Exkluzivní rozhovor s přítelkyní Jaromíra Jágra: Plánují s hokejistou děti?

S Jaromírem Jágrem jste se seznámila v pražském nočním klubu, kde jste pracovala jako manažerka. Jaké to je stát po boku národní ikony?
V soukromí je to vztah jako každý jiný. Není rozdíl, jestli je někdo známá osobnost. Jedině když jdeme někam ven – zájem je větší. Lidé se chtějí s Jaromírem fotit. Ale on si to za to, co dokázal, zaslouží.

Všechny Jaromírovy partnerky byly pod drobnohledem. Nebála jste se toho?
Kvůli tomu jsem si i smazala sociální sítě, když nás někdo vyfotil ve Špindlerově Mlýně. Nebyla jsem na to přichystaná, protože jsem si nikdy neprošla žádným mediálním školením, jako mají třeba holky v Miss, tak jsem si řekla, že se stáhnu. Chtěla jsem tomu dát čas a vědět, jak to bude, jako bych to udělala s každým jiným vztahem. Když jsem si vztahem byla jistá, řekla jsem si, že si sociální sítě zase udělám.

Od okolí máte nejen pozitivní, ale i negativní reakce. Jak to berete?
Mám v tomhle výhodu, že jsem taková splachovací, takže si to vždycky přečtu a říkám si: Neznají mě ani Jaromíra, vůbec nic o nás nevědí, takže mě tyto věci vůbec nezajímají. Pro mě je důležité, co si myslí rodina a pár nejbližších přátel, které mám.

Bavíte se o tom i s Jaromírem?
Občas mu předčítám moje komentáře, protože mi to přijde legrační, ale nějak dál to neřešíme.

Jak vypadá vaše soužití během obyčejných dní?
Vzhledem k tomu, že teď probíhá sezona a hráči z Rytířů dělají všechno pro to, aby se dostali do extraligy, dny se moc neliší. Jaromír má ráno trénink, potom přijde, dá si jídlo, jde spát a odpoledne jde zase na trénink. Já většinou na odpolední tréninky jedu s ním a většinou si na kladenském zimáku jdu zacvičit nebo zaběhat. Takže čas trávíme částečně spolu, i když on je na ledě.

Vždycky se mluvilo o tom, že má rád dobré jídlo. Byla jste i předtím dobrá kuchařka, nebo jste se to naučila až s ním?
Dřív, když jsem cestovala, jsem si dala něco narychlo nebo něco z restaurace, takže jsem se do toho dala. Musím se ale přiznat, že českou kuchyni nevařím. Snažím se spíš vařit zdravější jídla.

A nevadí mu to?
Nevadí, nestěžoval si.

Českou kuchyni Jaromírovi ráda vaří maminka. Jak vycházíte s ní?
Doufám, že mě má ráda, nebo mám z toho takový pocit.

A co vaši rodiče? Jak si sednete všichni dohromady?
Moji rodiče jsou skvělí. Vždycky jsem s nimi měla přátelský vztah, takže kdybych přivedla kohokoliv, budou rádi, když budu šťastná.

Vám je šestadvacet, jemu je devětačtyřicet. Vnímáte vůbec při něčem věkový rozdíl?
Vždycky jsem se pohybovala v okruhu starších lidí, ne samozřejmě tolik, bylo to vždycky třeba o 15 let. S vrstevníky jsem si nikdy nerozuměla. U Jaromíra je to naopak, protože jak stále hraje hokej, tak v týmu jsou kluci, kterým je 18, 20, 25 a jak se pohybuje mezi mladšími lidmi, zůstává mladší na duchu. Na těle ani nemusím říkat, když stále trénuje a jde mu to víc než dobře, takže to nevnímám.

Věkový rozdíl znamená i to, že Jarda už by mohl – nebo měl – mít děti. Tohle téma jste řešili?
Neřešili. Oba jsme takoví, že neřešíme ani to, co bude za týden, neplánujeme nic. My jsme si ani neříkali žádné představy. Nějak jsme to neřešili.

A vy sama za sebe si dovedete představit, že byste měla děti, nebo je ta myšlenka ještě daleko?
Nechávám to plynout. Není to, že bych plánovala, že za dva roky chci mít dítě. Když to bude, tak to bude. Když ne, tak ne.

Všichni by už chtěli vědět, kdo bude ta paní Jágrová. Řeknete mi aspoň, jestli by se vám to líbilo...
Vždycky do vztahu jdu s tím, že bych si s partnerem uměla představit budoucnost. U Jaromíra je to stejné. Kdybych si s ním neuměla představit budoucnost, tak vztah ani nezačínám.

Jaké máte plány? Co máte před sebou?
Teď se začne hrát finále Chance ligy, kde hrají o postup do extraligy, takže do konce dubna určitě budeme tady. Jezdím na všechny zápasy, baví mě to, prožívám to. Potom snad někam do tepla, ale víc nevíme. Žádné plány nejsou.

Svěřuje se vám Jarda s tím, jak se mu hrálo?
O hokeji se bavíme hodně. Už když jsem byla dítě, tak jsem ráda sledovala sporty. Můj tatínek byl profesionální sportovec, takže doufám, že Jarda si se mnou může o tom hokeji popovídat, že mu na to řeknu i svůj názor.

Dokáže se někdy hodně naštvat?
Poprvé jsem ho viděla naštvaného nedávno. Nedovedla jsem si to představit, ale došlo k nějaké situaci, že byl opravdu vytočený, že jsem to ještě nezažila. Ale jinak je hrozně hodný, klidný člověk.

A čím si děláte radost?
Naše nejoblíbenější společná činnost je, že si jdeme odpoledne lehnout, třeba na dvě hodiny. Lehneme si do postele, přitulíme se. To nám dělá radost největší.