Ilustrační foto
Jsem Pražák a nemám chatu. Nemám ani mechovej domeček s vedle stojícím Toy Toyem uprostřed hustého lesa a nevlastním ani žádnej plácek, někde daleko, daleko od hlučící Prahy, kde bych si vyrobila nějaký to volnočasový bydlení. Nějakej plech na čtyřech nohách a aby to bylo blízko někam do koupelny, chápeme se. Mohla bych si sice postavit někde na tajňačku stan, ale jak se staví latrína jsem zapomněla hned týden po skautskym táboře a vzpomínat si nechci. Mimochodem těší mě, Pižďuch. Jo, devadesátky byly divoký.
Jsem Pražák a nemám chatu. Nemám ani mechovej domeček s vedle stojícím Toy Toyem uprostřed hustého lesa a nevlastním ani žádnej plácek, někde daleko, daleko od hlučící Prahy, kde bych si vyrobila nějaký to volnočasový bydlení. Nějakej plech na čtyřech nohách a aby to bylo blízko někam do koupelny, chápeme se. Mohla bych si sice postavit někde na tajňačku stan, ale jak se staví latrína jsem zapomněla hned týden po skautskym táboře a vzpomínat si nechci. Mimochodem těší mě, Pižďuch. Jo, devadesátky byly divoký.
Před dvěma lety jsem byla vyslána kolegyňkou na její úžasnou chatu společně s třemi balíky plenek a Scoobym, kterému to vyprazdňování jde tak nějak samo a neustále a teď už se můžu jasně vdávat. A před rokem jsem hlídala sršně. 10 sršňů, abych byla přesnější. Asi jsem je hlídala dobře, a tak můžu jet letos znova.
Představa tichého místa, knih, večerního vína a ranní kávy na zahradě mě naplnila blažeností, protože nic lepšího, než ranní káva na schodech na zahradu a sezení dlouho do noci s knihou a vínem, na světě prostě není.
Potom mi ale došlo, že pokud jedu na chatu já, jedou i smraďoši a moje veselení se někam odešlo.
Ilustrační foto
Chata s Mazánkem je samozřejmě naprosto příšerná, to už vim. Letos ale pojede i Alfons a já asi trochu tušim, jak to bude vypadat.
Mazánek chodí řvát k boudě na nářadí a pořád hledá díry, kterými by odešla. Nejlépe někam na zahradu k cizímu psovi, aby mu mohla řvát do ucha. Říkala jsem jí, že to není úplně chytrý, ale ona mi to evidentně nevěří. A žere sršně, což taky není úplně moudrý.
Alfons se stále chodí vyprazdňovat pouze do kuchyně a minule ho hodně rozrušila i větší tloušťka podložky, na kterou se stejně nikdy netrefí, ale přesto je půl milimetr nepřekonatelný problém pro vyprázdnění se vedle. Co bude dělat s úplně jinou kuchyní, nevím.
Neumím si představit ani vypuštění Alfonse v prostoru zahrady. On to venku nemá rád a pokud ho nutím zůstat trochu déle, popadne ho hysterie, točí se dokola a pořád by někam odcházel. Odchází ale zásadně tam, kde to zná a pelech to tady asi nezachrání. A samozřejmě se neumí chovat v autě.
Představa Alfonse točícího se dokola na pokraji nervového zhroucení nebo minimálně topícího se v zahradním jezírku a Mazánka vyvolávající rvačku na cizím pozemku, kam se samozřejmě nemůžu dostat, protože mi tu díru minule neukázala, ve mně vzbudila pocit, že mám letos asi hodně práce a nemám na nějaké čtení na zahradě čas.
Nedávno jsem četla na facebooku inzerát jedné paní, která to v létě jasně vyřešila a má ode mě zlatýho bludišťáka, za nejlepší příspěvek týdne.
Jede na dovolenou, a protože morče týden doma samo nevydrží, tak ho prodává a až se vrátí, koupí si jiný.
Vůbec jsem netušila, jak velký jsou tu možnosti.
