Divočina na sídlišti i v centru města: Jak vypadá záchrana zvířat v Praze?
Výběr redakce
Kateřina Landová jezdí po Praze a okolí se Zvířecí záchrankou. Spolu se svým kolegou, se kterým se střídá, vyzvedává u nálezců divoká zvířata, která jsou zraněná nebo se ocitla v nouzi. Během sezóny mláďat se počet jejich výjezdů pohybuje okolo dvou set za měsíc.
Auto s nápisem „ZVÍŘECÍ ZÁCHRANKA“ můžete potkat jak v Praze, tak v jejím okolí. Pokud to stav zachráněných zvířat vyžaduje, končí v záchranné stanici v pražských Jinonicích nebo ve Velkém Chlumci. V opačném případě se záchranáři postarají o jejich vypuštění na vhodném místě. V reportáži nad článkem můžete vidět třeba vypouštění kachny s mláďaty u Milíčovského rybníku.
Zachraňují a informují
Hlavním cílem záchranářů je ušetřit čas pracovníkům záchranných stanic, kteří se mohou místo ježdění po metropoli starat o své „pacienty“. A pro jaká zvířata Kateřina Landová nejčastěji jezdí? „Kolem sezóny to jsou většinou opravdu mláďata, ale musíme si být jistí, že tu pomoc opravdu potřebují, abychom je nebrali zbytečně a nezahlcovali zbytečně záchranné stanice. V Praze to jsou nejčastěji kachny, které převážíme, holubi, ale můžou to být různí běžní ptáci, kteří jsou ve městech, sýkorky, sojky a podobně,“ vyjmenovává Landová.
Zbytečné odebírání mláďat je jednou z příčin, proč už od předjaří bojují záchranné stanice s kapacitou. Proto se Zvířecí záchranka snaží i o osvětu. „Každé zvíře potřebuje specifické zacházení, specifickou manipulaci, a proto je vždycky nejlepší zavolat, poradit se po telefonu, co se dá udělat přímo na místě, a nemusíme k tomu ani vyjíždět, ale musí se to udělat správně,“ zdůrazňuje Landová a přidává případ z rána, kdy volala žena kvůli mláděti kalouse ušatého. „Podle fotky a videa vypadalo výborně, nic mu nebylo, takže stačilo ho vysadit na nějakou větev, kde počká na rodiče – ta mláďata jsou hodně hlasitá, snadno si je najdou. Takže to dobře dopadlo a mládě nemuselo do stanice.“
Když emoce škodí
Ne vždy jde ale takové vysvětlování o pravidlech přírody lehce – zvláště v případě, kdy se do záchrany připletou emoce. „Bohužel se při ‚záchranách‘ ptáčat nebo roztomilých zajíčků potýkáme s neznalostí toho, jak to v přírodě funguje. Snažíme se vysvětlit, že když necháme to roztomilé zvířátko na zemi jen tak a odejdeme pryč, může to být v některých případech správný postup. Ale někdy emoce převládnou, zvíře si lidi vezmou domů, a pak nám volají, že mají doma umírající zvíře,“ popisuje záchranářka.
Kromě nepochopení přírody se Zvířecí záchranka potýká i s nepochopením vlastního fungování. Ne každý volající je ochoten akceptovat fakt, že cestování po hlavním městě zabere čas a že před „jejich zvířetem“ jsou na pořadníku ještě jiná. Emoce se ale nevyhýbají ani Kateřině Landové. „Není dobré se jimi nechat pohltit – pokud to chcete dělat profesně. Pokud vám nějaké zvíře umírá v rukách, tak to prostě musíte zkousnout a věnovat se dalším případům. Je dobré si říct, že jste pro ně udělali maximum.“
Jak vypadá záchrana zvířat v Praze ve skutečnosti? A jaké jsou nejčastější příčiny výjezdu Zvířecí záchranky? To se dozvíte v reportáži nad článkem.
Čtěte také
Již několik let se profesně i soukromě věnuji tématům blízkým přírodě, zvířatům a jejich ochraně. Jsem součástí projektu Prima Mazlíček a podílím se na vzniku stejnojmenného televizního pořadu.
