Vše o Green Dealu: O co jde v klimatické dohodě, která budí vášně a může změnit Evropu?

Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal) letos budí vášně v celé unii. Zákonodárci Bruselu postupně schvalují jednotlivé části obrovského balíčku a budoucnosti se obávají nejen příznivci spalovacích motorů, ale i uhelné a jaderné energetiky. Co všechno se pod Zelenou dohodou skrývá a jak to může změnit Evropu?

Leckterý občan Evropské unie má pocit, že se tolik důležitý zákon, jakým Zelená dohoda je, schválil až příliš překotně. Tam někde v dalekém Bruselu. A není divu. Evropská komise představila obrovský balíček opatření pod souhrnným názvem Green Deal na sklonku roku 2019. Předběžný rámec dohody Evropský parlament schválil hned v lednu následujícího roku. Času na podrobné rokování příliš nebylo.

Důvěře v zákon, který zásadním způsobem změní životy Evropanů, nepomohl ani letošní harmonogram Evropského parlamentu. Důležitou část Green Dealu – evropský právní rámec pro klima – zákonodárci schválili letos na konci června. V době, kdy obyčejně na kontinentu začínají politické prázdniny. Toto načasování kritizoval například tuzemský ekonom Lukáš Kovanda, který dlouhodobě proti Green Dealu vystupuje.

Co je tedy podstatou této kontroverzní dohody? Hlavním cílem je snížit emise Evropy do roku 2030 o 55 procent oproti roku 1990. V roce 2050 by pak měla být unie klimaticky neutrální.

Konec spalovacích motorů

Tento ambiciózní plán s sebou přináší celou řadu opatření, omezení, zákazů a příkazů. Odborníci se nemohou shodnout, zda Green Deal ve finále povede k růstu ekologického sektoru a celé řadě novátorských projektů, nebo dohoda způsobí, že Evropa dobrovolně ztratí konkurenceschopnost a globální emise se kvůli apatii ostatních kontinentů stejně zvýší.

Zelená dohoda v rámci snižování objemu skleníkových plynů počítá s renovací budov v zájmu úspornosti, cenově dostupnými potravinami, rozšířením ekologické dopravy, delší životností výrobků, vznikem nových pracovních míst a restrukturalizací sektoru zemědělství, průmyslu, výzkumu, energetiky a dopravy.

Právě poslední dva body budí napříč evropskými státy největší vášně. Evropská komise chce do roku 2035 ukončit výrobu aut se spalovacími motory. V módě tak přestanou být nejen naftová auta, ale i ta benzinová. Do popředí se tudíž dostanou elektromobily, jenže jejich cena v současnosti osciluje někde kolem jednoho milionu korun. Srdcem každého elektroauta je baterie, která tvoří podstatnou část ceny a rychle se opotřebovává.

S rozvojem elektromobility je potřeba začít budovat zcela novou infrastrukturu. Například v Německu už osazují každou čerpací stanici také nabíjecím stojanem, podobně rychle se postupuje také ve Skandinávii. Jenže ve východní Evropě jsou nabíjecí místa pro elektromobily stále příliš ojedinělá.

Je jádro ekologické?

Druhým tématem, které v rámci Green Dealu nedá v EU spát nejednomu lobbistovi, je energetika. Ačkoli se odborníci nemohou dodnes shodnout, zda spadají jaderné elektrárny pod ekologické zdroje energie, v rámci Green Dealu se jádro objevilo ve škatulce „škodlivé“, kde se vcelku pochopitelně ocitlo i uhlí.

Za zelené zdroje energie tak unie považuje slunečné, větrné a vodní elektrárny. Evropský parlament tuto definici schválil, a to i přes hlasité protesty Francie, která je podobně jako Česko na jaderné energetice závislá. Zúžený počet vyhovujících elektráren pak logicky požene ceny energií vzhůru, což se ostatně děje už nyní.