Brzy poté, co se malý Sonny narodil, mu byla diagnostikována atrézie žlučových cest a potřeboval transplantaci. Díky Sandy Flashové dnes roční usměvavý chlapec žije a může dělat vše, co jeho vrstevníci. Naprostá cizinka, která se s rodinou Sonnyho nikdy dříve nepotkala, se totiž rozhodla zapsat jako žijící dárkyně orgánů a chlapci prostřednictvím transplantace darovala kus jater. Dojemný příběh a shledání obou rodin nyní zveřejnila Clevelandská klinika.
„Sandy se vzdala kusu sebe, aby zachránila život mého dítěte. Darování orgánů je skutečně bezpodmínečný dar a v dnešní době není v životě mnoho věcí, které jsou bezpodmínečné,“ svěřila se pro Clevelandskou nemocnici Katie Whiteová, maminka Sonnyho. O příběhu dvou rodin, které spojila ochota pomoci od naprostého cizince, nemocnice poprvé informovala v polovině listopadu.
ČTĚTE TAKÉ: Nejsme šílenci, kteří chtějí dárci ublížit, říká Froněk z IKEM. Vysvětlil, jak transplantace v Česku funguje
Cesta, jež vedla až ke společnému setkání, začala před více než rokem. Když se Sonny narodil, lékaři mu diagnostikovali atrézii žlučových cest, což je onemocnění, které ovlivňuje funkci jater. Žluč normálně proudí z jater dítěte do tenkého střeva, ale při atrézii žlučových cest dochází k jejich zablokování. Žluč se pak hromadí v játrech a poškozuje je.
První zákrok nepomohl
„Sonny se narodil jako zdravé dítě, poté se u něj vyvinula žloutenka způsobená atrézií žlučových cest. Asi ve dvou měsících věku potřeboval chirurgický zákrok,“ vylíčila Sonnyho dětská gastroenteroložka a transplantační hepatoložka z Clevelandské dětské kliniky Deborah Goldmanová.
Malý chlapeček podstoupil zákrok „Kasai“, při kterém chirurg odstraní zablokované žlučovody v játrech a pomocí části tenkého střeva vytvoří novou cestu pro správný odtok žluči. Pokud však takový zákrok nezabere a žlučovody dítěte jsou stále zablokované, je dalším obvyklým krokem transplantace jater.
Přibližně polovina dětí, které podstoupí operaci, tak potřebuje transplantaci do dvou let věku. „Biliární atrézie je nejčastější indikací k transplantaci jater u dětí. U Sonnyho se situace po operaci opravdu nezlepšila a došlo u něj k rozvoji cirhózy jater neboli konečného stadia jaterního onemocnění,“ pokračovala Goldmanová.
Zjištění, že Sonny bude potřebovat transplantaci, bylo pro jeho maminku Katie a její rodinu těžkou zprávou. Doufali, že první operace bude stačit. „Když vám řeknou, že vaše dítě potřebuje transplantaci, začnete přemýšlet: ‚Jak ten orgán získáme?‘ Lékaři se zmínili o všech možných variantách, včetně anonymního žijícího dárce. Ale zpočátku se to zdálo tak nemožné,“ vzpomínala.
K dárcovství „byla povolána“
Sandy Flashová začala uvažovat o tom, že se registruje jako žijící dárce orgánů poté, co její manžel Jim potřeboval transplantaci jater. Ačkoliv nevěděla, komu nakonec pomůže, považovala tento krok za něco, k čemu „byla povolána“. Rozhodla se, že až přijde čas, daruje někomu část levého laloku svých jater. Od dárce lze bezpečně odebrat až dvě třetiny jater, neboť se jedná o orgán, který je schopen regenerace – dorůstá.
Její manžel podstoupil v roce 2022 tento zákrok v nemocnici v Clevelandu. Když se nakonec rozhodla do registru dárců zapsat, věděla, že se chce vrátit právě sem. „Rozhodla jsem se jet na Clevelandskou kliniku, protože naše zkušenost s manželovou operací byla naprosto neuvěřitelná. Věděla jsem, že týmu mohu bezmezně důvěřovat,“ vysvětlila.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jandová promluvila o radikálním zákroku. Mám genetickou vadu jako Angelina Jolie, prozradila
Poté, co tamní tým Sandy kontaktoval, podstoupila řadu testů, které potvrdily, že je vhodnou kandidátkou a že pro ni bude darování části jater bezpečné. „Nejdůležitější zásadou při transplantaci od žijícího dárce je dárci neublížit. Vše je postaveno na jeho bezpečnosti,“ zdůraznil Choon Hyuck David Kwon, ředitel oddělení minimálně invazivní jaterní chirurgie v Institutu trávicích onemocnění Clevelandské kliniky.
To v rozhovoru pro CNN Prima NEWS vyzdvihl i profesor Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM. „Nejsme šílenci, kteří by chtěli někomu ublížit. Na dárce sáhneme výhradně tehdy, když máme jistotu, že mu neublížíme, a naopak to příjemci pomůže,“ podotkl. Vysvětlil také, že od žijícího dárce lze „vzít“ části jater, ledvinu, část tenkého střeva a byly také pokusy o transplantaci části slinivky. Rutinně se však ve světě provádějí jen zákroky u prvních dvou zmíněných orgánů.
Byl květen 2023, když se ukázalo, že mezi Sandy a malým Sonnym existuje shoda ve sledovaných parametrech a začaly se chystat plánované operace.
Včasná záchrana života
Sandy nikdy dříve na operaci nebyla, a tak byla zpočátku nervózní. „Soustředila jsem se jen na to, jak někomu pomohu,“ vzpomínala. Rodina malého Sonnyho na druhé straně pocítila obrovskou úlevu.
„Jako bychom byli svědky zázraku, když se shoda našla včas. Ale zároveň na nás dolehla realita transplantační operace,“ podotkla Katie. Protože se jednalo o dětského pacienta, lékaři od Sandy potřebovali jen malou část jater – asi 15 až 20 procent. To proto, že transplantovaná část jater poroste spolu s tělem dítěte.
Sandy věděla, že operace s sebou nese malé riziko komplikací. Clevelandskou kliniku si však vybrala i z toho důvodu, že jako jedno z mála transplantačních center v USA provádí tento typ zákroku laparoskopicky. Díky tomu se například zkracuje doba rekonvalescence. Sandy se šest týdnů po zákroku mohla vrátit do práce a zhruba po třech měsících se cítila již zcela normálně.
Sonnyho zdravotní stav před samotnou transplantací začal zhoršovat. Chlapeček bojoval s konečným stadiem onemocnění jater a začaly se mu zhoršovat i funkce dalších orgánů. Díky včasnému nálezu vhodného dárce však v květnu 2023 podstoupil transplantaci. Shodou okolností ji vedl doktor Koji Hashimoto – stejný chirurg, který řídil transplantaci Sandyina manžela Jima.
Ačkoliv se u Sonnyho vyskytly před i po transplantaci určité komplikace, mohl po měsících strávených v nemocnici jít domů. Rodiče byli šťastní, zároveň se museli připravit na péči, kterou chlapec po zákroku potřeboval. Sonny byl napojen na vyživovací sondu a bral předepsané léky.
S každým měsícem však chlapeček dělal obrovské pokroky a brzy se již krmil sám. Dnes si roční bojovník užívá všeho, co děti jeho věku – leze po věcech a „zápasí“ se svým starším bratrem. Nadále přitom užívá imunosupresiva, které zabraňují odmítnutí transplantátu. Jak zdůraznila jeho maminka: člověk by dnes ani nepoznal, čím vším si musel Sonny projít.
Obavy zahnala úleva
Ve chvíli, kdy byl zdravotní stav chlapce zcela stabilizovaný, začaly jeho matka i dárkyně, od níž získal část jater, spolupracovat s transplantačním týmem, aby si domluvily společnou schůzku. Sandy věděla jen málo o životě toho, koho zachránila – na druhé straně se Katie nemohla dočkat, až se setká se ženou, která nezištně darovala část jater jejímu synovi.
K očekávané schůzce došlo v červenci 2024 v hlavním areálu Clevelandské kliniky. „Když jsem vešla do místnosti, nevěděla jsem, co čekat. Pak ale ‚přiklopýtal‘ Sonny a já jsem jen řekla: ‚Panebože‘. Bylo úžasné vidět toho krásného a energického chlapečka s obrovským úsměvem,“ popsala Sandy.
Nervózní byla i maminka chlapce. „Člověk prožíval všechny události, které se do toho dne staly a chtěl říct ta správná slova. Když jsme se ale setkaly, spadla mi z ramen obrovská tíha. Cítila jsem jen úlevu, že jsem mohla spatřit člověka, který zachránil život mého dítěte,“ řekla Katie.
V České republice se podle transplantačního zákona může stát žijícím dárcem „v podstatě kdokoliv“. Nejčastěji se jedná o rodinu. „Pokud to není příbuzný, lidé mezi sebou musí prokázat dlouhodobý a pevný vztah,“ podotkl pro CNN Prima NEWS Froněk. Třetí a speciální skupinou jsou takzvaní altruističtí dárci. Takový dárce si však nemůže svého příjemce vybrat, a dokonce ho nesmí ani poznat. Jedná se o anonymní darování.
Podobné setkání, jako tomu bylo v případu Sonnyho a Sandy, by tak v Česku nebylo možné. Důvodem je podle Froňka ‚obava z toho, co život přinese“. Dárce a příjemce se mohou stát přáteli do konce života, ale také to tak být nemusí. Celou situaci mohou ovlivnit emoce, případné selhání transplantovaného orgánu a další. To, jak se lidé k takovým situacím postaví, nejsou lékaři schopni ovlivnit.
Příběhem inspirují ostatní
V případě Sonnyho a Sandy plánují rodiny zůstat v kontaktu a těší se, až budou moci sledovat, jak Sonny díky dárcovství orgánů roste. Poté, co prošly touto zkušeností, doufají, že sdílení jejich příběhu může pomoci ostatním.
„Vedle narození vlastních dětí je to ta nejvíc naplňující věc, kterou jsem kdy udělala. Vědomí, že jsem mohla pomoci zbavit tuto rodinu strachu a dát jí naději, pro mě znamená celý svět,“ zdůraznila Sandy.
Rodiče malého Sonnyho jsou nesmírně vděční, že se Sandy rozhodla registrovat jako dárkyně orgánů – a doufají, že i ostatní o tomto kroku budou jednou uvažovat.
„Pokud jde o dárcovství orgánů, myslím, že mnoho lidí, stejně jako já, o tom nepřemýšlí, dokud se jich to osobně nedotkne. Sdílím svůj příběh, abych snad inspirovala ostatní, aby tuto možnost zvážili. Odměna za tuto zkušenost, vědomí, že jste pomohli někomu, kdo to nutně potřebuje, je neuvěřitelně naplňující,“ dodala Sandy.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Závažné onemocnění plic Věra podědila po rodičích. Problémy mohou mít statisíce Čechů
