Masivní demonstrace v Londýně
Za náměstí plná propalestinských křiklounů v Berlíně, Londýně nebo Paříži může i evropský fanatismus. Ten, který odmítá připustit, že islamisté vedou proti Západu hybridně-vlivovou válku. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekl publicista Marian Kechlibar, jenž se ve svých knihách a analýzách dlouhodobě věnuje tématu migrace na starý kontinent.
Co pro Evropu znamenají obrovské propalestinské demonstrace konající se od Berlína po Londýn?
Demografie určuje charakter státu a společnosti. Pokud někde žije významné procento muslimského obyvatelstva původem z Blízkého východu nebo severní Afriky, samozřejmě tamní politika začne připomínat tu blízkovýchodní nebo severoafrickou, včetně všech tamních patologií. Je to celkem triviální pozorování. A upřímně nechápu, že si mnoho liberálů dokázalo celé desítky let myslet, že tak masivní přísun lidí ze zcela jiných kulturních okruhů nebude mít vliv na sekulární a demokratický charakter Evropy.
ČTĚTE TAKÉ: Těžká rána pro fanoušky oblíbeného seriálu. Při bojích v Gaze zemřel člen natáčecího štábu
Co tedy Evropu čeká? Další eskalace napětí?
Arabské státy vyhnaly ze svého území po roce 1948 prakticky všechny Židy. Když se podíváte na dnešní tažení proti židovským obchodům, bydlištím a památkám, řekl bych, že cílem řady Arabů v Evropě je dosáhnout téhož stavu i zde. Stojí za povšimnutí, že poté, co arabské státy vyhnaly Židy, začaly postupně více šikanovat i další „nevěřící“ na svém území: Všude napříč arabským světem se procento křesťanů či jiných menšin dost smrsklo. Jakmile zmizel jeden nepřítel, bylo potřeba najít dalšího… My jsme samozřejmě také „nevěřící“, takže bychom se měli mít na pozoru.
Expert na terorismus Eran Lahav z instituce Defense and Security Forum tvrdí, že se islamisté pod rouškou podpory Gazy mobilizují a ve skutečnosti se chystají na válku proti Západu. Může na tom něco být?
Myslím si, že zatím proti nám vedou velmi úspěšně „hybridně-vlivovou“ válku. Všimli si, že západní levice zbožňuje status oběti a pohrdá kolonialismem, a tak se v evropských jazycích prezentují jako oběti kolonialismu. Mezi sebou pak mluví samozřejmě jinak. V podstatě ani není potřeba, aby vedli válku fyzickou, když mají na své straně vyšší porodnost a zároveň dokážou část evropské politické scény přetáhnout na svoji stranu. Podíváte-li se třeba na hnutí Nespoutaná Francie vedené Jeanem-Lucem Mélenchonem, tak teoreticky jde o sekulární levicovou stranu, prakticky je to strana silně přitahující muslimské voliče a podporující zájmy francouzských muslimů.
Je západní mentalita připravena na to, čemu teď bude čelit?
Myslím si, že ne, protože tenhle druh etnonáboženského násilí tu, s výjimkou Severního Irska, už dlouhé desítky let nebyl, a vymizel tak z kolektivního povědomí. Ty dva světy, které na sebe narážejí, fungují podle úplně jiné logiky, navzájem si nerozumějí. Genocidální nenávist diktovanou náboženskými principy nelze zchladit žádnými dotacemi ani letákovou kampaní ve školách. Veteráni druhé světové války by dnešní situaci rozuměli lépe, a dokázali by ji i účinněji řešit, ale ti už jsou bohužel dávno mrtví.
Napsal jste knihu dystopických povídek, v níž islamisté vyhlásili ve Francii chalífát, z původních obyvatel se stali partyzáni. Jak daleko jsme od takové reality?
Osobně si myslím, že velmi „zajímavý“ bude ten den, kdy nějaká západní země zjistí, že už nedokáže vyplácet všechny sociální dávky pro obyvatele ghett. Zrovna ve Francii stát přerozděluje 58 procent HDP, což je jedna z nejvyšších hodnot na světě. Pokud tam přibude ještě pár milionů příjemců, třeba už pro ně peníze nebudou. A kapacita člunů je značná, to by se během deseti či patnácti let stihnout mohlo. V takový moment padne u řady lidí poslední důvod, proč předstírat nějakou loajalitu vůči státu, ve kterém žijí. Už jsem to někde psal: Dnešní Francie je nejextrémnějším příkladem selhání, kterého se dopustilo mnoho dalších států.
Publicista Marian Kechlibar Zdroj: Profimedia.cz/ČTK
Jakého selhání?
Francie má namířeno stát se jednoho dne něčím na způsob Libanonu. Zemí, kde vzájemně znepřátelené náboženské a etnické skupiny drží, co mají, a dávno přestaly vnímat ty druhé jako svoje spoluobčany. Nebo se možná stane něčím na způsob Izraele, jelikož už dnes má zaděláno na desítky svých Pásem Gazy. Pásma, které i Izrael raději vyklidil a oddělil od sebe pořádnou zdí.
V jednom komentáři jste v souvislosti s migranty ve Francii psal o „nepřekonatelném civilizačním rozporu, jehož důsledkem bude permanentní konflikt mezi těmi a oněmi“. Takže nevěříte, že problém soužití může řešit trpělivá snaha o integraci a vzdělání?
Můžete přivést koně k vodě, ale nemůžete jej přinutit pít. Podobné je to s lidmi. Existuje určité procento lidí, které se integruje nebo dokonce asimiluje, a v dalších generacích už se neliší od původních Evropanů ničím jiným než mírně exotickým vzhledem. Ale existuje i „tvrdé jádro“, které o to nestojí a nemá k tomu důvod. Učit takové lidi a jejich potomky našim civilizačním hodnotám je nevděčná a riskantní práce. Jeden takový učitel jménem Samuel Paty přišel před pár lety o hlavu a ostatní učitelé nepochybně berou jeho osud v potaz, kdykoliv musejí promluvit ke své třídě o něčem „kontroverzním“.
Běženci na lodi mířící do přístavu v Neapoli Zdroj: profimedia.cz
Co by tedy Evropa měla dělat?
Upřímně, jestli má Evropa nějakou šanci, tak je to rychlá sekularizace poměrů v Saúdské Arábii. Ta bývala až donedávna hlavním zdrojem islámského fundamentalismu a teď se od něj odvrací, protože její současný faktický vládce Mohamed bin Salmán chce opravdu vládnout sám a neohlížet se na nějaké náboženské vrstvy. Tím by evropští imámové přišli o peníze, kontakty i zdroj společenské prestiže.
Pomohlo by, kdyby se změnila evropská migrační politika?
Ta se měla změnit už před dvaceti lety. Zejména pak azylová politika. Ono je celkem těžké přistěhovat se do Evropy legálně, v tomhle směru je migrační politika už poměrně přísná. Ale zároveň jsou tu zadní vrátka (no, spíš zadní brána obřích rozměrů, kterou mohou projít statisícové zástupy) pro každého, koho naloží neziskovka 5 kilometrů od libyjského pobřeží a kdo umí vyslovit slovo „azyl“. Dostat takové lidi zpátky domů je skoro nemožné, a to i v případě, že jejich žádosti jsou odmítnuty. Zahodí doklady, jejich vlastní rodné země jsou rády, že je nemají „na krku“...
Paradoxně klademe mnohem větší překážky v přistěhování kvalifikovaným a bezproblémovým lidem z – dejme tomu – Hongkongu, než zcela neznámým jedincům neznámého původu, kterým se podařilo dostat na nějaký člun směr Evropa. Takže daleko více budeme mít těch druhých, než těch prvních. Bohužel velká část evropské politické scény lpí na azylových zákonech a smlouvách stejně fanaticky jako islamisté na svém koránu. A přijde mi, že jsou jim ochotni obětovat cokoliv. I Evropané mají své posvátné texty, kterým přinášejí krvavé oběti.
Nepokoje ve Francii Zdroj: Profimedia.cz
Jaké texty máte konkrétně na mysli?
U Evropanů to nejsou žádná náboženská díla z dávných dob, ale různé idealistické smlouvy podepsané po roce 1945, na které se za žádnou cenu nesmí sáhnout. A tak německá vláda stále ještě aktivně dotuje neziskovky, které zároveň italské úřady vyšetřují kvůli pašování lidí. Dánové tenhle problém vyřešili aspoň částečně tím, že žadatelům o azyl prostě nedávají skoro žádné peníze. Žít v Dánsku bez peněz je samozřejmě dost obtížné, a tak kroky migrujících zástupů dnes směřují hlavně do štědřejších zemí.
Human flood in Spain for Palestine. 🇵🇸 pic.twitter.com/IvgGtYyM5k
— PALESTINE ONLINE 🇵🇸 (@OnlinePalEng) November 13, 2023
Pro Českou republiku je to jedna z možností, jak si udržet relativní mír – nastavit sociální systém, aby nikoho zvenčí nelákal k přistěhování. Znamená to ovšem, mimo jiné, podržet si na úrovni EU právo veta v sociální politice. Pokud se nám to nepodaří, může se stát, že nám větší státy vnutí zcela odlišná pravidla. Dánům se to nestane, ti si to moudře vyjednali jinak.
