ON TOPIC: Advokátka Lucie Hrdá – celý díl podcastu o sexualizovaném násilí
Oběti trestných činů mají nárok na služby advokáta, který je provází celým procesem, a podle Lucie Hrdé je jim mnohdy i velkou psychickou oporou. V našem podcastu prozradila, že soudy advokátům snižují odměny. Podpora obětí například u výslechu prý není podle soudů důležitým úkonem. Krácení odměn na neúnosné částky se tak někteří advokáti rozhodli řešit stávkou.
Advokátka Lucie Hrdá se svou kanceláří přestává od ledna 2024 oběti obhajovat ex offo. V trestním řízení jde o případy, kdy mají na tuto službu nárok nejen lidé obvinění z trestné činnosti, ale i lidé, kteří jsou obětí trestného činu.
Čím vším advokát provází oběť například v případě domácího nebo sexuálního násilí? „My jsme s obětí od samého začátku, ještě než se obrátí na policii. Nebo s ní můžeme být, i když se třeba rozhodne vůbec na policii neobracet, ale řešíme třeba rozvod kvůli partnerskému znásilnění, domácímu násilí… řešíme vypořádání majetku, řešíme děti a podobně. Anebo s ní chodíme na policii a pak s ní chodíme k soudu. A nakonec nám soud řekne, že jsme to vůbec dělat nemuseli a nezaplatí nám to,“ popsala Lucie Hrdá v našem podcastu ON TOPIC.
Krácení odměn je pro advokáty neúnosné
„Do začátku minulého roku s proplácením zmocněnců v podstatě nebyl problém, a najednou se objevila nějaká restriktivní rozhodnutí soudu, ze kterých vyplynulo, že bereme hrozně moc peněz. Já bych jen chtěla říct, že těch hrozně moc peněz je třeba tisíc korun za hodinu práce hrubého, což je úplně pod náklady kanceláře,“ vysvětlila Hrdá.
„Soudy nám začaly krátit úkony a říkají, že jediné, za co máme dostat opravdu zaplaceno, je, když tu oběť přihlásíme s nárokem na náhradu škody. Že vyčíslíme, co se jí stalo. Ale to, že jsme s ní třeba pět hodin u výslechu, vedeme ji tam za ruku a vedeme ji pak zpátky a máme s ní několik porad… tak na porady prý nemáme vůbec nárok, protože to není potřeba. A na výslech dostáváme 750 Kč hrubého za hodinu s odůvodněním, že to není důležitý úkon,“ dodala s tím, že často, kdyby tam nebyli, tak oběť půjde a ublíží si. „Je to naprosté nepochopení toho, co oběť potřebuje v průběhu trestního procesu, a že my tam fungujeme jako něco, co odstraňuje překážky k tomu, aby se oběti dostalo spravedlnosti.“
ČTĚTE TAKÉ: Nechoď parkem sama? S partnerem je pravděpodobnost znásilnění vyšší, říká Lucie Hrdá
Přes tisíc kauz ročně bez advokáta
Proto se Lucie Hrdá a někteří její kolegové rozhodli pro stávku. I přes tisíc kauz ročně tak podle ní může zůstat bez advokáta. „Bohužel to vedlo k tomu, že jsme s některými kolegy vyhlásili stávku a už tuhle práci neděláme,“ vysvětlila.
Šestsetkrát zneužije dítě, znásilní ho, a není násilník?
Lucie Hrdá také často upozorňuje na špatné chování české justice. Podle ní bohužel není výjimkou, že při trestním řízení v případech domácího nebo sexualizovaného násilí dochází k přenášení viny na oběť. „Slýcháme třeba: ‚Tak zas nepřehánějte‘ nebo ‚Za tohle ho přece nemohu poslat do tepláků, vždyť jste s ním předtím stokrát spala, tak co vám teď vadí…‘ Tady se velmi často – a neříkám všude, já vůbec nechci generalizovat, nechci pomlouvat justici jako celek, ale chci řešit jen to špatné chování – tak tady se ignorují potřeby oběti. Celý trestní proces tak, jak ho máme nastavený, se točí kolem pachatele,“ popsala advokátka v našem rozhovoru, který se stočil i k případu znásilňované Aničky. Její otčím odešel od brněnského krajského soudu s podmínkou a medializace této kauzy vytvořila velkou společenskou odezvu.
„Já jsem to počítala a mohlo to být až šestsetkrát,“ vyčíslila Lucie Hrdá, kolikrát pachatel mohl dívku znásilnit. „Rozsudek jsem četla a zaujaly mě tam dva odstavce. První říkal, že pachatel není apriori sexuální predátor a násilník. Tak já nevím, kdo už jiný by měl být sexuální predátor a násilník než někdo, kdo šestsetkrát zneužije dítě a znásilní ho. To mi přijde jako naprostá bagatelizace a omlouvání toho pachatele. A druhá část byla, že ta dívka si za to mohla sama, protože mu to v podstatě umožnila. Protože jednou s ním spala dobrovolně, a tím, že ho svedla, tak za to mohla. On si ji při tom natočil, ona mu to umožnila, a tím pádem mu umožnila ji i dál znásilňovat, protože ji vydíral, že jinak ta videa někde ukáže. Tady došlo k victim blamingu, k absolutnímu přenášení viny na oběť,“ popsala advokátka.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Podmínka za znásilňování dívky otčímem? Trest je podle Blažka mírný. Rozhodnutí soudu napadl
Nelíbivá oběť s nižší šancí na úspěch u soudu
„A je to proto, že ta oběť byla nelíbivá. Protože která šestnáctiletá holka svádí svého nevlastního otce? Ale už nikdo neřeší, proč. Jestli ta rodina byla toxická, co tam bylo za problémy, ale hlavně ten dospělý člověk má říct: ‚Stop, holka, konec!‘ A tento problém nelíbivosti spousty obětí čteme v rozsudcích velmi často,“ dodala.
Jak je možné, že například za opakované znásilňování nezletilé dívky dostane pachatel jen podmínku? „My zveřejňujeme ty špatné rozsudky, abychom na ně ukázali. Samozřejmě existují i dobré. A to je praxe, která by měla být a mělo by to tak fungovat. A to, proč to nefunguje, je složité. Protože nemáme konkrétní data,“ začala s vysvětlením Hrdá.
Řešením je specializace a vzdělávání soudců
„My víme, že je obrovské množství podmínek i tam, kde by se ze zákona neměly ukládat, ale nevíme proč, protože nemáme přístup k rozsudkům. Takže většinou nemůžeme hodnotit konkrétní kauzy. Obecně ale můžeme říct, že v těch rozsudcích, ke kterým se dostaneme, je časté právě přenášení viny z pachatele na oběť,“ dodala s tím, že dalšími důvody jsou také mýty nebo zlehčování následků. „Že to byl například u sedmiletého dítěte ‚jenom‘ jeden prst v zadku od vedoucího na táboře a dítě je bez následků. Jenže my víme, že takové děti mají následky, ale třeba až za pět let – jde o takzvané odložené trauma.“
Podle Lucie Hrdé se už i díky silné medializaci některých případů vytvořil společenský tlak a věci se začínají hýbat správným směrem. „Justice se vlastně s těmito případy skoro nesetká. Je velmi malé procento nahlašování takových případů. Nejčastěji se řeší majetková trestná činnost (krádeže, daně), pak nějaká násilná trestná činnost, které je málo, a nakonec je tady domácí násilí a sexualizované násilí. Což soudce dělá třeba jednou za rok. A nemá čas si budovat ty měkké dovednosti, získávat správný přístup a vzdělávat se. Takže to, co pomůže, je specializace a vzdělávání.“
Celý rozhovor s Lucií Hrdou v osmém dílu podcastu ON TOPIC najdete v úvodu tohoto článku, ale i v podcastových aplikacích, na YouTube a Stream.
