Český silák Tuláček: Královna Alžběta se mi svěřila, že by se ráda vrátila do Prahy

Patří mezi několik málo Čechů, kteří si podali ruku s britskou královnou Alžbětou II. Českému silákovi Vladislavu Tuláčkovi se to poštěstilo po jednom z jeho triumfů na prestižních skotských hrách, na nichž exceloval v tradičních disciplínách místních horalů. Tuláček v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vzpomíná jak na nedávno zesnulou panovnici, tak na jejího syna Charlese, s nímž pomrkávali po hezkých děvčatech.

Když se k Vladislavu Tuláčkovi dostala zpráva o smrti britské královny Alžběty II., hodně ho to vzalo. Jsou to tři roky, co se s ní osobně potkal. Potřásli si rukou, povídali si. Coby uznávaný šampion Skotských her se seznámil i s princem Charlesem, dnes již králem Karlem III. Oba na Tuláčka udělali skvělý dojem.

„Královnina smrt je tragédie,“ míní mistr světa v tradičních skotských disciplínách. „Jelikož ve Skotsku trávím spoustu času, moc dobře vím, že pro tamní lidi představovala Alžběta II. srdcovou záležitost. Její smrt je nesmírně zasáhla, pro každého je to tam osobní věc. Sám mám přítelkyni ze Skotska, takže i u nás se plakalo. Při setkání rodiny padla celá skotská.“

Jak došlo k tomu, že jste v roce 2019 stanul tváří v tvář královně Alžbětě?
Jeden z nejznámějších závodů skotských her se koná v Braemaru. Královna tam měla jedno ze svých sídel, proto bývala při závodech každoročním čestným hostem. Před třemi roky se mi tuhle akce podařila vyhrát, dokonce jsem hodil nový rekord; proto mě vybrali, abych před královnu předstoupil a potřásl si s ní rukou. Když to řeknu hloupě, téhle cti se mi ze závodníků dostalo jako poslednímu – pak už přišel covid, následně její zdravotní problémy.

Jak vám bylo po těle, když jste před ní předstupoval?
Při sportu obvykle na nervozitu vůbec netrpím, tentokrát to ale se mnou pěkně zamávalo. Já jsem ji na těch závodech poprvé viděl v roce 2016, tenkrát jsem ale ještě nebyl dost dobrý, nijak jsem nezazářil. Hlavou mi běželo: Škoda, že jsem se k ní nedostal blíž. O tři roky později se mi to už povedlo. Než jsem k ní mohl přistoupit, seznámili mě lidé z jejího okolí s nezbytným protokolem: Že musím počkat, až mě sama osloví, že nemám pokládat žádné otázky, jen čekat a reagovat. Děsil jsem se, abych to nepopletl. Znáte tu slavnou scénku s Mr. Beanem?

Jistě – jak ji po hrozných zmatcích při úkloně udeří hlavou.
Přesně. Hned jsem před ostatními závodníky žertoval, že se mi určitě stane něco podobného. Dost jsme se těm mým zhovadilostem nasmáli. Nakonec to ale bylo ohromně příjemné, zblízka dělala dojem milé, zdvořilé dámy. Sice byla o poznání nižší postavy než já, jak ale stála v altánku na několika schodech, dívali jsme se sobě z očí do očí.

O čem jste se bavili?
Podala mi ruku, pogratulovala, předala pohár. Ptala se, jak jsem se jako Čech dostal ke skotskému sportu. Zavzpomínala, jak se jí líbilo v Praze. Prý se jí moc zamlouval Karlův most. Prahu označila za historické město, do kterého by se ještě ráda podívala. Vedli jsme asi tříminutovou formálnější konverzaci, po které mě spolu s organizátory závodu pozvala na čaj. Byli jsme při jejím cup of tea čestnými hosty. Při této příležitosti jsem se seznámil i s Charlesem.

Jaký byl on?
S ním jsem se v průběhu let potkal už šestkrát. Je to pohodovější, otevřenější sympaťák. Dokonce mě zval na lov. Bylo poznat, že je srandista. Když jsme spolu byli kdesi na závodech, kolem nás prošly dvě celkem sympatické holky. A Charles na mě pomrknul, usmál se na ně. Kdepak suchar! S ním je zábava... Navíc je obrovsky zažraný do sportu, rád si o něm povídá. Highland Games jsou jeho, každoročně se účastní pěti, šesti závodů. Pobavil jsem se s ním třeba i o tréninku. O přípravě. Vyprávěl mi, že když byl mladší, také si zkusil hodit kládou. Ukazoval mi fotku.

A jak mu to šlo?
No, házel s takovým lehčím kusem… Sám vtipkoval, že se nepovažuje za žádného svalovce. Byť hned odlehčeně dodal, že kdyby se tomu víc věnoval, byl by určitě taky dobrý.

Potkal jste se díky skotským hrám i s dalšími zajímavými osobnostmi?
Jednou na ně zavítal známý kuchařský guru Gordon Ramsay. V rámci nějaké televizní show si dokonce vyzkoušel všechny naše disciplíny. Byla to legrace, pojal to sportovně. Vůbec nedělal agresivní dojem, jak ho známe z pořadu Pekelná kuchyně. Fakt ne. Je to fajn chlap, hezky jsme pokecali. Také se zajímal o náš sport, vůbec se nechoval nafrněně. Na nic si nehraje. Co na srdci, to na jazyku.

I Ramsayho účast naznačuje, že skotské hry znamenají za kanálem La Manche velkou událost.
Bezesporu. Jsou jejich národním sportem. Skotové pořádají 60 až 70 závodů ročně, v každém městečku. Lidé tím žijí, celý rok se těší. Jakmile dojde na víkend závodů, všichni si to jdou užít. Na největší ze šesti hlavních závodů přijde klidně až 15 tisíc diváků. Skotské hry jsou navíc oblíbené i jinde – teď jsem byl v USA, závodil jsem v Kanadě, chystám se na Nový Zéland, o populární sport jde i v Austrálii. Velmi se to rozšířilo.

Jak se povede zrovna Čechovi, že je šampionem v tomhle exotickém odvětví?
Do značné míry obrovskou náhodou. Já byl dřív atlet, vrhal jsem koulí. Roku 2013 jsme si s kluky v rámci volna udělali výlet do Sychrova, kde se právě konal závod skotských her. Vyzkoušel jsem si to a výsledek nebyl marný. Napadlo mě, že by bylo zajímavé to se skotskými hrami zkusit vážně. O dva roky později jsem se vypravil do Německa, kde se mi povedlo vyhrát všechny tamní závody. Proto jsem si další rok troufnul i na cestu do Skotska. Jenže tam jsem dostal strašnou nakládačku. Najednou jsem zjistil, že člověk tomu musí dát víc. Vlastně je to logické – jako atlet jsem se věnoval jediné disciplíně. Závod ve vrhu koulí trval dvacet, třicet minut. Kdežto ve skotských hrách máte osm disciplín, závod trvá až šest hodin. Úplně jiný level. Když už, tak to vzdáleně připomíná desetiboj.

Vladislav Tuláček (33)

Mistr světa v prestižních Skotských hrách.
Překonal několik světových rekordů
, v hodu závažím do výšky pokořil 38 let staré maximum Brita Geoffa Capese.
Jako bývalý atlet
byl v klasické disciplíně vrh koulí vicemistrem světa do 17 let.

Z jakých disciplín se Skotské hry skládají?
Jejich součástí je třeba vrh koulí nebo hod břemenem – jím se hází jako diskem, jen to nemá dvě kila, nýbrž dvanáct. Pak berete do ruky kladivo; na rozdíl od klasické atletiky není na drátku, ale na dřevěné násadě; taky se nesmí házet z otočky, jen z místa. Dalšími disciplínami jsou hod kládou a závažím. Mně asi nejvíc ze všeho baví kláda. Když jsem začínal, měl jsem z ní strašný respekt – proboha, to mám vzít strom do ruky a ve vzduchu ho otočit? Ne, není to legrace. Teď jsem byl na závodech v americkém San Franciscu a tam měla ta šestimetrová kláda sto kilo. Byl jsem jediný, kdo ji otočil.

Chytá mě kýla, jen to slyším.
Musíte na to být natrénovaný, mít to osahané. Ani pak to ale není jednoduché.

Jak ve Skotsku berou, když v jejich národním sportu exceluje cizinec?
Začátky byly krušné, cítil jsem nevraživost. Chápu – saháte Skotům na peníze, to se jim nelíbí. Do očí vám nikdo nic neřekne, na to Skoti moc nejsou, ale dělají se naschvály. Jako letos – při jednom závodě jsme měli s nejlepším Skotem v hodu kladivem přibližně stejný výkon. Jdu na poslední pokus, když si koutkem oka všimnu, že jeden ze jeho kumpánů něco provádí v sektoru. Víte, co dělal? Normálně se snažil vrtat do mého důlku po dopadu kladiva, abych ztratil dva tři centimetry. Koukal jsem na to jak blázen. Začala veliká hádanice, řešit to museli až rozhodčí. Bohužel – cizinec to má ve skotských hrách trochu těžší.

Přitom když máte skotskou přítelkyni, už by vás trochu mohli přijmout za svého.
Už je to mnohem lepší. Předhazuje mi to jenom pár jedinců. Třeba tohohle nejlepšího Skota prostě strašně štve, že je pořád druhý. Za mnou.

Je při skotských hrách důležité nejen co předvedete, ale taky jak u toho vypadáte?
Myslíte kvůli kiltu?

Ano.
To důležité je. Při závodech jsou povinné kilt i dlouhé ponožky pod kolena. Trochu jsem si na to musel zvykat, ze začátku mi nepřišlo úplně normální skákat po trávě v sukni. Jakmile ale víc přičichnete ke skotské kultuře, už vám to nepřijde. Skotští muži nosí kilt i na ulici. Já si to vlastně taky časem oblíbil – je to lehké, vzdušné. Na nákup si ale obléknu přece jenom spíš kalhoty.

Co s postavením člověka ve Skotsku udělá, když jste ten, s nímž si podala ruku královna?
Hlavně starší garnitura lidí kolem skotských her mě najednou začala vnímat úplně jinak. Teď už mi kolikrát i fandí. Na mé setkání s královnou sami rádi zavzpomínají. Chápou, že dostat se až k ní znamenalo ohromný úspěch. Vědí, co je za tím.

Pokud vyhrajete i příště, ruku vám už bude podávat Karel III. To už si asi nějaké pomrkávání na děvčata nebude moci dovolit.
To víte, že bych si s ním rukou potřásl moc rád! Myslím, že z něj bude dobrý král. Od Alžběty II. mohl v průběhu těch mnoha let hodně odkoukat. Díky tomu ví, co na něj čeká. A zvládne to.

Tagy: