Jaromír Jágr ještě coby mladíček v dresu Poldi Kladno. Zdroj: Profimedia.cz
Už ve svém prvním velkém novinovém rozhovoru ze 3. dubna 1990 byl Jaromír Jágr doslova „jágrovsky“ upřímný. Na otázku, zda když odchází hrát do USA, uvažuje o tom, že bude i po skončení hráčské kariéry žít v nové vlasti, Jágr odpověděl: „Ne! Chci vydělat peníze a vrátit se domů. Bohatý člověk je jenom ten, kdo si peníze přiveze do své skutečné vlasti!“ Přinášíme vám ukázky z tohoto i několika dalších rozhovorů s Jaromírem Jágrem z počátku jeho hvězdné kariéry, z let 1990 až 1991.
První velký rozhovor s Jaromírem Jágrem připravil pro deník Československý sport věhlasný sportovní novinář Pavel Loněk, interview vyšlo 3. dubna 1990 s titulkem Poslouchám jen tátu. Loněk zemřel v roce 2011, nedožil se ani šedesátky. Když na začátku dubna 1990 zpovídal Jaromíra Jágra, uplynuly jen čtyři měsíce od sametové revoluce. A s pádem komunismu se plnily sny nejen hokejistům, do Ameriky mohl vyrazit každý našinec. O cestě do Spojených států najednou nerozhodovala Státní bezpečnost a kádrové posudky, nýbrž američtí úředníci, kteří udělovali vstupní víza.
Pivo k úspěchu nepatří
Loněk v rozhovorech kladl často i komplikované otázky, mladých talentů se ptal třeba na na budoucnost. Co budou dělat, až jim dojdou síly a přestanou sbírat medaile? Jágr byl v dubnu 1990 hráčem Kladna, žádný tým NHL mu zatím „nehodil lano“, vizionář Loněk se přesto zeptal, co bude dělat, až skončí jeho zářivá kariéra za Atlantikem: „A co potom budete dělat doma?“ A Jágrova odpověď? „Nevím. Užívat konečně života – a třeba chodit po Kladně s doutníkem.“
Jágrovy bezelstné odpovědi byly odzbrojující už v jeho prvém velkém rozhovoru. Netajil se plánem uspět v NHL, zároveň ale prohlásil, že by raději hrál za americký než za kanadský tým. „Americké kluby mají více peněz,“ prohlásil.
Hokejista snil o doutnících, které si bude po kariéře vychutnávat v Kladně, v té době ale nekouřil a stranil se i alkoholu včetně piva. „Kluci si po tréninku dali pivo. Zajdete někdy s nimi na jedno?“ ptal se novinář. A Jágr odpověděl: „Byl bych sám proti sobě. Po loňském mistrovství Evropy osmnáctek v Kyjevě jsem poprvé pochopil, že se mi otevírá velká šance hrát za oceánem. Tak proč bych si jí komplikoval? Chci se stále lepšit.“
Drkotání autobusem bylo horší
Tehdy osmnáctiletý Jaromír Jágr na pravém křídle Poldi Kladno v květnu téhož roku reprezentoval Československo na světovém šampionátu ve Švýcarsku. Tým si odnesl bronz, Jágr vstřelil svůj vůbec první gól na mistrovství světa, a to v zápase s Finskem (a pak další dva se Švédy). Mimochodem, svou poslední branku na světových šampionátech trefil před vyprodanou pražskou O2 arenou ve čtvrtfinále v roce 2015 také s Finy.
Záhy po mistrovství světa se ozvala Amerika, 24. července 1990 oznámila Československá tisková kancelář (ČTK) následující zprávu: „PITTSBURGH - Zahraniční agentury oznámily, že čs. reprezentant v ledním hokeji a hráč Poldi Kladno Jaromír Jágr podepsal smlouvu s celkem severoamerické Národní hokejové ligy Pittsburgh Penguins. Vedení klubu věří, že s pomocí právníků NHL dosáhne zrušení Jágrovy smlouvy s Kladnem, která má ještě roční platnost, a zařadí jej co nejdříve do sestavy.“
Klub dosáhl svého a od podzimu 1990 už Jágr hrál za Tučňáky. A přibývalo i rozhovorů. Na první americké dojmy se ptal třeba sportovní redaktor Karel Felt 7. února 1991. Na dotaz „Jaký je život hokejového profesionála?“ Jágr reagoval slovy „Časově ohromně náročný. Teď hrajeme o postup do play-off. Stále cestujeme, Jsme na ledě. Cestováni mi nevadí, i když to jsou tisíce kilometrů, uletíte je za pár hodin a v pohodě. Doma to drkotání autobusem bylo mnohem namáhavější. A co se týče zápasů, já bych hrál klidně každý den. V tak báječné atmosféře, jaká tady panuje na každém utkání, na únavu prostě ani nepomyslíte.“
A pak novinář odbočil i k lehčím tématům a zeptal se: „A co pěkná děvčata?“ Jágr odpověděl: „Těch tu je hodně, ale začít si s jednou… Kdepak, jsem tu kvůli hokeji. Ten má ve všem přednost.“
Úspěšný trosečník uprostřed oceánu
Tři měsíce poté se čtenáři českých novin radovali z triumfu Tučňáků: „Hokejisté Pittsburgu Penguins v šestém finálovém zápase Stanleyova poháru doslova rozdrtili Minnesotu North Stars a svým čtvrtým vítězstvím tak stanovili konečný účet finálové série play-off na 4:2. To znamená, že Tučňáci z Pittsburghu poprvé v sedmadvacetileté historii svého klubu vyhráli Stanley Cup. Československý hokej se může radovat z toho, že v týmu vítězů odehrál všechny zápasy Jaromír Jágr.“
A znova přišla série interview, k těm nejzajímavějším patřil opět rozhovor Karla Felta, který vyšel 28. června 1991 v rubrice Sport v zákulisí deníku Právo. V té době Jágr v USA nepobýval ještě ani rok, už však stačil poznat, jak se plní americký sen. Feltovi o tom vyprávěl: „Připadal jsem si jako trosečník uprostřed oceánu. Neznal jsem jazyk, neměl přátele, rodiče byli daleko. V osmnácti letech jsem se musel starat sám o sebe. Osm hodin denně do mne hustili v kursu angličtinu, bez přestávky. Trvalo to šest dní v týdnu celý měsíc. (…) Bydlel jsem u rodiny Němcových. To jsou moc hodní lidé a ohromně mi pomohli. Mají dvě odrostlé děti. I na hokej začali chodit. Do USA přijeli po okupaci v roce 1968. Na jejich příkladu jsem pochopil, že Amerika je pohádka, ale musíte mít peníze, a ty se vydělávají prací. Pan Němec pracuje jako slévač. Jezdí do práce hodinu a půl. V pět ráno vstává a v pět odpoledne se vrací. Oč my to máme lehčí!“
A jaká byla tečka interview z června 1991? Tak trochu vlastenecká, jak už bývá u Jágra zvykem. „Moc chci zase hrát za Československo,“ prohlásil. Ano, za Československo. Tahle země se rozpadla až o půlnoci 31. prosince 1992. V české reprezentaci však hrál až do světového šampionátu v roce 2015 v Praze a Ostravě, před domácím publikem tehdy nastřílel šest gólů. A za extraligové Kladno hraje dodnes.
MS hokej 2024
Svět se změnil, Jágr zůstává
Když 3. dubna 1990 vyšel v deníku Československý sport první rozhovor s Jaromírem Jágrem, neznali jsme mobilní telefony, notebooky, internet, natož Facebook. Vrcholem komunikačních technologií byly telefon, telegram, dálnopis a fax. Lidé hltali denní tisk. Shodou okolností 2. dubna opustilo tiskárny první číslo obnovených Lidových novin, a to v dnes neuvěřitelném nákladu 360 tisíc výtisků.
V Praze se v té době objevil první soukromý čistič bot, blížily se první svobodné volby a jistý ing. Marek založil první erotické peep-show. Právě se podařilo podepsat dohodu s Kremlem o odchodu sovětských okupačních vojsk a papežem byl Polák Karol Józef Wojtyła (Jan Pavel II.), americkým prezidentem George Bush starší a 15. března 1990 byl prezidentem Sovětského svazu zvolen Michail Sergejevič Gorbačov. A zatímco jmenovaní státníci jsou už dávno v propadlišti dějin, Jaromír Jágr stále stojí na ledě. A pořád hraje hokejovou extraligu za Kladno, tak jako v dubnu 1990.
