CNN Prima News invalidní vozík

invalidní vozík

Výpis příspěvků ke štítku „invalidní vozík“

Osmiletý Nataniel ujde sám jen 300 metrů. Vzácné onemocnění ho upoutalo na vozík

Michaela Hanušová (32 let) je maminkou dvou dětí, osmiletého Nataniela a roční Niny. Přestože se syn narodil jako zdravé miminko, už po roce začala Michaela pozorovat, že se nevyvíjí stejně jako jeho vrstevníci. Všichni ji uklidňovali, že je jen línější. Diagnóza však byla mnohem závažnější – Duchennova svalová dystrofie. „Zpočátku to byl velký šok. Dozvěděli jsme se diagnózu, ale vůbec netušili, co nás čeká,“ popisuje. V té době už bylo synovi 2,5 roku a Hanušovým se otočil svět vzhůru nohama. Jak je na tom Natánek dnes a co všechno obnáší péče o dítě s tímto vážným genetickým onemocněním?

Nemoc Vláďovi vzala nohu, na druhé přišel o prsty. Upravené auto mu může změnit život

Závažné onemocnění změnilo Vladimírovi Dubovému z Ostravy život. Dříve aktivní, pracující člověk, který pomáhal ostatním a kultivoval společnost na Ostravsku, se musel naučit žít bez jedné nohy. Tu mu lékaři v důsledku nemoci amputovali nad kolenem. Později se jeho trápení prohloubilo, a to když přišel o všechny prsty na druhé noze. Ztratil práci, starým vozem nikam jezdit nemůže a je odkázán na invalidní vozík. To však chtějí změnit Vladimírovi přátelé, kteří založili na stránkách Donio sbírku. Má mu pomoci získat speciálně upravené auto, s nímž by byl opět soběstačný.

Milan po skoku z policejní stanice ochrnul, lékaře hledá měsíce. Proleženiny řeší pohotovost

Od pasu dolů 25letý Milan nic necítí a ochrnuté nohy už má jako hůlčičky. Na těle krvavé proleženiny, přesto není z pohledu státu invalidou. Nutně potřebuje praktického lékaře, v žádné ordinaci ho ale nechtějí přijmout. Ani v nemocnici, natož v rehabilitačním zařízení. „Kýbl, podejte mi kýbl,“ prosebně volá na rodiče. Z každého jídla je mu zle, část ho vydáví, zoufale hubne. Když sedím u jeho lůžka, mám skoro pocit, že je na konci sil.

Postřelen ve službě, dnes hladový po životě. Expolicista a cukrář Marian prosí o lepší vozík

Mariana před lety postřelili při výkonu služby. Dnes 52letý bývalý policista však ani přes následnou diagnostiku posttraumatické epilepsie „zbraně nesložil“. Poté, co přestal zvládat pohyb s oporou, se naučil žít s invalidním vozíkem. Navíc si našel práci, která ho naplňuje, a to jako cukrář modelář. Nyní však prosí veřejnost o pomoc – touží po sportovním vozíků, který by mu poskytl větší pohodlí.

REPORTÁŽ: Amputovali jí nohy, ale nemá invalidní důchod a na ostravském nádraží nesmí na WC

Přišla o dolní končetiny, přesto zůstává optimistkou. „Jsem jako ten voják Švejk. Před lety jsem měla těžké omrzliny, amputovali mi obě nohy,“ vypráví 64letá Kristýna Kerestešová. Její invalidní vozík má stanoviště před hlavním nádražím v Ostravě. „Je mi tady fajně, miluji vlaky, kdysi jsem dělala u vagonů,“ říká. I v aktuálních mrazech vydrží na vozíku hodiny, vadí ji ale přístup nádražáků: „Na záchod v nádražní hale mě nepustí, protože nemám průkaz invalidy. Že mi chybí nohy, to asi nestačí.“

Kristýna je na invalidním vozíku, přestala mluvit. Sní o tabletu, který by ovládala očima

Těžký osud postihl 26letou Kristýnu z Plzně. Od šesti let je na invalidním vozíku a ve třinácti letech, po sérii epileptických záchvatů, přestala i mluvit. Se svým okolím se dorozumívá pomocí tabulek a počítače. Aby se mohla dorozumět i mimo domov, potřebovala by speciální tablet ovládaný očima. Ten ale stojí 126 tisíc korun a rodina na něj nemá peníze.

Začalo to zakopáváním, teď je Ondra na vozíku. I přes zákeřnou nemoc aktivně sportuje

Začalo to zakopáváním a častějším padáním. Lékaři si nejprve mysleli, že je Ondra Kaas (21 let) tupozraký. Problém byl ale jiný. V sedmi letech mu byla diagnostikovaná nevyléčitelná genetická nemoc zvaná svalová dystrofie Duchenne. Onemocnění postupně upoutalo Ondru na invalidní vozík. Přesto žije dál velmi aktivně a letos dokonce vyhrál Evropské paralympijské hry mládeže v boccie. Nejen jeho příběh si připomínáme na Mezinárodní den svalové dystrofie Duchenne, který připadá na 7. září.

Skok do neznámé vody může skončit nevratným poraněním míchy. Na co si dát pozor?

Lékaři každoročně upozorňují na nebezpeční skoků do neznámých vod. V loňském roce bylo v České republice evidováno jedenáct případů, kdy po skoku do vody došlo k poškození míchy v oblasti krční páteře. Většinou jde o mladé lidi, kteří mají život před sebou a mohou skončit na invalidním vozíku. CNN Prima NEWS oslovila primáře Spinální jednotky FN Motol Jiřího Kříže, který mimo jiné popsal, k jakým úrazům při letních radovánkách nejčastěji dochází.