Jedním z fotbalových vrcholů letošního roku je mistrovství světa žen. A tento svátek může být do značné míry poznamenaný tématem, které ženskou kopanou tíží dlouhodobě. Reprezentantky z různých zemí jsou přesvědčené, že s nimi není ze strany národních svazů zacházeno důstojně, ale naopak pohrdavě a nelidsky.
Snem mnohých fotbalových reprezentantek by bylo dosáhnout stavu, který platí ve Spojených státech amerických. Díky loňské dohodě si ženský a mužský tým musí rovnoměrně rozdělovat „prize money“ za účast na mistrovství světa.
Takže ženy dostaly celkem 6,5 milionu dolarů (144 milionů korun) za to, že jejich mužští kolegové postoupili na mundialu v Kataru do vyřazovací fáze. Což je paradoxně více, než samy vybojovaly za triumfy na MS v letech 2015 a 2019.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Přelomové vítězství. S těhotnými hráčkami kluby nesmí zametat, dokázala islandská hvězda
A když ostatní vidí, že to někde jde, přitápí pod kotlem. Nepoměr financí v mužském a ženském fotbale představuje dlouhodobou problematiku, ale leckteré hráčky mají nyní více než kdy jindy pocit, že je s nimi zametáno a hlasitěji volají po větší vyrovnanosti odměn a podpory.
Do toho se blíží šampionát v Austrálii a na Novém Zélandu, který chtějí některé nespokojené ženy použít jako páku vedoucí ke změně, jak uvádí CNN. Řeč je především o členkách z nejlepších týmů světa – Kanady, Francie a Španělska. V těchto zemích probíhají vnitřní miniválky mezi fotbalistkami a svazy.
„Chceme zacházení, které lidé očekávají a zaslouží si ho,“ mluví svým následovnicím z duše americká legenda Brandi Chastainová, autorka vítězné penalty z finále MS 1999.
Jsme unavené
Kanaďanky se rozhodly vytáhnout spory na veřejnost před měsícem. Napřed chtěly bojkotovat turnaj v USA SheBelieves Cup, ovšem když jejich velící federace Canada Soccer pohrozila právními kroky, rebelii zmírnily. Olympijské šampionky z Tokia nastoupily v tričkách s nápisem „enough is enough“, což lze volně přeložit jako „už toho bylo dost“. Na samotný zápas se převlékly do tradičních červených dresů, ale nechaly si na zápěstích purpurové pásky. Barva je tradičně spojována s bojem o rovnost pohlaví.
V rozhovorech pak upozorňovaly na fakt, že Canada Soccer investovala v roce 2021 do mužského programu 11 milionů dolarů, zatímco do ženského jen 5,1 milionu. „Jsme unavené. Unavené z neustálého boje za spravedlivé a rovné zacházení. Tento nedostatek podpory může zničit pokrok, kterého náš fotbalový národ dosáhl, poslat nás zpět,“ vyslal tým prohlášení.
„Neustoupíme, náš vzkaz bude přetrvávat, dokud se věci nezmění,“ dodala kapitánka Christine Sinclairová. Kanadské fotbalistky dosáhly toho, že šéf federace Nick Bontis na konci února rezignoval.
Napětí ale nijak neodstranil krok Canada Soccer zpřed pár dní. Svaz zveřejnil podrobnosti o smlouvách pro mužskou i ženskou reprezentaci, které jim měly být představeny už loni v červnu. Jenže hráčky podle svých slov viděly veřejnosti představená čísla poprvé. „Byl to pro nás trochu šok,“ podotkly.
Znechucení panuje i ve Francii. Významné rozhodnutí před nedávnem udělala renomovaná tvář tamního ženského fotbalového prostředí. Wendie Renardová, která v národním dresu odehrála 142 utkání, oznámila, že reprezentaci opouští a na šampionát k „protinožcům“ nevyrazí, aby nepřišla o rozum. „Už nadále nemohu podporovat současný systém, který je na míle vzdálený očekáváním, které nejvyšší úroveň přináší,“ sdělila 32letá Renardová. A strhla i své parťačky Marie-Antoinette Katotovou a Kadidiatou Dianiovou.
Tyto dvě hráčky přerušily reprezentační kariéru s tím, že se vrátí, pokud dojde ve francouzském managementu na „nezbytné změny“. Za turbulentní situace skončila na pozici trenérky Corinne Diacreová.
Španělská stávka
U sousedů ve Španělsku je rovněž do stavu nirvány předaleko. Fotbalistky „La Roja“ si postěžovaly, že nedůstojné podmínky se podepisují na jejich duševním zdraví. Hned 15 z nich Španělské fotbalové federaci zaslalo v září po postupu na šampionát e-mail, ve kterém žádaly, aby nebyly nominovány, dokud nedojde ke zlepšení stavu.
Připojila se k nim i záložnice Barcelony Alexia Putellasová, vítězka Zlatého míče pro nejlepší fotbalistku planety z dvou posledních let. Ze strany svazu byla momentálně zraněná hráčka spolu s dalšími protestujícími osočena z toho, že si chtěly vydupat konec dlouholetého trenéra Jorgeho Vildy. To zcela odmítají, každopádně nadále stávkují. Trvají na tom, že čelí překážkám, které brání progresu.
Proto musel Vilda povolat nových 15 jmen, které se připravují na mistrovství světa.
Kanaďankám, Francouzkám i Španělkám mohla dodat odvahu Norka Ada Hegerbergová. Útočnice Lyonu – držitelka vůbec prvního Zlatého míče pro ženu z roku 2018 – odmítala celkem pět let sloužit národnímu týmu. Viděla propast mezi chováním Norské fotbalové federace k reprezentačním fotbalistům a fotbalistkám, pociťovala frustraci. Tím dala ledy do pohybu, dopomohla k zavedení rovných odměn.
Český tým se na turnaj v Austrálií a na Novém Zélandu startujícím 20. července neprobojoval. A stále čeká na premiérovou účast na velké akci, kterou je kromě MS také Euro. Podle loňského rozhovoru s asistentkou trenéra Karla Rady Blankou Pěničkovou pro CNN Prima NEWS je rozhodně i v České republice na čem pracovat. Vnímá ještě větší potřebu podpory než u zahraničních hvězd.
„Chceme se dostat na velkou akci, ale zároveň nemůžeme nastolit profesionální podmínky pro hráčky. Kdyby tu byla napřed dostatečná podpora, pak bude daleko reálnější postoupit třeba na mistrovství Evropy,“ konstatovala Pěničková.
