Karviná je největším ohniskem koronavirové infekce v České republice a obyvatelé padesátitisícového města propadají nové nejistotě. „Na pivo sem chodívají i havíři z Dolu Darkov,“ říká v obavách Jakub Ciupa, majitel vyhlášeného karvinského výčepu Na Bečkách. Nenavštíví teď podnik některý z nakažených zaměstnanců OKD? Veřejnosti také vadí mlhavé informace těžařů. Vedení OKD v pondělí tvrdilo, že v onemocněním COVID-19 promořeném Dole Darkov se již od pátku netěží. „Dneska jsme normálně pracovali,“ hlásili ale havíři ještě po pondělní ranní směně.
Majitel oblíbené pivnice Jakub Ciupa si znovuotevření hospody Na Bečkách představoval docela jinak. Jako velké vydechnutí po více než dvouměsíčním finančním i psychickém strádání. Místo toho v pondělí napjatě sledoval nepříznivé zprávy hygieniků, kteří odpoledne ohlásili, že koronavirem onemocnělo již 239 havířů Dolu Darkov a jejich příbuzných. Jako by se vracel chmurný březen letošního roku…
Kolik měří státní metr?
Hospodský Ciupa nerozumí různým druhům metru, které během pandemie uplatňuje stát. „Znám se dobře s karvinskými fotbalisty. Až do dneška se nesměli sprchovat na hřišti, aby se vzájemně neohrožovali. Na šachtě se ale po směně najednou koupe až 150 anebo dokonce 200 havířů, a to po celý nouzový stav,“ porovnává. Sám byl havířem deset roků. Jiný příklad. Když hospodský Ciupa na sklonku března otevřel výdejní okénko, strážnici městské policie tvrdě kontrolovali, zda nakupující dodržují rozestupy a jestli s pivem v ruce neposedávají v okolí provozovny. „Měl jsem tady policii pětkrát denně. V kleci na šachtě v té době klidně fáralo dvacet i třicet havířů, a pořád fárá. Hlava na hlavě, bez rozestupů. Proč nezasáhla policie také v OKD? To je výsměch, když zákony neplatí pro všechny stejně,“ kroutí hlavou hospodský. A raději nechce myslet na situaci, až přijde na pivo infikovaný havíř anebo člen jeho rodiny.
„V Praze si asi říkají, ať si tu klidně poumíráme. Nejsme pro ně vůbec nic, každopádně se mi přístup státu ke Karvinsku vůbec nelíbí,“ přemítá dvaapadesátiletý Tomáš Ondračka, jeden z hostů pivnice Na Bečkách. Obavy má hlavně o seniory v rodinách horníků, ale i o penzisty v domovech důchodců. Připomíná, že města Uničov a Litovel byla v březnu hermeticky uzavřena při mnohem menším počtu nakažených. „Nechápu, že šachty jedou naplno i měsíc poté, co se na Darkově objevil první případ koronaviru.“ Tento údaj potvrzuje i pondělní strohá tisková zpráva Krajské hygienické stanice v Ostravě: „Ve dnech 24. 4. až 14. 5. postupně zjištěno 14 onemocnění COVID-19, majících souvislost se společností OKD, Důl Darkov.“
Hlas vedení OKD vs. hlas lidu
I štamgast Tomáš Ondračka má starost, aby se Na Bečkách neobjevil infikovaný host. Tomu by podle něho mohla zabránit jedině povinná karanténa pro všech 1 800 havířů Dolu Darkov i široké příbuzenstvo, kterou zatím nikdo nevyhlásil. „A havíři dokonce pořád musí chodit do práce,“ kroutí hlavou nad politikou státu, který je nyní prostřednictvím státní firmy Prisko majitelem OKD.
Na parkovišti před Dolem Darkov stojí v pondělí služební vozy armády a šachtu hlídá i socha horníka zarůstající v křoví. Kolem poledne tady ale najdu také skoro 300 automobilů zaměstnanců OKD. V zadrátované úschovně pak množství motorek i bicyklů, a to se desítky havířů dopravují do práce také autobusy. Počet dopravních prostředků tedy neladí s pondělními informacemi OKD, že je výrazně omezen provoz dolu. „Těžba uhlí v Dole Darkov od pátku neprobíhá,“ uvádí těžaři. A důvod vydání této zprávy? „Množící se spekulace ohledně provozu a těžby.“
„Normálně jsme pracovali, co bychom dělali jiného,“ říká havíř v oranžové bundě, který vrátnici Dolu Darkov opustil kolem půl jedné. Kdo má tedy pravdu? Kdo spekuluje? Těžko říct, možné vysvětlení nabízí další trojice havířů, která v pondělí také vyfárala z ranní směny. „Tady na Darkově se netěží už dlouho. Není totiž, co bychom těžili. Teď nemáme žádnou stěnu,“ vysvětluje jeden z nich a druhý dodá: „Netěží se, protože nic není, žádné uhlí. Dělají se jiné práce, hlavně přípravy, razí se nové chodby a překopy, aby bylo co rubat.“ Třetí poznamená: „Jsme sice v omezeném režimu, ale normálně se dělá.“ Omezený režim prý znamená, že až třetina horníků skončila „na marodce“, ti zbylí logicky zastanou méně práce.
Důlní společnost OKD až ke konci dubna získala povolení od Obvodního báňského úřadu, že může vydobýt uhelné zásoby ze dvou porubů na hranici Stonavy a Darkova. Proti rozšíření těžby tímto směrem ale nyní protestují někteří vlastníci nemovitostí a pozemků v Darkově či majitel Lázní Darkov.
Korona je lež!
Cestou do Karviné lze u silnice minout kontejner s nasprejovaným nápisem: „Korona je lež!“ Autorem je zřejmě ctitel konspiračních teorií, v Karviné už teď většina obyvatel města v existenci nemoci COVID-19 uvěřila. „Problém je hlavně v tomhle městě, skoro 200 z nakažených žije v Karviné,“ potvrzuje krajská hygienička Pavla Svrčinová, kde je největší koncentrace nakažených. Stanice proto ponechala v platnosti zákaz návštěv ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb v celém okrese Karviná. A také omezení počtu účastníků hromadných akcí nad sto osob.
Právě v katastru Stonavy leží Důl Darkov a mnoho havířů je v obci doma. „To víte, že sem chodívají na pivo, ale copak já poznám, kdo dělá na Darkově,“ říká mladičká číšnice Veronika Majdová z hospody na návsi. U výčepu pouští na plné pecky někdejší hit kapely Chinaski: „Nic není jako dřív, / to se nám to mívávalo. / Nic není jako dřív…“ Je to tak, znovuotevření hospody zatím nijak nepřipomíná předkoronavirovou éru. „A divíte se? My se teď snažíme vyhýbat všem havířům,“ říkají dvě ženy s malými dětmi, které zrovna kráčí kolem hospody.
Život ve stínu těžní věže
Stonavský starosta a bývalý senátor Ondřej Feber (ANO) se narodil v roce 1951, patří tedy k výrazně ohrožené skupině. Radnici uzavřel a na dveře umístil nápis: „Vážení občané, obracíme se na Vás s žádostí, abyste administrativní záležitosti vůči Obecnímu úřadu ve Stonavě vyřizovali elektronicky nebo telefonicky, tak jako dosud.“ Feber se obdobně jako štamgast z pivnice Na Bečkách domnívá, že kdyby podobné ohnisko nákazy vypuklo blíže ku Praze, zvolil by stát radikálnější řešení.
„Ani nevím, jak důl vypadá,“ ironicky říká muž středního věku, jehož dům stojí ve Stonavě takřka pod těžní věží Dolu Darkov. „Určitě se mělo zasáhnout dříve,“ myslí si třiačtyřicetiletá Romana Giecková, která také žije ve stínu těžní věže. „Tady se dějí věci. Pravidelně zažíváme důlní otřesy, někdy se země jen lehce zachvěje, jindy se roztřesou skleničky. Všichni majitelé zdejších nemovitostí mají také problémy s poklesy půdy a statikou domů.“ Žena nad tím vším ale mává rukou, v těle jí buší havířské srdce. „V OKD má práci osm tisíc lidí. Kam by ti chlapi šli? Doufám, že ta těžba tu vydrží ještě hodně dlouho.“
Karvinská zastupitelka Zuzana Klusová (Piráti) žádala od počátku nouzového stavu pozastavení těžby. A nebyla sama, stejný názor měli i mnozí havíři. „Teď jsou nemocní a v izolaci – a také dost naštvaní,“ říká Klusová, jež oslovila několik havířů nakažených COVID-19, aby pro CNN Prima NEWS vyjádřili postoj k vedení OKD. „Za kontakt s médii ale OKD hrozí nemocným havířům vyhazovem z práce, bojí se,“ tvrdí Klusová.
Nic není jako dřív
Ale horníci na Dole Darkov nejsou jednotní. Jeden z nich po pondělní ranní směně prohlašuje: „Pracovat se musí i teď, to jinak nejde.“ A když položím dotaz, zda se nebojí o staré příbuzné, překvapivě odpoví, že planeta se musí trochu pročistit.
„Nic není jako dřív, / to se nám to mívávalo. / Nic není jako dřív.“ A už vůbec ne na Karvinsku, kde o uplynulém víkendu a v pondělí padl jeden nepříliš pozitivní rekord. „Jednalo se o dosud nejrozsáhlejší testování na přítomnost onemocnění COVID-19 v České republice, při kterém bylo otestováno celkem 2 450 osob,“ uvedl mluvčí moravskoslezské zdravotnické záchranné služby Lukáš Humpl.
Skutečně hrozí sociální bouře?
Před sto dvaceti lety byl havíř chudák. „Znám několik havířských rodin, až devítičlenných, kde otec vydělává měsíčně jen 25 zlatek,“ rozebíral havířskou bídu redaktor Ostravsko-přívozských novin 3. února 1901. Jen k zaopatření základních potřeb rodiny bylo potřeba na čtyřicet zlatých měsíčně. Revír navíc bojoval s přílivem levné pracovní síly z Haliče, pro kterou bylo Ostravsko skoro „americkým snem“. Haličané však dělali za polovinu mzdy domácích horníků. Dobové zprávy říkají, že majitelé dokonce přivírali oči i nad věkem haličských mládenců a že na šachtách pracovaly i čtrnáctileté děti. Dnes zase v OKD pracují houfy pendlerů z Polska i Slovenska. Podle některých ekonomů by proto zánik hornictví na Karvinsku nemusel způsobit velkou sociální krizi.
Cestou z Karviné do Ostravy míjím hospodu s názvem Horník, kdysi vyhlášenou havířskou nálevnu. Teď je na prodej. Ve výprodeji je i celý hornický průmysl na Karvinsku, stát ho ale stále drží nad vodou díky stamilionovým dotacím. Má to vůbec smysl?
