Expert Klempíř: Flanelka je parádní. Na Hrad ale mohou pomoci i kočky nebo obědy s idolem

V boji o Hrad nezáleží pokaždé jen na názorech a postojích kandidátů. K prezidentství mohou adepty postrčit i detaily, které na první pohled vypadají nepodstatně. Odborník na politický marketing Oto Klempíř v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popisuje, co může Petru Pavlovi přinést předvolební sázka na flanelku, Andreji Babišovi křečovitá fotka s naježenou kočkou a Danuši Nerudové snaha o neustálé zdůrazňování rodinné pohody.

Prezidentští kandidáti se těsně před volbami fotí se zvířátky, ve flanelce, s rodinou. Může něco z toho reálně přesvědčit voliče, aby si vybrali konkrétního adepta?
Jednotlivě ty věci podobnou sílu nemají. Když jsou ale šikovně sestaveny do celkové mozaiky, pak ano. Jednou se na Twitteru ukážete se zvířetem, podruhé s flanelkou, nahodíte nějaký vtípek. A najednou to dohromady funguje. Každý kandidátský tým se před volbami po svém přesvědčuje o nejlepších možných komunikačních mapách. Vytyčí si hranice, v nich to pak valí. Co je důležité: Nedá se říct, že jakákoli z těch map je sama o sobě špatná. Pokaždé jen záleží na tom, co s ní uděláte. Co může fungovat jednomu, klidně selže u druhého.

Váhaví střelci zaměřují svou hlaveň s nitkovým hledím skutečně až na poslední chvíli. A o ně tady do značné míry jde. Ty chce každý strhnout na svou stranu. Čímkoliv.

Což mi připomíná dvě různé předvolební fotky s kočkou. Zatímco ta u Pavla v náručí vypadala spokojeně, ta u „opisujícího“ Babiše působila vyděšeně a naježeně. Byl to silný podprahový signál pro voliče?
Upřímně – tolik bych to nepřeceňoval. Pohled na naježenou kočku v Babišově náručí může mít negativní podtext pro mě, pro vás, pro pár dalších. Jenže mnozí jiní zaregistrují nanejvýš to, že se Babiš vyfotil se zvířátkem. Pro spoustu z nich to bude i takhle super.

Zvířata asi vážně zabírají, Nerudová se taky fotila alespoň se psem.
Jasně, zabírají. Stejně jako když se kandidáti fotí s dětmi.

I to dělá Nerudová velmi často. Každou chvíli je někde vidět s celou rodinou.
Na tom kdysi vyhrál kampaň mladý Kennedy. Pozval si televizní štáb do své vily, kde měl celý rodinný klan se všemi dětmi. Těch capartů tam bylo zhruba čtyřicet, různě po něm lezli, smáli se, on se s nimi válel po trávníku. A právě tenhle moment tehdy rozbil celé volby. Nikdo jiný to neměl. Voliči si řekli: „Páni, takových dětí! To musí být dobrý člověk. Je mladý, hezký, chceme ho…“

Něco, co jiný nemá. Všiml jste si čehosi takového i u kandidátů na českého prezidenta?
Jasně. Třeba právě ta flanelka Petra Pavla. Mám za to, že to vzniklo samo od sebe, že je to autentické. Nahoď flanel? Paráda! Taková věc je modla všech marketérů, povede se vám jednou z milionu případů. Když se toho kandidát správně chopí, tak je to z marketingového pohledu na zlatou medaili. Super ale byl i nápad s trhacím kalendářem Nerudové, která chtěla s jeho pomocí každý den řešit jedno své důležité téma. V tomhle případě si tedy myslím, že šlo o výmysl jejího týmu, to ale vůbec nevadí. Taky to nikdo jiný nemá, taky to funguje.

Oto Klempíř (59)

Odborník na politický marketing, hudebník, scénárista
S kampaní dříve pomáhal Pirátům, dělal pro ODS i koalici Spolu

Fakt může i takový detail někoho z voličů zviklat?
Možná ano, možná ne. Teoretizujeme. Co my víme? Bavíme se o tom, že je to možné. Buď jste jako volič členem tvrdého jádra a máte to dopředu jasné. U jiných ale rozhoduje poslední záchvěv, kdy si to buď předvyplní doma, nebo o své volbě přemýšlí ještě za plentou ve volební místnosti. Tihle váhaví střelci zaměřují svou hlaveň s nitkovým hledím skutečně až na poslední chvíli. A o ně tady do značné míry jde. Ty chce každý strhnout na svou stranu. Čímkoliv. I podobnými detaily.

Jakých detailů jste si tedy při předvolebním boji všiml?
Začněme třeba u Pavla. Jeho flanelku jsme už zmínili, patří k němu i atributy chlapáctví: štípe dříví, hraje hokej, sem tam uveřejní fotku v uniformě. A pozor – teď ještě vrátil prezidentskou standartu, kterou před sedmi roky vzala skupina Ztohoven kvůli Zemanovi. No, generál si z pohledu mé branže vede skvěle. Je mužem pozitivních symbolů. Zajde do dejvické nádražky, zahraje si s mladými fotbálek, zahází si šipky, jinde ho vyfotí s motorkou, k tomu ta zvířátka. Má toho spoustu, vlastně hrozí opačné nebezpečí – aby to nepřepálil. Tým mu nesmí přerůst přes hlavu. V rozhovorech totiž nepůsobí jako člověk, který si tohle všechno dokáže zorganizovat.

Jedno se mu musí nechat: Ani teď se nebojí humoru, klidně se sám shodí. Jako když už u zmíněné fotky s kočkou na Twitter napsal: „Kampaň jde do tuhého, čas vytáhnout nejtěžší kalibr… Micku!“
Mírně vás poopravím: Humoru se nesmí bát ani on, ani jeho tým – ten odlehčený tweet přece vůbec nemusel být z generálovy hlavy. Ale obecně – ano, tohle může zabrat. Češi mají rádi humor. Ať už jde o Vesničku mou střediskovou, Kozuba, Langmajera; takové ty hezké, české fórky, kameňáčky… Proč ne? Takové věci se cení i v kampani. Abyste se k nim ale při boji o Hrad uchýlili, musíte mít odvahu.

Humor používá i Nerudová, která za finanční příspěvek na kampaň nabízí hruškovici Danušovici a ponožky Danušky z ovčí vlny. Jaký podprahový dojem na vás vysílá ona?
Že jde o výsostně emocionální ženu. Taky z ní přímo stříká IQ. A především – podprahově nám říká: „Prosím vás, pojďte už s tím státem něco udělat.“ Zatímco Pavel s Babišem reprezentují zaběhnuté pořádky, ona je představitelkou toho nového. Může to Čechy inspirovat? Třeba ano. Mohou si říct: „Už nechceme žít v Balkánu prolezlém mafiemi, kde je na každém místním úřadě nějaký supervlivný developer.“ Takový přístup se určitě dá pochopit: To, na co běžně nadáváme, tady v nějaké formě existuje už od sedmdesátek a osmdesátek, prokšeftovalo se to až do roku 2021, nikdy to nepřestalo. Je pravděpodobné, že toho už Češi mají dost. A že si tedy možnou změnu spojí s Nerudovou. Ona jediná z velké trojky o sobě může říct, že symbolizuje modernitu.

Při prosincovém rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekla: „Mým největším handicapem je, že jsem mladá a pohledná.“ Je to v českých volbách opravdu problém?
V českých volbách může být problém ten, že to o sobě říká ona, místo toho, aby to o ní říkal svět.

Pavla a Nerudovou jsme probrali. Jak vnímáte Babišovo předvolební počínání?
Babiš je buldozer. Už jsem to říkal jednou: Jeho předvolební strategii považuji za naprosto bezchybnou. Kdyby do rozhodnutí soudu v kauze Čapí hnízdo chodil do debat, mohl by jen ztratit. Teď? Po osvobozujícím rozsudku nakráčí před soupeře jako král.

Na Instagramu před volbami vyzývá lidi, aby mu napsali své oblíbené jídlo, z příspěvků pak jednou týdně losuje šťastlivce, se kterým poobědvá. Nápadně to připomíná jeho koblihovou klasiku z jiných voleb. Vážně jsou i podobné zdánlivé banality za tím, proč si v Česku už několik let drží stabilně vysokou popularitu?
Jíst se svým idolem! No, kdo z jeho fanoušků by to odmítnul? Andrej jako zbožňovaná osoba, která rozdává jen to, co lidem chutná. Je to symbol, který platí.

Bude pro úspěch Pavla či Nerudové klíčové, jaký postoj k Babišovi v posledních předvolebních dnech zaujmou?
Bezesporu. A nejen, co se týče slov; je nutné si dát pozor i na mimiku – ta někdy řekne víc než dlouhé povídání. Paní Nerudová zkrátka musí zmobilizovat všechny síly. A pan Pavel musí být ještě klidnější, rozumnější a státotvornější než dosud. Od nich směrem k Babišovi ale žádný úlet neočekávám. Pustí se do něj nanejvýš Karel Diviš – vezme si prášek a rozjede to.

Měl z marketingového pohledu nějaký smysl jeho agresivní nástup do debaty na České televizi, kde zničehonic hned na začátku pozurážel Pavla i Nerudovou?
Co předvedl, to byla naprostá tragédie. To si prostě nemůže dovolit. I lidi, kteří by mu to třeba hodili, svým agresivním vystoupením spíš vyděsil. Pro mě jsou dva největší úlety voleb on a Janeček, přestože ten teda extrémně vede. Jakmile Diviš začal při debatě hulákat, nepůsobilo to vůbec přirozeně. I když…

I když?
On v téhle konkrétní debatě nevypadal přirozeně skoro nikdo. Jen Nerudová s Pavlem nedělali dojem brouků Pytlíků, jinak to bylo hrozivé. Když třeba probudíte pana Baštu, mluví paradoxně docela logicky. I pan Zima. Ano, jsou to chytří chlapi. Ale ne prezidenti. Osobně mi připomínají spíš mudrce z hospody U Tygra. Čímž se diskutérů od piva nechci nijak dotknout. Kolikrát to totiž vidí líp než všichni politologové a marketéři dohromady. Kecy jsou jedna věc, je nikdo neošálí.

Řečeno jejich jazykem: Teď už fakt jdeme do finále. Co z nonverbálních signálů může kandidáty na poslední chvíli zradit? Co když třeba nastydnou, nemůže je to stát Hrad?
Může. Ale taky nemusí. I tohle totiž jde obrátit ve svou přednost. Můžete přece voličům podprahově vzkázat: „Jo, jsem nastydlej. Ale tak moc to chci vyhrát, že i s tím kašlem vám předvedu nejlepší životní výkon.“ Ona vás ta šance zmobilizuje. Nastoupí adrenalin, skryté síly. A jdete do toho.

Jen nesmíte udělat chybu. Takovou, jaké se ve dvou posledních volbách proti Miloši Zemanovi dopustili Jiří Drahoš i Karel Schwarzenberg. Karel podcenil téma Benešových dekretů – jejich prostřednictvím poslal Zemana na síť a ještě mu hodil lob, aby mohl hezky smečovat. A pan profesor Drahoš? Nyní nevýrazný senátor, který by byl zřejmě i nevýrazným prezidentem, při Zemanových rétorických cvičeních a „podpásovkách“ jen nevěřícně zíral do kamery. Kroutil hlavou. Vůbec to nedal. Nebyl připravený, že v tomhle souboji o voliče jsou verbální fauly povolené. Jenže vy se při prezidentských volbách musíte připravit na všechno. Jinak to nejde. Pokud to neuděláte, na tuhle funkci rovnou zapomeňte.

Tagy: