Pirátka Šípová: Zaráží mě, že má Kalousek čas na mé bláboly. Ať se mnou řeší exekuce

Jste maminkou pěti dětí, advokátkou, nejmladší senátorkou (40). Jak vše dohromady zvládáte? Máte doma nějaký rozpis na plánování času, seznam na lednici?
Mívali jsme seznam na lednici, ale ten se s covidem rozpadl. Teď do systému znovu najíždíme. Pracovala jsem takto ale vždycky, takže pro mě se z pracovního hlediska nic moc velkého nezměnilo. Právo jsem dělala i předtím, než jsem byla v Senátu.

Řekněte nám konkrétně, jak to u vás vypadá?
Byla bych ráda, aby novináři tuto otázku kladli i mužům, protože jsou i tací, kteří mají mnoho dětí a také to zvládají. To jen takový můj postesk. My to prostě zvládáme. Například mé nejstarší dceři už je 19 a stará se o sebe sama. Dělám svačiny jako normální maminka a zlobím se, když je druhý den najdu v tašce nesnědené.

Jste někdy vyčerpaná, unavená, pobrečíte si?
Ne, kvůli dětem ne… Obecně moc nebrečím. Unavená bývám, ale není to kvůli rodině ani kvůli množství práce, ale občas mě vysiluje zbytečná práce, která přijde nazmar.

Jak jste zvládli dobu koronaviru? Byla to psychicky složitá doba i pro děti.
Byla to opravdu nová situace. Za mě musím říct, že byla velká chyba školy zavřít, protože se nikdo nezabýval otázkou toho, kolik stojí jeden zmařený rok u dětí. Mrzí mě, že školy šly stranou vedle továren, a budu to kritizovat i nadále. Škoda na dětech spáchaná je podle mě větší a děti ztrácí konkurenceschopnost.

I přesto, že hygienici i řada studií varovali, že školy jsou zdrojem nákazy?
Samozřejmě při testování, trasování atd. Omezení bylo opravdu dlouhé a extrémní. Doufám, že dopady na mé děti to nemělo, ale byly momenty, kdy třeba moje nejmladší dcera plakala a nechtěla se připojit na výuku.

Měli jste třeba dostatečné sociální zázemí? Jste politička s vyšším příjmem než většina Čechů, jak jste to měli třeba s notebooky a dalšími pomůckami?
Řešili jsme to pořád, neměli jsme tolik počítačů nebo telefonů. Provozních problémů bylo hodně. Ale opravdu máme v naší rodině výhodu toho, že si to můžeme dovolit. Nedokážu si představit, jak to dělají třeba v rodině, kde pracují oba v továrně.

No a navíc jste říkala, že by se měly zavřít, spíše než ty školy. To by na tom byli ještě hůř.
Nejsem odborník na epidemii. Ale za mě jsou namístě striktní a krátkodobá opatření. A loni se nám to podařilo, když se továrny zavřely samy od sebe.

Obecně tedy s postupem vlády nesouhlasíte?
Nesouhlasím.

Zaráží mě, kolik času mají pan Kalousek nebo Jiří Ovčáček, kteří si mého blábolu všimli, na to sledovat, co já obyčejná začínající senátorka někde napíšu.

Udělala byste to lépe?
Doufám, že ano. Rozhodně bych se více opřela o názory odborníků, a ne tolik o názory marketingových poradců. Někdy je potřeba udělat i nepříjemná a nepopulární rozhodnutí.

Mluvila jste o své nejstarší dceři, že je jí 19. Předpokládám, že byla v maturitním ročníku, jak tam jste to zvládali?
Musím upřímně říct, že má dcera je velice samostatná a velmi ji obdivuji za to, jak to vše zvládla. Nechci řešit to, jak má maturita vypadat. Pro mě bylo vždy důležité, aby byla zkouška předvídatelná, vadil mi ten chaos. Jako maminku mě nejvíc mrzí, že jsme nezažili maturitní ples. Moc jsem se na to těšila a je to škoda, ale v tomto případě to chápu. Je to pro mě srdcová záležitost.

Byla jste za svůj aktivní život někdy někým nařknuta, že se svým dětem dostatečně nevěnujete, že jste rozkročená do několika oblastí a že třeba nejste správná máma?
Že by mi to někdo takto expresivně řekl, to ne. Spíš je to taková moje vnitřní otázka. Je to i tím, že u nás je podle mě společenské nastavení takové, že se ženy samy od sebe dokáží obviňovat v tom smyslu, jestli jsou dostatečně dobré mámy. Je to pro mě dost citlivá otázky. Strávila jsem se svými dětmi v domácnosti dlouhou dobu, 13 let jsem byla servisní člověk v domácnosti, mám nakojeno šest let. Je to pro mě citlivé, ale nevzpomínám si na to, že by mi to někdo řekl. Na to si stačím sama…

Vyčítáte si to sama?
Snažím se hodně meditovat a sama se sebou pracovat. Myslím, že to mám poměrně dobře zpracované.

Naznačila jste několikrát, že by to nemělo být téma jen pro ženy, ale i pro muže. Na druhou stranu u vás se to skutečně nabízí. Vadí vám, že se na to ptáme?
Vadí. Ve chvíli, kdy by bylo podezření, že budu nějak práci zanedbávat, pochopím to, ale jsem podle mě pracovitá, stabilní, předvídatelná. Druhá věc je i to, že více mé práce v politice má i dobrý důsledek, že se více stará tatínek a nese to skvělé výsledky pro jejich vztah.

Před loňskými senátními volbami jsme se bavily o tom, že vaše kandidatura je i cestou, jak ukázat, že ženy do politiky patří. Podařilo se vám dát tento dobrý příklad?
Myslím, že jsem příklad ukázala. Ne že bych to teda viděla na kandidátních listinách do Sněmovny. Ale to, jak mě ženy podporují, mi ukazuje, že o tom začínají přemýšlet. Je to dobrý příklad, že tam jsem.

Jak se to může zlepšit?
Osobně se snažím podporovat ženy, které znám, aby kandidovaly. Příkladem je třeba moje asistentka Klára Kocmanová, která je dvojkou na středočeské kandidátce. Jsem ráda, že můj příklad vede ke kandidatuře další ženy.

Piráti a ženy, to je téma samo o sobě. Po uvedení kandidátky do Sněmovny se objevila fotka, na které je pouze Olga Richterová a samí muži (koalice Pirátů a STAN). Co jste si při tom řekla?
Hodně mě to překvapilo. Fotka byla opravdu nešťastná. Jsem ráda, že probíhá intenzivní diskuse o tom, aby se to už nedělo. Uvnitř strany je mnoho žen, které řeknou, že se to nepovedlo, a myslím, že to bude mít dopad do budoucna.

Jaký? Mělo by se třeba říct, že budete mít určité procento žen na kandidátkách?
O procentech jsme se zatím nebavili, ale bavili jsme se o tom, že je třeba, aby byl zachován i ženský pohled na věc. U té fotografie si myslím, že to nebyl žádný záměr, ale aktuální mužská převaha způsobila to, že si to nikdo neuvědomil. Kdybych u toho byla, asi si toho všimnu a řeknu, že to nevypadá úplně dobře.

Osobně si myslím, že Pirátská strana je a měla by být vděčná za to, že je v ní poměrně silná ženská platforma, a byla by škoda toho nevyužít.

Řekla byste, aby tam „strčili“ ještě někoho?
Nevím, nepochopila jsem to.

Měly by být nějaké kvóty na počet žen?
Asi víte, že pirátská strana je proti kvótám a mně osobně to slovo taky nikdy nic dobrého nepřineslo.

Tak to nazvěme jinak.
Určitě systém, který bude cílit na to, abychom ženy podpořily, aby kandidovaly. Máme uvnitř strany platformu Rovné šance, která se tím bude zabývat. Bude probíhat i dotazníkové šetření, proč ženy do politiky nechtějí.

Piráti mají cca 1 000 členů, a pokud obsadíte obecní i krajská zastupitelstva a vyplníte všechny kandidátky do Sněmovny, moc lidí nezbývá. Není to třeba tak, že se lidem k Pirátům obecně moc nechce.
Sama nejsem členkou, ale jsem jen registrovaným příznivcem a myslím, že se i na ně dá dost spolehnout. Je to podle mě dáno i charakterem strany, že spousta lidí nechce být do něčeho nucena.

Je to trochu jo, trochu ne, takové polovičaté. Proč nebýt členkou strany, ale pouze příznivcem?
Členkou se stanu, ale chci si předtím nastudovat všechny procesy uvnitř, jen na to chci čas.

Mluvila jste o zastoupení žen třeba s Ivanem Bartošem?
Ano, měli jsme spolu hodinový rozhovor.

Co jste mu poradila?
Osobně si myslím, že tato strana je a měla by být vděčná za to, že je v ní poměrně silná ženská platforma, a byla by škoda toho nevyužít. To jsem mu říkala. Já se mohu zabývat tím, co mohu ovlivnit, a to je především Senát. Byla bych ráda, abychom našli dostatečně kvalitní kandidátky do Senátu.

Co budete dělat? Budete objíždět republiku a hledat ženy?
To asi ne. Snažíme se navázat spolupráci s místními sdruženími a přemýšlíme o tom, kdo by byl vhodný kandidát. Ženy je potřeba více oslovit a přesvědčit je. Muži jsou v tom mnohem přímější.

Proč by do toho vůbec žena měla jít? Má děti, práci, koníčky a bude se prát mezi často i nevybíravě argumentujícími muži.
Je pravda, že ženy se více angažují v komunální politice a je jim to trochu bližší. Možná nemají takovou odvahu pouštět se do zákonodárných sborů. A je to samozřejmě i tím, že ženy více přemýšlí nad tím, jak skloubí práci s rodinou. Ale řeší to i muži a mladí poslanci. Akorát ženy to berou více na sebe. Je jim naloženo víc, společenská dohoda nám ženám nakládá tu servisní službu spojenou s rodinou. Je třeba tyto překážky odstranit.

Legislativně například?
Legislativně máme rovnost zaručenou. Jde spíš o změnu myšlení a zajetých norem.

Nebojí se ženy mužů v politice?
Možná ano, možná se bojí, ale věřím, že takové příklady, jako je můj, jim ukáží, že není důvod. Nevím, jestli by povinné bylo zrovna vhodné řešení, ale je třeba o tom nějak přemýšlet, jestli to bude povinnost, nebo motivace, jsem primárně pro motivaci.

Pojďme ještě k tématu sociálních sítí. Před týdnem jste na Twitteru napsala, že byste nechala památník československým letcům RAF na Klárově proto, že se na něm dobře jezdí na skejtu. Strhla se na vás za to doslova štvanice. Jak jste to myslela?
Nebylo to zrovna nějak moc myšleno. Samozřejmě jsem to dále vysvětlila, a seznámila se tak i s tím, jak fungují sociální sítě. Jsem začínající politička.

Píšete si na ně sama?
Ano, toto jsem psala já. Jinak mám tým, který mi s tím pomáhá.

Takže se vám to úplně nepovedlo.
Nepovedlo no... Byl to komentář, který se spíše vztahoval k uměleckým kvalitám těch pomníků. Komentovala jsem příspěvek mého bratrance a asi jsem nečekala, že to bude mít takový dosah. Musím upřímně říct, že intenzivně pracuji, a když nepracuji, trávím čas se svými dětmi, a ne na sociálních sítích, abych chytala začínající političky za slovo. Paradoxní na tom je, že ten den jsem byla se svými dětmi v lidickém památníku a mluvili jsme o té tragédii a o tom, jakým způsobem se s tím vyrovnáváme. Druhý den jsem se pak koukla na Twitter a bylo z toho haló. Na skejtu ani nejezdím, jsem cyklistka.

Stydíte se za svá slova, jak vám doporučoval například exposlanec TOP 09 Miroslav Kalousek?
Chci zdůraznit, že si odbojářů i odboje velice vážím. Spíš jsem si řekla, že nechám sociální sítě svému týmu a budu se snažit nebýt tak prostořeká. Ale nemám se za co stydět. Byl to nevydařený vtip. Zaráží mě na tom ale to, kolik času mají pan Kalousek nebo Jiří Ovčáček, kteří si mého blábolu všimli, na to sledovat, co já obyčejná začínající senátorka někde napíšu. Raději bych se asi věnovala programu a prioritám, které chci prosazovat.

Pojďme tedy ještě k vaší práci v Senátu. Celkem jste v loňských volbách překvapila, vyhrála jste ve druhém kole nad Petrem Bendlem z ODS a stala jste se pirátskou kometou. Od té doby ale nejste zase tolik vidět. Co tedy v Senátu děláte?
Mrzí mě, že je vidět více takováto má nešikovnost než má práce. Intenzivně a dlouhodobě se zabývám exekucemi. V Senátu jsme aktuálně pracovali na exekučním řádu a to je něco, co se snažím prezentovat. Jde o to, aby se podařilo řešit některé praktiky při vymáhání. Je velmi mnoho lidí, kteří jsou exekucemi zatížení.

Není to právě pro lidi moc složité téma na to, aby ho pochopili?
Myslím, že to zná každý, i třeba ze zkušenosti od kamarádů či z rodiny. Právě otázka exekucí je něco, co má k lidem opravdu blízko. To, co já razím, je jeden dlužník, jeden exekutor. Pokud máte dluhy, abyste neměla pět exekutorů, ale abyste měla jednoho a měla přehled o tom, kolik dluhů máte a jak dlouho je budete platit. Třeba toto by bylo téma, o kterém bych se chtěla s Kalouskem bavit na Twitteru. Ve chvíli, kdy lidé ztrácí důvěru, že se mohou ze svých dluhů dostat, je to obrovské politické téma.

Váš návrh ale v Senátu neuspěl. Co dál, budete se stále snažit o změnu?
Uvažuji o tom, že bych předložila senátní návrh zákona, a to bych mohla udělat docela brzy, protože to mám připravené. A zároveň netrpělivě očekávám, jak rozhodne Ústavní soud, na kterém leží stížnost, která se přesně touto problematikou zabývá a už tam je tři roky. Čekám na to trochu s nadějí, protože sama v tom v současné době protiústavnost vidím.