Jak šíří virus očkovaní a neočkovaní? Desítky studií ukazují překvapivé výsledky

Řada váhajících po celém světě si v současnosti zřejmě klade stejnou otázku: Když relevantní studie ukazují, že i očkovaní šíří virus, proč bych se vůbec měl očkovat?

Problém je v tom, že člověk často přemýšlí v extrémech – buď má názor, že očkování proti koronaviru bezmezně funguje, anebo že je naprosto k ničemu. Jenže jak to tak bývá, pravda je někde uprostřed. V Rakousku bude očkování povinné, v tuzemsku má ale člověk nadále prostor se svobodně rozhodnout. Prakticky všechny vědecké studie dokazují, že vakcína výrazně snižuje riziko těžkého průběhu nemoci a smrti. Jak je to ale s šířením koronaviru?

Prestižní medicínský týdeník The Lancet publikoval v říjnu komplexní studii, která smetla ze stolu myšlenku, že očkovaní nešíří virus vůbec. „Vakcíny snižují riziko infekce a zrychlují proces odbourávání viru. Plně očkovaný člověk, který se nakazí, má každopádně v těle podobnou virovou nálož jako neočkovaný,“ překvapili výzkumníci.

Zmíněnou studii je ale zapotřebí správně interpretovat. Výzkum uvádí, že vakcína chrání člověka před těžkým průběhem covidu, připouští nicméně, že pokud dojde k průlomové infekci (nákaze i přes očkování), může mít očkovaný člověk v těle stejnou virovou nálož (množství patogenu) jako infikovaný člověk bez očkování. Problém je, že taková informace sama o sobě nic neříká o tom, jak očkovaný člověk koronavirus šíří.

K tomu je zapotřebí porozhlédnout se po jiné studii, například po zářijovém výzkumu Oxfordské univerzity. V něm vědci zmiňují velmi důležitý aspekt, že očkovaní se virové nálože v těle zbavují nepoměrně rychleji než neočkovaní.

To znamená, že očkovaný má prakticky během celého průběhu nemoci (potenciálně krom úplného začátku) v těle méně viru než neočkovaný. Z dopadů covidu se tak logicky vakcinovaný člověk zotavuje rychleji. A jelikož má v těle čím dál méně viru, může ho i méně předat dalším lidem.

Jaké je riziko průlomové infekce?

Vědecký web medRxiv zveřejnil studii, ze které vyplývá, že pokud dojde k přímému a dlouhodobému kontaktu mezi dvěma lidmi (typicky v domácnosti), je riziko infekce relativně vysoké i přes očkování. V takovém případě (oba očkovaní) je riziko přenosu viru podle studie sníženo o 40 %. V případě očkovaného nakaženého člověka, který je v kontaktu s neočkovaným, je pravděpodobnost nákazy snížena o 63 %.

Z toho by na první pohled mohlo vyplývat, že očkovaný snáze nakazí očkovaného než člověka bez vakcíny. Jenže v této složité rovnici je třeba zohlednit ještě třetí faktor: Jak je pravděpodobné, že se nějaký očkovaný člověk virem vůbec nakazí.

Naneštěstí se výzkumy v odpovědi na tuto důležitou otázku rozcházejí. Starší studie zmiňují, že pravděpodobnost průlomové infekce je zhruba 1 ku 5 000, pozdější úpravy těchto odhadů hovoří o pravděpodobnosti 1 ku 100. Uvedl to web americké Lékařské školy Johnse Hopkinse.

Americký recenzovaný lékařský časopis JAMA v listopadu publikoval výzkum, který zohledňuje předešlé studie a uvádí, že riziko, že se očkovaný virem nakazí, je zhruba o 66 procent menší oproti pravděpodobnosti, že covid chytí člověk bez vakcíny.

Takže pokud virus překoná vakcínu – například při pravděpodobnosti 1 : 100 – teprve poté je třeba počítat s tím, že v jedné domácnosti očkovaný nakazí jiného očkovaného o 40 % méně pravděpodobně, než kdyby nebyl očkován ani jeden z nich.

Kde je pravda?

Vakcíny proti koronaviru nikdy neměly sloužit primárně k tomu, aby tlumily šiřitelnost koronaviru. Jejich devízou je efektivita v boji proti těžkému průběhu covidu, hospitalizaci a případné smrti. Ta zůstává nadále vysoká.

Na druhé straně je pravda, že s příchodem nových mutací se snižuje dovednost vakcíny chránit člověka před samotnou infekcí. Přesto je pravděpodobnost, že se koronavirus vůbec dostane do těla očkovaného, nesporně nižší než pravděpodobnost, že covidem onemocní člověk bez vakcíny. Jenže komplexní a stoprocentně průkazné studie je v tomto kontextu těžké vytvořit, jelikož vir se nadále vyvíjí a v různých částech světa řádí v rozdílné míře.