Bývalý český bojovník na Ukrajině: Na frontě jsem se pokálel. Vojákem jsem byl omylem
Výběr redakce
Nic jsem neuměl, přesto jsem skončil na několik měsíců v zákopech a prožil bitvu o Bachmut. Na frontě jsem se vyloženě pokálel, nejsem žádný válečný hrdina, řekl redakci CNN Prima NEWS bývalý český bojovník na Ukrajině vystupující pod přezdívkou Dědek. Restauraci na Kanárských ostrovech opustil loni v březnu, návrat domů zatím neplánuje, třebaže zbraň nakonec odložil a nyní pomáhá jako humanitární pracovník a medik. „Jsem stařec, není to pro mě,“ řekl reportérovi o účasti v bojích.
Před začátkem ruské invaze na Ukrajinu pracoval Děděk jako kuchař v restauraci na Kanárských ostrovech v letovisku Maspalomas. Doteď tam na něj čeká manželka a čtrnáctiletá dcera, s nimiž udržuje kontakt skrze chatovací aplikace. „Jednou za pár týdnů se jim ozvu, ať vědí, že jsem v pořádku. Aby prostě věděly, že žiju,“ řekl redakci CNN Prima NEWS.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Záběry katastrofického výbuchu. Video ukazuje chirurgicky přesnou práci ukrajinských dronů
Na Ukrajinu vyrazil nedlouho poté, co hranice překročily první ruské tanky, přesněji v polovině března. Sám měl několik známých, kteří udělali to samé. „Nebyl za tím nějaký zisk. Vydělával jsem dobré peníze a nemusel jsem nikde ohrožovat svůj život, takže jsem na Ukrajinu určitě nejel s tím, abych si tam vydělal, to je blbost,“ pokračoval Čech s plzeňskými kořeny.
Čtěte také
V úplných prvopočátcích se zapojoval do logistiky. Nejprve pomáhal ukrajinské pobočce Červeného kříže, zkontaktoval se také s českými humanitárníky. Občas jezdil také za polskou neziskovku, když bylo potřeba. Do zákopů se ale dostal spíše omylem – nemá totiž žádné předchozí zkušenosti s bojem. Nakonec skončil v pluku Karpatská Sič, který se potýká s pohnutou reputací. Spolu s ním v něm působili i další Češi.
„Chtěl jsem pomáhat, ale nějak se stalo, že jsem najednou držel zbraň a měl kontrakt s ukrajinským plukem. Přitom jsem říkal, jak to se mnou je, že neumím bojovat. Hodně brzy jsem zjistil, že to fakt není pro mě. Jednou jsem se vyloženě pokálel. Možná to někomu přijde vtipný, ale nejsem žádný voják a frontová linie je něco, co se nedá popsat slovy. A těm opravdovým bojovníkům jsem se spíš pletl pod nohy,“ přiznal 54letý muž, jehož identitu redakce zná.
Došlo i na hodně horké chvíle, kdy o vlásek unikl smrti. Na konci ledna mu život zachránila neprůstřelná vesta. A také troška štěstěny. „Bylo to kousek od Kupjansku, dostal jsem zásah do hrudníku. Nemohl jsem dýchat. Prostě obří rána, až jsem si z toho sedl na p*del. Pak jsem zjistil, že mám dvě zlomená žebra. Byl jsem strachy bez sebe, podruhé jsem se narodil. Mohlo mě to zabít, stačilo, aby střela šla o pár centimetrů nahoru. V tu chvíli jsem pochopil, že tohle není nic pro mě. Věděli, že jsem stařec a že budu užitečnější jinde. Byla to blbost,“ pokračoval Dědek.
Vagnerovci nemají úctu k mrtvým
Nebyla to jediná bojová zkušenost, která do jeho mysli nahnala strach. Dostal se až k Bachmutu a prožil i chvíle, kdy došlo k boji tělo na tělo. V takových případech už nebyl čas řešit přebíjení pistolí a pušek – cokoliv, co bylo zrovna po ruce, se stalo potenciální zbraní. Klidně i lopata nebo nůž. „V takových momentech se musí člověk bránit čímkoliv a přežít. Jinak to nejde,“ podotkl.
Do první linie chodili vězni. Ti nemají moc možnost ustoupit, jinak by byli zastřeleni. Zraněné vagnerovci nezachraňují. My si pro naše kluky naopak snažíme vždy přijít a odnést do bezpečí.
Během bojů v oblasti Charkova narazil také na ruské vagnerovce, kteří podle jeho slov nemají příliš velkou úctu ke svým padlým bratrům ve zbrani. „Do první linie chodili vězni. Ti nemají moc možnost ustoupit, jinak by byli zastřeleni. Zraněné nezachraňují. My si pro naše kluky naopak snažíme vždy přijít a odnést je do bezpečí,“ popsal blíže žoldnéře, kteří se v červnu pokusili o vojenský převrat.
Co se týče peněz, měsíční žold českých bojovníků v Karpatské Siči činil okolo sta tisíc hřiven. „Teď jako humanitárník a medik dostávám 80 tisíc hřiven, stovka zůstává těm, kteří jsou na liniích v zákopu. To, že i nás ostřelují, nikoho moc nezajímá,“ popsal škrty ve výdajích ukrajinské armády. Jednu chvíli působil také v Mezinárodní legii, kde po něm chtěli, aby tlumočil ze španělštiny.
Čtěte také
Většina peněz navíc šla na výbavu, která se na bojišti cení zlatem. Sám by už bez kvalitní neprůstřelné vesty nemusel být mezi živými. „Rusové měli často výhodu v tom, co používali. Měli termovize, my v noci neviděli nic. Asi 60 nebo 70 procent platu prostě šlo na výbavu. Asi si najdete, že není levná. Na jedinou termovizi bychom si vydělávali klidně dva nebo tři měsíce,“ popsal redakci CNN Prima NEWS.
Nakonec ocenil, že mohl z bojiště kdykoliv odejít. Nyní se už několik měsíců věnuje především logistice a pomáhá s rozvážením humanitárních a zdravotnických balíků. V březnu byl nahlášen jako nezvěstný, což vyústilo ve velké pátrání na Ukrajině i internetu. Uběhlo pár dní a Dědek se znovu přihlásil o slovo. „Ne, nejsem mrtvý, naštěstí. Neměl jsem jak nabít mobil, takže jsem byl bez zařízení a nemohl jsem nikomu dát vědět, kde jsem. A naše obrněné auto něco zasáhlo, odneslo si to naštěstí jen sklo,“ osvětlil jarní incident Dědek.
Během pátrání ovšem vytanula na povrch kontroverzní fotografie, na níž Čech zvedá pravici, zatímco v druhé ruce drží pizzu se salámky vyskládanými do tvaru hákového kříže. Zpětně bývalý český bojovník uznává, že to byla chyba, ale už přes rok se snažil fotografii smazat. Neúspěšně.
„Teď už je smazaná, předtím to nešlo, zkoušel jsem to několikrát. Co se týče obsahu fotky, byla to klukovina, prostě sázka. Němečtí zákazníci si řekli o speciální pizzu a zaplatili 500 euro za to, abych na ní udělal hákový kříž ze salámků. Normální pizza stojí pár desítek eur, navíc je to devět let stará fotka. Nacista fakt nejsem, když teď pomáhám Ukrajině jako dobrovolník,“ řekl na svou obhajobu.
Rovněž odmítl některé ohlasy na sociálních sítích, podle kterých kolaboruje s Ruskem. Taková tvrzení označil za nesmysl, když už více než rok stojí za Ukrajinou.
„Nevím, jestli můžete soudit člověka podle nějaké deset let staré fotky. Rozvážel jsem zdravotnické pomůcky a hygienu civilistům, bojoval proti Rusům v zákopech, i když jsem neměl žádné zkušenosti, teď se opět věnuju logistice a dělám medika. Těžko bych byl kolaborant. Chtěl jsem tu původně být dva měsíce, najednou jsem tu přes rok. Bylo to spontánní, ale pokračuju dál,“ uzavřel Dědek.
Viet Tran pracoval pět let jako redaktor na webu Echo24.cz. Několik let řídil magazínové sekce herních projektů SkillZone.cz a Battleforce.cz, poté spoluzaložil občasník Cooldown.cz. Média vystudoval na Univerzitě Karlově, diplomovou práci zpracovával v Japonsku, kterému se profesně věnuje do současnosti.
