Ve speciálních školách jako by covid neexistoval, děti se učí bez roušek, takže starší kantoři mají z takových žáků strach. Zatímco na základních školách vláda umožňuje výuku jen v prvních a druhých třidách, v těch speciálních musí kantoři učit prezenčně v devíti ročnících. „Děti k nám dojíždějí z celé Prahy a v hromadné dopravě přestupují i třikrát. V našem typu školy je přitom nemůžeme nutit, aby nosily roušky,“ říká Helena Hainová, ředitelka speciální školy v Praze 5.
Ředitelka pražské speciální školy v ulici Na Zlíchově Helena Hainová žádá po ministerstvu školství větší pravomoci. O možnosti přechodu z prezenční na distanční výuku by ráda spolurozhodovala, a nikoli jen slepě poslouchala vládní nařízení. Kabinet Andreje Babiše totiž nařídil zachovat prezenční výuku ve všech devíti ročnících speciálních škol i během aktuálního přísného lockdownu, který potrvá minimálně do 22. ledna.
„Devatenáct ze čtyřiceti učitelů už prošlo covidem,“ informuje Hainová. „Přenašeči infekce jsou u nás především děti, ne dospělí,“ líčí. I ona se před vánočními prázdninami nakazila od žáků. „Měla jsem poměrně vysoké horečky, podobně jako někteří kolegové. Nikdo z nás ale zatím neskončil v nemocnici. Naštěstí.“
Smrt číhá i ve školách
Věkový průměr učitelů speciálních škol překračuje padesátku a mnozí mají do penze jen skok. Kantorka v podobném věku z jedné speciální školy na Ostravsku, která se však obává nepříznivé reakce vedení (CNN Prima NEWS její jméno zná), prožívá před odchodem do práce každodenní stres. „Přecházím ze třídy do třidy, ve kterých děti nemusejí nosit roušky. Přitom k nám dojíždějí žáci ze širokého okolí,“ vypráví kantorka, která má navíc problémy s hypertenzí. Na klidu jí nepřidalo, když se na Ostravsku roznesla zpráva, že 3. ledna podlehla infekci COVID-19 teprve 48letá ředitelka Základní školy v Tyršově ulici v Hlučíně.
Není to marginálie, ani ojedinělá obava stárnoucí učitelky. Ve speciálních školách učí téměř 7 tisíc kantorů, kteří už většinou oslavili abrahámoviny. A na rozdíl od kolegů, za kterými se sotva zavřely dveře pedagogických fakult, mají před nemocí COVID-19 opravdový respekt. „Na klidu jim pak nepřidá, že ve speciálních školách žáci skutečně nenosí roušky. Sice je dětem můžeme doporučit, ale nemůžeme nošení roušek vymáhat,“ potvrzuje ředitelka speciální školy v Praze Helena Hainová. A když dítě něco nemusí, tak to většinou nedělá.
Slalom v infikované Praze
Šéfka pražské školy vidí problémy i jinde: „V některý školách mají velké třídy, široké chodby a tělocvičny, u nás se doslova pereme o každý metr čtvereční. Proto se teď musí potkávat i děti různých ročníků, jinak to prostě nejde.“ Do školy v ulici Na Zlíchově přitom denně míří žáci z celé Prahy a v hromadné dopravě přestupují třikrát i vícekrát. Než dojedou do školy, absolvují podle ředitelky doslova slalom v infikovaném prostředí. A občas samozřejmě trefí branku, tedy přijdou do styku s virem.
Hainová proto sdílí strach starších kantorů, zvláště když trpí i dlouhodobými zdravotními problémy: „Mají teď obavy, to je víc než zřejmé.“ Povinnou prezenční docházku pro všech devět ročníků proto v situaci, kdy klasické školy provozují jen bezpečnou distanční výuku, považuje za zbytečné riziko.
„Jsme ňácí horší, anebo blbí?“
Speciální školy jsou určeny pro žáky s mentálními, tělesnými, zrakovými, sluchovými i dalšími handicapy. Ministerstvo zachování prezenční výuky v tomto typu škol odůvodňuje na první pohled logicky. Distanční vzdělávání těchto dětí je prý v praxi skoro nemožné.
„Speciálních škol je ale několik typů, což by ministerstvo mohlo alespoň rozlišovat. Naše škola se specializuje na žáky se specifickými poruchami chování, učíme se proto podle stejných osnov jako na klasických základních školách,“ upozorňuje ministerstvo ředitelka Hainová. Za specifickou poruchu chování je považováno třeba nadměrné upoutávání pozornosti, lhaní, šikanování, záškoláctví atd.
Děti z této školy zvládají i distanční způsob vzdělávání. „Naši žáci mají neporušený intelekt a s on-line výukou si dokážou snadno poradit. Samotné je teď uráží, že děti z jiných škol jsou doma a oni musejí do školy,“ vypráví ředitelka. Děti se prý přímo ptají: „A proč my musíme do školy, když oni nemusejí? Jsme ňácí horší, anebo blbí?“
Bez nás by se školství nezhroutilo
Zdraví učitelů speciálních škol, kteří marně vyhlížejí termíny očkování, je tedy závislé na rozhodnutích vlády. „Přitom všichni víme, že zrovna speciální školy nezachrání české školství. Pokud chce stát někoho nutit k prezenční výuce, ať jsou to spíš maturitní ročníky,“ myslí si ředitelka pražské speciální školy v ulici Na Zlíchově Helena Hainová.
Zda je nutno udržovat v chodu vzdělávací ústavy i v době, kdy Česká republika trhá světové rekordy v počtu obětí koronaviru, o tom pochybuje i ředitel českobudějovické speciální školy Jiří Zemko: „Ředitelé všech typů škol by měli dostat šanci si to dělat trochu po svém. Samozřejmě s ohledem na to, aby docházelo k co nejmenším kontaktům. Optimální se mi zdá třeba varianta, aby se učilo pouze jeden den v týdnu, a to jen půlka tříd, ta druhá zase až za týden.“ Současný systém, kdy jsou základní školy uzavřené a speciální otevřené, prý nemá moc logiku.
Rozpolcené úvahy
Kantoři speciálních škol přesto s rodiči mentálně poškozených dětí soucítí. Vědí, že jsou vysíleni celodenní péčí a prezenční výuka je pro ně oddech na čtyři až pět hodin, kdy naberou nové síly. „Zkušenost z loňského jara a částečně i z podzimu navíc jasně ukázala, že distanční výuka s mentálně postiženými dětmi je skoro nemožná,“ říká českobudějovický ředitel Zemko. Děti ze sociálně slabých rodin také často nedisponují počítačovou technikou ani internetovým připojením.
Zástupce ředitele speciální školy v moravském Novém Jičíně David Ježek vidí problém podobně dvojznačně. „Více než šedesát procent našich žáků distanční vzdělávání nezvládá, proto jsme vděčni za každou hodinu, kterou můžeme věnovat té prezenční,“ říká. Rozumí však i obavám učitelů, pro které je práce také nepříjemným rizikem. Zvláště, pokud pečují o rodiče v nejrizikovější kategorii nad 75 let.
„Když to řeknu natvrdo, naše děti nepatří k těm, kterým půl roku dalších nečekaných prázdnin může nějak zásadně změnit jejich budoucí život,“ myslí si Ježek. „Když se ale někdo kvůli distanční výuce nedokáže připravit na přijímací zkoušky na střední školu nebo k maturitě, tak to má asi mnohem fatálnější následky.“
Ministerstvo mezi mlýnskými kameny
Ministr školství Robert Plaga (ANO) se dilematem, zda na speciálních školách udržovat prezenční výuku déle než na základních, zabývá po celou dobu pandemie. „Od jara se na nás obracejí rodiče s protichůdnými názory. Někteří jsou pro prezenční výuku, jiní jsou spíše proti,“ říká Plaga. Už v květnu totiž ministerstvo čelilo tlaku rodičů, aby speciální školy obnovily prezenční výuku v celé šíři dřív než základky.
Rodiče tehdy podpořila i zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková, neboť celodenní péče například o mentálně postižené děti mnohé matky vyčerpávala. Ostravský aktivista Kumar Vishwanathan zase upozorňoval, že distanční výuka pro romské školáky prakticky neexistuje. A proto se svými spolupracovníky již počátkem května spustil vlastní doučování žáků na deseti místech ve městě. Přímo ve vyloučených lokalitách, venku pod slunečníky.
Během podzimní vlny vláda základní školy uzamkla 14. října, ty speciální ale zůstaly v provozu. Opět hrál roli tlak rodičů a neziskových organizací, které argumentovaly, že distanční výuka dětí ze speciálních škol je totéž jako vyhlášení prázdnin. Plaga však už 29. října oznámil, že zavírá i speciální školy. „O uzavření mě požádalo vedení školských odborů, zaměstnanci těchto zařízení upozorňovali na riziko šíření nákazy,“ uvedl ministr.
Po vánočních svátcích Plaga žáky speciálních škol znova usadil do lavic. „Každý den provozu je z mnoha důvodů pro tyto děti důležitý,“ řekl. Část kantorů s jeho postupem nesouhlasí, odbory zatím nahlas neprotestují. A Plaga učitele uklidňuje slibem přednostního očkování: „Obzvláště pracovníci v mateřských a speciálních školách musí být při vakcinaci maximálně upřednostněni,“ uvedl.
