Podstatným narušitelem duševního zdraví bývá stres. Ten akutní může být sice mnohdy užitečný – kvůli zvyšování naší odolnosti –, ale chronický je vždy toxický. Proč? Má přímý dopad na stárnutí buněk a je prokazatelně příčinou mnoha nemocí, vysvětluje psycholožka Šárka Miková. Lidé si však mnohdy nejsou vědomi toho, že je právě tento druh stresu ničí. Jak ho rozpoznat a bojovat s ním?
V dnešní době málokoho překvapí souvislost mezi stavem psychiky a těla, tedy psychosomatika. I proto Světová federace pro duševní zdraví iniciovala v roce 1992 oslavu duševního zdraví, která připadá na 10. října.
Cílem bylo a je poukázat na duševní poruchy, které mají negativní vliv na kvalitu života stále větší části populace. Jednou z prokazatelných příčin těchto nemocí je chronický stres – ten, který probíhá dlouhodobě.
ČTĚTE TAKÉ: Každý stý život vyhasne předčasně. Kam se obrátit, když zvažujete sebevraždu?
„Stres bývá akutní nebo chronický. Akutní může naši odolnost posílit, a to v případě, že jsme situaci zvládli, což podpoří víru v naše schopnosti. Navíc jsme trochu posunuli svou komfortní zónu a získali pro příště nový postup, co v podobných situacích dělat,“ popsala v dokumentu, jenž má redakce k dispozici, psycholožka Šárka Miková.
„Chronický stres je vždy toxický. Negativně ovlivňuje nejen naši psychiku, ale má přímý dopad na stárnutí našich buněk. Řada výzkumů prokázala, že stojí za propuknutím mnoha nemocí,“ zdůraznila odbornice.
Jak poznáte, že jste v chronickém stresu?
Snadno vás něco vykolejí? Trvá vám déle, než se uklidníte, nebo ovládáte emoce hůře než dříve? Vaše nervová soustava nejspíše přestala správně fungovat. Normálně totiž automaticky naběhnou procesy zklidnění do několika minut poté, co jsme zjistili, že nejsme bezprostředně ohroženi.
„V chronickém stresu se do úplného klidu dostat nedokážeme. Jsme neustále ve stavu nabuzení a očekáváme hrozby. Naše buňky jedou v režimu vysoké spotřeby energie a rychle se vyčerpávají. A po určité době přestanou mít schopnost regenerovat. Přepnou se do stavu stáří a onemocníme,“ vysvětlila Miková.
Nakupování může být terapie. Rychle z ní ale může být závislost, varují adiktologové
Řada z nás to zná – občas, když máme špatný den, vylepší ho, když si koupíme něco hezkého. Podle odborníků má nakupování skutečně terapeutický účinek. Ale jen do určité míry. Adiktologové varují, že z opakovaného zlepšování nálady tímto způsobem se může stát velmi rychle závislost.
Možná jste se pokusili se stresem něco dělat – situaci prodýcháváte, počítáte do deseti, koukáte se chvíli oknem do zeleně. Přesto se váš stav nezlepšuje. „Uvedené postupy totiž fungují na uklidnění emocí a zvládnutí akutního stresu. Dlouhodobě jsou to ale jen záplaty, které neřeší váš chronický stres – pocit tlaku, přetížení, úzkosti nebo deprese,“ líčila.
Ani strategie vedoucí k dlouhodobějšímu uklidnění, jako jsou dechová cvičení, jóga nebo procházky v přírodě, však nemusí pro odstranění chronického stresu stačit. Existuje totiž řada faktorů, které jako stresující nevnímáme, ale přitom nám nedělají dobře.
„Často si neuvědomujeme, že nás něco stresuje, protože jiné lidi to nestresuje. A právě srovnávání s ostatními může náš stav ještě zhoršit – říkáme si, že snad nejsme normální, když jiní to v pohodě zvládají. Stresujeme sami sebe pochybnostmi o sobě, svých schopnostech nebo dokonce o osobní identitě jako takové,“ objasnila Miková.
ČTĚTE TAKÉ: Závislost na lécích na uklidnění? Často ji neúmyslně způsobí lékař, říká expert
„Co tedy může být příčinou našeho stresu? Prostředí nebo situace, v nichž se necítíme z různých důvodů komfortně. Pokud se dějí občas, zvládneme to a možná posílíme svou odolnost. Jestliže se dějí často nebo musíme dlouhodobě fungovat v prostředí, které nás neustále tlačí někam, co pro nás není přirozené, dříve nebo později se dostaneme do chronického stresu,“ podotkla odbornice.
Různé lidi stresují různé věci. Najdete se?
Některé dlouhodobé stresory jsou univerzální, například trvalá péče o dlouhodobě nemocného blízkého člověka, existenciální nejistota, trauma z dětství a jiné. Existuje ale mnoho stresorů, které se naprosto liší u různých typů osobnosti. Uvedené projevy jsou dle Mikové pouze příklady toho, jak rozdílné faktory mohou různým typům osobností způsobovat nepříjemné pocity, potažmo stres:
Pandemie silně ovlivnila mozky dospívajících, vyplývá ze studie. Odhalila rozdíly u pohlaví
Dopady koronavirové pandemie na dospívající mládež byly rozsáhlé, vyplývá z výzkumů sledujících jejich duševní zdraví či sociální život. Nová studie, která byla publikována na začátku září, odhaluje, co problémy mohlo způsobit – mozky některých dospívajících totiž stárnuly rychleji, než by tomu bylo za normálních okolností. Dle výsledků byly více zasaženy dívky než chlapci.
- Lidé, jejichž mozek je vrozeně nastaven na stabilitu a předvídatelnost, těžko snášejí nejistotu, která je však pro dnešní dobu typická. Proto se na nové situace dobře připravují – zjišťují informace, vyhodnocují rizika, dělají plány a jejich záložní verze. Pak je ale stresuje, když nestíhají své plány, protože z nich neumí slevit. Nebo když nastane něco, s čím nepočítali.
- Oproti tomu lidé, jejichž mozek je nastaven na svobodu a bytí v přítomnosti, se tím, co bude a jak to dopadne, zvlášť nestresují. Spoléhají se na schopnost přečíst situaci v dané chvíli, přizpůsobit se jí a improvizovat. Stresuje je naopak prostředí, v němž převažují předem naplánované, velmi strukturované činnosti, jež nelze změnit a nejde před nimi utéct. Podobně je stresuje také nesvoboda – když nemají možnost volby a nemohou si dělat věci po svém.
- Lidem s potřebou kompetentnosti a zdokonalování také vadí, že o sobě nemohou rozhodovat, nejvíc je ale stresují pocity neschopnosti – když něco neumí, nezvládají nebo něco nevyšlo, protože to dobře nepromysleli. Ještě o něco horší pro ně ovšem je, když je někdo jiný za nekompetentní považuje a veřejně na to poukazuje.
- Lidé s vrozenou potřebou harmonie vnímají jako ohrožující především narušení vztahové pohody. Dopředu se obávají, že druhému ublíží, když mu jen naznačí, co dělá špatně. Konflikty vidí v tom, co druzí považují za normální argumentační vyjasňování si názorů.
„Typově specifické jsou i další zdroje chronického stresu. Například introverti dlouhodobě trpí v prostředí, kde si nemohou dopředu věci rozmyslet nebo nemají prostor na odpočinek bez vyrušování okolními podněty. Nebo třeba lidé, kteří vnímají primárně celek, nikoliv jednotlivé části, mohou být přetíženi, pokud dlouhodobě musí pracovat s mnoha detaily nebo dělat opakovaně stále stejné činnosti,“ doplnila psycholožka.
Co tedy pomáhá?
Existují univerzální strategie, jak proti chronickému stresu bojovat. Například si vyhodnotit, co můžeme a co nemůžeme mít pod kontrolou, a zaměřit se hlavně na to, co můžeme ovlivnit a tím ostatním se tolik nestresovat.
„Určitě pomáhá, když využijeme energii našeho těla v akutním stresu k tomu, že situaci přijmeme jako výzvu, kterou můžeme zvládnout. Očistný proces pro naše tělo a mysl přináší samozřejmě nejen cvičení, zejména krátké intervalové ve vysoké intenzitě, ale i naopak hluboká relaxace,“ doporučila psycholožka Šárka Miková.
Na závěr dodala: „Uvedené strategie však může být obtížné natrénovat, pokud si přitom neuvědomujete, jací jste, co je pro vás přirozené. A nezařídíte se v životě tak, abyste zdroje vašeho chronického stresu maximálně omezili.“
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Nepodceňujte spánek, apelují odborníci. Popsali jeho vliv na kila, sex i zásadní choroby
