Ačkoliv paní Margitu, dnes 50letou ženu, trápily problémy s únikem moči od roku 2015, odbornou pomoc vyhledala až o čtyři roky později. Důvodem bylo výrazné zhoršení potíží, k nimž se připojilo časté nutkání na stolici. Veškerý stud šel proto stranou, načež vyšetření odhalilo, že má paní Margita v konečníku zhoubný nádor. Navzdory chemoterapii, ozařování a operaci však problémy s únikem moči nevymizely, k potížím se navíc přidal únik stolice. Do hry proto vstoupila „poslední možnost“: takzvaná sakrální neuromodulace. Díky ní nastalo rapidní zlepšení ve všech oblastech.
Zpočátku paní Margita své obtíže přehlížela. Ať už se jednalo o únik moči nebo později o časté „nutkání“ na stolici, kvůli kterému musela docházet na toaletu i několikrát denně, život jí tyto problémy nijak fatálně neovlivňovaly.
ČTĚTE TAKÉ: Rakovina plic bují rychle, počítá se každý týden. Jak zkrátit cestu od diagnózy k léčbě?
Vše se ale změnilo v roce 2019, kdy se zdravotní potíže výrazně zhoršily. „Cítila jsem se čím dál víc vyčerpaná, a to až tak, že jsem někdy měla problém i vstát z postele. Rozhodujícím okamžikem bylo občasné krvácení z konečníku, kdy už mi bylo jasné, že je na čase to řešit,“ svěřila se redakci CNN Prima NEWS.
V tento moment šel proto veškerý stud, který se s choulostivými problémy pojil, stranou. Paní Margita vyhledala odbornou pomoc a podrobila se podrobnějšímu vyšetření. Právě to odhalilo, že má nádor v konečníku.
Problémy řeší unikátní metoda
Celá situace nabrala rychlý spád a paní Margita podstoupila ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně chemoterapii, ozařování a operaci, po níž následovala ještě další dávka chemoterapie. Po celou dobu byla v péči onkoložky Sabiny Svobodové, která jí byla podle jejích slov od začátku velkou oporou.
Po úplném zaléčení nádoru ale potíže s únikem moči nevymizely. Po operaci se dokonce problémy ještě zhoršily a pravděpodobně kvůli odstraněné části střeva začala trpět i úniky stolice.
Ve hře byla operativní metoda, zvaná sakrální neuromodulace. Jedná se o zavedení neurostimulátoru pod kůži na hýždi, který je propojený s elektrodou umístěnou do oblasti křížové kosti. Ta vysílá slabé impulzy a napomáhá obnovit spojení mozek–pánevní dno, kdy dodává správné informace o plnosti močového měchýře, potřebě se vyprázdnit a podobně.
Zákrok, který provádí šest center v České republice, je miniinvazivní a navíc i vratný – pokud by například potíže s inkontinencí časem vymizely, lze přístroj z těla snadno vyjmout. Díky této metodě se řada pacientů dokáže svých obtíží zbavit nebo je aspoň výrazně zmírnit. Pokud vás trápí problémy s inkontinencí, najdete další informace k léčbě a pomoci na www.bezomezeni.cz.
Kvůli obavám zákrok odložila
Paní Margita se o této metodě dozvěděla od lékaře Petra Vlčka, který jí o ní řekl již dříve, ale měla obavy a zákrok brala jako poslední možnost. Proto se rozhodla zákrok „odložit“ a pravidelně docházet na rehabilitace do Fakultní nemocnice Brno k primářce Miluši Juráškové. Zde posilovala pánevní dno a zkoušela další cviky. Problémy se zmírňovaly, avšak nikoli dostatečně.
„Celý tým primářky Juráškové je úžasný, každému se dostane jejich zájmu i péče. Chodila jsem tam moc ráda, ale když problémy neustávaly, musela jsem to řešit razantněji,“ přiznává paní Margita.
Zhruba tři roky po rehabilitacích zamířila na kontrolu do ordinace doktora Vlčka, kde se společně dohodli na sakrální neuromodulaci. V lednu 2024 podstoupila paní Margita první fázi implantace: Po dobu 14 dnů se zkouší účinnost terapie i konkrétní nastavení pomocí externího stimulátoru.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Kristýna trpí zákeřnou nemocí, která požírá kosti. Může jí pomoci operace ve Švýcarsku
„Po zákroku v celkové anestezii jsem se cítila dobře – pouze mě pobolívala jizva po operaci. Největší a jedinou ‚komplikací‘ v prvních dvou týdnech po operaci byl externí neurostimulátor, který jsem měla v pásku okolo pasu a který byl ‚drátkem‘ spojený se sondami v těle. Při sprchování jsem měla problém ho umístit mimo dosah vody,“ vylíčila redakci.
Všechno jinak probíhalo v pořádku, proto jí po zhruba třech týdnech lékaři implantovali stimulátor v lokální anestezii natrvalo. „Rekonvalescence probíhala formou šetřícího režimu, kdy jsem se nesměla natahovat, protahovat, zvedat těžké věci a podobné věci, aby nedošlo k posunutí sond v těle,“ uvedla paní Margita. A jak sama říká, úniky stolice odezněly téměř okamžitě. Úniky moči se sice zmírnily, ale pořád její život omezují.
ČTĚTE TAKÉ: Nebezpečná nemoc mpox se poprvé objevila v Evropě. Nakažený člověk žije ve Švédsku
Zlepšení nastalo ve všech oblastech: „Když trpíte inkontinencí stolice či moči, musíte být pořád ve střehu, abyste se neztrapnili. Pořád myslíte na to, jestli u sebe máte všechny inkontinenční pomůcky a čisté spodní prádlo na převlečení. Tohle po zákroku u stolice úplně přestalo. Dojde k takovému vnitřnímu zklidnění, že už pořád nemusíte něco hlídat.“
Dosud cvičí a posiluje pánevní dno, navíc má předepsanou medikaci pro zvětšení objemu močového měchýře. „Pokud jsem na cestách, řeším to úpravou pitného režimu, kdy piju méně nebo vůbec, záleží na situaci. Bohužel, vzhledem k prodělané radioterapii, budu s tímto problémem dlouhodobě bojovat. Nicméně i vzhledem k přetrvávajícím problémům operace stála za to,“ zdůraznila paní Margita.
Nejhorší byl strach z neznáma
Za konkrétní situaci, ve které vidí zásadní zlepšení, považuje například cestování. „Dříve jsem všude musela jezdit autem, v něm jsem měla vlastní komfort. Když jsem například cestovala pracovně, kolegové mohli jet vlakem a bavit se, ale u mě to vůbec nepřicházelo v úvahu. Vždy mě mé onemocnění tak trochu vyřazovalo ze společnosti,“ vzpomíná paní Margita.
Dnes by zákrok, který považovala za poslední možnost, doporučila lidem s podobnými zdravotními problémy. „Obavy jsem samozřejmě měla, nejhorší je strach z neznáma, ale teď bych neměnila. Říkala jsem si, že i kdyby to mělo pomoct jen částečně, tak to stojí za to,“ vzpomíná.
Uvědomuje si, že kdyby pomoc lékařů kvůli zdravotním problémům vyhledala dříve, nemusel být nádor tak velký a nečekaly by jí tak velké dávky ozařování. „Na druhou stranu jsem ale naštěstí i tak přišla včas, kdy nádor nikam neprorostl a neměla jsem metastázy. Vzhledem k tomu, že se jednalo o agresivnější formu nádoru, jsem asi na vyšetření šla v poslední chvíli,“ přiznala redakci.
Zdraví je podle paní Margity to nejdůležitější, co máme, a měli bychom na to myslet. „Když jste zdraví, zvládnete všechno, i velké nepříjemnosti, které vám život přichystá. Když ale zdraví nefunguje, nefunguje najednou vůbec nic. Člověk na sebe musí myslet a být i trochu sobec. Zdraví máme jen jedno a je ze všeho nejdůležitější,“ podotýká.
Zmiňuje také svou rodinu, ve které měla obrovskou oporu. Právě opora blízkých lidí je podle ní nezbytná. Onemocnění jednoho člena rodiny navíc dopadá úplně na všechny. A velkou roli ve zvládání nemoci hraje psychika. „V průběhu mého onemocnění jsem se snažila zůstávat pozitivní, věřila jsem, že to všechno zvládnu, že prostě musím,“ dodává paní Margita.
