotlebovci a Republikou vlastně nedělá rozdíl, což byl i strategický cíl uprchlíků od Kotleby. „Jsem Slovenka a národovec a oni dělají politiku moc dobře,“ oceňuje „chalany“ penzistka.

Když se 84leté Heleny Robové zeptám, jakou historickou etapu Slovenska považuje za nejlepší, nezaváhá ani vteřinu: „Socialismus, to se měli dobře i obyčejní lidé.“ A zemi prý tehdy neohrožovali žádní migranti. „My jsme Slované, ne? A pán Uhrík chce zastavit migraci. A také udělat pořádek s těmi kučeravými v osadách, to je dobře,“ nadále hájí Republiku.

Kučeraví? Na mysli má slovenské Romy. „Nedovolíme, aby lidé z osad dál šikanovali okolí a policajti se tam báli zasáhnout, aby nebyli obviňování z rasismu,“ slibuje Uhrík pořádek v romských komunitách, což kvituje nejen penzistka Robová. „Když omezíme počet zahraničních studentů na slovenských lékařských fakultách, budeme mít více doktorů pro naše kolabující zdravotnictví,“ má předseda Republiky jednoduchý recept i pro budoucího slovenského ministra zdravotnictví. A v Trenčíně jmenuje i několik spolustraníků, kteří by se postu mohli hned ujmout.

Pořád ve spojení s nácky

Ondrej Ďurica dále vtipkuje s účastníky mítinku. Slovenský exministr obrany Jaroslav Naď (Demokrati), kterého do vlády vynesly poslední volby v roce 2020, ale nedávno v TV Markíza prohlásil, že Uhrík se letos v srpnu účastnil koncertu neonacistických kapel Open Air Zbehy. Na extremistickém koncertu zazpíval také místopředseda Republiky Ďurica. Stejný Ďurica, který právě vtipkuje s účastníky trenčínského mítinku. Ještě coby frontman kapely Biely odpor vzpomínal v písni Legenda na Iana Stuarta Donaldsona z neonacistické kapely Skrewdriver z Velké Británie. A jeho text Hříchem proti rase asi nepotřebuje bližší komenář: „Vyhlásme im neúprosný boj, každým nádychom musia trpieť. Hriech proti krvi a rase si zaslúži ten najukrutnejší trest.“ Aktuálně pak Ďurica v písni Invaze ostře útočí na běžence hledající azyl na Slovensku: „Tí, čo utekajú pred vojnou, znásilňujú naše ženy s tvárou pokojnou.“

Na mítink přišel moderující Ondrej Ďurica v bílé košili, to je nynější uniforma členů Republiky. Zapomenuty jsou parafráze stejnokrojů Hlinkovy gardy z dob válečného Slovenska, které prosazoval Kotleba. Těsně před tím, než začal mítink, natočili Ďurica a Uhrík video v pozadí s gotickým trenčínským hradem. A oznámili podání trestního oznámení na Michala Šimečku, lídra hnutí Progresivní Slovensko.

Kdo má nejblíže k fašismu

Progresivní Slovensko je Republice trnem v oku, protože Šimečka po volbách vylučuje koaliční vládu s Ficem i s Republikou. Toho času je to také jediná z velkých partají, která se primárně chová jako proevropská liberální strana. Lídři ostatních seskupení buď podporují Putinovo Rusko (Republika, SNS či Směr-SD) anebo alespoň sbírají body na agresivní rétorice vůči uprchlíkům (OĽaNO, Jsme rodina i další).

Nejlepší politikou je chaos a zmatek v hlavách voličů. Milan Uhrík vytahuje na mítinku v Trenčíně „trumfové eso“ trestní oznámení. „Naše strana ani její voliči nejsou žádní fašisté,“ oznamuje ve sportovní hale. Je čtvrtek 14. září, kolem 18:30. „Na Michala Šimečku jsme právě dnes připravili trestní oznámení, protože Republiku označuje za fašisty. Nejblíže k fašistickým praktikám přitom mají právě progresivci, kteří chtějí zavírat všechny, kdo nebudou sdílet jejich duchovní názory.“

Zatočí s nevládními organizacemi

Encyklopedie říká: „Fašismus je označením typu politické ideologie, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, sociální darwinismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu.“

Nic z toho Progresivní Slovensko nepropaguje, zato Republika má přímo ve volebním programu i tento bod: „Přijmeme zákon na přísnou kontrolu činnosti politických nevládních organizací, a to zejména těch, které jsou financovány ze zahraničí. Tyto organizace budou muset povinně oznamovat jakékoli veřejné aktivity.“ Uhrík se také v Trenčíně zasní nad budoucím zásadním vlivem státu na velké ekonomické soukromé subjekty. Preferovat se budou firmy se slovenskými vlastníky a stát se vrátí k dlouholetým národohospodářským plánům, svým způsobem ke komunistickým pětiletkám. Plánované hospodářství takového typu ctila i třetí říše.

Šimečka rozčílil Uhríka v posledních dnech například facebookovým prohlášením, v němž podotýká: „Politici Republiky se dnes s oblibou tváří jako protifašističtí bojovníci, dobří strýčci chránící děti a státotvorní činitele. Když jim na to skočíme, můžeme se po volbách vzbudit do Slovenska, ve kterém dělají pánové Mazurek, Uhrík a Suja ministry vnitra, obrany a školství. Přesně k tomu směřuje jejich stále očividnější spojení s Robertem Ficem.“ Podle Šimečky si takovou vládu nezaslouží žádný Slovák a je až trestuhodné, aby voliči zatížili takovým volebním výsledkem i nejmladší generace, které zatím nemohou k urnám.

Něco z minulosti místopředsedů

Místopředseda Republiky Miroslav Suja v minulosti organizoval vojenský výcvik pro mafiánský gang obávaného zločince Mikuláše Černáka. Tento boss se v roce 2020 přiznal ke 14 vraždám a sedí na doživotí. Slovenská média tak připomínají, jak Suja zorganizoval koncert k výročí vzniku neonacistické kapely Krátký Proces alias Juden Mort (Smrt Židům). Další místopředseda Republiky Milan Mazurek byl kvůli protiromským výrokům odsouzen za úmyslný přečin hanobení národa, rasy či přesvědčení a ztratil poslanecký mandát kotlebovců.

Odsoudit fašismus z dob Slovenského státu vlastně předseda Milan Uhrík nedokáže ani v rámci aktuální předvolební kampaně. „Myslím si, že prezident Tiso v daném a těžkém období dělal, co mohl,“ neudržel se letos 10. září ve slovenské veřejnoprávní televizi, když vysekl další poklonu politikovi, který v roce 1942 schválil transport 58 tisíc slovenských Židů do Osvětimi a jiných vyhlazovacích táborů. Za „odvoz“ jedné osoby dokonce Bratislava platila nacistickému Berlínu 500 marek. Na 13 tisíc slovenských Židů skončilo v koncentračních táborech ještě na podzim roku 1944, i v té době byl prezidentem Slovenského státu katolický kněz Tiso.

Uhrík slibuje čistky

Může se Robert Fico po volbách opravdu spojit s Uhríkem a bývalými nácky? „Takovou koalici neodmítáme, vylučujeme jen spolupráci s hnutím Progresivní Slovensko,“ hlásí Uhrík k publiku v sále trenčínského stadionu. Spojení čerta s ďáblem tak není vyloučené, proto v Trenčíně s nadsázkou přemítám, jestli jsem ještě vůbec ve střední Evropě.

Jsem. Dokonce v bývalém společném státu Čechů a Slováků, v někdejším Československu. „Až se vzbudíme po volbách, Pro Slovensko to možná bude nejkrásnější ráno,“ hřímá Uhrík na mítinku. A naznačuje, že strana Progresivní Slovensko vůbec neprojde do parlamentu, zatímco Kotlebovi pohrobci obsadí v Národní radě desítky křesel. Bohužel, možná úplně nefantazíruje. „Až budeme ve vládě, uděláme nejen pořádek, ale uklidíme všechen ten současný bordel,“ dodá. Jinými slovy, v případě výrazného volebního úspěchu slibuje rozsáhlé čistky ve společnosti. Tak jako na volebním billboardu: „Upraceme tento bordel!“ Uklidíme tento bordel.