Prezident Asociace ředitelů základních škol Michal Černý: Kdybych měl rozdělit podíl zodpovědnosti za vzdělání dítěte mezi rodiče, žáka a učitele, je v českém školství mnohem vyšší u učitele, než třeba v zemích na západ nebo sever od nás. Zdroj: CNN Prima NEWS
Koronavirová doba a on-line výuka žáků je podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol Michala Černého šancí na změnu českého školství. To je z velké části založené na drilu a učitelé jsou spíše policajti, uvedl v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Změny ale musí být postupné a musí je chtít hlavně lidé. Například okamžité zrušení známek nebo přijímacích zkoušek by považoval za katastrofu.
Kolabují naši učitelé pod tlakem kombinace prezenční a distanční výuky?
Kombinace prezenční a distanční výuky by byla velkým problémem, pokud by měl učitel třeba nepůlenou třídu a s jednou polovinou probíhala distanční výuka a později s druhou prezenční. Kdyby musel každou hodinu odučit dvakrát, bylo by to šílené. Ale v kombinaci ve smyslu, v jakém je míněná – že učitelé učí jednu hodinu prezenčně, druhou on-line třeba z kabinetu – problém vůbec nevidím. A v mnoha školách to opravdu problém není.
Objevují se názory, že se pod náporem této formy výuky zhroutí více učitelů než zdravotníků. Je to podle vás možné?
Záleží, jak ji školy pojaly, ale i doporučení MZ je, aby do 50 procent byla výuka on-line a zbytek off-line.
Pošle se třeba úkol e-mailem. Tak to myslíte?
E-mail je podle mého názoru parní lokomotiva, ale existuje třeba Google Clasroom apod.
Velká část učitelů ale ještě tuto parní lokomotivu tlačí.
V mé škole mám všechny možné typy učitelů včetně takových, kteří na začátku říkali, že počítač v životě nezapnou. A dnes všichni učí on-line.
Flegr: Vláda rozvolnění zpackala. Mám strach, že covid zdecimuje přestárlý pedagogický sbor
Česká republika ve čtvrtek 3. prosince přejde v rámci systému PES do třetího stupně. Podle evolučního biologa Jaroslava Flegra se mělo s rozvolněním počkat. Za stanovených okolností se totiž Flegr obává, že nebude možné rozlišit, kolik nových případů onemocnění COVID-19 bude pocházet ze škol, a kolik z jiných míst, která budou od čtvrtka znovu v provozu.
Takže se učitelé adaptovali?
Ano. Určitě více než polovina se adaptovala a ty věci dělá dobře. Samozřejmě, že stále jsou školy, kde učitelé posílají maily, ale fakt si nemyslím, že jde o většinu. Za naší asociaci si troufám říct, že 90 procent škol používá on-line výuku velmi dobře.
Když se vrátím k původní otázce, existuje tedy riziko, že by se učitelé pod náporem změn kvůli koronaviru hroutili?
Já to nepozoruji. Ono ale ani to poslání e-mailu neznamená menší zátěž: Přijdou odpovědi a musíte je opravovat. Určitě je nápor na část učitelů veliký, ale spíše kvůli nynějším zdravotním rizikům a tlaku rodičů. Oni se učitelé opravdu hroutí, ale ne kvůli střídání distanční a prezenční výuky. Zaprvé se hodně bojí.
Nákazy?
Jasně. Protože mají stejné obavy jako zbytek populace. Jde o jedno z povolání, kdy si nevyberete a do práce prostě musíte. Další věcí je, že jsou pod tlakem rodičů. Jeden vám nadává, že ve třídě máte roušky, druhý, že je děti nosí nedbale. Jeden by chtěl, abyste učili tak a druzí zase jinak. Učitelé jsou kvůli tomu pod tlakem a zmatení. K tomu přidejte, že dálková výuka je časově mnohem náročnější, protože jste vlastně pořád on-line.
Je to i tím, že se vše velmi rychle a často mění?
Ano, nejistota je pro nás jedna z nejhorších věcí. Záleží ale na období. Zrovna ministerstvo školství se podle mě fakt snaží, aby se věci neměnily moc často a byly jasné a čitelné. Tlaky spíše přicházejí z jiných stran, když se ve školách něco rychle měnilo, bylo to spíše proto, že něco řekl ministr zdravotnictví nebo premiér. Shodou okolností jsem v rámci čtvrtého stupně systému PES bojoval za to, aby školy nemusely otevřít hned první den.
Otázka ale pak je, proč PES tedy existuje, pokud s přechodem na jiný stupeň nezačnou hned platit i opatření, která v něm jsou.
To je sice na jednu stranu pravda, ale já beru systém PES tak, že nastoluje možnost, nikoliv povinnost. Ale mluvím za oblast školství. Zrovna za tohle panu ministrovi děkuji.
Znamená poslední rok ve vztahu k žákům riziko toho, o čem se hovoří – že budeme mít ročníky „hloupějších“ dětí?
Hloupějších určitě ne. Bavíme se o vzdělanějších nebo méně vzdělaných. A myslím, že jak v čem. Zároveň nejsem úplně schopen říct, k čemu to bude dobré a k čemu špatné. Opravdu objevujeme věci, které jsme dosud neznali. Kdybychom to brali v tom klasickém školometském smyslu – letopočty, části těla atd. – tak zcela jistě těchto znalostí bude v průměru v populaci o něco méně, ale zase si myslím, že se děti naučily jiné věci. Současná generace určitě získala zkušenost, kterou nikdo před nimi neměl, a je trošku jinak vzdělávaná, ale nemůžu říct, zda méně, či více.
Černý ke covidu mezi školáky: Nakazit se není zas tak jednoduché
„Pokud je dodržováno, že máme roušky i při vyučování, tak do karantény jdou skutečně jen ti, kteří byli nejblíže kolem nakaženého člověka,“ uvedl prezident Asociace ředitelů základních škol Michal Černý. Nakazit se podle něj není zas tak jednoduché a z pedagogického hlediska je dobře, že je ve škole co nejvíc dětí. Problematická je pro ně zejména podmínka homogenity.
To se zhodnotí až časem?
Ano. A někdy takové nepříjemné období vytvořilo silnou generaci, která poté dokázala velké věci.
Mluvím s některými rodiči a mám dojem, že vše hodně závisí na situaci v rodině. Asi se nezmění, že jsou třeba línější děti, které k učení tolik nenutí, nemůže ale v tomto škola rodičům chybět?
To je až jakási filozofická diskuse o podobě české školy. My učitelé jsme braní tak, že jsme zodpovědní, zda se dítě něco naučí. Kdybych měl rozdělit podíl zodpovědnosti za vzdělání dítěte mezi rodiče, žáka a učitele, je v českém školství mnohem vyšší u učitele než třeba v zemích na západ nebo sever od nás. Jsme trochu víc policajti, než bývá zvykem a je to dané systémem. Tento policejní prvek školy je nyní oslabený, při dálkové výuce donucovací prostředky opravdu tolik nefungují.
Může tedy tato doba naopak českému školství pomoct?
Může pomoct tomu, že si rodiče najedou uvědomí, že také zodpovídají za vzdělávání svých dětí. A také děti najednou zjišťují, že není úplně špatně se něco naučit. Za největší nebezpečí distanční výuky ale považuji počítačové hry, které děti na dlouho zaměstnají a na školu jim pak nezbývá čas. Mohou celé dny hrát a sice se tím taky něco učí, ale to už je hodně specifické. Věřím, že kdyby se děti nudily, naučí se mnohem více, protože jim nezbývá jiná alternativa.
Jsem určitě pro změnu, ale musí být postupná a promyšlená. Nemá smysl říct, že od září zrušíme známky, to by byla katastrofa.
Jsme tedy na prahu změny fungování českého školství? A měli bychom příležitost, byť vzniklou z ne veselých důvodů, využít pozitivně?
Tohle říkají daleko chytřejší lidé než jsem já a naprosto s tím souhlasím. Ale představa, kterou mají lidé zvenčí, že vše uděláme hned a bude škola bez drilu, není reálná. Udělali jsme nějaký krok k tomu, že se o tom začíná uvažovat a bavit. Doteď byla naprostá většina učitelů i rodičů přesvědčená, že škola s drilem je to nejsprávnější.
Na druhou stranu, já osobně bych bez toho asi neměla na sebe tak vysoké nároky a nešla třeba na vysokou školu...
Vy ten dril ale musíte něčím nahradit. Někteří volají třeba po tom, aby se zavedlo jen slovní hodnocení nebo aby se zrušily přijímací zkoušky. Na to odpovídám, že teoreticky je to vše správně, ale nelze to provést hned. Při rychlých a překotných změnách půjde vše do kopru, protože nemáme dril čím nahradit. Za prvé je důležité, aby to většina lidí chtěla, k čemuž je musíme motivovat. Poté přichází druhý krok, a to je vymyslet, jak změny zavést a odstranit dril, aniž by došlo k velkým potížím.
Takže návrat zpět k tomu, co jsme měli před koronavirem, není podle vás nejlepší cestou?
Není. Jsem určitě pro změnu, ale musí být postupná a promyšlená. Nemá smysl říct, že od září zrušíme známky, to by byla katastrofa.
