Česká stopa u Němců: Lukas se hokejově podobá spíše Robertovi, říká o synovi Martin Reichel

Lukas už se narodil v Německu a jazykem vlasti svého otce vůbec nevládne. „Nyní už vím, že to byla chyba. A děti mi stále častěji vyčítají, že jsem je nenaučil česky,“ přiznává v rozhovoru pro CNN Prima NEWS nyní osmačtyřicetiletý Martin Reichel.

Občas si vypomůže německým slovíčkem nebo se omluví, že si nemůže vzpomenout, jak se co řekne. „Vždyť už 32 let žiju v Německu,“ vysvětluje. A zdravou češtinou se pustí do rozboru hry nejen svého syna, ale i obou čtvrtfinálových soupeřů. Čechy považuje za velké favority, ale samozřejmě bude přát Německu, a především svému synovi.

S bratrem Robertem, kapitánem mistrů světa ze zlaté generace na přelomu milénia, se nehecují, neposílají si zprávy. Vše zhodnotí v klidu v létě v Litvínově na rodinné sešlosti.

Vy budete ve čtvrtečním utkání fandit Němcům, že?
Jasně. Vždyť tam hraje můj syn. Takže mu „musím“ fandit. Je to holt tak. (smích) Ale chci hlavně vidět dobrý hokej.

Jak se hecujete s bratrem Robertem, u něhož se dá čekat, že naopak bude přát Čechům? Kolik už proběhlo telefonátů nebo SMS?
Ne, ne, vůbec. My o tom moc nemluvíme. Nejvíc o hokeji pokecáme, když v létě přijedu s rodinou do Česka. Během sezony si zavoláme, ale toto neřešíme. Nejsme takoví, že bychom se hecovali, něco vymýšleli. My raději mluvíme o našich synech. Ptám se Roberta, jak se daří jeho synovi Kristianovi, který se jako můj Lukas už také dostal do NHL. Řešili jsme jeho zranění. Nejvíc toho nakecáme, když naši synové mají hrát proti sobě v Americe.

Přímo na šampionátu v Helsinkách máte mladšího syna Lukase. Jak hodnotíte jeho výkony?
Když srovnám jeho výkonnost na mistrovství světa loni a letos, tak udělal velký pokrok, dovolím si říct skok. Je výrazně sebevědomější, má více zkušeností. Dostal se o kus dál, takže hraje dobře. Uvidíme, co předvede proti Čechům.

Když s Lukasem během mistrovství telefonujete, spíš ho chválíte, nebo mu i něco vyčítáte?
Nyní spolu mluvíme skoro denně. Ale to je tak vlastně téměř pořád. I když hrál v Americe, tak jsem se na zápasy, které v Německu začínají ve dvě nebo ve tři hodiny ráno, díval, přestože to pak pro mě byl náročný den. Vždy mu říkám, co si myslím, jak to vidím já. Takže ho někdy pochválím, jindy „dostane“ kritiku.

Jak ji přijímá?
Dobře, protože ono je to i tak, že jak je mladý, tak se potřebuje tzv. vykecat. Popovídat si i o něčem jiném než o hokeji, takže se dovím, co si objednávají k jídlu nebo jaké měl problémy při letu z Chicaga, že kvůli očkování málem nestihl letadlo. Navíc jsou tam od toho jiní trenéři, aby mu řekli co a jak. Aby ho kritizovali. (smích)

Lukas má v týmu kamarády

A když odhlédnete od hokeje a bavíte se jako táta a syn?
Tak se ho snažím povzbudit, spíš pochválit. Ale on už to ví sám dobře, jak hrál. Vědí to všichni. Třeba proti Kazachstánu nehráli jako tým dobře defenzivně. O tom jsme se nemuseli bavit. Stejně jako že proti Švýcarsku to bylo lepší. On mi to řekne sám. A já mu to „odkejvu“. (smích)

Jak podle vás ve svých 20 letech zapadl do mužstva?
Tím, že hrál na mistrovství už minulý rok, tak zná celé mužstvo. Navíc i v současném týmu je hodně hráčů z Eisbärenu Berlín, se kterým loni vyhrál německý titul. Znají se, proto je to všechno jednodušší a cítím, že Lukas je velmi rád, že s nimi může hrát, protože to jsou jeho kamarádi.

Lucas má velmi dobrý tah na branku. Rozumí si se svými spoluhráči z útoku. Znají se tak dobře, že vědí, kdo si kam najede. Měl by víc střílet přímo na branku.

V čem je Lukas pro tento německý tým na šampionátu přínosem?
Svou rychlostí a tím, že se už umí rozhodnout, a to také velmi rychle. K tomu má velmi dobrý tah na branku. Rozumí si se svými spoluhráči z útoku Marcelem Noebelsem a Leonhardem Pföderlem, se kterými už hrál za Eisbären, než odešel do zámoří. Znají se tak dobře, že vědí, kdo si kam najede a kam by měla jít přihrávka. Jo, a je dobrý na vhazování.

Najdete něco, v čem ještě ve svém věku zaostává?
To, co jsem vysledoval za celou sezonu a co jsem mu i opakoval, měl by víc střílet přímo na branku. Ale je dobře, že on to ví sám. To mu ale zase musejí říct i jiní trenéři. (smích) Bylo by fajn, kdyby hrál jako Švýcar Timo Meier, který má i přes deset střel na branku za zápas.

Když se díváte na Lukasovu hru, pohyb, vidíte tam sám sebe?
Vůbec. Nikde se tam nevidím. Já jsem byl pomalejší, ale robustnější a typ do defenzivy. Defenzivní útočník, který chodil na oslabení. To bývala moje role. Zatímco Lukas je klasický útočník, hodně dopředu, výbušný, pohyblivý.

Takže táta hlídací pes, syn rychlý letec…
(smích) Přesně. On je spíš herně jako strýc Robert. Ten byl také hodně ofenzivní, uměl dát gól, k tomu skvěle přihrával.

V Chicagu jsme byli na dvou zápasech

Jak moc pomohla Lukasovi sezona v zámoří, kdy se z nižší soutěže AHL dostal i na 11 zápasů do NHL v dresu Chicaga Blackhawks?
On sám říká, že mu ten rok v Americe hodně pomohl. Když tam na začátku sezony hráči letí, tak všichni říkají, že se chtějí dostat do týmu pro NHL a ne skončit na farmě. Samozřejmě, každý kluk chce hrát NHL, ale…

Ale?
Myslím, že si ho hlídají, že nad ním drží ochrannou ruku tím způsobem, že si říkají, že pro začátek ho raději dají do nižší ligy, aby se tzv. vyhrál. Ale podle všeho měl i v AHL velmi dobrou sezonu, hrál více než 20 minut za zápas, ať přesilovky, tak i oslabení. Myslím, že mu to skutečně velmi prospělo. A samozřejmě, že „dostal“ jedenáct zápasů v NHL, je krásné. Však jsme také byli v Chicagu s manželkou a dcerou na dvou zápasech. A bylo fakt krásné vidět ho přímo v NHL. Je to prostě něco jiného.

Češi jsou podle mě jasnými favority. Občas si sice přečtu, že hokejisté byli v posledních letech hodně kritizovaní, ještě víc po letošní olympiádě. Ale přesto si myslím, že máte ve Finsku skvělé mužstvo.

V čem se jeho hra po roce v Americe nejvíce změnila?
Je zkušenější. Je to vidět na juniorském a mužském hokeji. Junioři hrají úplně jiný styl hokeje, spíš takový bezstarostný, při kterém dělají dost chyb. Lukas přechod zvládl, jeho hokej je už ten dospělý, ví, kam si má najíždět, co má dělat.

Jak se přizpůsobil menším rozměrům kluziště?
Několikrát jsme o tom mluvili. Na začátku říkal, že s tím měl problémy, protože nevěděl, kam má jet, kde bude puk, jak se má pohybovat. Ale časem si zvykl a říká, že v zámoří je to úplně jiný hokej. I ofenzivní zóna se tam hraje přes obránce, kteří jsou vynikající.

Pojďme k Čechům. Viděl jste nějaký jejich zápas?
Přiznám, že jsem viděl jedinou třetinu Čechů na celém mistrovství. V posledním zápase ve skupině proti Finům. Tu druhou, kdy hráli velmi dobře, ale neproměňovali šance. A když nedáš gól, nemůžeš vyhrát.

Kdo je podle vás favoritem?
Češi jsou podle mě jasnými favority. Občas si sice přečtu na internetu i české zpravodajství a vím, že hokejisté byli v posledních letech hodně kritizovaní, ještě víc po letošní únorové olympiádě. Ale přesto si myslím, že máte ve Finsku skvělé mužstvo. Samozřejmě jsou tam hvězdy jako Krejčí, Pastrňák, Hertl, ale i Kämpf, výborní obránci Hronek a Kempný a máte zase skvělé brankáře, ovšem i ten zbytek týmu je dobře složený. Takže favoritem tohoto čtvrtfinále musí být Česko.

V čem je rozdíl mezi hokejovým Německem a Českem?
Přiznám, že asi nejsem ta nejlepší osoba na hodnocení, protože český hokej moc neznám. Občas vidím nějaké zápasy národního týmu, ale protože v Německu nemám žádnou českou televizi, tak nevidím vaši ligu. Ale přestože se v Německu hokej za poslední roky dost posunul, tak v Česku stále lépe pracujete s mládeží. I když i u nás už dorůstají mladí hráči, kteří se prosazují v německé lize, dokonce i v zahraničí nebo v NHL. Myslím, že ty velké reprezentace, mezi které stále počítám i Česko, tak jsou od Německa výkonnostně stále odskočené.

Co budou muset udělat Němci jinak oproti zápasům ve skupině, aby proti Čechům uspěli?
Ošidné je to, že jde o play-off na jeden zápas. A v něm se může stát cokoliv. Čekám, že se oba týmy velmi dobře připraví, budou o sobě vědět všechno, kdo jak hraje přesilovky, jak oslabení. Bude záležet na té takzvané denní formě, svou roli může sehrát i „klika“. Samozřejmě to bude i o brankářích. A i Němci je tady mají velmi dobré. Jak Grubauer, tak i Niederberger, nevím, který z nich bude chytat, ale podávají kvalitní výkony. Když se to povede, tedy z německého pohledu, tak by to bylo dobré. Když ne, tak se to tak musí sportovně vzít.

Podle mě se rozhodne v přesilovkách a oslabení. Tam bych hledal klíč k vývoji utkání. Kdo udělá méně hloupých faulů, bude ve výhodě.

Na co si naopak budou muset dát pozor Češi? V čem jsou Němci nebezpeční?
Němci mají dobrou přesilovku, nezaostávají v obraně. Pro ně je určitě pozitivní, že mají sebevědomí, že se nebojí ani těch silnějších soupeřů a že si umějí i výsledek pohlídat. Ale ze svých hokejových zkušeností zopakuji, že bude záležet na momentální formě, na tom, jak to komu sedne. A je jasné, že bez gólů to nepůjde. To platí ale i pro Čechy. Když jsem viděl tu jejich třetinu proti Finům, kdy je skutečně zatlačili, ale nedali holt góly.

Co rozhodne? Brankář? Útok?
To kdybych věděl. Ale podle mě se rozhodne v přesilovkách a oslabení. Tam bych hledal klíč k vývoji utkání. Kdo udělá méně hloupých faulů, aby se nedostal do oslabení, bude ve výhodě. I Češi mají skvělé hráče na přesilovku, především první řada Pastrňák–Krejčí–Červenka toho umí využít.

Váš tip?
To ne, prosím, to po mně nechtějte. (smích) Chci vidět dobrý hokej a když Němci vyhrají, protože už 32 let žiju v Německu a v týmu je můj syn, tak budu radši a přál bych jim to. Ale favorité jsou pro mě stále Češi. Za mé éry to bylo tak, že jsme my Němci proti Česku možná jednou vyhráli, a nejsem si jistý, že se to příliš změnilo. Navíc, když vidím ta jména na české soupisce, tak… Ano, v Česku je pořád kvalita.

Synové mi vyčítají, že neumí česky

Jak se daří vám osobně jako trenérovi u mládeže v Rosenheimu?
Jsem tam již dvanáctý rok a pořád mě to velmi baví. Zvlášť když vidím, jak se děti vyvíjejí, nejen herně na ledě, ale i sociálně. A radost je, když někdo z nich dojde až do první ligy či dokonce do reprezentace. Navíc Rosenheim je malé město, ale třeba na probíhajícím mistrovství jsou kromě Lukase také brankář Grubauer, tak to potěší.

Nemáte ambici stát se trenérem týmu v Německé hokejové lize DEL?
Nemám, doopravdy ne. Nechci a ani mě to nebere, jak se říká.

Jak vlastně mluvíte doma? Německy? Nebo česky?
Německy a přiznám, že mi to synové stále více vyčítají a ptají se, proč jsem na ně nemluvil česky a nenaučil je češtinu. Ale bylo to těžké. Manželka je Němka, pro kterou byla čeština těžká a tím, že já jsem německy mluvil, tak…

Tak?
… tak nebyl tlak na to, aby se kluci učili česky. Dnes už vím, že to byla chyba a je mi to líto. Protože oni fakt nemluví, nic neznají. Když jsme jezdili do Čech a potkávali jsme se i s rodinou Roberta, tak jsme mluvili, česky, německy a anglicky. Dětem jsme zpočátku pomáhali, pak to zvládli v angličtině, protože Robert tam dlouho žil a děti se naučily.