Plzák o samotestování
Mladá žena si při samotestování antigenním testem na koronavirus poranila zadní části dutiny nosní. Kvůli silnému krvácení skončila v nemocnici, kde podstoupila operaci hlavy. Lékaři proto varují, že nejen PCR testy, ale ani ty antigenní, si lidé sami provádět nesmějí. Na případ upozornil deník Blesk.
V některých lékárnách a na internetu si mohou lidé koupit certifikované antigenní testy. Při laickém užití však hrozí riziko, že se pacient zraní. „Člověk si může odřít nosní sliznici a může dojít ke krvácení z nosu. Nic zásadnějšího si člověk v podstatě udělat nemůže. Pocítil by totiž bolest a dál by ho to nepustilo,“ vysvětluje možná rizika samotestování přednosta Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Motol Jan Plzák. Dodává, že by si takové vyšetření neměli laici provádět sami.
V závažnějších případech by mohlo dojít k poranění mozkových plen, důsledkem čehož by mohlo dojít k výtoku mozkomíšního moku. „Přepážka kosti mezi dutinou nosní a mozkem je ale velmi pevná a prorazit ji je opravdu těžké. S takovými případy se setkáváme spíše u lidí, kteří mají psychické problémy. Takové poranění totiž způsobuje silnou bolest,“ dodává Plzák.
Jak se mohou antigenní testy dostat do rukou neodborníků, je přitom jednoduché. Nikde totiž není zákonem stanoveno, že by lékárny nemohly testy prodávat. „Není zakázané, aby si testy lidé koupili, stejně tak není ani zakázané, aby je lékárníci prodávali,“ říká mluvčí České lékárnické komory (ČLnK) Michaela Bažantová.
Antigenní testy Zdroj: ČTK/Taneček David
Zdůrazňuje však, že podle dostupných informací jsou veškeré testy na koronavirus, které jsou v České republice registrované, určeny jen pro použití zdravotníků. „Lidé si testy mohou bez problémů koupit, ale nemají je používat sami,“ upřesňuje Bažantová. Lékárníci proto opakovaně informují o skutečnosti, že antigenní testy nejsou určeny k samotestování.
„V Česku neexistuje zákon, který by jejich prodej zakazoval a například v jiných zemích jsou antigenní testy k samotestování povoleny,“ vysvětluje problematiku.
Při laickém testování ale kromě poranění hrozí také riziko, že lidé test neprovedou správně. Buď ho špatně vyhodnotí, nebo provedou špatný odběr. „Dokonce mohou i špatně načasovat samotný odběr vzorku,“ říká Bažantová, mluvčí České lékárenské komory. „Při samotestování nezavedou tyčinku dostatečně hluboko, aby se dostali do oblasti nosohltanu, nebo v oblasti nosohltanu neudělají dostatečný výtěr,“ vysvětluje.
Hrozí i třetí riziko, že poté, co tyčinku vyndají, nedostatečně dlouho ji vylouhují v roztoku. „Popřípadě do testovací destičky dají jiné množství roztoku, než je zapotřebí,“ popisuje. Tyčinkou mohou také zavést příliš daleko a poranit si sliznici. Podobný názor má i Jan Plzák z Univerzity Karlovy. „Pacienti si testy provádí nesprávně. Například nesprávně zakloní hlavu. Štětička pak nesměřuje do nosohltanu podél spodiny dutiny nosní, ale někam do stropu, tudíž si mohou způsobit poranění,“ říká.
Další možnosti rychlého testování
Kromě antigenních testů existuje i druhá varianta rychlotestů, a to jsou krevní testy. Provádějí se z kapky krve a fungují na podobném principu jako testy pro diabetiky, které slouží k určování hladiny cukru v krvi. „U těchto testů hrozí riziko, že ho provedou příliš brzy po nákaze, a tudíž jim test protilátky neukáže, a tak mohou být falešně ukolíbání myšlenkou, že onemocnění COVID-19 nemají,“ vysvětluje Bažantová. Taková situace může nastat v případě, že se v těle nestihly vytvořit protilátky, které by se projevily v krevním testu.
Ministerstvo školství a ministerstvo zdravotnictví po otevření škol zvažují i další možnosti testování, které by ve školách bylo možné uplatnit. Jednou z nich jsou antigenní testy „dedicio(R) COVID-19 Ag plus“, při kterých lze výtěr odebrat ze spodní části nosu. To je mnohem příjemnější než výtěr hluboko do nosohltanu. „U běžných antigenních testů je velmi důležité, aby při zavádění tyčinky zůstal pacient v klidu a nedělal prudké pohyby, což může být u dětí komplikované. Nové testy jsou méně náročné a nepříjemné, pro pacienta navíc hrozí menší riziko náhlého pohybu a poranění,“ vysvětluje Plzák.
