Ženu fascinuje smrt. Zúčastnila se už více než 200 pohřbů, na každé cestě hledá hřbitovy

Smrtí je 55letá rodačka z Londýna doslova posedlá. Jeane Trend-Hillová, která se živí jako herečka, fotografka a výtvarnice, tak svůj volný čas tráví na hřbitovech, v krematoriích nebo se přímo účastní pohřbů. Za deset let jich navštívila více než 200, přitom zesnulého ani osobně neznala. Vše přitom odstartovala náhoda.

Makabrózními událostmi byla Trend-Hillová fascinována už v dětství, pohřby však začala objíždět až od roku 2012. K jejímu „novému koníčku“ ji přivedla prostá náhoda. „Vstoupila jsem do kostela ve chvíli, kdy se zde konala bohoslužba za zesnulého. Byla jsem vychována jako katolička, a tak jsem věděla, že jakmile do kostela vstoupím, tak by bylo neslušné odejít. Proto jsem zůstala sedět vzadu až do samotného konce,“ svěřila se zpravodajské agentuře South West News Service.

Zesnulé vůbec nezná

Celá událost ji silně zasáhla. „I když jsem toho člověka vůbec neznala, hluboce mě to dojalo. Krátce na to mě oslovil pracovník hřbitova a zeptal se, zda bych se nezúčastnila pohřbu jednoho válečného veterána. Dosud jsem byla na více než 200 pohřbech lidí, které vlastně neznám,“ pokračovala s tím, že přesný počet posledních rozloučení neeviduje: přestala je počítat, uvádí web NY Post.

K hrobům zesnulých dochází Trend-Hillová pravidelně. Když se pohřbu účastní, je mnohdy jedinou přítomnou. Pracovníci hřbitovů – kteří ji již velmi dobře znají – za ní totiž mnohdy chodí s prosbou, aby se zúčastnila pohřbu zesnulého, který nemá žádnou rodinu nebo přátelé. „Jsem hrdá na to, že jsem tím člověkem, který chodí na pohřby cizích lidí, když není nikdo jiný, kdo by se posledního rozloučení mohl zúčastnit,“ zdůraznila.

Díky své schopnosti zvednout truchlícím náladu si Trend-Hillová od rodiny vysloužila přezdívku „truchlící na objednávku“. „Jedná se o přezdívku z legrace. Samozřejmě bych si nikdy od nikoho nevzala peníze za to, abych se pohřbu zúčastnila,“ vysvětlila. O ztrátě blízkých ví Trend-Hillová své. Už ve čtrnácti letech přišla o otce, ve dvaceti letech zemřela i její matka.

Hřbitovy vnímá jako galerie

Od té doby se začala všemu kolem smrti a hřbitovů podrobně věnovat. „Udělala jsem si doktorát z pohřebnictví a stala jsem se historičkou hřbitovů,“ podotkla. Samotné hřbitovy pak popisuje jako venkovní umělecké galerie. Osobně se zapojuje do jejich obnovy a restaurování, stejně tak se věnuje opravám hrobů. Pyšnit se může obnovou pamětní desky britského architekta Arthura Beresforda Pitea. Na slavnostní odhalení se dokonce oblékla do viktoriánských smutečních šatů.

Její fascinace smrtí ji provází doslova na každém kroku, ať už zamíří kamkoliv. „První, co udělám, když někam přijedu, je, že se podívám, kde je nejbližší krematorium,“ přiznala. Vzdávání úcty mrtvým jí přináší obrovské potěšení. „Uvědomila jsem si, že každý má svůj příběh. Každý prožil nějaký život a měl by mít někoho, kdo na něj bude vzpomínat, až zemře,“ doplnila.

Osobně doufá, že svým příběhem lidem pomůže smrt vnímat o něco méně vážně. „Smrt mě nikdy neznepokojovala. Doufám, že se mi podaří, aby ani lidem nepřipadala tak děsivá,“ uzavřela.

Tagy: