Do Prahy se po 400 letech vrací Žižkův meč. Švédům se ukradený poklad nechtělo půjčovat

Poslyšte příběh o meči Jana Žižky. Legendu o dávné slávě, hrdosti, statečnosti, křivdě i dojemném návratu.

Na rovinu: Může to být povídání pravdivé, ale taky nemusí.

Než se ale dostaneme k pátrání v časech dávno odvátých, sluší se začít dneškem. A tím, co zpochybnit nelze.

ČTĚTE TAKÉ: Legendě NHL v Izraeli létají nad hlavou rakety. Gretzkého nenáviděl, Jágra měl za spratka

Církvi československé husitské se povedlo vyjednat se švédskými královskými sbírkami zapůjčení meče, který je za Žižkův skutečně běžně označován, a to i v uznávaných katalozích. Až jej ve čtvrtek skandinávský průvodce Jonas poprvé v Praze vyndá z vypolstrované bedny, bude to pro zbraň odcizenou z Hradčan na konci třicetileté války fascinující návrat po dlouhých čtyřech staletích. Lesklý svědek dávných časů se pak od pátku do pondělí stane středobodem oslav výročí 600 let od Žižkova skonu.

A ano, ta otázka se nad ním bude vznášet po celé čtyři dny, na které jej Švédové zapůjčili.

Patřil vážně udatnému hejtmanovi, nebo ne?

„Možná to bude znít zvláštně, pro nás to ale není to nejdůležitější. Nejsme muzejníci, jde nám především o symbolickou hodnotu meče,“ přiznává Erik Šilhavý z úřadu Pražské diecéze Československé církve husitské, který patří k organizátorům letošních Žižkových oslav.

„Je mi jasné, že se najdou lidé, kteří budou pravost Žižkova meče napadat. Budou poukazovat, že pochází nanejvýš ze 17. století. My se ale snažíme o něco jiného: chceme skrze předmět představit samotnou Žižkovu osobnost. Pro národ byla ve své době zárukou uchování Husových hodnot, o kterých dnes už víme, že byly správné. Historie jim dala za pravdu. Meč tedy chápejme především jako symbol, který by měl lidi přitáhnout k samotným husitským myšlenkám.“

Tesák z Čech do celé Evropy

Nic proti tomu, přesto se ještě jednou vraťme k příběhu plnému nejistot a hádanek.

Vojevůdce z Trocnova si dnes spojujeme především s palcátem, ve vřavách první poloviny 15. století k němu však patřil bezesporu i meč. A navzdory pochybnostem laiků i některých odborníků se nedá jednoznačně vyloučit, že v rukou třímal právě ten, jehož čtvrteční přílet Šilhavý toužebně vyhlíží.

Přestože, což je fér přiznat, ta zbraň na první pohled nevypadá zrovna goticky.

„V odborné literatuře jsem zkoumal zbroj z doby husitské a předhusitské. A drobnější chladné zbraně tam měly podobnou záštitu jako tento meč,“ namítá Šilhavý.

„Při svém pátrání jsem se dostal ke správcům britských královských sbírek, opravdu erudovaným pánům. A ti popisovali, že tento meč je tzv. dussack, což by mělo pocházet z českého ‚tesák'. Dussack v novějším provedení kombinuje zahnutou čepel šavle s rukojetí pobočního meče. Žižkův meč nicméně nemá šavlovité zahnutí, ale obousměrně ostřenou špičku. To by nasvědčovalo staršímu provedení. I německé zdroje ostatně potvrzují, že ‚dussack' jako označení přišlo z Čech. A že je to meč, s nímž bojovali husité. Čili – Žižka tento typ meče minimálně znal. To všechno jsou podle mého docela nadějné indicie.“

Ať už je odpověď o původu mlčenlivého pamětníka jakákoliv, zbraň doprovázená pozorným kustodem Jonasem kdysi minimálně bezpochyby spočívala v tzv. kunstkomoře císaře Rudolfa II., tedy ve slavné sbírce pozoruhodných uměleckých i historických předmětů, uložené na Pražském hradě. A už tehdy byla v katalozích vedena jako Žižkův meč.

Připusťme, že jde pouze o nepřímý důkaz – poznámka o původu předmětu byla sepsána ve staré němčině, která se dnes špatně překládá i expertům. Výklad zmíněné definice nemusí být doslovný.

Poklad viděl Dobrovský i Havel

Unikátní Rudolfova kolekce byla v roce 1648 vypleněna švédskými vojsky, mnoho jejích vzácných kusů včetně nevšedního meče bylo převezeno na sever. Švédové jej uskladnili v depozitáři zámku Skokloster nedaleko od Stockholmu, následná staletí mu jen přidala na tajemnosti. Po někdejším spěšném odvezení z Hradčan jej spatřilo jen několik málo Čechů – snad zakladatel slavistiky a bohemistiky Josef Dobrovský, církevní historik Beda František Dudík a v době nedávné ještě Václav Havel, k tomu menší delegace z ministerstva zahraničních věcí.

Jinak zřejmě nikdo.

Ani moderní čeští historici zabývající se středověkými chladnými zbraněmi.

„Mohli ho spatřit pouze na několika nepříliš kvalitních fotografiích na internetu,“ říká Šilhavý. „Podle nich víme, jak zhruba vypadá. Že jsou na něm vyraženy kalich a tajemná písmena K a M. Bližší zkoumání meče však nikdo z českých odborníků neprovedl. A pokud vím, nedošlo k tomu ani ze švédské strany. Jejich přístup k Rudolfovým artefaktům je vůbec zajímavý. K tomu, že je kdysi odvezli z Hradčan, se příliš nehlásí. Popisují to diplomaticky: část našich sbírek byla zřejmě za třicetileté války a později přivezena z jižních zemí.“

Češi se v moderní éře hned několikrát snažili vyjednat zapůjčení meče, Švédové se k tomu však pokaždé postavili odmítavě. Souhlasili až teď, když se kvůli plánované připomínce 600 let od Žižkovy smrti ozvala Československá církev husitská.

I tak si ovšem vymínili několik podmínek.

„Podle smlouvy se s ním nesmí příliš hýbat, nesmí se fotit, natáčet, není dovoleno jej telemetricky měřit,“ vypočítává Šilhavý. „Švédové také požadovali tak kvalitní vitrínu, jakou mají v Česku snad jen korunovační klenoty. To bylo samozřejmě mimo naše možnosti. Nakonec jsme vyjednali o něco horší vitrínu, pořád ještě dost bytelnou – s nosností 600 kilogramů a se sklem, které se nedá prostřelit ani útočnou puškou. Paradoxní je, že ve Švédsku ten meč visí normálně na zdi.“

Sláva s prapory i lebkou

Žižkův meč je po Ďáblově bibli a známém Arcimboldově obrazu Rudolf II. jako Vertumnus teprve třetím významným předmětem císařovy kunstkomory, který byl do Česka v poslední době zapůjčen. Veřejnost jej o víkendu může spatřit v podzemním sále pražské Betlémské kaple (v sobotu od 10:00 do 20:00, v neděli od 12:00 do 20:00).

Nebude jediným lákadlem Žižkova výročí.

Ve stejné budově se už v pátek začne bohoslužbou, na níž v premiéře zazní kantáta Jaroslava Krčka věnovaná právě hejtmanovi z Trocnova. Vystavena bude i čáslavská kalva, tedy horní část Žižkovy lebky.

Pod historickými prapory poukazujícími na kontinuitu husitství od české reformace až k legiím následně dojde na přednášky historiků Petra Čorneje a Jana Blahoslava Láška, na půlhodinový film Žižka a Komenský s Igorem Barešem a Vladimírem Javorským v hlavních rolích, na interaktivní vzdělávací zábavu pro děti a také na originální husitskou táborskou mši z 15. století.

Neděli završí koncert Smetana 200 – Žižka 600 pod taktovkou šéfdirigenta Orchestru a Sboru Univerzity Karlovy v Praze Haiga Utidjiana.

Až tohle všechno skončí, Jonas meč opět zabalí, uloží do bedny a doprovodí jej zpět do Švédska.

Tajemství prastaré zbraně zůstane nerozluštěno.

Zřejmě navždy.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Napospas živlům: Lovci bouřek vletěli do hurikánu Milton. Záběry ukazují, co následovalo