Blízcí spisovatele Jaroslava Čejky oznámili, že ve věku 81 let zemřel. Poslední rozloučení bylo naplánováno na 1. dubna v pražském strašnickém krematoriu. Tam se však spisovatel ukázal živý. O drsném aprílovém žertíku informoval na svém Facebooku.
Falešný pohřeb měl proběhnout začátkem dubna. „Oznamujeme všem přátelům a známým, že v úterý 1. 4. 2025 v 11.00 se ve Velké obřadní síni Krematoria Strašnice budeme loučit s básníkem, prozaikem a satirikem Jaroslavem Čejkou,“ uvedla rodina na Facebooku.
ČTĚTE TAKÉ: Herečka Mooreová v šoku. Knihovny stáhly její dílo o dívce s pihami, neprošlo kontrolou genderu
Sám herec se ale v úterý 2. dubna náhle zjevil na invalidním vozíčku mezi smutečními hosty, čímž napodoboval známou úvodní scénu knih Jaroslava Haška o Švejkovi, píše web Expres. O drsném žertu informoval i herec na svém Facebooku.
Začátky spisovatele
Čejka od 60. let pravidelně přispíval do významných literárních časopisů, jako byly Květy, Mladý svět nebo Tvorba. Jeho poezie, často inspirovaná tématy milostných rozchodů, melancholie mládí a ironickou reflexí společnosti, si získala širokou pozornost čtenářů i kritiků.
V průběhu let se jeho tvorba vyvíjela – od tradičních veršových útvarů k formálně i tematicky volnějším kompozicím, které kombinovaly osobní zážitky s promyšlenou společenskou kritikou.
V 70. letech se Čejka zapojil do kulturních organizací a svazáckých struktur. Působil například jako dramaturg v Uměleckém studiu mladých Rubín. Jak v roce 2016 vzpomínal pro web Reflex, právě zde se dostal do konfliktu s režimními orgány kvůli uvádění „nepovolené dramaturgie“, mezi níž patřily i hry zakázaného Karola Sidona. Jeho odchod z Rubínu však znamenal pouze začátek cesty, která ho postupně přivedla až mezi potentáty kulturní politiky tehdejšího Československa.
Nejmocnější muž socialistické kultury
V dalších letech působil v dalších kulturních institucích a nakonec se stal vedoucím odboru kultury na Ústředním výboru Komunistické strany Československa. Jako jeden z nejvýše postavených kulturních funkcionářů měl vliv na podobu literatury, filmu a divadla. Čejka později tvrdil, že se vždy snažil prosazovat umírněnější přístup a podporovat kvalitní umění i v rámci omezení, která režim kladl.
„Prostě jsem chtěl něco konkrétního dělat, a ne jen pořád nadávat po hospodách,“ vzpomínal v roce 2016 v rozhovoru pro Reflex. Po roce 1989 se však stal terčem kritiky jako součást normalizačního aparátu. Přesto se nikdy netajil svou minulostí a snažil se veřejně vysvětlit své tehdejší postoje.
Spisovatel, který dokázal zaujmout čtenáře
Vedle své úřednické a novinářské činnosti se Čejka věnoval i literatuře, která mu přinesla širokou čtenářskou obec. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří Kulisáci, román, který kombinuje autobiografické prvky a stává se „normalizační“ interpretací roku 1968. Román spojuje osobní zkušenosti mladého muže se širšími politickými souvislostmi doby.
Dalším důležitým dílem je Aparát, memoárová kniha zaměřující se na život komunistického funkcionáře. Čejka v ní líčí svou snahu reformovat kulturně-politické poměry v mezích systému, s patřičným konformismem. Tento text je nejen osobní zpovědí, ale také zamyšlením nad procesy, které formovaly politiku a kulturu v době normalizace.
V románu Most přes řeku zapomnění Čejka zobrazuje příběh dvou bratrů – jeden emigruje na Západ, druhý zůstává v Československu a postupně se zapojuje do stranických struktur. Dílo představuje reflexi české společnosti druhé poloviny 20. století, zpracovanou jako časosběrný dokument, kde se prolínají osobní příběhy s dějinami národa.
Po listopadu 1989 byl dva roky bez zaměstnání, od roku 1992 pracoval jako externí redaktor nakladatelství Fortuna Print a textař reklamní agentury GGK, kde se v roce 1994 stal kreativním ředitelem. V letech 1996–1999 působil jako kreativní ředitel reklamní agentury A-Z. Později pracoval jako externí jazykový redaktor a editor pro Pražskou vydavatelskou společnost.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Začal pištět a já mu uštědřil facku, vzpomíná Viewegh na napadení kritika. Byl za násilníka
