Země, kde armáda vyhlásila válku doktorům: Za péči o pacienty jim hrozí smrt, léčí tajně

Armáda v Myanmaru vyhlásila válku zdravotnickému systému i samotným lékařům, kteří se postavili na stranu protestujících lidí. Bezpečnostní složky zatýkají, napadají a zabíjejí zdravotnické pracovníky, které označují za nepřátele státu. V době pandemie koronoviru to má za následek rozpad už tak chatrného systému zdravotní péče v zemi.

„Vojenská junta se záměrně zaměřuje na celý zdravotnický systém,“ říká doktor z Rangúnu, který se skrývá už několik měsíců. Jeho kolegy zatkli vojáci během razie v tajné nemocnici. „Věříme, že starat se o pacienty je naší morální povinností. Nemyslím si, že by to mělo být považováno za zločin,“ dodává.

Mladý muž, kterého kulka během razie na skryté klinice zasáhla do krku, o chvíli později zemřel. Poslední, co slyšel, byl křik jeho sestry. V pláč propukli i někteří lékaři včetně mladé studentky medicíny, jejíž jméno reportéři nezveřejnili. Mají k tomu dobrý důvod. I ona je totiž nyní v nebezpečí. Spolu s dalším zdravotnickým personálem se jí podařilo z napadené nemocnice utéct rozbitým oknem. Pacientům, kteří toho kvůli zdravotnímu stavu schopni nebyli, mohla říct jen to, že ji to mrzí. „Od té doby pláču každý den. Nemůžu spát ani moc nejím. Byl to příšerný den,“ popisuje studentka reportérům AP.

Bezpečnostní složky zabily stovky lidí

Bezpečnostní síly už od únorového puče zabily podle Asociace pro politické vězně na 900 lidí, včetně například šestileté dívky, kterou kulka zasáhla do břicha. Přes 5 000 lidí bylo zadrženo, další tisíce musely utéct. Rodiny obětí musí údajně v některých případech armádě i platit za to, že jim vrátí těla mrtvých příbuzných, aby je mohly pohřbít.

Uprostřed nekončícího násilí vyvolávají útoky vojáků na zdravotníky, jedno z nejrespektovanějších povolání v Myanmaru, obzvláště velké pobouření. Asijská země je nyní pro lékaře jedním z nejnebezpečnějších míst na světě. Jen v průběhu tohoto roku eviduje Světová zdravotnická organizace přibližně 240 takových útoků, což je zhruba polovina všech případů na světě.

„Je to skupina lidí, kteří se zasazují o správné jednání a postavili se proti desetiletí trvajícímu porušování lidských práv v Myanmaru,“ říká Raha Wala, ředitel organizace amerických lékařů prosazujících lidská práva. „Tatmadaw (oficiální název myanmarských bezpečnostních sil, pozn. red.) se sakra snaží využít všech možných prostředků k jejich potlačení,“ dodává.

Junta vydala zatykač na 400 doktorů a 180 sestřiček. Čelí obvinění z účasti na „občanské neposlušnosti“. Jejich fotky s nápisem „Hledaný“ se objevují ve státních médiích. Podle organizace Insecurity Insight, která analyzuje ozbrojené konflikty po celém světě, už bylo v Myanmaru od února zatčeno nejméně 157 zdravotníků. Dalších 32 bylo zraněno a 12 jich přišlo o život. V posledních týdnech se pak výrazně zvýšil počet zatykačů vydaných na zdravotní sestry.

Myanmarští lékaři a jejich právníci upozorňují, že takové jednání porušuje mezinárodní právo, které zakazuje útočit na zdravotníky a pacienty nebo jim odpírat péči na základě jejich politických názorů. Rada bezpečnosti OSN po podobných událostech v Sýrii v roce 2016 schválila rezoluci, která garantuje bezpečný pohyb zdravotníků ve všech částech válečné zóny.

„Ve všech ostatních zemích, kde se protestuje, jsou zdravotníci v bezpečí, mají výjimku. Tady ne,“ říká další doktor na útěku Nay Lin Tun, který podobně jako mnoho jeho kolegů poskytuje zdravotní péči tajně.

Důvodem, proč jdou bezpečnostní složky právě po lékařích, není jen to, že jde o respektované povolání. Zdravotníci jsou totiž také dobře organizovaní a disponují silnou pavučinou odborů a profesionálních skupin. Například v roce 2015 se doktoři postavili proti angažování se vojenského personálu na ministerstvu zdravotnictví. Jejich facebookové stránky rychle získaly tisíce sledujících a proces byl nakonec zastaven.

I tentokrát začali lékaři protestovat několik dní poté, co armáda svrhla demokraticky zvolené lídry včetně nositelky Nobelovy ceny Aun Schan Su Ťij. Od odlehlých horských měst na severu až po metropoli Rangún opouštěli zařízení pod správou armády a stejně jako v roce 2015 si připínali na své obleky černé stužky.

Armáda ale tentokrát odpověděla tvrdě. Vojáci obsadili desítky nemocnic, některé zdravotníky rovnou popravili. Bezpečnostní složky útoky na lékaře popírají a naopak je viní z genocidy, protože prý nepomáhají pacientům. Přitom sama armáda čelí obvinění z genocidy proti menšině Rohingů.

Tvrdý postup proti lékařům zasáhl celý systém v nejméně vhodnou dobu, kdy téměř celý svět zasáhla pandemie koronaviru. Už před únorovým pučem se 54milionová země potýkala s nedostatkem zdravotníků v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Nyní je situace logicky ještě o mnoho horší. Testování na covid prakticky neexistuje. Očkovací program se zastavil a jeho šéf byl zatčen. I kdyby byly vakcíny dostupné, lidé by se báli jít do nemocnice. I za to se totiž podle jednoho z doktorů zatýká.

Cítím, že smrt už na nás číhá za rohem.

Oficiální statistiky hovoří o 160 tisících nakažených a 3 347 úmrtí v souvislosti s covidem. Podle expertů jsou ale reálná čísla mnohem vyšší. Žádný nezávislý zdroj, který by počty potvrdil, nebo vyvrátil, ale v Myanmaru neexistuje. I pacienty s covidem léčí zdravotníci tajně. „Polní nemocnice“ vznikají většinou v klášterech. Mnohdy ale tajné místo dlouho nevydrží. Někdy se lékaři o chystaných raziích dozvědí od svých informátorů předem a stihnou odejít i s léky a jiným nezbytným vybavením, jindy musí prchat s holýma rukama.

Každý takový případ znamená velkou ztrátu, protože podle zdravotníků oslovených agenturou AP vojáci zabavují zdravotnické vybavení i léky. Navíc prý také blokují pomoc ze zahraničí. To se v kombinaci se stále tenčícím se počtem lékařů projevuje například také v péči o ty nejmenší. Novorozencům chybí kvalitní poporodní péče, což značně zvyšuje riziko jejich úmrtí. Dětem se zase nedostává vitaminů nutných k prevenci nemocí.

Kvůli absenci specializovaných léků byla také výrazně omezena péče o pacienty s HIV. Řada charitativních skupin musela ukončit svůj provoz. Děti i dospělí, kteří byli na jejich pomoci závislí, trpí z nedostatku jídla průjmy i podvýživou. „Cítím, že smrt už na nás číhá za rohem,“ říká jedna z obyvatelek města Mindat, odkud před vojáky utekli téměř všichni doktoři. Někteří už měli tu čest. Například rodina, jejichž novorozený syn se potýkal s vážnými zdravotními problémy, ale neměl mu kdo pomoct. Po několika dnech před zraky zoufalých rodičů zemřel.

A právě takové případy pronásledují myanmarské lékaře: Mnoha lidem mohli zachránit život, kdyby se nemuseli zároveň bát o ten svůj. „Vědomí, že jsme mohli zachránit pacienty, že jsme mohli předejít jejich smrti, to bolí,“ říká jeden z rangúnských lékařů. „Neumírá jen tak někdo, ale budoucí generace naší země,“ uzavírá.