Život v okupovaném Mariupolu: Odklízíme trosky a jídlo si opékáme na ohni, říkají místní

Mariupol byl během bojů takřka zničen

Válka na Ukrajině (26. 7.)

Ruské síly na Ukrajině již od 20. května drží Mariupol. O přístavní město sváděli dlouhý boj s místními ukrajinskými obránci v čele s praporem Azov. Jeho příslušníci se srdnatě bránili i přes kompletní obklíčení, bez zásob či s hromadícími se raněnými a mrtvými. Město nakonec padlo a od té doby mu vládnou Rusové. Jak se nyní žije místním obyvatelům, které z domova nevyhnaly ani krvavé střety a ničivá ostřelování?

Mezi přeživšími obyvateli Mariupolu je například 56letý Vadim. Ani přes dlouhé obléhání a ostřelování město neopustil. Nepřesvědčila ho ani žena s dětmi – kvůli bojům raději utekly. „Některé domy byly zasaženy silně, jiné jen lehce. Náš měl naštěstí jen vyražené některé rámy, díky Bohu, ale naše Prymorská čtvrť to na některých místech schytala hodně,“ popsal pro běloruský web Zerkalo.

Dále řekl, že sice mu do bytu znovu teče pitná voda, ale na dodávky plynu může aspoň zatím zapomenout. Jídlo si tak připravuje venku před domem na otevřeném ohni. „Takový ‚ruský svět‘ jsme nečekali. Nepřál jsem si, aby sem někdo přišel a město zničil. Vždyť vzkvétalo a žilo. Dnes snad v každé budově stále někteří lidé raději přespávají ve sklepeních a jídlo si vaří na ohni,“ pravil další z místních obyvatel, kterého web Zerkalo označuje jako Alexandra, ačkoliv prý nejde o jeho pravé jméno.

Ten žije v Mariupolu se svojí širokou rodinou. Společně s nimi byla také jeho babička, ale během ruského obléhání se jí na plicích vytvořil otok. Rodina se kvůli bojům v ulicích nedokázala dostat k potřebné pomoci, a tak žena zemřela. Zbytek rodiny, který má činit až 16 lidí, stále zůstává v Mariupolu. Přebývá pospolu v jednom bytě, kde podle Alexandrových slov spí na chodbě či v kuchyni.

„Všechen svůj čas jsme věnovali práci s rodiči, šetřili jsme peníze, nikdy jsme nevyrazili na dovolenou, abychom investovali do svých snů a cílů. To vše je nyní zničené. A možná nebudeme mít ani střechu nad hlavou,“ smutnil Alexander z Mariupolu. Zbylí členové jeho rodiny ve městě sice mají další byty, ale řada z nich je v podstatě zdevastovaná. Stejně jako samotný Mariupol.

O své domy a byty přišlo mnoho dalších obyvatel města. Ruská okupační správa pro ně má jednoduché doporučení. „Říkají jim, aby si šli najít prázdná obydlí a žili v nich, než si postaví nové,“ dodal Alexander.

Hlavní obživa? Odklízení trosek a sutin

Podle Vadima je ve městě aktuálně velké množství pojízdných aut, ale mnoho z nich má ruskou poznávací značku. Většina sem míří ze samozvané Doněcké lidové republiky, kde od roku 2014 vládnou proruští separatisté. Obnoveno bylo i šest linek autobusů.

Většina místních si aktuálně vydělává tím, že odklízí sutiny po ostřelování a bojích. „Někteří z místních pracují i za potravinové příděly. Vypadá to, že se k nim dostanou denně,“ popsal dále Vadim s tím, že většina těl mrtvých obyvatel či vojáků jedné či druhé strany již lidé nejspíš našli.

Ruská humanitární pomoc částečně končí

Jídlo se prý v Mariupolu sehnat dá. Podle vyprávění místních Ukrajinců se potraviny dají koupit v místních obchodech či na trzích, které ruští okupanti zásobují. Obyvatelé Mariupolu navíc mají dostávat humanitární balíčky s jídlem, jako jsou těstoviny, maso v konzervách či chléb.

Podle dalšího z obyvatel Mariupolu, 25letého Romana, však tyto humanitární balíčky brzy nebudou pro všechny. Od srpna by na ně měli mít právo pouze důchodci, handicapovaní či rodiny s třemi a více dětmi. Na lidi jako on tak zbyde znovu pouze možnost si jídlo koupit.

„Bylo zde mnoho věcí, co mohli mladí lidé dělat, a vždycky jsem dokázal najít práci, i když jsem ji občas hledal i po okolí. A najednou je tohle všechno zničené. Nikdo neví, co bude dál. Pro rozvoj Mariupolu nevidím v brzké době žádnou budoucnost,“ konstatoval pro běloruský web Roman.

Zapomněl Kyjev na Mariupol?

Pro Zerkalo promluvila i Jekatěrina, která žije přibližně 10 minut jízdy od Mariupolu v přilehlé vesnici. Ta oproti Mariupolu nebyla tolik poničená, což je dáno tím, že ji Rusové obsadili už na začátku své ofenzivy. I tak byla obec zasažena, byť paradoxně zejména ukrajinskými silami. „Když Rusové vstoupili do naší vesnice, ukrajinské síly je začaly ostřelovat. Naše škola a budovy kolem byly bombardovány a někteří lidé utrpěli zranění,“ uvedla Ukrajinka s tím, že vládním silám to nemá za zlé. Palbu totiž chápe.

Někteří z místních vesnici a oblast opustili, jiní naopak zůstali a snaží se žít jako předtím. Někteří z nich dokonce podle Jekatěriny nemíní slevit ze svých oblíbených činností, přestože to aktuálně není bezpečné. Například chodí na blízkou pláž, ačkoliv jsou v moři miny.

Sama Jekatěrina říká, že nyní je zmatená a rozzuřená. „Nevíme, kdo vlastně jsme. Rozhodně se nebudeme považovat za součást Doněcké lidové republiky. Samozřejmě, že jsem naštvaná na Rusko, ale jsem naštvaná i na Ukrajinu. Možná neudělali k obraně Mariupolu dost. Nebylo zde dostatečné množství vojáků, které jsme potřebovali. Bránili Kyjev,“ pronesla.

Zničené město, které odolávalo po měsíce

Mariupol byl už od samého začátku ruské invaze na Ukrajině koncem února pod útokem agresora. Přístavní město bránili především příslušníci praporu Azov, který ruská propaganda označuje za neonacistický.

Rusové město ostřelovali měsíce, po které ho prapor Azov a další ukrajinští vojáci bránili. Postupně však o území přicházeli, poslední baštou odporu se stal ocelárenský komplex Azovstal. Obráncům během bojů docházely zásoby jídla, vody, léků a navíc se jim hromadili ranění i mrtví. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jim nakonec nařídil, aby se raději vzdali. Definitivně k tomu došlo 20. května. Někteří z příslušníků praporu Azov mají být Rusy či doněckými separatisty souzeni a hrozí jim smrt v zajetí.

Tagy: