Vraždil bez mrknutí oka. Spoluvězeň Kajínka z brutálního gangu čeká za mřížemi na zázrak

Kolínský gang byl jedním z nejbrutálnějších, který u nás v devadesátých letech minulého století řádil. Skupina středočeských vrahů kolem mladíka Oty Biedermana, který podle vlastního přiznání vraždil bez mrknutí oka, byla schopná pro peníze čehokoliv.

Inteligentní a mladý hoch, který se navíc zajímal o bojové sporty a zbraně. Kolem jeho zahrady ve středočeských Tlustovousech byla často slyšet střelba. Ze zákonů ani policie si Oto Biederman nic nedělal. Přesně takhle v tu dobu budoucího vraha popisovali jeho přátelé z řad obchodníků se zbraněmi, když členové rodícího se Kolínského gangu hledali někoho, kdo by jim pomohl s přepadením obchodního domu. Původně vyučený lihovarník, který v tu dobu pracoval jako člen bezpečnostní agentury, na nabídku stát se lupičem kývnul.

Vražda nočního hlídače

Scénář loupeže vymyslel Ivan Vrábel. Ústřední postavě gangu ale do jeho plánů chyběl člověk, který by dokázal bez mrknutí oka zabít člověka. Spolehlivý, nelítostný. Tím byl právě Oto Biederman. Když uprostřed noci přijela skupina na Václavské náměstí v Praze k obchodnímu domu Krone, bylo už po zavírací době. Noční hlídač je přesto pustil dovnitř. Hlavní organizátor loupeže Vrábel byl totiž ředitelem bezpečnostní agentury a obstaral svým kumpánům uniformy. Hlídač neměl do poslední chvíle tušení, že jde o loupež.

Po krátké rozmluvě se ve vrátnici noční hlídač otáčí k dvojici lupičů zády. V tu chvíli přichází tupá rána obuškem přímo do hlavy a mladý muž se kácí k zemi. To ale dvojici nestačí. Chtějí, aby loupež proběhla beze svědků. Jeden z lupičů vytahuje nůž, druhý ostrou jehlici a bodají do muže, dokud nepřestane dýchat. Z trezoru toho večera odnesli tři miliony korun.

Policii se případ nedaří objasnit a gang kolem Oty Biedermana získává sebevědomí k daším činům. V roce 1995 se známý jednomu z nich svěřuje, že by rád odjel do Spojených států a na cestu má doma našetřeny statisíce korun. Za pár dní ho Oto Biederman vyláká do baru v Újezdě nad Lesy. Cestou z Kolína ale zastavuje na parkovišti a mladého muže dvěma výstřely do srdce a do hlavy zabije.

Oběť však u sebe nemá klíč od trezoru. Gang se rozhodne jednat. Pár dní sleduje vilu zavražděného, ve které má být ukrytý trezor. Než se odhodlají k vloupání, je pozdě. Manželka zavražděného totiž dostala po zmizení svého muže strach a známý policista jí poradil, aby vzala hotovost a i s dětmi z domu zmizela. Tahle rada jí zřejmě zachránila život a Oto Biederman se svými kumpány objevuje v domě jen prázdný trezor.

Škvára by nebyla, šéfe?

Třetí vraždu skupina naplánovala v rámci přepadení benzinové čerpací stanice v Praze. Přijeli k ní v noci, kdy byl uvnitř jen starší čerpadlář. „Tak co, šéfe, nějaká škvára, byla by?“ pronesl Oto Biederman a s úšklebkem na tváři namířil na obsluhu svoji zbraň. Zkušený pumpař věděl, že nemá cenu odporovat. Ochotně otevřel pokladnu a lupiči dal všechny peníze. Ani to mu ale nakonec život nezachránilo.

Ve chvíli, kdy mezi regály čerpací stanice nečekaně vstoupil Biedermanův komplic, se střelec lekl a instinktivně zmáčkl spoušť. Rána do spánku byla pro pumpaře smrtelná. Podle pozdějších rekonstrukcí a výslechů si z čerpací stanice odnesli lupiči zhruba 15 tisíc korun, které ještě ten večer utratili v nedalekém nočním klubu. „Krvavé“ peníze mizely zastrčené za spodním prádlem striptérek a v rukou barmana. S takovým životním stylem bylo jasné, že Oto Biederman se svými kumpány brzy udeří znovu.

Další dvě své oběti zavraždil také kvůli vidině rychlého zbohatnutí. Z nelítostného lupiče se stal nájemný vrah. Objednavatelem byl jeho komplic a další člen takzvaného Kolínského gangu, Ivan Vrábel. V jednom případě šlo o obchodníka s pozemky, kterého Biederman pozval k sobě domů, rozstřílel samopalem a po vraždě zakopal na zahradě. Ve druhém se jednalo o pomstu mezi několika podnikateli kvůli neuhrazené faktuře. Obětí se měl stát obchodník s barevnými kovy. Místem činu byl hotel ve Valašském Meziříčí. Právě vražda na druhé straně republiky se stala gangu i Biedermanovi osudná. Po ní si totiž svědci z hotelu všimli auta, které mělo na Vsetínsku nápadnou středočeskou poznávací značkou.

Útěk Kajínka sledoval pomocí zrcátka

Ostravští kriminalisté na Kolínský gang udeřili v plné síle. Stopy je přes majitele podezřelého auta dovedly ke všem členům bandy. Během zátahu využili zásahové jednotky, zadržené transportovali na tu dobu nezvyklým způsobem, vrtulníkem ze středních Čech přímo do Ostravy. Cílem bylo pachatele znejistit, vytrhnout je z jejich přesvědčení, že jsou nepolapitelní. Psychologická hra se detektivům vyplatila. Když se Oto Biederman dozvěděl, že další členové gangu chtějí všechnu vinu svést jen na něj, začal s policií spolupracovat.

Detektivům ukázal rybník, kam zahazoval vražedné zbraně i osobní věci obětí a místa kde jedno z mrtvých těl zakopal. Popsal přesně, co se dělo v obchodním domě Krone, na čerpací stanici, v hotelu ve Valašském Meziříčí a na dalších místech činu. Soud k němu byl i přesto nakonec nemilosrdný. Byl to přeci jen on, kdo nelítostně zasazoval smrtelné rány. Jako jediný člen Kolínského gangu si vyslechl v roce 1999 rozsudek doživotního trestu.

Za mřížemi poté podle svých slov poznal orlického vraha Ludvíka Černého, pozoroval zrcátkem útěk Jiřího Kajínka, nebo nechal v radiovém vysílání zahrát písničku Včera mě někdo trefil od Daniela Landy pro vyšetřovatele, který ho dostal za mříže.  V červnu 2022 ve svých osmačtyřiceti letech žádal o podmínečné propuštění. „Čekám na zázrak,“ napsal v dopise svému dlouholetému spoluvězňovi Jiřímu Kajínkovi. Toho se ale nedočkal. Soud jeho žádost zamítl.