Kevin de Bruyne rozhodně nepatří mezi fanoušky Ligy národů. Zdroj: Getty Images
O významu Ligy národů, tedy stále relativně nové mezinárodní soutěže, se vedou sáhodlouhé debaty. Podle někoho jde jen o zbytečné zaplnění už tak našlapaného fotbalového kalendáře nablýskanějšími přátelskými utkáními. A zvlášť teď, když by jinak byl čas na dovolenou po náročné sezoně, neskáčou hráči radostí dva metry do vzduchu, že se musí vydat reprezentovat. Třeba takový Kevin de Bruyne.
Belgický záložník byl motorem další titulové jízdy Manchesteru City. K trofeji z Premier League pomohl 15 góly a osmi asistencemi, přičemž ta poslední v závěrečném kole anglické ligy proti Aston Ville na Ilkaye Gündogana rozhodla o tom, že mistrovské šampaňské cákalo všemi směru u Citizens, nikoliv Liverpoolu.
MS ve fotbale 2022
Sezona tedy pro De Bruyneho měla radostnou tečku. Nejvyšší čas se vydat na dovolenou s rodinou, hodilo by se říct. Jenže nekompromisní fotbalový kalendář nedovolil žádnému hráči z Premier League povolanému do reprezentace aspoň 14 kýžených dní v exotické destinaci nebo jen klidného času doma.
Netěším se na to
Po pouhém týdnu se De Bruyne a spol. museli hlásit trenérům národních týmů. Navíc s vědomím, že během následujících dní o nic nejde. Reprezentovat je vždy čest, ale někdy větší, jindy menší. Druhá varianta zvláště v případě hráčů s nálepkou „superstar“ sedí na Ligu národů.
„Liga národů je v mých očích nedůležitá. Prostě jde o přátelské zápasy po dlouhé a náročné sezóně. Netěším se na to,“ prohlásil bez okolků 30letý De Bruyne na startu dlouhého srazu, během kterého se Belgie utká s Nizozemskem, Walesem a dvakrát s Polskem.
„Pro mě ta soutěž nemá žádný význam, beru to jen jako přípravné zápasy. Všichni jsme měli velmi náročnou sezonu. Jistěže až přijdu na hřiště, budu dělat, co musím, a budu chtít vyhrát. To je ale asi tak všechno, co k tomu můžu říct,“ dodal a postěžoval si, že špičkový fotbalista má v průběhu roku jen něco málo přes tři týdny volna.
Soutěž spadající pod hlavičku UEFA vznikla před čtyřmi lety s tím účelem, aby nahradila přátelské zápasy a vytvořila aspoň nějakou soutěživost. Její prestiž však stále zůstává zpochybňována a občas se objevují názory, že by se fotbalový svět obešel bez Ligy národů i přátelských zápasů. Že by se měly hrát pouze evropské či světové šampionáty a kvalifikace.
Nicméně česká reprezentace může podat svědectví o tom, že často kritizovaná Liga národů umí být nápomocná. Výběr Jaroslava Šilhavého vyhrál na podzim 2020 svou skupinu úrovně B. A to mu díky pravidlům UEFA prakticky zajistilo účast v baráži o mistrovství světa v Kataru. Samozřejmě, Tomáš Souček a spol. si mohli zajistit šampionát – nebo aspoň baráž – v kvalifikaci. Jenže v ní se jim nezadařilo, a tak mohli děkovat triumfu v soutěži plné „přáteláků“ za to, že šance na turnaj v Perském zálivu stále žily. Klíčový duel se Švédy však při absenci Patrika Schicka nezvládli.
To ale Belgii s Kevinem de Bruynem nezajímalo, ta si přímý postup na šampionát zajistila už v kvalifikační skupině a nepotřebovala záchranné lano v podobě Ligy národů.
Pro tuzemský národní tým má však nadcházející ročník Ligy národů další benefit. Díky zmiňovanému triumfu na úrovni B poskočil do elitní společnosti. A v následujících červnových dnech tak bude hrát dvakrát se Španělskem, jednou s Portugalskem a Švýcarskem. Tedy se soupeři, které se pro běžný přátelský duel uhánějí těžko. Konfrontace s giganty našlapanými hvězdami může mnoha českým hráčům, kteří nejsou tolik otřískaní špičkovými zápasy, jen prospět.
Česká reprezentace vstupuje do Ligy národů čtvrtečním domácím zápasem proti Švýcarům.
