Nad Karvinou se začíná stmívat. Je po osmé hodině večer a na Masarykově náměstí zjišťuji, co si myslí noční město o pandemii. Tři dámy kolem šedesátky odmítají, že by se Karvinsko stalo jedním z ohnisek nemoci COVID-19 v České republice a v poklidu si dopřávají koktejly. „Znám spoustu lidí, kteří jsou pozitivní, ale nic jim není. Jsou zdraví, nemocné z nás dělají média, která nám obrovským způsobem ubližují,“ je přesvědčena podnikatelka Jolanta Burkotová. Rozhodl jsem se neodporovat, jen naslouchám.
Dvaašedesátiletá spolumajitelka hotelu v sousedních Petrovicích Jolanta Burkotová už dávno nevěří tomu, co slyší v televizních zprávách. Karvinsko podle ní rozhodně není českým epicentrem koronaviru. Teď s kamarádkami sedí na předzahrádce kavárny Vanili na karvinském náměstí a užívá si příjemný letní večer, který se pomalu překlápí v noc.
„Kdyby se kdekoliv v Česku testovalo v takové míře, jak se poslední měsíc testuje tady v Karviné, zjistila by se všude stejná čísla. Podle mě je promořená celá republika,“ uvažuje. A těžko jí tento názor vyvracet, spíš se jejímu pohledu snažím porozumět. Je to možná přirozená obrana, jak zůstat klidný i v největším ohnisku pandemie v České republice. Milosrdná lež.
Proč pořád očerňujete Karvinou?
„Tahle nemoc není nijak nebezpečná,“ myslí si paní Jolanta, podle které teď média dělají doslova „špinavou práci“. Očerňují prý Karvinou jako město napadené téměř morovou ranou: „Vnímám to jako obrovskou nespravedlnost. Hosté nám volají, že si pobyt v našem hotelu rozmysleli, třeba dneska jedna paní z Čech. Omlouvala se, že má starou maminku a nechce riskovat, ale na Karvinsku by nic neriskovala.“
Je vaše dovolená ohrožena kvůli koroně? Horníci za to nemůžou. Selhal stát
Pokud se rozčilujete, že se vám právě hroutí dovolená, protože se kvůli karvinskému ohnisku infekce COVID-19 před občany České republiky znova uzavírá Evropa (prozatím Slovinsko, Kypr a Pobaltí), neviňte z toho havíře. Horníci totiž hlasitě volali po uzavření černouhelných dolů již od počátku května. Marně.
Podnikatelka má spoustu známých i příbuzných, kterým testy aktuálně prokázaly, že jsou pozitivní. Odmítá však používat výrazy, že by byli nakažení anebo dokonce nemocní. „Pozitivní je třeba manžel mé sestřenice, horník z dolu ČSM. Vůbec nic mu není, cítí se výborně. Co nechápu, že na výsledky testu musel čekat devět dnů, to je neskutečná ostuda zdravotníků. Teď sedí doma i s manželkou a nemůžou ven, což je zbytečné, obyčejná chřipka je horší.“
Podobné názory jsou slyšet denně v různých končinách světa, ve vysílání CNN Prima NEWS jsem zrovna viděl reportáž z amerických pláží na Floridě. Přes zákaz místních úřadů se tam lidé shlukují na pobřeží a třeba hrají plážový volejbal. Nevěří, že by se mohli nakazit, a pokud ano, nebude to prý horší než rýma. Jen v Miami ale epidemiologové ve čtvrtek večer hlásili již 1 068 obětí pandemie a 54 tisíc nakažených (údaj Univerzity Johnse Hopkinse).
Na floridských plážích také s velkým rozhořčením přijali varovnou performanci sedmačtyřicetiletého právníka Daniela Uhlfeldere, který se oblékl jako smrtka. A s kápí na obličeji a kosou v ruce kráčel po plážích, aby dal spoluobčanům poslední výstrahu, že nemoc COVID-19 je smrtelná a svět na ni zatím nezná lék.
S rouškou jen na hranice Ostravy
Karvinské hospody a kavárny jsem chtěl ve čtvrtek večer projít alespoň s rouškou na obličeji, hned v prvním výčepu jsem ale uslyšel: „Sundej si to. Když máš strach, tak nelez do hospody a zůstaň doma na pr***i.“
Karviná je epicentrem koronaviru v Česku, do ulic i hospod se vrací strach
Karviná je největším ohniskem koronavirové infekce v České republice a obyvatelé padesátitisícového města propadají nové nejistotě. „Na pivo sem chodívají i havíři z Dolu Darkov,“ říká v obavách Jakub Ciupa, majitel vyhlášeného karvinského výčepu Na Bečkách. Nenavštíví teď podnik některý z nakažených zaměstnanců OKD? Veřejnosti také vadí mlhavé informace těžařů. Vedení OKD v pondělí tvrdilo, že v onemocněním COVID-19 promořeném Dole Darkov se již od pátku netěží. „Dneska jsme normálně pracovali,“ hlásili ale havíři ještě po pondělní ranní směně.
Do jedné z pěti kaváren na karvinském náměstí proto vcházím s odkrytou tváří, abych zbytečně neplašil hosty. Od tří dam, s nimiž se dávám do řeči, se alespoň snažím držet mírný odstup, židličku si nenápadně odsunuji co nejdále od stolu. Eva Jiřičková pije džus, je jí něco přes šedesát a z nemoci COVID-19 nemá ani trochu obavy. „Spíš nerozumím tomu divadlu, co dělají úřady. Pracuji v Ostravě, kam dojíždím každé ráno autobusem, ve kterém všichni musíme nosit roušky. Když pak v Ostravě celý karvinský autobus nastoupí do trolejbusu, už roušky mít nemusíme a všichni si je s úlevou sundáme,“ popisuje žena každodenní realitu.
V Ostravě pracuje v softwarové firmě, za prací do moravskoslezské metropole denně dojíždí tisíce obyvatel z Karvinska a další tisíce z Frýdecko-Místecka, což je další region, kde vysoký počet nakažených vytváří lokální ohnisko nemoci.
Oddělit od sebe Karvinou, Ostravu, Orlovou, Havířov či Frýdek-Místek a další města v regionu je prakticky nemožné. Je to jedna velká megapole, téměř milionové souměstí, kde návštěvník nemá šanci poznat, kde končí katastr Ostravy a začíná okres Karviná. Trolejbus v Ostravě-Heřmanicích stojí takřka na hranicích Karvinska, do Petřvaldu u Karviné dokonce zajíždí ostravská MHD. Bez přísných opatření, jaké jsme zažili v době nouzového stavu, jsou tady ideální podmínky pro šíření koronaviru, a to mezi statisíci obyvatel. Epidemiologové a stát tady zřejmě zkoušejí takzvaný švédský model.
Švédský model na Ostravsku
Ve Švédsku nebyly od vypuknutí pandemie zavedeny žádné restrikce. Restaurace, kadeřnictví i školy zůstaly otevřené a dál se chodilo i do zaměstnání. Nemoci COVID-19 však ve skandinávské zemi podlehlo již 5 500 lidí. V sousedním Norsku, Dánsku a Finsku ale zatím dohromady hlásí jen necelých 1 200 obětí.
Pro srovnání: Švédsko má 10,2 milionu obyvatel, Česká republika 10,7 milionu, v našich končinách však zatím zemřelo jen 352 nakažených. „Znáte snad osobně někoho z Karviné, kdo by musel kvůli koronaviru do nemocnice?“ ptá se mě třetí z dam, Darina Končinová. Osobně ne, minulý týden mi ale z koronaviru vyléčený havíř z Dolu Darkov Tomáš Siuda vyprávěl o parťákovi, který v havířovském špitálu ležel skoro týden a cítil se hodně mizerně. Na plicní ventilátor ho však lékaři nemuseli napojit. Ženy v kavárně pokrčí rameny. Prý určitě trpěl ještě nějakou jinou závažnou nemocí.
Jenže právě tohle je největší zákeřnost infekce. Předčasně zabíjí těžce nemocné kardiaky, astmatiky či pacienty s nádorovými onemocněními. Jejich pobyt na tomhle světě se možná pomalu chýlil ke konci, COVID-19 je ale krutě okradl třeba o poslední půlrok, který ještě mohli prožít s blízkými.
Bratr patřil k prvním nemocným
„Můj bratr byl asi první nemocný v Karviné, pozitivní test měl už v březnu,“ bere si znova slovo podnikatelka Jolanta Burkotová. Tehdy měla z pandemie hrůzu. „Když jsem se dotkla v supermarketu košíku, myslela jsem si, že druhý den umřu,“ přiznává. Její nakažený bratr však neměl žádné příznaky nemoci. A i když žije v malém bytě s manželkou a dcerou, zbytek rodiny zůstal negativní. „I když s manželkou dál spali v jedné posteli. Tehdy jsem pochopila, že nás někdo straší něčím, co není pravda. A přestala jsem se bát.“
A pak se všechny tři dámy rozčílí na Pražáky: „V televizi nás Praha líčí jako malomocné, ale tady běží život normálně. Přijeďte se podívat do Karviné!“ Ano, na karvinském Masarykově náměstí teče pivo proudem a děti při zapadajícím slunci skotačí v litinové kašně.
V Karviné se neumírá nad běžný statistický průměr, nakažených ale přibývá. Tohle jsou poslední čísla od hygieniků, v okrese bylo ve čtvrtek 9. července nakaženo celkem 1 587 osob. V přepočtu na 100 tisíc lidí je to 644 pozitivních případů. Německá vláda přitom doporučuje uzavřít do izolace každý region, v němž přibude 70 nakažených týdně na 100 tisíc lidí. Jen za poslední týden přibylo v okrese Karviná 429 nakažených. Pokud jde o počet obětí, krajští hygienici hlásí čtyři od počátku pandemie. Někteří nemocní z Karvinska však zemřeli ve Fakultní nemocnici v Ostravě, metropole Moravskoslezského kraje aktuálně hlásí 35 obětí.
COVID-19 se nás drží jako klíště
Z kavárny do pivnice. V hornickém výčepu Na Bečkách slyším od chlapů vlastně totéž, co od šedesátnic z kavárny. „Kdo se bojí, nesmí do hospody,“ dostanu poučení od jednoho třicátníka. Je to pravda, ve večerních i nočních ulicích Karviné potkávám téměř samé mladší ročníky, padesátníci a starší jsou naprostou výjimkou.
Mezi havíři Dolu Darkov: Nakazila mě šachta. COVID-19 se mě držel měsíc a půl
Horník Dolu Darkov Tomáš Siuda se obávanou infekční nemocí COVID-19 nakazil v půlce května. A ze svých drápů ho pustila až tento týden, zatím však zůstává na nemocenské. Když má ukázat na viníka, uleví si slovíčkem, které havíři ani nepovažují za sprosté: „Zaje***ý Darkov, tam jsem to chytil.“ Léčba prý byla chaotická: „Co mám říkat, prostě úplný maras. Na testy mě posílali z Karviné do Ostravy, na výsledky jsem čekal i šest dnů.“ Podle horníka měla být těžba v OKD zastavena již počátkem května, pak by se dnes Karviná nemusela obávat, že bude uvržena do izolace. Těžaři k zastavení těžby v celém revíru nakonec přikročili až od 3. července.
Než jsem se vydal do hospod, potkal jsem ve vchodu jednoho z domů na třídě Osvobození osmdesátiletou Hildu Švestkovou. S rouškou na tváři. „Já už od března nikam nechodím, jen někdy tady naproti do obchodu. Táhne se to, ten koronavirus se nás drží jak klíště,“ říká žena, která na stejné adrese žije už přes půlstoletí.
Ve čtvrtek v devět večer se na Dole Darkov střídají směny. V tenhle čas tu obyčejně stojí 300 až 400 automobilů, teď jich napočítám asi padesát. Rychlost promořování osádek dolů se s utlumením těžby zbrzdila, nikoliv zastavila. Zavřít šachty úplně a nechat jen ochranku na vrátnici, to je z bezpečnostního hlediska nemožné.
„Stejně to úplně nezastavili, havíři nám tady říkají, že dělají dál,“ vypráví o půl hodiny později dvacetiletá servírka Šárka Bártková z restaurace Baron v centru Karviné. Nemoci COVID-19 se nebojí. „Strach nemám, to nikdo z mladých lidí, ale nerada bych nakazila pětašedesátiletého taťku, žiju s ním v jednom bytě. Taťka je býval horník a má problémy se srdcem i s dýcháním, to by nemuselo dopadnout dobře,“ přemítá.
V karvinském supermarketu přitom nedávno měla nepříjemný zážitek. V řadě u pokladny vyslechla přiznání zákaznice, která je v karanténě, nesehnala ale nikoho, kdo by jí nakoupil. Manželky nakažených havířů rodiny běžně zásobují, dodržování karantény prý nikdo nehlídá. „Mohla mě nakazit, lidi jsou nezodpovědní,“ posteskne si servírka. A sama je zodpovědná? Nevidím, že by měla na tváři roušku. „Ale jo, občas si ji nasadím, když je tu hodně lidí,“ popadne roušku, natáhne ji na obličej a natočí pivo.
Šedesát hornických oveček
Než jsem ve čtvrtek dojel z Ostravy do Karviné, projížděl jsem už v okrese Karviná městem Rychvald a vzpomněl si, že na faře u husitského kostela tady žije farářka a emeritní biskupka Církve československé husitské Jana Šilerová. V nějakém náhlém vnuknutí zvoním u fary, snad v naivními očekávání nějakého požehnání, abych se dnes v Karviné nenakazil. „Naše kostelnice už to asi také dostala, dneska ji testovali. Mezi mými ovečkami je asi šedesát havířů,“ uvítá mě farářka. To mě vůbec neuklidňuje, spíš naopak. „Tady s tou nemocí budeme muset ještě dlouho žít v těsnějším vztahu než jinde v republice, s tím asi nic nenaděláme,“ dodá kazatelka.
„Beru to naprosto věcně, jsem takový racionální metafyzik, takže je docela dobře možné, že Pánbůh s touhle nemocí nemá co dělat,“ přemítá farářka a rozvíjí myšlenku, že si za pandemii možná můžeme sami. Že je to nějaká reakce na to, jak zacházíme obecně se světem i sami se sebou a mezi sebou. „Jedno je ale jisté, život nám nepatří, a proto nejsme ani pány svého života. Nikdo neví, jestli tady bude ještě za minutu,“ dodá Jana Šilerová a uvádí mě do jakéhosi stoického klidu. Pokračuji do Karviné…
