Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Podle některých lékařských expertů jsme se probudili do roku, který může lidstvo prověřit děsivými zdravotními hrozbami. Nejde jen o nekončící problémy s covidem, svět se obává i dalších nemocí. Třeba v případě opičích neštovic nebo horečky dengue by to přitom znamenalo velký průšvih.
Plné nemocnice, strach, ulice a města bez lidí, apokalyptické dny, týdny, měsíce. Není to tak dávno, co život na celém světě včetně Česka zdecimovala pandemie koronaviru. Rychle jsme si zvykli, že to nejhorší je pryč. Lékařské kapacity však varují, že i rok 2024 může přinést vážné zdravotní hrozby.
ČTĚTE TAKÉ: Záhadná čínská nemoc se valí do Evropy. Šíření usnadňují především velké letištní uzly
Předně by to mohly být právě problémy s tím, co už máme podvědomě za překonané.
Covid samozřejmě nikam nezmizel, je tu s námi i nadále. V Česku navíc během posledních měsíců značně zesílil. Narostl počet hospitalizovaných, podle epidemiologa Romana Prymuly zemřelo těsně před Vánoci kvůli koronaviru až deset lidí denně.
„A to už není úplně zanedbatelné číslo,“ varoval Prymula.
Experty kvůli covidu děsí nízká proočkovanost rizikových skupin. Zdroj: Profimedia.cz
Zástupci Světové zdravotnické organizace (WHO) upozorňují, že považovat covid za minulost by bylo šílenou chybou. Když pro nic jiného, tak kvůli mizerné proočkovanosti lidí z vysoce rizikových skupin.
„Nesmírně mě to frustruje,“ řekla odbornice na infekční nemoci Marie van Kerkhoveová pro Sky News. „Problémy s covidem mají řešení, které může zamezit těžkým průběhům choroby i úmrtím. Proč tedy tohoto efektivního nástroje nevyužíváme?“
Aktuální podvarianta mutace omikron zvaná JN.1 je přitom zákeřnější než její předchůdkyně. Kvůli své neobvyklé struktuře může vést ke snadnější infikaci a prodloužení doby onemocnění. A to navzdory faktu, že příznaky jsou vlastně podobné jiným mutacím — i zde jde o zvýšenou teplotu, rýmu, bolest hlavy, ztrátu čichu, průjem nebo žaludeční křeče.
„Zdá se však, že JN.1 má potenciál se lépe zachytit na buňce, a tudíž nás i snadněji infikovat. Ve spojení s imunitními únikovými mechanismy tak může být pro náš organismus náročnější se této varianty zbavit,“ řekla imunoložka z Manchesterské univerzity Sheena Cruickshanková.
Hledáme-li tedy favorita mezi hrozbami pro rok 2024, první volba je jasná.
Jde stále o covid.
Ke covidu v Číně patřila i velmi přísná karanténa. Zdroj: Getty Images
Hrozba z Konga
Nejde ovšem jen o něj. Příštích dvanáct měsíců může lidstvo údajně ochromit i něco docela jiného.
Třeba opičí neštovice.
Už v roce 2022 se i uznávaní epidemiologové vyjadřovali, že tenhle virus umí způsobit pandemii. Dosud na ni nedošlo. Zmíněná doktorka van Kerkhoveová, která vede oddělení WHO pro prevenci epidemií, však s obavami poukazuje na nedávný rozmach opičích neštovic v Demokratické republice Kongo.
„Máme zde obrovské ohnisko,“ prohlásila.
Opičí neštovice jsou onemocnění způsobené infekcí virem mpox. Existují dva typy: Clade I a Clade II. Clade I má vyšší úmrtnost, pohybuje se kolem 10 procent. Clade II je sice obecně mírnější, přesto ani jeho nedávné významné rozšíření v Evropě nevěští nic dobrého.
Choroba přenášená tělními tekutinami začíná horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy, svalů, zad a vyčerpáním. Dochází ke zduření lymfatických uzlin a vyrážce. Smrtnost je vyšší u dětí a mladých dospělých, prodělané plané neštovice před onemocněním nechrání.
Zdroj: Profimedia.cz
Je na čase propadat panice? Česká epidemioložka Nikol Sklenovská to už před rokem odmítala.
„Nemoc se totiž téměř nešíří mimo skupinu mužů, kteří mají sex s jinými muži,“ vysvětlovala pro ČT. Dodala, že do této skupiny patří přibližně 85 procent nakažených.
Původní nákaza se ovšem přenášela i ze zvířat na člověka – třeba kousnutím, poškrábáním, přípravou masa. Přenos z člověka na člověka navíc není zmapován jen na základě pohlavního styku, ale též při poranění kůže, přes kontaminované oblečení či ložní prádlo.
Ani to však snad na pandemii nebude stačit.
„Přenos opičích neštovic není zase tak snadný, aby lidé byli v obavách, že se mohou někde nakazit,“ uklidňoval vedle Sklenovské i předseda České vakcinologické společnosti Roman Chlíbek.
Komáří invaze
Van Kerkhoveová přesto v rozhovoru pro Sky News doporučuje obezřetnost. Sama přichází s ještě jedním mrazivým scénářem – lidstvo prý může prověřit i další rozšíření obávané horečky dengue, kterou komáři kvůli změnám klimatu přenášejí už i v zemích, kde to nedávno nehrozilo.
„Komáři se dostávají dál na sever i na jih,“ vysvětlovala. „Taková Itálie dříve problémy s horečkou dengue neměla. Teď už se s ní na svém území setkává. Nebavím se tu o rizicích pro budoucnost. Tahle věc se děje už nyní. Proto je nezbytné se jí neprodleně zabývat.“
Horečka Dengue se šíří pomocí infikovaných komárů Zdroj: Pixabay
Dengue se nejčastěji vyskytuje v tropických a subtropických oblastech, včetně Střední a Jižní Ameriky, Afriky, některých částí Asie a tichomořských ostrovů. Podle Státního zdravotního ústavu jde o akutní horečnaté virové onemocnění, kvůli němuž jsou ročně evidovány desítky milionů případů, které mají za následek přibližně 20 až 25 tisíc úmrtí, zejména u dětí.
Komár tygrovaný (původem z jihovýchodní Asie), který přenáší na člověka virus horečky dengue a chikungunya, virus žluté zimnice či virus zika, se podle Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) před deseti lety vyskytoval v osmi evropských zemích, v roce 2023 již ve třinácti. Komár tropický, který je rovněž přenašečem zmíněných nemocí, se usadil v roce 2022 na Kypru, i on by se brzy mohl objevit na dalších evropských místech.
„Pokud to bude pokračovat, můžeme očekávat více případů a možná i úmrtí na nemoci, jako jsou dengue, chikungunya či západonilská horečka,“ řekla šéfka ECDC Andrea Ammonová. „Dříve si Evropané tyto nemoci přiváželi z cest do zahraničí, nyní ale registrujeme místní přenosy.“
Van Kerkhoveová se obává, že šíření infekčních nemocí mohou napomoci i právě probíhající válečné konflikty na Blízkém Východě či na Ukrajině. Přiznává, že byť si to možná myslíme, nejsme na nástup možné pandemie o moc připravenější, než jsme byli před čtyřmi roky před rozšířením covidu.
„Jsme i nejsme,“ přemýšlela. „Na jedné straně se zapracovalo na dohledu, testování a sekvenování nových hrozeb. Na rozvoji prevence infekcí. Zároveň však došlo k poklesu důvěry v odborníky. Po celém světě dochází k útokům na vědu i na jednotlivé vědce, téma covidu se politizuje. Některé země se z finančních a politických důvodů zdráhají ohlásit nové patogeny. Proto se svým způsobem obávám, že v některých aspektech jsme na tom hůře, než jsme byli v roce 2020.“
