„Pomůžeme každému Ukrajinci na útěku z války,“ říká 22letý Igor z Pardubic. Potkali jsme se ve slovenské vesnici Ruský Hrabovec na ukrajinských hranicích. „Do Čech vozíme jen děti, ženy a starce. Alespoň máme jistotu, že nenaložíme nějaké špiony,“ svěřuje se. A připomíná, jak se třeba pod záminkou útěku z války dostávají do Evropské unie islámští radikálové. Jen od sobotní šesté hodiny ranní do neděle 6:00 překročilo ukrajinskou-slovenské hranice 12 435 utečenců.
Všechny války jsou podobné. Nepřítel se občas vydává za nejlepšího přítele. „Vlastně jsme spokojeni s tím, že na Ukrajině vyhlásili všeobecnou mobilizaci a že nevozíme žádné chlapy. Teď opravdu pomáháme jen potřebným a skoro se vylučuje, že naložíme nějakého diverzanta,“ říká s vážnou tváří 22letý Igor, který žije a pracuje v Pardubicích. „Čeští Ukrajinci už rozjeli rozsáhlou akci, jsme tu pro každého, kdo se po přechodu slovenských hranic ocitne v nesnázích,“ ujišťuje utečence.
Z desetitisíců uprchlíků budou statisíce
Ke slovenským hranicím dorazil Igor v pátek ráno s vypůjčeným mikrobusem. „Přijeli jsme v koloně hned s osmi dalšími autobusy a můžeme jich opatřit mnohem více,“ tvrdí. V pátek se přitom nabízená sedadla nepodařilo obsadit. „Zatím hranici přecházeli hlavně lidé z příhraničních oblastí, ze Zakarpatské a Lvovské oblasti, kteří mají na Slovensku, a hlavně v Čechách nějaké kontakty. Takže měli zajištěný i odvoz,“ vypráví.
Jen od sobotní šesté hodiny ranní do neděle 6:00 překročilo ukrajinskou-slovenské hranice 12 435 utečenců. Podle slovenských úřadů zatím málokdo potřeboval humanitární pomoc. Jednu maminku s promrzlou pětiletou dcerou a dva penzisty, kteří odvoz zajištěn neměli, jsem přesto vezl z hranic alespoň do vyhřáté čekárny v Košicích. Lidé si na hranicích pomáhají spontánně.
Válka na Ukrajině
Od soboty se nápor na čáře stupňuje. Přijíždějí první uprchlíci z velkých ukrajinských měst, kterým se konečně podařilo dosáhnout hranic Evropské unie. Většinou sice míří na polské přechody, část utečenců si ale navigaci nastavila i ve směru na Slovensko. „Očekáváme mohutný příliv uprchlíků z Kyjeva, Charkova i dalších velkých ukrajinských měst,“ říká Igor. Jen Kyjev má skoro tři miliony obyvatel, Charkov o polovinu méně. Z deseti tisíc utečenců se mohou stát statisíce. A Česká republiky bude pro řadu z nich cílovou stanicí.
Pomáhá celá ukrajinská diaspora
Dobrovolník z Pardubic vítá každou pomoc z české strany, hrdě ale říká, že Ukrajinci žijící v Česku pro své spoluobčany rádi obětují peníze i čas. „Na Pardubicku už chystáme síť provizorních ubytovacích zařízení. Všechno za vlastní peníze a na úkor práce, teď jdou kšefty stranou. Utečence vozíme zadarmo, to je jasná věc,“ tvrdí.
Vyfotografovat ho mohu jen z dálky, Igor nemá rád sociální sítě a nechce na sebe zbytečně upozorňovat. Rád mi ale předal telefonní číslo. „Kdybyste tady potkal někoho, kdo chce odvézt do Čech, ať mi zavolá.“ (Číslo zájemcům předáme, pokud kontaktují CNN Prima NEWS).
V sobotu dopoledne zamířil Igor k přechodu v Ubľe. „Policie už mě tam s mikrobusem nepustila, všechno je tam ucpané automobily,“ vypráví. Na loukách mezi Ubľou a obcí Ruský Hrabovec proto vznikají provizorní parkoviště, k nimž utečence přivážejí „spojky“.
Ukrajinci mají příbuzné a známé po celé Evropské unii. Stojí tu automobily s polskými, německými, italskými, maďarskými i nizozemskými registračními značkami. Nejvíce je tu českých aut, polní parkoviště u hranic tak připomínají improvizovaná stanoviště někde u fotbalového zápasu za Prahou. Pražské espézetky jasně převažují. Pomáhá ovšem celá ukrajinská diaspora. V zahraničí pracuje na pět milionů Ukrajinců, hodně jich vydělává i ve Velké Británii, a tady u hranic vidím i jednu anglickou espézetku.
Válku dělají chlapi
Ubľa, Vyšné Nemecké a Veľké Slemence. Tyhle tři názvy slovenských obcí se asi navždy vryjí do paměti Ukrajincům, kteří zde přejdou nejen státní hranice, ale i hranice mezi mírem a válkou. Víc přechodů Slovensko s poměrně krátkou ukrajinskou hranicí nemá, ta měří pouhých 97 kilometrů. Od čtvrtka do soboty jsem monitoroval všechny tři přechody, ten v obci Veľké Slemence je pouze pro pěší. „Teď tam také jedu. Aktuálně se tam čeká sedm hodin,“ říká Igor z Pardubic. Při mé návštěvě v pátek to bylo devět hodin, zvětšující se nápor uprchlíků možná urychluje i odbavování.
Je to je pouze moje domněnka, ale i slovenská pohraniční policie je zřejmě ráda, že čáru přecházejí jen ženy s dětmi, případně penzisté. Chlapy musejí více vylustrovat. Války totiž dělají muži, to je mnohokrát dějinami ověřený fakt.
