Poslední z vlajkových lodí těžkého průmyslu v Ostravě nabírá vodu. Napřed šly ke dnu ostravské uhelné doly, po nich se začaly potápět Vítkovické železárny a nyní už teče i do oceláren Liberty Ostrava (dříve ArcelorMittal a Nová huť), které zaměstnávají přes 6 tisíc lidí. Všechny odborové organizace působící v ocelárně nyní vyhlásily stávkovou pohotovost, proto v pátek 16. dubna přijel rozbouřenou huť uklidnit i premiér Andrej Babiš.
Nové huti v Ostravě-Kunčicích se říká Donbas. Je to letitá přezdívka z dob, kdy měla gigantická ocelárna 23 tisíc zaměstnanců a nesla název Nová huť Klementa Gottwalda. „Nějak teď cítím, že to jde na Donbase všechno do pr*ele,“ myslí si 62letý dělník Miro Jedinák, který po ranní směně vychází z brány u ředitelství Liberty Ostrava, což je současný název hutního komplexu. Ocelárny mají přes 6 tisíc zaměstnanců a jejich majitelem je od roku 2019 britský ocelářský magnát Sandžív Gupta.
Z Donbasu na Pražský hrad
„Prožil jsem na huti celý život, začínal jsem tady v roce 1973 v ocelárně. Viděl jsem hodně, privatizaci a to všechno, ale teď mám poprvé pocit, že už huť dlouho nevydrží,“ vypráví Jedinák, jenž patří k veteránům v podniku. Do penze mu schází jen 18 měsíců, a tak se modlí, aby ho krach oceláren neposlal na úřad práce nebo do předčasného důchodu. Dnes je zaměstnancem privátní firmy, kterou si společnost Liberty pouze najímá.
Kromě šesti tisíc kmenových zaměstnanců totiž pro huť smluvně pracují tisíce dalších obyvatel Ostravska. A teď všichni napjatě čekají, jak současná finanční krize Guptova ocelářského impéria skončí. „Když to tady zkrachuje, pojedeme do Prahy na Hrad a budeme je tam házet z oken,“ varují hutníci politiky. Po ranní šichtě teď před bistrem Jižní brána popíjejí pivo. Zrovna dostali výplatu, zároveň se strachují: „Dneska ještě prachy přišly, ale co bude za měsíc?“
A proč chtějí dělat defenestraci zrovna na Pražském hradě? Privatizace státní Nové huti se odehrála během vlády premiéra Miloše Zemana (1998–2002), který britsko-indického magnáta Lakšmí Mitalla pozval na prohlídku ostravských oceláren již v roce 1999. O dvacet let později pak Mittal huť prodal dalšímu indickému rodákovi, kterým je právě Sandžív Gupta.
Mizerná nálada u bistra
Mittal se stal vlastníkem oceláren v roce 2003, když mu Fond národního majetku prodal majoritní podíl v zadlužené huti za pouhých 270 milionů korun. Jen na dividendách pak podnikatel do roku 2019 vytáhl z firmy skoro 50 miliard korun, stejnou částku ale prý do roku 2010 vložil i do náročné restrukturalizace.
Hněv dělníků před bistrem Jižní brána se obrací i vůči české vládě, která podle nich privatizaci hutě pojala jako výhodný kšeft. „Někdo si namastil kapsy, dělník jako vždy utřel,“ myslí si dodnes. Se stejně velkou nedůvěrou pak předloni sledovali, když Mittal prodal fabriku Guptovi.
Skupinu šesti hutníků, která splachuje železný prach u konzumu Jižní brána, tvoří chlapi nad padesát i těsně před důchodem. Někteří tady pracovali už na konci sedmdesátých let. O současném majiteli oceláren nemluví zrovna korektně, proto si nepřejí zveřejnit jména.
Reportér CNN Prima NEWS si však mohl rozhovor nahrát a na „předáka“ party má kontakt. „Trávy se nenažereme,“ rozčilují se chlapi. „V posledních letech přišlo na huť plno havířů z krachujících dolů na Karvinsku. Ale kde nás teď všechny zaměstnají, když zavřou i huť?“
Drž pysk, to jsou tvoje prachy!
Další dělník zavzpomíná, jak tady za komunistů našel první práci po základní vojenské službě: „Na Donbas jsem nastoupil v roce 1982, na koksovnu. A když jsem dostal na pokladně první výplatu a přepočítal ji, vrátil jsem se k okénku a chtěl jim ty peníze dát zpět. Myslel jsem, že mě omylem přeplatili, v obálce bylo 3800 korun.“ Pokladník mu prý ale drsně a po ostravsky odpověděl: „Drž pysk, to jsou tvoje prachy!“
Hutníci a horníci byli za normalizace králi Ostravy. A nic pro ně nebylo nedostupné: auto, chata, každoroční letecká dovolená v Bulharsku ani nejdražší koňak v nočních barech.
Kulisák v divadle si měsíčně vydělal 900 korun, prodavačka 1200, učitelka 1800 a hutník 4000. Oficiální průměrný plat v roce 1982 se podle statistiků vyšplhal na 2765 korun, loňská průměrná mzda však činila 35 611 korun, což je téměř třináctkrát více. „Když jsem měl za komunistů čtyři tisícovky čistého, tak teď bych měl za stejnou dřinu dostávat přes padesát tisíc na ruku,“ počítá jeden z dělníků v nejtěžším provozu, v ocelárně.
Na účet mu takové peníze nepřistanou ani náhodou. „Když jsou nějaké prémie, tak se dostanu na 25 tisíc čistého, ale teď beru 22 tisíc,“ dušuje se hutník. Agenturní zaměstnanci prý dělají dokonce za 18 tisíc. „Je to slabé, na ho*no, ti Indové nás berou celá léta na hůl,“ stěžují si.
Drsná Ostrava, láhvemi na tramvaj
Parta stojící opodál se po šichtě občerstvuje i tvrdým alkoholem. „Havlíček je k***a, Babiš je k***a,“ opakují opilí chlapi. A po chvíli letí vzduchem láhev od piva, která se roztříští o betonovou zeď tramvajové zastávky. A další granát v podobě flašky přistane dokonce u otevřených dveří tramvaje a střepy vlétnou až dovnitř vozu. Řidič volá na dispečink, výtržnici se mezitím nenápadně vytratí.
Tohle je drsná hutnická Ostrava, takový výjev už se jinde v republice nedá zažít. Odehrál se ve čtvrtek 15. dubna krátce před třetí hodinou odpoledne na konečné tramvaje Nová huť Jižní brána. Slovní výpady proti ministrovi průmyslu a premiérovi byly způsobeny ohlášenou návštěvou obou politiků v pátek ráno přímo v ocelárnách Liberty.
Z čeho plyne strach odborů
Z čeho všeho tedy mají ostravští hutníci a odboráři strach? Proč vyhlásili stávkovou pohotovost? A proč v pátek do Ostravy narychlo přijel premiér?
Britsko-indický majitel ostravské hutě Sandžív Gupta se z vážných ekonomických problémů chtěl dostat díky pomoci britské vlády, ta ale jeho společnosti GFG Alliance (Gupta Family Group) finanční podporu odepřela. Guptovu nadnárodní skupinu GFG, která v deseti zemích světa zajišťuje práci pro 35 tisíc lidí, letos v únoru vážně poškodil především úpadek největšího věřitele, britsko-australské společnosti Greensill Capital, která skončila v insolvenci.
Protože Gupta v poslední dekádě postavil na nohy krachující ocelárny ve Walesu a Skotsku, na aktuální pomoc britské vlády napřed spoléhal, žádal podporu ve výši 170 milionů liber (5,2 miliardy Kč). Zamítavou odpověď zdůvodnil britský ministr průmyslu Kwasi Kwarteng neprůhlednou strukturou GFG Alliance. Za půjčky od Greensillu například Gupta ručil i fiktivními fakturami za stovky milionů liber.
Krach Greensilu teď vážně brzdí provozní financování Guptových podniků a postupně doléhá na všechny fabriky, přičemž ostravské ocelárny tvoří počtem zaměstnanců celou šestinu této ocelářské říše, která působí ve Velké Británii, Rumunsku i Austrálii.
Všechny odborářské skupiny v Liberty Ostrava proto tento týden vyhlásily stávkovou pohotovost. Vyděsil je především dříve zmíněný záměr vlastníků, kteří podle odborářů chtějí „vyvést“ z ostravských oceláren pět milionů kusů emisních povolenek v hodnotě asi 5,6 miliardy korun.
Podle odborářů jde přitom o nejcennější aktivum huti, které je i pojistkou pro modernizaci ocelárny. K té zatím nedošlo, bez této plánované investice ale huť nemůže obstát v konkurenčním boji.
Londýn je hluboce zklamán
Vedení Liberty Ostrava ke stávkové pohotovosti odborářů nezaujalo žádné stanovisko. „Stávka totiž nemá být zaměřena proti ostravské společnosti, ale proti předpokládaným záměrům celé skupiny,“ informovala v pátek redakci CNN Prima NEWS vedoucí komunikace Liberty Ostrava Barbora Černá Dvořáková. A přečetla část prohlášení GFG Alliance, které do Ostravy přišlo z Londýna, ovšem ostravská ocelárna ho oficiálně nezveřejnila. „Vedení GFG je hluboce zklamáno reakcí odborů, čímž se zbytečně prohlubuje nejistota po pádu finanční skupiny Greensill,“ citovala z reakce Guptovy centrály.
Vedení GFG Alliance zdůrazňuje, že huť byla za předchozího vlastníka soustavně podinvestována, takže ji muselo stabilizovat injekcí ve výši 144 milionů eur. A zároveň se pochlubilo, že objem výroby oceli v lednu a březnu přesáhl 200 tisíc tun, což byla nejvyšší měsíční výroba od roku 2016. Podnik tedy předpokládá zvýšení hrubého provozního zisku za první čtvrtletí na 1,6 miliardy korun.
Mise Babiš
Konkrétní reakce na případné vyvedení emisních povolenek z Ostravy, což je jeden z hlavních důvodů stávkové pohotovosti, stanovisko z Londýna neobsahuje. „Při dnešním jednání premiéra Babiše a ministra Havlíčka přímo u nás v Liberty však bylo zástupci Liberty řečeno, že tato zamýšlená transakce neproběhne,“ informovala mluvčí ostravské fabriky.
Stávková pohotovost hutníků přesto trvá. Minimálně do chvíle, než obě strany písemně potvrdí tohle stanovisko. „Zůstáváme ve stávkové pohotovosti do konce dubna. Dál se rozhodneme podle toho, jestli skutečně vedení skupiny GFG dodrží svůj slib,“ oznámil v pátek předseda odborů Liberty Ostrava Petr Slanina.
Stále tak platí i úterní emotivní výzva odborářů: „Jsme připraveni důsledně hájit zájmy zaměstnanců a budoucnost ostravské hutě s využitím všech dostupných zákonných prostředků, i za cenu porušení sociálního smíru.“
Vycucávání Ostravy
„Nevidím to moc dobře, všechno jde do kelu,“ říká po ranní šichtě dělnice Zuzana. „Já to vidím stejně blbě,“ přizvukuje jí Hana. Jedna pracuje na Nové huti 30 let, druhá o pět let méně. „Rádi bychom se mýlily, ale když toho Guptu odepsala i britská vláda, tak to s ním asi bude hodně špatné. A potom i s námi.“
„Mittal se v Ostravě choval podobně jako Bakala. Vycucal na huti, co mohl, mluví se o desítkách miliard, ale investoval jen tolik, aby tady mohl uvařit nějaké to železo. Už dávno potřebujeme novou ocelárnu a teprve teď se o ní mluví,“ říká po ranní směně Martin Laurinec, v současné době údržbář, který není kmenovým zaměstnancem. Proto se nebojí mluvit pod svým jménem. „Pokud novou ocelárnu nepostaví, tak to tady můžou rovnou zavřít,“ myslí si.
Epilog u svodidel
Na zchátralém závodním hotelu Kovák u ředitelství Liberty Ostrava visí billboard s heslem: „LIBERTY. Tradice, kvalita, inovace. Svodidla z Ostravy!“ Ocelárny jsou totiž vyhlášeným výrobcem tohoto bezpečnostního zařízení kolem silnic a dálnic, aktuálně třeba získaly zakázku na svodidla pro 50 mostů v africké Ghaně.
Svodidla jsou účinnou zábranou při autonehodách, občas ale některý nezodpovědný řidič přeletí i tuhle bariéru. Britský magnát Sandžív Gupta se teď vlastně dostal do podobné krizové situace, když řídí ocelářské impérium, které se kvůli ekonomickým problémům může zachovat jakkoli nevypočitatelně.
