Žena se přiznala k vraždě dcery a matky. Hrozí jí 20 let, u soudu prosila o odpuštění

K dvojnásobné vraždě došlo v červenci v panelovém domě na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích. Šestatřicetiletá žena měla své oběti ubodat a následně se dát na útěk. Krátce na to byla dopadena v nedalekém Branišovském lese.

„Mezi ní a matkou došlo k prudké hádce, kdy matka (obžalované) chtěla zabránit, aby se odstěhovala k otci (dítěte), neboť jí v minulosti i nyní říkala, že se neumí o dítě sama postarat,“ uvedla zástupkyně Šimáková.

Obviněná pak v afektu nejméně čtyřmi kuchyňskými noži napadla svou matku i dceru. Zasadila jim desítky bodných a řezných do krku, hrudníku, v obličeji, na zádech, rukou. Způsobila jim zlomeniny žeber, poranění ledvin i obratlů. Matka obžalované i dcera vykrvácely.

Podle psychiatrů mohla žena jednat v nepříčetnosti a vztekem se mohla dostat do velmi vzácného rozpoložení, takzvaného amokové vraždění. „Amok je záchvat naprosté zuřivosti, panický afekt, který doprovází vraždění. Je to ve změněném stavu vědění, odborně tomu říkáme mrákotný stav, kdy minuty nebo častěji hodiny je dotyčný naprosto nepříčetný, motoricky neklidný, vraždí kohokoliv, kdo mu stojí v cestě,“ popsala psycholožka Džamila Stehlíková.

Po několika desítkách minut nebo dokonce po hodinách takový člověk může zkolabovat vyčerpáním. Tyto stavy jsou často doprovázeny amnézií. V případě, že se běsnící člověk dozví, co provedl, obvykle se pokusí o sebevraždu.

Útoku předcházel hysterický křik

Policie se při vyšetřování znaleckými posudky z oboru psychologie a psychiatrie opravdu zabývala. Mimo jiné ji zajímalo, zda byla v době vraždy opravdu příčetná. Podle sousedů se z bytu krátce před vraždou ozývala hádka. „Byl to takový zvláštní hysterický křik, kdy ženský hlas křičel: ‚To mám jít šlapat chodník anebo do vězení?‘“ uvedla tehdy svědkyně.

Policisté následně hledali v okolí ženu s nožem v ruce. Fakt, že ji dopadli do pár desítek minut po činu, by mohl nasvědčovat tomu, že vraždu nejspíš nijak neplánovala.

„Chtěla bych vás požádat o odpuštění, je mi to líto, co jsem provedla. Tento čin nebyl nijak dopředu připraven, bylo to pod vlivem afektu. Je mi líto, že to nemůžu vzít zpátky. Připravovala jsem se na předporodní kurzy, udělala jsem to všechno možné správné (...). Milovala jsem dcerku, mamku, prosím o odpuštění, i pánaboha, jestli by mi mohl taky odpustit,“ řekla žena u soudu.

Jednání soud zatím odročil na únor, kdy by se měla obžalovaná vyjádřit k dohodě o vině a trestu. Před úterním jednáním byla ochotná jít na dohodu. „Skutek může být kvalifikován, že došlo ke spáchání trestného činu zvlášť surovým způsobem, několika desítkami bodných a bodnořezných ran. Lze ho považovat za vražedný útok s vysokou mírou brutality,“ řekl soudce Ondřej Kubů. Kvůli tomu se bude o dohodě o vině a trestu jednat v únoru, na kdy soud odročil jednání.

Výjimečný trest státní zástupkyně nenavrhne

To, že by šlo o čin s vysokou mírou brutality, nemění ale podle Šimákové právní kvalifikaci. Stále je to trest 15 až 20 let, popřípadě doživotí. Výši trestu ale může ovlivnit způsob, jak se vražda stala. Další termíny jednání naplánoval soud na únor a druhou polovinu března. Když ale žena v únoru přistoupí na dohodu o vině a trestu, odpadne dokazování a případ tak může skončit, řekla mluvčí soudu Ivana Vobejdová.

Výjimečný trest státní zástupkyně ženě určitě nenavrhne. Jak řekla, žena byla do doby, než spáchala vraždu, bezúhonná. Studovala a starala se o dceru. Žena je příčetná.

„Je to výjimečný případ za dobu mé práce. Jenže u této pachatelky je třeba přihlédnout k tomu, že na rozdíl od mnoha případů se v tomto jedná o osobu, která žila opravdu spořádaným životem. Studovala, měla stálé bydliště, pracovala. Teď bude soud vážit přitěžující a polehčující okolnosti. A i ta (její) osobnost: je to žena s určitým stupněm vzdělání, o dcerku se starala dobře, otec dítěte se také vždy vyjadřoval, že byl spokojen, jakým způsobem se o dítě starala, proto je ta situace tak složitá,“ řekla Šimáková. Podle ní je významnou polehčující okolností, že se žena k činu doznala.

Z posudků obou znalců podle ní vyplývá, že obžalovaná netrpí závažnou duševní chorobou, která ji vedla k agresivnímu jednání. „Samotný čin byl spáchán v důsledku silného afektu. Psycholog vidí největší problém v tom, že obžalovaná by měla porozumět příčinám a důsledkům svého jednání, a zatím k tomu nedošlo,“ řekla Šimáková. Obhájkyně Jana Smilová se ohledně možné vazby vyjádřila, že znalec nepovažuje pobyt obžalované na svobodě za nebezpečný, proto ani nenavrhoval, aby se žena léčila. Obhájkyně navrhla, že by žena mohla zůstat zatím u svého partnera v Milevsku. Soud to zamítl a nechal ženu ve vazbě.