Na pokoji číslo 8 infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě leží 36letá žena. Respektive jen její tělo, duše odešla před necelou hodinou. Zabil ji covid. Je 16. listopadu 2021, krátce před desátou dopoledne. Staniční sestra z JIP Hana Matoušková právě vydává pokyny k „péči o mrtvé tělo“, než bude odvezeno na patologii.
Další neočkovaní pacienti leží na sousedních pokojích JIP a lékaři se je ze všech sil snaží vyrvat ze spárů Charóna, mytického převozníka mrtvých. Většinou ve Slezské nemocnici zvítězí věda, průměrně jednoho pacienta denně nakaženého covidem si ale Charón ze špitálu stejně odveze.
Do opavského špitálu jsem vyrazil na reportáž, abych vylíčil, že infekce COVID-19 stále zůstává zákeřným zabijákem. A že více ohrožuje antivaxery než očkovanou populaci. Jak ale minulý týden prohlásil prezident České lékařské komory Milan Kubek, covid většinou zabíjí za zdmi JIP oddělení, takže veřejnost tuhle tragédii nevidí a často ji popírá. Povinností novináře je vstoupit i za tuhle zeď.
Neočkovaná oběť z pokoje číslo 8
I když jsem očekával, že si s personálem infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě budu povídat o smrti, tak drsný začátek reportáže jsem nepředpokládal. Je úterý 16. listopadu, krátce před desátou dopoledne. „Bohužel, právě nám zemřela mladá a pohledná žena ve věku 36 let, což je mi strašně líto. Pro mladé a neočkované má občas covid tragické následky, zvláště pokud mají jiné chronické onemocnění,“ uvítá mě 64letý primář infekčního oddělení Petr Kümpel.
Před chvílí zesnulá pacientka trpěla sníženou pohyblivostí. Zhruba před rokem se prý přes inzerát seznámila s mužem, který se tvářil, že je chytřejší než světové lékařské kapacity. Novou družku donutil vysadit léky na chronické onemocnění, držel ji stranou od rodiny a především jí zakázal aplikaci vakcíny proti covidu. A svým způsobem ji tak poslal do spárů smrti.
Chroničtí nemocní patří k nejvíce ohroženým skupinám, proto byli očkováni přednostně již loni brzy zjara. „Je to smutný příběh, story na tragický román. Pokud vím, rodina uvažuje o trestním oznámení,“ podotkne primář Kümpel. Šéfem infekčního oddělení je 30 let, každá zbytečná smrt ho ale vždy znova zasáhne. Než vypukla pandemie, umíralo na jeho oddělení asi pět pacientů ročně, třeba na meningokoková onemocnění. „Na vrcholu minulé vlny covidu to bylo sedm lidí denně, teď umírá průměrně jeden pacient každý den.“
S předepsanými medikamenty a s vakcínou by se organismus dnes zesnulé ženy nejspíše covidu ubránil. Žena byla hospitalizována před týdnem, již v těžkém stavu a s poruchami vědomí. Lékaři ji podali dávku remdesiviru, silná antibiotika a dýchala s pomocí kyslíkové masky. Zdevastované plíce nevydržely.
Dveře do pokoje číslo 8 na JIP jsou pootevřeny a 51letá staniční sestra Hana Matoušková píše fixem na archy papíru jméno zesnulé. Cedulkami se vzápětí označí dnešní oběť covidu, odhadem to bude oběť číslo 31 645 od vypuknutí pandemie v České republice.
Nacionále se vyznačí i na pytel pro ostatky. „Když odejde mladý člověk, je to pro nás sestry obzvlášť těžké,“ svěřuje se 39letá sestra Markéta Dušková a líčí, jaké úkony teď musí personál udělat: „Říkáme tomu péče o mrtvé tělo. Pacienta umyjeme a pokoušíme se sehnat rodinu k poslednímu rozloučení. Nejpozději dvě hodiny po smrti tělo převezeme na patologii.“
Zpověď přes kyslíkovou masku
Oběť viru SARS-CoV-2 zůstává na osmičce, na jiném pokoji oddělení navštěvuji 74letého neočkovaného Zdeňka Tížka. „Vůbec jsem nečekal, že ten covid můžu dostat,“ říká velmi ztěžka přes kyslíkovou masku. „Většinou jsem byl doma, nikam moc nechodím, jedině na zahradu, nějaké to rýpaní.“ Jednoho dne se mu přitížilo, stejně jako manželce. „Testy ukázaly, že máme oba covid. Manželka leží doma, já jsem skončil ve špitále,“ vypráví. Snad je z nejhoršího venku.
Očkování nedůvěřoval, přišlo mu zbytečné. A prý ho k vakcinaci nějak zvlášť neponoukala ani praktická lékařka. Vakcinována není ani dcera. „Hned jak se vrátím domů, k očkování se přihlásím,“ dušuje se Zdeněk Tížek. Kvůli celkovému vysílení a kyslíkové masce na tváři se některá jeho slova mění v nesrozumitelné huhlání.
Pacient si teď vyčítá, že očkování přehlížel. „Zjistil jsem, že je to dobrá věc, to očkování. Nepočítal jsem, že covid je tak zákeřný.“ A pak dokonce prohlásí, abych v „novinách“ vzkázal všem neočkovaným, ať vakcínu neodmítají. „Není to sranda, ten covid. A kdo to říká, ten nemá pravdu,“ varuje zastřeným hlasem.
Sestra Markéta Dušková ještě pacientovi připomene, ať na tento slib nezapomene. Zatím se neví, kdy bude Zdeněk Tížek propuštěn, covid – to je houpačka. Jeden den se stav výrazně zlepší, další může přijít krize…
Antivaxeři z hrobníkovy lopaty
Na infekčním oddělení Slezské nemocnice v Opavě se objevují i pacienti, kterým nepomůže ani čerstvá zkušenost, že zrovna utekli hrobníkovi z lopaty. „Jak se dostanou z nejhoršího, začnou tvrdit, že žádný covid neměli. Že si tu nemoc vymýšlíme. A nepřesvědčí je ani snímky zdevastovaných plic,“ vypráví sestra Markéta Dušková. Větší část propuštěných odchází s vírou ve vakcínu, podle odhadu sestry ale asi 40 procent neočkovaných tvrdohlavě trvá na popírání vakcín i covidu.
Když se společně se sestrou Duškovou svlékáme z celotělových overalů, rukavic, brýlí, bílých gumáků a dalších ochranných pomůcek, zdravotnice vypráví, že se během dvanáctihodinové šichty musí takto převléct třeba i dvacetkrát. Mně to trvá snad deset minut, sestra to zvládne do 60 sekund.
„Dnes už o infekci víme víc než loni na jaře, což je dobře. Loni jsme měli strach o své životy a také o naše nejbližší. Svoji maminku jsem raději šest měsíců nenavštívila, abych ji nenakazila,“ vypráví 51letá staniční sestra Hana Matoušková.
Sestra Markéta Dušková přemítá o sobeckém jednání dětí vůči rodičům. Když čtyřicetiletý odmítač vakcíny přesvědčuje sedmdesátileté rodiče, že očkování je „nebezpečné svinstvo“, mnozí svým ratolestem uvěří. „Komu jinému by měli víc věřit než vlastním dětem,“ říká sestra.
Jenže zatímco čtyřicetiletý antivaxer dál chodí po hospodách a s falešným potvrzením o vakcinaci šíří mezi pivaři spiklenecké teorie, jeho rodiče mohou snadno skončit na JIP. A posléze na hřbitově. „A děti, které tam rodiče dostaly svým sobectvím, si nikdy nepřipustí, že by měly nějakou vinu,“ uvažuje sestra.
Slezská zemská nemocnice stojí na periferii Opavy a celý areál byl od 19. století budován s ohledem na životní cyklus člověka. V čele stojí porodnice, za ní nemocnice, následuje blázinec a na kopci naproti areálu byl založen rozlehlý městský hřbitov.
Ve velíně JIP
V opavském špitále aktuálně platí, že neočkovaní pacienti v těžkém stavu jsou výrazně mladší než vážně nemocní s ukončenou vakcinací. Z velína JIP se společně se sestrami díváme na dvě bezvládná těla neočkovaných pacientů ve věku 65 a 68 let. S nimi prý žádné interview nenatočím, právě bojují o život. Snad to dobře dopadne...
64letý primář Petr Kümpel patří ke stejné generaci, vakcíně se ale pochopitelně nevyhýbal. Na neočkované seniory nicméně nechce dělat žádné „bu bu bu“, věří ve slušnost, dialog a postupné přesvědčování odmítačů. „Klidně antivaxerům vynadejte,“ vyzývám pana primáře, slušnost přece na každého neplatí. Není to však Kümpelův styl. „Drsný na ně být nechci. Spíš je postupně přesvědčit, že vakcinace je jeden z největších výdobytků medicíny v celých dějinách lékařství,“ říká.
A tak jako věda s pomocí vakcín či antibiotik vytěsnila zhoubné nemoci typu dětské obrny, černého kašle či tetanu, dokáže v tuto chvíli brzdit i vir SARS-CoV-2. „Očkování je jediná šance a všichni k ní jednou musí dojít. I když třeba zatím věří nesprávným informacím ze špatných zdrojů.“ Více než na odmítače je vlastně primář nazloben na strůjce zpackané očkovací kampaně. Na kolegy lékaře, kteří očkování různě zpochybňují, i na zdravotní sestry, které nepochopily, že mají jít příkladem.
Odpíračům vyčítá i nedostatek empatie čili „člověčiny“, jak by to řekl spisovatel Karel Čapek. Což je zase důsledek výchovy či nedostatku lásky v rodinách: „Ve společnosti se setkáváme s přemírou sobeckosti, která se projevuje i neúctou k prarodičům a rodičům.“
Výhra nad infekcemi nebyla definitivní
Na infekčním oddělení Slezské nemocnice leží 32 pacientů, dalších deset na plicním. Efekt očkování je patrný i ve srovnání s počtem hospitalizovaných před zavedením vakcinace. „Máme majoritní podíl neočkovaných a minoritní podíl očkovaných. Kdyby vakcína nefungovala, leží u nás pětkrát více očkovaných pacientů, což se neděje,“ porovnává primář Kümpel.
Když současná a velmi útočná mutace delta přece prolomí očkování a způsobí vážný průběh covidu, většinou jde o pacienty kolem 90 let. A v tomto případě někteří i zemřou, ani vakcína není „živou vodou“ z pohádek.
Primář Petr Kümpel důkladně zmapoval dějiny epidemií v Opavě a historii zdejšího infekčního oddělení. „Infekční choroby provázejí lidstvo od prvopočátku. A v žebříčku příčin úmrtí vždy zaujímaly a nadále v celosvětovém měřítku zaujímají první místo,“ vypráví.
Konkrétně třeba v roce 1831 doputovala do slezské metropole ničivá epidemie cholery. „Opava byla jedním z prvních postižených evropských měst a v několikatisícovém městě jí hned v prvním roce podlehlo více než 500 nakažených. Nákaza přicházela bez varovných příznaků a i ti nejzdravější jedinci podléhali rychlé smrti. Umíralo se v krutých bolestech, průjmech, s rychle nastupujícím strašidelným vzezřením.“
Choleru dnes umí zničit antibiotika, jiné infekce vakcíny. „Bohužel, lidstvo bylo před příchodem současné pandemie přesvědčeno, že se už s infekcemi definitivně vypořádalo. A vlastně díky tomu výrazně upadala infektologie i jako lékařský obor,“ myslí si Petr Kümpel. Příroda loni na jaře dokázala překvapit. „Žádný současný infektolog už nepočítal s pandemií takového rozsahu, se kterou dneska bojujeme.“
Přesto opavský primář věří v další výhru lékařské vědy, byť definitivně zdolat onemocnění COVID-19 podle něho může trvat i deset let. Vyhrát se ale musí. A to i na památku zbytečných obětí. Na pokoji číslo 8 infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě stále leží 36letá žena, kterou covid zabil asi před dvěma hodinami.
