Vědci, konspirátoři, politici – ti všichni se v posledním roce čím dál častěji ohánějí globálním oteplováním, klimatickými změnami a možným koncem života na planetě Zemi. Jenže kde je pravda? Redakce CNN Prima NEWS přináší na základě nejnovějších odborných studií čtyři možné scénáře, které mohou v příštích letech na modré planetě nastat.
Častější lesní požáry, tání ledovců, slábnoucí vítr, záplavy – to všechno jsou důsledky klimatických změn, které způsobuje globální oteplování.
Jenže proč? Slunce přeci svítí pořád stejně silně. Lidstvo ale vypouští do ovzduší čím dál více skleníkových plynů, které v atmosféře vytvářejí hustou vrstvu, přes niž nepronikne teplo vypařující se z povrchu. Z modré planety se tak stává vroucí kotel, který ohřívá sám sebe. Aby se ze zeměkoule nestala ohnivá koule, lidstvo musí jednat. Klíčová je v tomto případě odpověď na otázku, zda je situace opravdu tak vážná.
Scénář I – Zvítězí zelená politika a svět bude uhlíkově neutrální
Je často kontroverzní a omezující ekologická politika, kterou razí především Evropská unie a USA, slepá ulička? To reálně nikdo netuší. V Paříži jezdí auta 30 kilometrů v hodině, po světě se houfně skupují elektromobily, fastfoodové řetězce omezují spotřebu plastů a všichni tak nějak doufají, že to zabere. Pravdou je, že přesedlání na zelenou politiku, na kterou většina zemí není po stránce infrastruktury absolutně připravená, může ukázat, zda se lidstvo vůbec dokáže uskromnit a snížit objem skleníkových plynů.
Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) v letošní obsáhlé studii operuje s pěti různými scénáři oteplování Země, a to v závislosti na tom, jak se bude dařit objem emisí snižovat. Hlavním hříšníkem v příběhu o globálním oteplování je oxid uhličitý, bez viny ale nejsou ani metan, oxid dusný či oxid siřičitý. Množství všech těchto plynů, které lidé vypouštějí do atmosféry, se bude muset snižovat.
Nejoptimističtější scénář počítá s tím, že lidé přistoupí na ekologickou politiku, budou dodržovat klimatické dohody, omezí spotřebu plastů a spolu s tím se zásadním způsobem promění sektor dopravy a průmyslu. V ideálním případě by se díky tomu vynulovaly emise oxidu uhličitého (ze současných 40 gigatun emisí tohoto plynu za rok) a dosáhlo se uhlíkové neutrality kolem roku 2050. Dříve už to prakticky není možné.
To ale určitě neznamená, že by se Země v příštích letech začala ochlazovat. I tento takřka utopický scénář počítá s tím, že do roku 2100 vzroste průměrná teplota o 1 až 1,8 stupně Celsia.
Scénář II – Svět zavrhne zelenou politiku a přijde katastrofa
Přijde stěhování národů, válka o vodu, na horko bude umírat více lidí než na nemoci a západ USA, sever Afriky a jih Asie se stanou neobyvatelnými. Taková budoucnost může lidstvo potkat, pokud úplně rezignuje na klimatické dohody a po pandemii naplno rozjede otáčky průmyslu. Nejkatastrofičtější scénář Mezivládního panelu pro změnu klimatu počítá s tím, že se objem skleníkových plynů do roku 2080 ztrojnásobí a průměrná teplota vzroste až o 5,7 stupně Celsia.
Na některých místech světa ale teploty porostou mnohem rychleji. Nejhůře na tom budou pravděpodobně země kolem Perského zálivu – Katar, Spojené arabské emiráty či Saúdská Arábie, kde mohou teploty v létě klidně překročit hranici 70 stupňů Celsia. O moc lepší to ale nebude ani v Indii či Kalifornii.
Už při teplotě 35 stupňů Celsia má přitom lidské tělo problémy s ochlazováním, při teplotě 60 stupňů Celsia se člověk přestává potit a jen několikahodinový pobyt na slunci ho může zabít.
Svět proto bude v pohybu. Nejprve se lidé v ohrožených lokalitách budou stěhovat v rámci státu, posléze vyrazí za hranice. Hrozbou kolem roku 2100 navíc nebude jen horko, ale i voda.
Ledovce a příkrovy začnou nezadržitelným tempem tát a hladina oceánů se zvedne o několik desítek metrů. Slaná mořská voda může zaplavit New York, Floridu, Šanghaj či indickou Kalkatu. Další kusy země se stanou neobyvatelnými.
Souběžně s tím bude na planetě přibývat lidí. Kolem roku 2100 se počet obyvatel světa zastaví někde kolem 12 miliard. S tím poroste i úroveň znečištění.
Scénář III – Zemi zničí něco jiného
Třetím a zdaleka nejméně pravděpodobným scénářem je, že lidstvo i přes všechnu snahu vybruslit z klimatických problémů zanikne ze zcela jiného důvodu. Vědci nejčastěji skloňují možnost, že do Země narazí asteroid. V současnosti je největším strašákem planetka Bennu, která by se kolem roku 2182 mohla dostat do kolizního kurzu s modrou planetou. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) ovšem potenciálně nebezpečné objekty ve vesmíru dlouhodobě sleduje, a může tak s předstihem možnou krizi řešit.
Další hrozbou pro Zemi jsou nemoci. Současná pandemie ukázala, jak je lidstvo křehké a nemohoucí v boji s neznámým virem. Do budoucna ale mohou přijít jiné infekční choroby, nakažlivější a smrtelnější.
Zřejmě nikdy rovněž nezmizí riziko, že si lidstvo přivodí zánik z nedbalosti. Například tím, že vydrancuje dostupné nerostné suroviny. Strašákem pak zůstává i možnost, že spolu lidé v globálním měřítku začnou znovu válčit a zahubí se navzájem. Případně se vyplní některá z náboženských, konspiračních či historických prognóz a svět jednoho dne skončí apokalypsou.
Scénář IV – Realita
Z výše uvedených scénářů je zřejmé, že názorů na téma klimatických změn a konce lidstva je celá řada. Jak to tak bývá, pravda bude pravděpodobně někde uprostřed. Kdesi mezi scénářem I a II.
Evropa začne v příštích letech dodržovat emisní limity a zelenou politiku a rozloučí se se spalovacími motory. Přidá se i USA. Asie bude na ekologický nátlak reagovat se zpožděním, takže objem emisí ještě nějakou chvíli poroste. Teplota se bude zvyšovat, ale lidé se budou stěhovat spíše v rámci regionu.
Kontinuálně s tím se změní obraz velkých měst. Přibude zeleně, vertikálních farem a nových ochlazujících mechanismů. Rozpínání Sahary se pokusí zastavit Velká zelená zeď a proti zvyšující se hladině moří člověk vybuduje obrovské hráze.
Tak jako milionkrát v minulosti se lidé přizpůsobí. A ať už to dopadne jakkoli, bude to posun vpřed. „Pokud přestaneme s emisemi, nevrátíme se tím do minulosti. Jsme přizpůsobivé bytosti. Některé klimatické změny už jsou sice nevratné, ale místo oživování minulosti bychom měli přemýšlet o tom, jak mít nejlepší budoucnost,“ napsal vědecký web The Conversation.
