Francie chrání zvuky a pachy venkova
Kohoutí kokrhání, bučení krav, hlasitý cvrkot cikád nebo zápach hnoje. To vše je neodmyslitelná součást venkova, která je nyní ve Francii chráněna zákonem o „smyslovém dědictví“ tamních vesnic.
Vše začal majestátní kohout Maurice, kterého jeho hlasité kokrhání předloni dostalo až před soud. Z banální sousedské hádky se tehdy stal symbol sporu mezi obyvateli francouzských vesnic a rekreanty z města. „Nechtějí kohouta ráno vůbec slyšet. To jsou jejich slova,“ říkala majitelka kohouta Corinne Fesseauová.
Boj za kohoutí kokrhání brzy získal četné příznivce. Na dračku šla trička s nápisem „Nechte mě zpívat“ a na podporu kohouta vznikla petice. Obyvatelé vesnice nad stížnostmi rekreantů na běžné zvuky venkova kroutili hlavou. „Ráno je to kohout, večer žáby a přes den krávy, mouchy, kostelní zvony. To je život!“ vysvětlují. „Nechápu, proč lidé, kteří přijeli na 14 dní, nadávají na kohouta.“
Soud se nakonec kohouta zastal a celá kauza odstartovala snahu chránit zvuky a pachy francouzského venkova. „Teď už nebojuji jenom za Maurice, ale za všechny zvuky venkova,“ říkala Corinne Fesseauová.
Pozor, francouzský venkov!
A povedlo se, parlament schválil zákon o ochraně smyslového dědictví venkova. Hrdina příběhu, kohout Maurice, sice loni v červnu uhynul. Jeho nástupce, Maurice II., si ale od teď může kokrhat, co hrdlo ráčí.
„Ve světle jiných událostí se tento zákon může zdát neaktuální, řeší ale skutečné sousedské problémy,“ zdůrazňuje senátor Pierre-Antoine Levi.
Ve Francii pohodu venkova vyhledává stále více lidí z města, mnozí si ale úskalí vesnického života neuvědomují. Někteří radní se na to snaží rekreanty z města upozornit po svém. Třeba v Beaumontu při vjezdu do obce vítá všechny velká cedule s nápisem „Pozor, francouzský venkov!“
