Jurečka dál vede lidovce
Vláda nemůže podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) zvýšit všechny sociální dávky a podpory lidem teď. Aktuálně je podle něj na řadě navýšení slevy na dítě, rodičovský příspěvek je až záloha na dobu, jestli bude ještě hůř. Řekl to v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Dále se rozpovídal o Hnutí pro život a potratech, stávce úředníků a slíbil i aplikaci na sociální dávky.
Úředníci úřadu práce minulý týden oznámili stávkovou pohotovost. Tento týden se máte sejít. Jste připraven jim peníze přidat a vyslyšet jejich prosby?
Vycházím z toho, že v lednu jsem měl setkání s předsedou odborů úřadů práce a tam jsme si řekli několik věcí, které plním. Řekl jsem mu, že v letošním roce je situace složitá a ke zvyšování platů ve veřejném sektoru se jako vláda můžeme vrátit v polovině roku, kdy budeme řešit rozpočet. Pak jsem slíbil, že budeme pamatovat na pracovníky úřadů práce v mimořádných odměnách, a to se stalo. Dali jsme odměny těm, kteří administrovali podporu v souvislosti s ukrajinskou krizí.
Chtěl bych počty státních zaměstnanců snižovat v horizontu dvou let, a to nejen na úřadech práce.
Takže chtějí úředníci moc?
Také jsem řekl, že jsem připraven řešit změnu tarifů a stupňů, pokud jde o úřady práce, systémově. Což je problém, který se tady roky neřešil. Jsem nyní v situaci, kdy se snažíme zdigitalizovat agendu a tím úředníkům odlehčit, dáváme mimořádné odměny a nepřijdou mi v tento okamžik požadavky zaměstnanců úřadů práce a vyhlášení stávkové pohotovosti úplně férové. Pochopil bych, kdyby proběhlo jednání s ministrem, který řekne: „Ne nechci pomoc, nevnímám současnou situaci jako složitou a nic nedostanete.“ Postoj v této situaci ale úplně dost dobře nechápu.
Miroslav Kalousek radí, že byste se neměl nechat vydírat a pětinu byste měl propustit a jejich peníze rozdělit mezi zbytek. Co vy na to? Je to cesta, kterou půjdete?
Beru velmi vážně, že situace na úřadech práce je napjatá, ale není to jen tam. Za poslední měsíce si sáhli na dno hasiči, policisté atd. Nemůžeme říct, že je tady jen jedna skupiny úředníků, která nese nejtěžší břímě. Navíc jsou kraje, kde je zátěž velmi rozdílná, a některé jsou méně vytížené. Navíc dělám opravdu maximum, abychom dokázali velmi rychle digitalizovat i ostatní sociální dávky tak, abychom nejen rozmělňovali zátěž, ale abychom do budoucna mohli snižovat počet zaměstnanců ve státní správě. Chceme, aby byl stát štíhlejší a efektivnější. To je můj jasný cíl.
Ale teď jich pětinu propustit nezvažujete?
Ne, něco takového není možné. Obecně bych jejich počty ale chtěl snižovat v horizontu dvou let, a to nejen na úřadech práce. O digitalizaci se tady roky mluví a až nyní – třeba na uprchlické krizi – je vidět, že to jde a děláme to v rekordně rychlém čase několika týdnů. Například solidární příspěvek nám jede plně on-line.
Chci, abychom celý systém agendy sociální podpory dostali do dvou let do režimu aplikace.
Když jsme u té digitalizace, sama jsem se pokoušela on-line cestu k některým sociálním dávkám najít a není to vůbec snadné. Proč neexistuje jednoduchá aplikace, jako máme každý například do banky?
Přesně takovou cestou to půjde. To, co vidíte u solidárního příspěvku, který je jako plně digitalizovaný včetně administrativy na straně úřadů práce, tak chci udělat u příspěvku na bydlení a pak u rodičovského příspěvku. Sám jsem ho podával s ženou pětkrát a vím, jak složité to je. Mě to irituje. Chci, abychom celý systém agendy sociální podpory a hmotné nouze dostali do režimu aplikace, kdy si to každý bude moct vyřídit z domova. Chci toto během dvou let dostat do plně digitalizované formy.
Takže k tomu nebude potřeba datová schránka, což třeba dneska je.
Bude k tomu potřeba, aby tam byla nějaká bankovní nebo elektronická identita – třeba identita občana. Nebude muset být nutně datovka.
Pojďme ke konkrétním vládním slibům. Říkáte, že zřejmě dojde ke zvýšení slevy na dítě a obecně slev, které si lidé z daní mohou odečíst. Můžete říct, o kolik by se měla sleva zvýšit?
Opravdu nechci říkat nějaké parametry toho, jak vláda postupuje. Až budeme mít výsledek a dohodu, tak to představíme. Uvědomujeme si, že jsou lidé, kteří pobírají důchod (starobní, invalidní, vdovský, sirotčí), tak ti mají zákonem nastavenou valorizaci. Je to skupina lidí, na které se skutečně pamatuje, a dostanou podle zákona přidáno. Další skupinou osob, která je velmi zranitelná, jsou rodiče – a především potom samoživitelé a samoživitelky a osoby se zdravotním postižením. Tam chceme cílit další kroky pomoci.
A kdy by to tedy mělo být? Jde přeci o to, aby rodiče měli jasno a věděli, s čím mohou počítat.
Věřím, že to bude velmi brzy, což může být i do konce dubna.
A co se rodičovského příspěvku týče. Můžete aspoň říct, jestli skutečně zvýšený bude?
V tento okamžik si myslím, že spíš najdeme shodu právě ve zvýšení slevy na poplatníka a konkrétně slevy na děti.
Znamená to, že zvýšení rodičovského příspěvku nebude?
Ne, že nebude, ale musíme být připravení dělat kroky postupně s ohledem na vývoj situace. A musíme mít nástroje, které použijeme, když se situace zhorší za dva, za tři měsíce nebo na podzim. Takže přijít a říct, že teď všechny typy podpor zvýšíme, není úplně dobře, protože potom musíme mít další nástroje, jak reagovat. Sledujeme dopady inflace a podle toho reagujeme.
Takže je ta politika jednoduše taková, že se čeká, až bude ještě hůř.
Ne, tak to nechci říct. Prostě musíme mít v záloze další opatření. Zároveň je tu další klíčová věc. Peníze nejsou naše, ale občanů. Cokoliv my teď uděláme, tak my všichni budeme muset jednou zaplatit a já vždy říkám, že na to musíme pohlížet optikou nejen toho, co potřebuji teď, ale co mě to bude stát v budoucnu.
Částečný úvazek je dnes pro zaměstnavatele nezajímavý, protože platí základní odvody stejně vysoké jako u celého úvazku.
Je nějaká hranice, jak špatně na tom lidé musí být, abyste tedy k pomoci přistoupili?
Nemáme tu hranici kvantifikovanou na základě nějakého údaje. Je tu více proměnných – vývoj inflace, ceny položek ve spotřebním koši, vývoj nezaměstnanosti. To je jedna z velmi důležitých věcí, o které se moc nemluví, ale přitom základem pro sociální smír je právě vysoká zaměstnanost a to, aby lidé měli práci. Situace v dalších měsících bude možná i náročnější, než byla v době covidu, a naše rekordně nízká nezaměstnanost se bere jako něco samozřejmého, ale i to je něco, na co musí vláda pamatovat a mít nástroje na její zajištění. Musíme dále zajistit dostatek energetických komodit a na to všechno vláda potřebuje peníze. Není to jen o přímých dávkách, které jsou vidět.
Není to trochu i tak, že jsme si všichni zvykli, že nám stát peníze dává? A už se neříká, že jsou to naše peníze z daní?
Mám trochu pocit, že za poslední roky se nastavila politika, že peníze jsou vlády nebo bývalého premiéra a že to rozdává hnutí ANO a ČSSD. Snažím se férově říct, že jako vláda nebo jako Parlament si uvědomujeme, že to nejsou naše peníze. Jestliže někdo řekne: „Já tady nabízím rozdání plošných úlev na DPH za 235 miliard korun,“ tak musí okamžitě dodat, že to bude každého z nás navíc stát 21 tisíc korun na hlavu a další zadlužení. Je potřeba to říkat dohromady.
Jak chcete nastavit ve společnosti sociální smír, o kterém často hovoříte. Mluvila jsem s několika seniory a ti mi s klidem řeknou, že je jim jedno, co bude potom, že jim jde o to, aby se měli dobře teď. Jsou jediní, kdo mají díky zákonné valorizaci vlastně jistotu v tom, že jim úroveň nepoklesne.
Ani u seniorů ale nemůžeme paušalizovat a nemůžeme říct, že díky automatické valorizaci jsou jejich jistoty zajištěny, nejsou. Je tam velká část invalidních důchodců nebo těch, kteří jsou sami a mají opravdu složitou situaci atd. Nemůžeme říct, že je automatická valorizace a senioři jsou plně saturováni. Proto musíme jít cestou dramatického zjednodušení byrokracie kolem vyplácení dávek. Zdědil jsem systém, který je neřešitelný, všem se za to omlouvám.
Data Českého statistického úřadu uvádí, že příjmy rodin jsou dlouhodobě nižší než příjmy seniorů. Vy jste mi k tomu uvedl, že právě rodinná politika je vaší prioritou. Jaká konkrétní opatření tedy ve prospěch rodin současná vláda zavede?
Máme v našem programu několik věcí týkajících se podpory rodin. Kromě částečných úvazků, které jsou skutečně důležité, je tam právě zvýšení slevy na dítě a zároveň daňové prázdniny pro rodiny s více dětmi. Pak jsou tam nástroje na úpravu důchodového systému, aby tam byla mezigenerační solidarita.
Jak konkrétně chcete podpořit zkrácené úvazky?
Částečný úvazek je dnes pro zaměstnavatele nezajímavý, protože platí základní odvody vlastně stejně vysoké jako u celého úvazku. Potřebujeme nastavit to, že stát na sebe vezme část odvodů a řekne zaměstnavateli, že bude platiti odvod jen z míry úvazku, kterou si nastavíte. Říkám to zjednodušeně, musí tam být samozřejmě nějaké limity, aby nám zaměstnavatelé zase nedrobili celé úvazky na částečné. V ten okamžik ale bude pro zaměstnavatele zajímavé dát mamince částečný úvazek 0,6 nebo 0,5 protože na tom nebude odvodově tratit.
Každá žena by měla mít volbu. A neměli bychom to stavět tak, že potrat je jediné řešení.
Do podpory spadne asi i tzv. slaďovací dovolená, která musí být zavedena na základě směrnice EU. Je to tak?
Ano s tím také pracujeme. Ještě ladíme parametry s ministerstvem vnitra, obrany a financí, protože jsou tam nějaká specifika, kdy musíme pamatovat například na bezpečnostní složky atd. Mám už i představu o tom, jak vysoké by měly být náhrady, ale také to chci představit, až to bude odsouhlasené vládou.
Jaký je vliv Hnutí pro život na rodinou a sociální politiku na MPSV?
Beru Hnutí pro život jako jednu z mnoha nevládních organizací, které jsou oslovovány na některá témata, aby k nim daly připomínky a vyjádřily se k nim. Pracujeme s mnoha dalšími organizacemi a pro tuto tam není žádné výsadní specifické postavení.
A jak se díváte na jejich přístup v souvislosti s potraty? Kdy hnutí je proti i v takovém případě, že je žena znásilněna. Poslední příklady máme z války na Ukrajině.
Oceňuji například poslední velkou kampaň, kterou dělali – Nesoudíme, pomáháme. Myslím, že toto je směr, kterým se má smysl vydat. Bohužel ve vztahu k Ukrajině tuto cestu popřeli. Za sebe říkám, že nemám maminku, ženu ostrakizovat a soudit, ale mám jí nabídnout pomocnou ruku a říct jí, že jsou tu různé jiné možnosti, jak situaci zvládnout. Je to ale ve finále její rozhodnutí a já jí nemám moralizovat – obzvlášť v takové situaci, jaká je na Ukrajině.
Nemělo by od lidovců konečně jednou zaznít vyjádření: Potraty jsou například v případě znásilnění v pořádku?
Ode mě nikdy vyjádření typu, že potraty jsou v pořádku, neuslyšíte. Respektuji složitost toho rozhodnutí a zodpovědnost maminky. Ale bavíme se o tom, že je to člověk, který se usmrtí a nenarodí. Jako politik zodpovědný za legislativu říkám, že máme udělat maximum pro to, abychom takovému rozhodnutí předešli. Už dnes mnoho věcí funguje – anonymní porody, babyoxy, poradenství, včetně zlepšování situace samoživitelek. Každá žena by měla mít volbu. Je to její rozhodnutí, její zodpovědnost a její svědomí. A neměli bychom to stavět tak, že potrat je jediné řešení.
