Záchrana z hlubin. Řádící sopky mohou lidstvu místo zkázy přinést neomezenou energii

Jejich řádění děsilo lidi po celém světě. Ničilo krajinu i města, vyhánělo z domovů, rozsévalo zmar a strašlivou zkázu. Probuzené islandské sopky ale podle posledního zjištění CNN přináší i něco docela jiného: obrovskou naději. Právě magma deroucí se z hlubin totiž může vyřešit největší problém naší planety.

Početná skupina sopek na jihozápadě Islandu připomínala 800 let spícího obra. Před pár měsíci se však za dunivého hřmění probudila k životu – od prosince 2023 otřásá poloostrovem Reykjanes série zemětřesení a erupcí, které do vzduchu vyvrhávají stovky metrů vysoké fontány lávy, zcela mění obraz krajiny, pohlcují města, turistické rezorty i elektrárny.

Pro Island není sopečná aktivita nic nového. K erupci zde dochází průměrně každý pátý rok. Většinou však jde o jednorázové jevy v neobydlených oblastech.

Teď je to jiné.

ČTĚTE TAKÉ: Největší humanitární krize světa: Reportérku CNN zajali v místě kruté války, líčí chvíle hrůzy

A nejen proto, že rozzuřená příroda dokáže ze sídel typu Grindavíku udělat opuštěné město duchů zjizvené bezpočtem zdánlivě nekonečně hlubokých trhlin. Současné erupce jsou navíc daleko nebezpečnější, prudší, trvalejší. Mohou zůstat aktivní i celá staletí.

I když se to nezdá, i toto inferno třeba lidstvu přinese mnoho dobrého.

Neobyčejný nález

Klíčem k nadějné budoucnosti je sopečná kaldera Krafla, která se rozkládá stovky kilometrů severovýchodně od Grindavíku.

Právě tady před patnácti roky pracoval Bjarni Pálsson jako inženýr islandské národní energetické společnosti Landsvirkjun, na starost měl projekt zdejších hlubinných geotermálních vrtů. Se svým týmem se snažil vyhloubit vrt hluboký téměř tři kilometry, vrták se však stále zasekával.

„Znovu a znovu, v naprosto stejné hloubce,“ popsal pro CNN.

Když se ho nakonec podařilo uvolnit, Pálsson a spol. našli podivné skleněné úlomky. Ochlazenou, zkrystalizovanou, roztavenou horninu. Okamžitě pochopili, co to pro ně znamená. Tam někde dole narazili na magmatickou komoru.

Byl to neobyčejný nález. Podobné zásobárny superžhavé roztavené horniny se v blízkosti sopek nacházejí běžně, bývá však velmi těžké je najít. Obyčejně spočívají mnohem hlouběji.

Pálssonův tým tehdy neměl na žádné větší akce technologii ani prostředky, raději tedy vrt rychle ochladil a uzavřel.

Jenže po 15 letech je leccos jinak: Teď už mají experti dostatečně pokročilé know-how i vybavení. Proto se geotermální odborníci a vulkanologové ke Krafle vrátili. Zaměří se na zdejší magmatické pole a pokusí se přeměnit obrovské teplo a tlak na novou „neomezenou“ formu přehřáté geotermální energie.

Dopad na celý svět

V době, kdy jako lidstvo hledáme všechny možné alternativy k fosilním palivům, by šlo o velkou věc.

„Něco takového tu ještě nebylo,“ potvrdil pro CNN Hjalti Páll Ingólfsson, ředitel Geotermálního výzkumného klastru, který projekt vypracoval. „Díváme se na oblohu, utrácíme biliony a biliony dolarů, abychom pochopili vzdálené planety. Na pochopení té své přitom neutrácíme ani zlomek téhle částky.“

Vrtat do magmatu, jehož teplota se pohybuje kolem 1000 stupňů Celsia, nebude snadné. Ingólfsson však poukazuje na to, že podobný kousek rozhodně stojí za pokus. Pokud by se totiž dílo islandských odborníků zdařilo, mohlo by to mít dopad na celý svět.

První vrt by měl být dokončen v roce 2027. Už jen to bude neuvěřitelný milník – bylo by to poprvé, kdy někdo implantuje senzory přímo do magmatické komory. V této úvodní fázi výzkumu půjde především o poodkrytí samotného tajemství magmatu: Abychom mohli lépe předpovídat, kdy a kde dojde k erupcím.

Jenže tím to neskončí.

Pokud bude první vrtný pokus úspěšný, tým přejde záhy k druhému. Jeho dokončení se plánuje na rok 2029. A ten už může mít skutečně obrovský dopad na celý svět.

Právě při něm se totiž Islanďané pokusí využít intenzivní teplo magmatu k výrobě nového druhu extrémní geotermální energie, mnohonásobně výkonnější než konvenční.

Dva vrty místo osmnácti

Abychom si rozuměli – geotermální energie už na Islandu pomáhá. A to výrazně. Ještě před 80 lety byla země poháněna převážně ropou a uhlím, nyní je přes 90 procent domů vytápěno právě geotermální energií. Čistá, stálá a stabilní energie posunula Island z jedné z nejchudších zemí Evropy k nejbohatším, tak to alespoň popisuje Vordís Eiríksdóttir, ředitelka společnosti Landsvirkjun, která pomáhá dohlížet na projekt v Krafle.

Využití extrémního tepla magmatu přímo u zdroje by ovšem představovalo daleko razantnější skok do budoucnosti. Namísto směsi vody a páry, která se dostává na povrch při běžném geotermálním využití, by se totiž z magmatu získávala superhorká pára s mnohem vyšší energií.

Dá se to vyjádřit konkrétně. Islandský tým má k dispozici údaje z doby, kdy byla magmatická komora před 15 lety poprvé objevena. Tehdy provedená měření ukázala, že energie produkovaná magmatem o teplotě 1 000 stupňů Celsia je desetkrát vyšší než u konvenční geotermální energie.

Vědci odhadují, že vrty potřebné pro tuto magmatickou energii by sice byly dvakrát až třikrát dražší, bylo by jich však potřeba mnohem méně. Osmnáct standardních vrtů v Krafle, které vyrábějí dostatek energie pro zhruba 30 tisíc domácností, by bylo možné nahradit pouze dvěma magmatickými.

Neomezený potenciál

Pokud by islandský pokus vyšel, jistě by na něj brzy chtěli navázat i jinde.

Nejvhodnější lokality se nacházejí v blízkosti aktivních sopek s relativně mělkými magmatickými komorami, například v Keni a na Havaji. Přístupné magmatické komory by mohly mít i oblasti takzvaného Ohnivého kruhu v Tichém oceánu, který zahrnuje Kalifornii a Japonsko. Zajímavé možnosti by se otevíraly i pro mnohé končiny východní Afriky a země kolem Středozemního moře.

Profesor Jefferson Tester z Cornellovy univerzity upozorňuje, že na většině z těchto míst by se pravděpodobně muselo kopat mnohem hlouběji než na Islandu. Dost by se to tedy prodražilo. Hned však dodává, že pokud by výkon a účinnost geotermální energie z magmatu byly skutečně tak enormní, jak se zdá, pak by se vynaložené investice zanedlouho vrátily.

Tester i Ingólfsson připouštějí, že se kolem lákavé futuristické vize stále vznáší až příliš mnoho nejasností. Pokud by se však skutečně podařilo magma zkrotit, odměna by byla obrovská.

„Potenciál takového pokroku je v podstatě neomezený,“ tvrdí Ingólfsson.

Konec strachu

Islanďané se to naučili už před dávnými staletími: Příroda dokáže brát, ale i dávat. Když se blonďatá dáma ve středních letech Klara Halldórsdóttir nyní prochází prázdnými ulicemi svého milovaného Grindavíku, vidí prozatím jen smutnou spoušť. Téměř nikdo z původních obyvatel se sem po té hrůze natrvalo nevrátil.

Ani ona.

Jednou se to však třeba přece jen stane.

Dojde-li alespoň na budoucnost, jaké věří kapacita přes geotermální jevy Ingólfsson.

Jako malý chlapec vyrůstal na úpatí sopky Eyjafjallajökull. Bál se jí. A jeho obavy se naplnily v roce 2010, kdy se vulkán probudil a nebývalé sopečné řádění zastavilo leteckou dopravu po celém světě.

Dnes už Ingólfsson nejhorší strachy zahnal. I díky Krafle.

Těší se na svět, v němž místo fosilních paliv budeme spoléhat na čistou a prakticky nevyčerpatelnou energii vydolovanou z hlubin země. A kde města jako Grindavík budou daleko klidněji spát, protože se toho o sopkách mezitím naučíme mnohem, mnohem víc.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Smutný příběh stoleté legendy. Loučení ČSA úspěšného pilota bolí a štve, drsný konec nechápe

Tagy: