Do Krkonoš přijeli uprchlíci z Mariupolu. Manžela zabili Rusové, řekli ženě v autobusu

Několika rodinám z vybombardovaného Mariupolu a Charkova se podařilo dostat do Česka. Přivezl je autobus spolku válečných veteránů Vlčí máky. Řídil ho muž původem z Afghánistánu, který kdysi sám utíkal před válkou. Cesta ale byla opravdu strastiplná. Jedna z žen se během ní dozvěděla, že její manžel padl v boji.

Dvanáctihodinová cesta v autobuse není nic proti tomu, co necelá padesátka uprchlíků sestávající z matek, dětí a prarodičů prožila předtím. Na útěku jsou od 15. března, tedy více než týden, teď našli útočiště v Horním Maršově. Většina z nich pochází z dnes už prakticky neexistujícího Mariupolu. Přijelo sem 44 lidí, z toho je 26 dětí, nejmenšímu je zhruba 8 měsíců. Ošklivé zážitky výpravu dostihly i během cesty.

„Žena, která seděla uprostřed autobusu, dostala zprávu, že jejího muže zabili ruští vojáci. Ona se úplně sesypala, zkolabovala. Byla tam panická ataka. Jedete uprostřed Slovenska, člověk se vám tam klepe, víte, že její muž zemřel, a nemůžete jí říct, že všechno bude dobré. Nejhorší je, že pláč se rozšiřoval po celém autobuse,“ popsal atmosféru spolupracovník spolku Vlčí máky David Řehoř.

Nejděsivější jsou nálety

Poslední zážitky z ruin, které bývaly domovem, pak popsala jedna z matek. „Střílí se, vše je zničené, lidé jsou ve sklepech. Jsou ostřelovaní. Je to těžké. Není jídlo, voda, plyn. Vaří na ohništích. Nejděsivější jsou nálety, to je to nejhorší hned po hladu,“ vysvětlila uprchlice z Mariupolu Oleksandra.

Ta také zmínila, že vše mohlo dopadnout jinak. Několik odvozů, které jim měly pomoci při evakuaci humanitárními koridory na Západ, ve skutečnosti odvezlo řadu jejích známých do Ruska. Už od nich nemá žádné zprávy. Sama prý naštěstí nenastoupila. „Přijely autobusy. Oznámilo se, že mají 15 minut na to se shromáždit, a jelo se,“ řekla Oleksandra.

Autobus do Česka řídil Sajíd. Pochází z Afghánistánu. Jako malý kluk uprchl před válkou. I on kdysi dostal pomocnou ruku. Teď prý splácí dluh, díky kterému má nový život. „Soucítím s nimi a vím, že lidé, kteří žijí ve válce, potřebují každou pomoc. Osobní zkušenost mám takovou, že jsem byl ještě dítě a vtrhli k nám Rusáci. Zažívali jsme takové násilí, které se nedá ani slovy popsat,“ vzpomínal Sajíd.

Tagy: